Den jedenáctý: Alupka – Vlaštovčí hnízdo (Ласточкино гнездо) – Livadijskij palác – park Ajvazovského – Alupka (kemp)
Být na Krymu a nenavštívit jeho asi nejznámější symbol – Vlaštovčí hnízdo, to by nešlo. Jedeme tam hned ráno. Povedlo se mi mazaně zaparkovat v místě, kam si jiná auta netroufla, a tak to máme na romantickou stavbičku na skalním ostrohu blízko a zadarmiko. Připravuji výpravu na to, aby nebyli zklamaní, že Vlaštovčí hnízdo je sice symbolem Krymu, ale jinak je to prostě jen domeček s věžičkou. A tak se stalo, že nikdo zklamaný nebyl. Dovnitř jsme nešli. Kochali jsme se tím, že jsme tu. Přece jen – je to hlavní symbol Krymu!
Vlaštovčí hnízdo má své kouzlo, kdyby stálo někde na poli, asi by to nebylo ono
To si koupíte mašličku a tady ji uvážete a ono se vám splní tajné přání. Tak nějak je asi vymyšlen tento byznys. My ctíme názor, vyřčený v pohádce krymského spisovatele Alexandra Grina (Nachové plachty): “Štěstí se nejlépe uskutečňuje vlastníma rukama”, proto jsme si místo pentličky koupili takové zelené a červené želé s oříšky, které tady všude prodávají trhovci.
Tady jsem si koupil tričko (futbolku) s obrázky Krymu. Projevil jsem se jako naprostý hlupec, nezkušený cestovatel, protože tady bylo samozřejmě nejdražší (o 100 rublů víc než jinde).
Lastočkino gnězdo v celé své kráse. Kdo se chce podívat dovnitř, tomu dám na konec příspěvku video.
Tyto pány jsme také museli vidět. Tak dlouho už tam sedí a my pořád nikde. Jedeme do Livadijského paláce. Tam se konala v únoru 1945 známá Jaltská konference.
Parkování opět zcela chaotické, ale neplacené. Cpal jsem se do škvíry mezi auta, kterou tam z nějakého důvodu řidiči nechali a pak najednou “Brzdííí!!!” Ještě centimetr a spadli bychom do moře. Přes keřík nějak nebylo vidět, že je tam skála a sešup dolů. Proto tam nikdo neparkoval. Při odjezdu se nám protočila odlehčená přední kola na asfaltu tak, že z nás stoupal smrdutý černý dým a všichni zírali.
únor 1945
červenec 2018
Na Krymu jsme zažili 3 krátké deštíky, jeden byl tady.
Livadijský palác
Zbytek dne jsme jeli strávit do Parku Ajvazovského. Byla to chyba. Je krásný a drahý – jeďte tam nejlépe na celý den. Jednotné vstupné bylo pro každého za 600 rublů. Žádné slevy po 17 hodině, na studentské průkazy, rodinné vstupné, nic takového. 6 x 600 rublů! Když jsme odlétali ze Simferopolu, povídal jsem si se slečnou v “íčku” v aeroportu. Vyptávala se na všechno možné a zapisovala si. Když jsem si posteskl, že vstupné do Parku Ajvazovského je docela vysoké a není sleva ani na zkrácenou dobu, ani pro studenty, slečna si to zapsala s velkými vykřičníky. Tak to třeba budete mít levnější. No, nevím, ukazuje se, že v parku jsou sanatoria, která asi nemají zájem o hromady ukřičených turistů, mají tam své klienty a o ně je dokonale postaráno. I my jsme se díky tomu stali součástí parádního koncertu na břehu moře.
Cestou do parku (do městečka Partenit, parku se také říká “Paradiz”) jsme jeli kolem kostela, ze kterého se linula nádherná hudba. Jdeme tam!
Uvnitř to bylo krásné, ale hudba byla reprodukovaná, nevadí. Před kostelem je vydatný pramen dobré vody (se zázračnými účinky).
Poblíž vstupu do parku jsme dali pozdní oběd v restauraci, která se ukázala býti arménskou. Vše tam bylo zajímavé, i pan vedoucí, hodně se chválil, ale bylo to drahé a já byl maličko zklamán. Ale jen maličko.
Vstup do Parku Ajvazovského, stíny prozrazují, že jsme přijeli pozdě.
Byla by radost procházet se tady celý den a koupat se na oblázkových plážích. My jsme park víceméně proběhli, protože přicházela tma. Ale vykoupat jsme se stihli.
Mistr štětců Ivan Ajvazovskij (1817 – 1900) postává hned u vstupu do parku. Musím přidat i nějaké jeho plátno, aby byla informace úplnější…
“Devátá vlna (Девятый вал)” je jeden z jeho nejznámějších obrazů
Zde je malé vysvětlení pojmu “Devátá vlna” a zde je Devátá vlna i na “futbolce”:
Obraz I. Ajvazovského jako potisk trička.
Nedávno psali o tom, že obraz Ajvazovského “Východ slunce na Krymském pobřeží” byl vystaven na Pražském hradě. A já tvrdím, že na obrazu slunce nevychází, nýbrž zapadá. Vzhledem k položení Krymu vůči světovým stranám není takové místo na Krymu, kde by takto mohlo slunce vycházet. Jedině zapadat. Promiňte, že obtěžuji takovými detaily, člověk rád dělá chytrého.
I. Ajvazovskij, prý Východ slunce na Krymském pobřeží
Když se obraz stranově převrátí, pak by slunce vycházet mohlo
Sestup parkem k moři
Už se šeří, škoda
Kdopak asi je ten pán s kocourem? Tipněte si, na konci najdete odpověď.
Vykoupali jsme se a popošli po nábřeží za zvukem hudby. Tady vyhrává Orchestr vojenského černomořského loďstva
Námořnický orchestr hrál dobře a ještě stihli pochodovat a roztodivné kousky provádět
Když sem přišla jedna maminka s dětmi, z legrace jsem se zeptal kluků, co je to za pána, ta socha? Oni si ťukali na čelo, i maminka se na mě podívala dost pohrdavě: “No přece Alexandr Sergejevič, to ví každý, ne?!” Vysvětlil jsem, že to byla legrace, že Puškina opravdu zná každý, dokonce i já, oni se smáli a pak jsme si dlouho moc příjemně povídali. Jsou z Moskvy, manžel je teď někde v Evropě a projektuje atomové elektrárny, oni si užívají prázdniny na Krymu. Vypadalo to, že jsou hodně “za vodou”. A co se Puškina týká, v Rusku říkají: “Nikdo není dokonalý, snad jedině Puškin”
Když jsme zatleskali tancujícímu orchestru, prošli jsme ještě kousek parku, ale už se opravdu stmívalo, a tak jsme, ač neradi, vystoupali dlouhým schodištěm k východu a jeli domů, do kempu v Alupce. Zítra kemp opouštíme a jedeme dál, poznávat JuBK.
Rozšiřující učivo a řešení hádanky: -tipovali jste správně, je to Nikita Sergejevič Chruščov
-tady je video, kde jsou pěkně paláce (od 20:50), Livadijský (od 23:23), Voroncovský (od 24:50) a od 29:55 Centrální tržiště Jalty:
-tady video, kde je od 11:00 Vlaštovčí hnízdo:
-zde je pěkně vidět, jak to vypadá v Parku Ajvazovského (doporučuji pustit třeba 1,5x rychleji, jestli nemáte tolik času):
