 |
| Diosdado Cabello, šedá eminence z Caracasu |
Tereza Spencerová
30. 1. 2019 iPrima
Při stávajícím zkorumpovaném režimu venezuelskou krizi nejspíš vyřešit nelze, při zkušenostech s americkými „demokratizacemi“ ve světě ale příliš nadějí nevyvolává ani případná „změna režimu“.
Venezuela má ložiska zlata a údajně největší zásoby ropy na světě, a tak se znovu ocitá na americkém „radaru“. Znovu zaznívají fráze o demokracii, znovu Západu leží na srdci další „osud národa,“ tentokrát toho venezuelského.
Nyní má tedy padnout venezuelský prezident Nicolas Maduro. A co dál?
Maduro sice coby správný lídr mává na náměstích vlajkami a pronáší plamenné projevy, ale je otázkou, zda je on tou správnou „tváří“, kterou je třeba brát v potaz při snaze o pochopení režimu v Caracasu. Stále více analýz totiž spíše ukazuje na Diosdada Cabella, někdejší „dvojku“ za Huga Cháveze, vůdce neúspěšného Chávezova povstání z roku 1992, a dnes klíčovou postavu všeho, co se ve Venezuele odehrává. Přezdívají mu „Chobotnice“.
A není řeč jen o státní politice, v níž zastává hned několik vysokých funkcí. Když Hugo Chávez kdysi pomáhal kolumbijským povstalcům, mluvil o „válce proti USA na kolumbijském území“. Po Chávezově smrti zašli jeho lidé ale mnohem dál a od prosté podpory rebelům převzali efektivně i jejich obchody s drogami. Prý tak vznikl (prakticky státní) drogový „Cartél de los soles“, Kartel sluncí, a Cabello, který rozprostřel své příbuzné nejen po ministerských postech, ale vyslal je až do OSN, je prý v jeho čele. Současně prý právě Cabello drží v chodu celý stát tím, že propojuje základní pilíře „chavismu“, tedy armádu, stranu, média i „bílou“ inteligencí, která se přidala na stranu „revoluce“. Mimochodem, v USA Cabella předloni obvinili z toho, že najímal mexické vrahy, aby spáchali atentát na senátora Marka Rubia, jednoho z nejhlasitějších kritiků venezuelského režimu. (Jen pro úplnost, CIA kdysi prováděla neúspěšné atentáty na Cháveze a nyní Venezuela viní Trumpa, že si najímá Kolumbijce, aby spáchali atentát na Madura…)
Je očividné, že lidé typu Diosdada Cabella nemají v žádném jiném režimu, než je ten současný, jakoukoli šanci na přežití. A spolu s ním se to týká i politického establushmentu nebo i generality venezuelské armády, která ovládá takřka vše, od průmyslu přes těžbu ropy až po pašování a černý trh. A o své prebendy nebude chtít jen tak přijít. Tedy, bez boje.
A lze předpokládat, že bojovat proti „americkému“ režimu budou i miliony indiánů, kreolů či mulatů, které chávezovská revoluce vytrhla z té nejhorší bídy, ať už je řeč o dostupnosti vzdělání, zdravotní péče nebo obyčejné pitné vody. I když, ve finále toto přerozdělování příjmů „od bílých elit“ k „barevným masám“ proměnilo Venezuelu ve „failed state“, nikoli ovšem bez pomoci amerických sankcí.
I tak se po Chávezovi situace ve společnosti „pročistila“. A zjednodušila. Bílá střední třída vesměs odchází do zemí svých předků, což vysvětluje, proč mají ministerstva zahraničí Španělska, Portugalska, Itálie či Německa svébytné programy pro navracení svých „Venezuelanů“, další miliony, které se neměly kam vrátit, před krizí uprchly do sousedních zemí. To pro změnu vysvětluje, proč se nyní Kolumbie, Brazílie a další státy tak ochotně přidaly na americkou stranu v tlaku na Venezuelu. Současně to ale značí, že ve Venezuele zůstala většina, která stojí za režimem. Když tedy nyní, podle amerických médií, špičky ve Washingtonu přemýšlejí, kolik vojáků se asi tak případně postaví na jejich stranu a kolik jich zůstane věrných režimu, jsou to rozvahy důležité a zcela na místě. Byť nejspíš měly přijít mnohem dřív, než byly kostky vrženy a „změna režimu“ se dala do pohybu…
Situace ve Venezuele je komplikovaná, ne-li rovnou bezvýchodná. Při stávajícím zkorumpovaném režimu ji nejspíš vyřešit už nelze, při zkušenostech s americkými „demokratizacemi“ ve světě příliš nadějí nevyvolává ani případná „změna režimu“. Na straně Venezuely navíc stojí Čína, Rusko nebo Turecko. Chtějí ochránit své mnohamiliardové investice, i když se jim musí líbit i představa, že si USA chtějí uhnat další bolehlav. A tentokrát ne někde daleko za mořem, ale rovnou na svém „zadním dvorku“.
Co bude dál? Otázka za všechnu venezuelskou ropu, co jí tam jen je…
