Petr Hájek
13. 1. 2019 ProtiProud
PETR HÁJEK připomíná několik aspektů, které by nás v „devítkovém“ roce neměly překvapit, a chová důvodnou naději, že „lid to ví“
Je po oslavách, po předsevzetích. Dva týdny nového roku ukazují zcela přesvědčivě, jak bude vypadat rok s devítkou na konci: bude ještě dramatičtější než ten předchozí (o těch, které k němu vedly, ani nemluvě). Přitom u nás by teoreticky mohl na chvíli zavládnout klid. Na krku nemáme žádné domácí volby, hospodářství šlape, potenciální sociální napětí bezpečně likvidují štědré vládní sociální „investice“. Zdálo by se, že jediným vzrušením může být oprava dálnice D1 a umělé „revoluční kvašení“ Kavárny v souvislosti se slavnými připomínkami neslavného převratu před třiceti lety.
Jenže nežijeme ve vzduchoprázdnu. Zůstáváme bohužel součástí bruselského impéria, takže se nás budou týkat výsledky voleb do Evropského parlamentu. Stejně tak nebude lhostejné, zda se premiérce Mayové po titánském úsilí podaří anulovat výsleky referenda o vystoupení její země z EU. Zda washingtonské bažiny utopí prezidenta Trumpa v místní verzi „barevné revoluce“ – což by ovšem s největší pravděpododností vedlo k občanské válce. Přeskočila by patrně přes oceán do Evropy – a tentokrát nejspíš ne jen prostřednictvím České washingtonské televize.
A konečně zda toto všechno (a mnohé další) nedá příležitost spustit konečně válku proti Rusku, jíž se jako poslední možnosti návratu ke kormidlům západního Titaniku kojí mnozí mocní za oponou formální demokracie. Kde jinde než na Ukrajině, kde pučistická vláda již zcela odhodila zábrany a dekoruje místní zasloužilé nacisty a jejího vůdce Banderu, neb stojí rovněž před porážkou ve volební frašce. Ta se však snadno může stát rozbuškou, proti níž jsou hrátky se sestřeleným malajsijským boeingem či tragikomická inscenace Skripal jen slabounkým odvarem záminky k rozsáhlému konfliktu s fatálním vyústěním.
Sněží!
Zatím to ale vypadá, jako by hlavním problémem byl sníh – na nějž všichni tak nedočkavě čekali. Připomíná to starý vtip z dob „reálného socialismu“, pro nějž hlavními přírodními hrozbami bylo jaro, léto, podzim a zima. Oteplovací klimatičtí revolucionáři tak intenzívně hysterizovali veřejnost kvůli údajné katastrofě s vodou – až si ji vymodlili. A tak je zima a sněží, což je opět tragédie. Ti, kdo dokolečka ujišťovali, že několikaletá suchá a vlhká období se cyklicky střídají – a nyní že stojíme opět na prahu toho druhého řečeného – mohou jen bezmocně rozhodit rukama, že je nikdo neposlouchá.
A tak zase bojujeme. Vodní nádrže, přehrady i spodní vody se mezitím opět utěšeně plní. Kdo si vzpomene, že nás (těsně před konáním kongresu klimatických příživníků v Polsku) naši zdatní meteorologové ujišťovali, že leden bude srážkově chabý, takže bilanci vodních zásob v podstatě neovlivní? Mimochodem: udělali jste si „roční předpověď“ počasí podle „návodu“ z časopisu MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska? Pokud ano, rozhodně nejste překvapeni. A víte, že zima bude poměrně tuhá a sněhu bude ještě více. Přičemž léto může být ještě docela příjemné (jsme teprve na začátku vhlkého a chladného cyklu). Nadávat na „klimatickou změnu“, která nám bude komplikovat ukázkové sluneční dovolené budeme až později.
Čínská karta
A tak do zábavy s „odvoláváním“ ministra Ťoka kvůli zasněžené opravované dálnici zasáhla jen vlnka s čínskou společností Huawei a naším úřadem pro kybernetickou bezpečnost. To je instituce, která již dva roky vyžírá státní rozpočet, jen proto (řečeno s Janem Werichem), „abychom ji měli“. Tak aby jednak vykázala činnost – a také aby ukázala, kdo ji skutečně řídí – vylezla s „obviněním“ celosvětové čínské firmy, jež již téměř deset roků dokazuje, že úroveň pitomoučce zesměšňovaných technologiií Říše středu již stačila „dohonit a předběhnout“ ty západní. Dokonce tak, že je nutno ji politicky likvidovat akcemi typu Skripal: totiž ničím nedoloženými obviněními.
Postavil se proti tomu jen prezident republiky, jeden ze dvou příjemců „fake news“ našich bezpečnostních čučkařů. Teprve potom nabral odvahu i premiér Babiš, když předtím učinil několik poněkud trapných trhavých pohybů: jednou ano, pak zase ne, protože nevěděl, odkud bude vanout nejsilnější vítr. Běžnému člověku je to samozřejmě úplně jedno, protože od našich „kyberšpiónů“ dostal poněkud patafyzické ujištění, že se to jeho telefonů netýká. Vzít na sebe riziko skutečné obchodní války, to si čučkaři zase netroufnou. Musí pouze poslechnout „Hlas Ameriky“, který k nám nadále vysílá, přestože nevysílá. Jsou to ale paradoxy, (jak říkal Zvěčnělý, kterého budeme letos opět bezbožně svatořečit), že?
Jakmile Velký Andrej pochopil, že (dávno komletně odposlouchávané) veřejnosti je to šumafuk, zařadil zpátečku. Ona to totiž není legrace, jak připomněl prezident. Odvetná čínská opatření nás mohou docela tvrdě zasáhnout. Sotva s námi budou jednat v rukavičkách jako s Donaldem Trumpem. A to navzdory relativně dobrým vztahům, které máme s východním obrem díky prezidentům Klausovi a Zemanovi, jež oba poslední místní obři těžce politicky zaplatili bombardováním amerických letek pražské mediální Kavárny. Buď jim za tu (a nejen za tu) statečnost dík.
Růžový sad se nekoná
Procházky růžovým sadem nekonečného (nezaslouženého) blahobytu si letos prostě moc neužijeme. Přestože nás všichni ujišťují, že hospodářský růst bude pokračovat a žádná recese či dokonce krize není na obzoru. Dovolím si fušovat do práce prognostickým obrům: Blahobyt skončí brzy po evropských volbách. Tedy v případě, že dopadnou, jak se všeobecně očekává. Že do Bruselu přijdou ti, kteří reperezentují názor donedávna mlčící většiny. Pak se začnou dít věci.
Centrální banky (nejen americký FED, který to již Trumpovi názorně předvádí a nejen bruselská ECB) zpomalí či zastaví tisk nekonečných tun nepodložených dolarů, eur atd. A také zvednou úrokové saby. Prostě zopakují skvělý trik pánů Tošovského a Havla, kteří toto udělali v roce 1996 – 7 – a tak zničehonic zabrzdili rozjíždějící se Klausovu transformaci a přivodili Sarajevský atentát a pád vlády. V důsledku toho budou nové politické reprezentace postaveny před složitý úkol vymanévrovat tvrdý hospodářský pokles. Žluté vesty by se tak mohly objevit na ulicích i proti nim.
Alespoň takhle kalkulují. Jenže, jak čtenáři Protiproudu (a některých mých knížek) snad již vědí: žádný plán nikdy nevyjde. Což u čučkařů z Bruselu a Washingtonu platí přímo ukázkově. Nechme se tedy překvapit.
A v případě, že nechceme být pouhými pozorovateli pádu (jenž může být nadějí na znovuzrození), nebude marné jít na jaře k volbám. I když se konají do tělesa, které není parlamentem (ač si tak říká). To ale ten náš (od roku 2014) rovněž není – a přesto má poměrně silnou voličskou legitimitu. Ne sice jako prezident (jediné skutečné volby), ale přece.
Stoupající počet žadatelů o zbrojní průkaz však naznačuje, že s chutí bránit svou rodinu a stát to není zatím tak špatné. Protože lid dobře ví, že po tučných letech přicházejí léta hubená se stejnou pravidelností, s jakou to má zařízeno počasí. A navzdory údajné ateistické většině stejně tak intuitivně tuší, že obojí není jen v našich rukou.
Pán Bůh zaplať.
