11. 1. 2018 Parlamentní listy (velmi kráceno)
Vy jste za půlstoletí ve Fyzikálním ústavu Akademie věd zažil bolševickou diktaturu i současnou demokratizaci, jak se tahle dvě období projevovala na vývoji vědecké etiky?
Rád bych uvedl příklad. V období utužování diktatury po sovětské invazi byly všechny opoziční názory tvrdě perzekvovány. V té době byl aspirantem Pavel Holba, zakladatel KANu, a tak se stal ve Fyzikálním ústavu nechtěným zaměstnancem. Tehdejší ředitel Miroslav Rozsíval byl pod silným tlakem se ho zbavit, ale byl vedle zaníceného komunisty i fyzik, a tak si byl se vědom odborných kvalit svého aspiranta, tj. schopnosti k vědecké práci, která přes politické tlaky byla i tehdy respektována.
Nepodlehl nátlaku a raději se nechal penzionovat, než aby talentovaného badatele vyhodil. O půl století později ředitel stejného ústavu Michael Prouza bezostyšně propustil svého dlouholetého úspěšného zaměstnance jen pod vlivem politické protizemanovské atmosféry. Takže si musíme připustit úvahu nad tím, kam až jsme to dospěli v demokratizačním vývoji posuzování expertních postojů, když odmítnutí státního vyznamenání lze koupit za milion korun, a naopak přijetí takového vyznamenání lze potrestat vyhozovem. Nepotřebujeme si opravdu znova a znova připomínat slova z poselství předsedy Senátu „chovejme se k ostatním lidem tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám. Hledejme to, co nás spojuje, i když je to někdy těžké. Žijme s vědomím, že slušnost není slabost”.
Pozn. red. I.D.: Rozhodování koho vyhodit a koho raději nevyhodit se řídí kritériem “co si můžu dovolit” – odhadem následků vyhození nebo nevyhození. Nejde jen o ohrožení či posílení šéfa shora či zdola, tedy zvnějšku, ale někdy jde i o nitro člověka, a někteří šéfové si kladou také otázkou: “Bylo by to pro mne morálně přijatelné?” Jestliže je společnost řízena lidmi řízenými zvnějšku, znamená to, že už je v úpadku.
