Komentář Petra Žantovského: Indoktrinace

Hlasatel jediné správné pravdy – Bakalův Erik Tabery – indoktrinuje trochu přerostlé skauty v SI v Praze (foto Tomáš Tkáčik)

Petr Žantovský

Wikipedie k tomu dodává: „Na rozdíl od nezbytně autoritativního předávání například mateřského jazyka nebo pravidel chování dětem v průběhu jejich socializace je indoktrinace pejorativní označení pro podobně autoritativní či manipulativní ovlivňování dospělých, často v zájmu nějaké mocné skupiny. Zjevná indoktrinace pod nátlakem je typická pro totalitní ideologie a režimy, může však mít i méně nápadné podoby společenského nebo mediálního tlaku, propagandy či reklamy. Může využívat jednostranných informací nebo i podvědomých psychologických mechanismů, aby tak obešla vědomou kritiku ze strany indoktrinovaných.“

K zamyšlení nad indoktrinací jakožto sugerováním jednoho typu (mediálních, politických atd.) „pravd“ mě přivedlo listování webovými stránkami kdysi velice respektované a na režimech a jejich zájmech nezávislé organizace Junák – skaut. Ten byl kdysi zaměřen na bohulibou výchovu dětí a mládeže ke správnému – rozuměj ohleduplnému – chování vůči přírodě i ostatním lidem. Kdo zná aspoň elementární základy skautingu (od E. T. Setona po J. B. Svojsíka), případně se nechal v dětství inspirovat spíše Rychlými šípy než Vaskou Trubačovem nebo Tomem a Jerrym, musí být dnes při pohledu na dnešní skautské aktivity poněkud v šoku. Skautský institut (SI), vzdělávací centrum Junáka, totiž už delší čas provozuje ideologickou indoktrinaci pod závojem moderního pojmu „mediální gramotnost“. Jmenuje se to „Média v měnícím se světě“ a je to pravidelný cyklus přednášek a besed na mediálně-politická témata. To samo o sobě by nebylo nic tak strašného, kdyby…

Kdyby se této aktivity nezmocnila jedna výlučná názorová skupina novinářů či politiků a ti prostřednictvím vzletně se tvářících setkání se skauty neprovozovali jednostrannou propagaci svých názorů. Kdyby tu docházelo ke skutečné diskusi a střetávání rozmanitých názorů. Neboť čím jiným konečně mají média být, ne-li prostředím k setkávání a výměně všech možných pohledů na otázky dnešního světa? V opačném případě, když se proklamované pravdy zmocní jen jeden názorový a zájmový pól, přestává jít o žurnalistiku a jde o propagandu. A ta se, jak známo, provádí formou indoktrinace. Jejím cílem není příjemce informovat, nýbrž přetáhnout na svou stranu, případně vytvořit z něj spolubojovníka proti společnému nepříteli.

Abychom byli konkrétní, jmenujme si témata a řečníky, jak se ve Skautském institutu střídají: „O vlivu médií na volby“ přednášel David Klimeš z Bakalovy Economie a Kamil Švec z České televize. „Beseda o investigativní žurnalistice“ byla v rukou Marka Wollnera (opět z ČT) a Jaroslava Kmenty. Ten působí v časopise Reportér, který je dle svých slov financován z Nadačního fondu pro podporu a rozvoj nezávislé žurnalistiky, ale na jeho stránkách najdete jedinou výroční zprávu, a to za rok 2013, kde se lakonicky píše „V roce 2013 nebyl nadační fond aktivní, věnoval se přípravě činnosti na rok 2014“. Nic víc. Inu, to je zřejmě to pravé investigativní zřídlo, z něhož pan Kmenta vysílá světlo do světa zahlceného tmou nepravdy a omylu. Podle hesla „kozel zahradníkem“.

Leč pojďme dále. Tématu „Image EU v českých médiích“ se zmocnili Tomáš Prouza, ze samé podstaty v kolizi zájmu, neboť proslul jako vládní zmocněnec pro EU, a Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a obchodu, který působil rovněž jako náměstek místopředsedy vlády a také člen Aspen Institutu (zájmové organizace, kterou v ČR za účasti M. Allbrightové zafinancoval opět Z. Bakala). Na téma „Novinář a jeho role ve společnosti“ se před časem rozpovídal Jindřich Šídlo (dříve Bakalova Economia, dnes Seznam zprávy). O budoucnosti médií vyprávěl Erik Tabery, šéfredaktor Bakalova Respektu. Na téma „Dezinformace v médiích“ zase přišli své názory předvést Ondřej Kundra (opět Bakalův Respekt) a Jakub Janda (Evropské hodnoty). O manipulaci ve světě internetových médií promluvil pro změnu Jakub Janda či Silvie Lauder (z Bakalova Respektu). A korunu tomu všemu dal Václav Moravec (ČT) s přednáškou na téma „Média jako hlídací psi demokracie“.

Také vám připadá, že v tom výčtu (není úplný, ale i ostatní vystupující ve Skautském institutu pocházejí víceméně z týchž názorových a institucionálních zdrojů) někdo schází? Třeba když se veřejně hanobí celá sféra alternativních médií, není přizván nikdo přímo odtamtud, aby náhodou nevnesl do tématu nějakou pochybnost, nejasnost, polemiku, odlišný názor. Když se propaguje EU, není připuštěn žádný eurorealista, ke slovu přijdou jen samí euronadšenci nebo lidé zájmově a finančně na EU navěšeni. Nemluvě o masivní účasti lidí s kořeny v podniku Economia (Hospodářské noviny, Respekt, Aktuálně.cz) a zástupce firmy Evropské hodnoty, která si dělá dlouhodobě nárok na jediné a správné držitelství pravdy.

Nejstrašnější je, že cílovou skupinou této propagandistické aktivity, pro niž těžko hledat přesnější název než „indoktrinace“, je skautská organizace, tedy děti a mladí lidé. Když si k tomu připočteme další indoktrinační aktivity, například Jeden svět na školách (za peníze z velké části z veřejných zdrojů jej provozuje Člověk v tísni, mezi partnery této NGO patří – jaké překvapení – podnik Economia, Česká televize, Seznam.cz či Open society Fund), začíná se indoktrinační kruh uzavírat. Na jeho konci patrně má být zcela převychovaný jedinec vhodný do onoho orwellovského světa, který nám zde chystají tito nositelé pravdy a dárci dobra. Jenomže pravdy a dobra pro koho a v jakém zájmu?

P.S. Jedna nepříliš milá pointa na závěr: Nejenže platíme ze svých daní různé NGO typu Evropských hodnot či Člověka v tísni a skrze druhotnou daň též Českou televizi. Z veřejných prostředků je financován také samotný Junák – skaut. Mezi jeho „partnery“ patří Ministerstva školství, státní Lesy ČR, polostátní ČEZ či peníze z evropských fondů (tedy opět pocházející z našich příspěvků), ale opět – jaký div – mezi podporovateli této organizace najdeme i Českou televizi či Ministerstvo obrany ČR. Takže si tu indoktrinaci vlastně platíme dvakrát. To jsou kšefty, no řeknou, Roubíček…

Petr Žantovský