Jana Kunšteková
4. 1. 2019
“V Severní a severozápadní Sýrii probíhají těžké boje – Turecko je v bryndě”, napsal ve sředu 2. 1. 2019 na svůj facebookový profil komentátor dění v Sýrii Faruk Firat, který má zdroje přímo na místě. Čtvrteční Zeit Online přinesl pak článek “Džihádisté rozšiřují svůj vliv v severozápadní Sýrii.” V něm se konstatuje, že radikálně islámská milice Hayat Tahrir al-Sham (HTS), syrská odnož Al Kájdy, dobývá další území. A že od úterka eskalují těžké boje těchto milicí proti “rebelům”, podporovaným Tureckem.”
Faruk zároveň hlásil nové boje mezi dvěma džihádistickými frakcemi. Jednou z nich je Tureckem podporovaná Svobodná syrská armáda (FSA), která je nejen u nás často nazývaná “umírněná opozice”. V době operace “Olivová ratolest”, při níž loni turecká armáda s podporou džihádistů dobyla severosyrskou kurdskou provincii Afrín, byla známá také pod názvem Eufratský štít. Na druhé straně jsou to výše zmiňovaní džihádisté z HTS.
Turecko nemá čas to řešit, protože nadále stahuje houfnice a tanky k oblasti kolem města Manbídž. Jako by hodlalo zaútočit na Manbídž bráněnou Syrskými demokratickými sílami (SDF), jejichž páteří jsou kurdské milice YPG/YPJ. A to jednak z Turecka, ale také z Turky a džihádisty už okupovaného syrského města Jarablus. I přes Trumpovo prohlášení, že americká armáda bude i nadále chránit Kurdy. A přes ruské veto ke vstupu do severní Sýrie, které tureckému ministru zahraničí Cavuzogluovi jasně sdělil jeho ruský protějšek Lavrov při nedávné návštěvě v Moskvě.
Zeit Online popisuje:” Po těžkých bojích s Tureckem podporovanými rebely rozšířily milice HTS své území v sevrozápadní Sýrii. Tyto boje s FSA, trvající už od úterka, se rozšířily z provinice Aleppo do sousedních provincií Hamá a Idlíb.”
Kolem celého Idlíbu jsou hlášeny boje. FSA je oslabená tím, že se stáhla k Manbídži, kde měla stát v čele chystaného útoku na SDF. A milice Al Kájdy HTS to využily. Turecko dokázalo při útoku na Afrín obě tyto džihádistické skupiny spojit pod svým velením, ale nyní jsou už nepřátelé. Jak říká Faruk – děje se to , co známe z Libye. Každý bojuje s každým. Idlíb je plný džihádistů, kteří byli do této provincie evakuváni poté, co se ruské armádě a vládní Syrské arabské armádě (SAA) vzdali za volný odchod z oblíčení u Damašku a Ghúty. Turecko před několika měsíci dokázalo zabránit Rusku a Asadovi v dobytí Idlíbu tím, že vytvořilo “nárazníkovou zónu”. Do oblasti, kam byli přesunuti džihádisté, vyslalo na jejich ochranu tanky, obrněné transportéry a dalekonosné houfnice. A pak stáhlo bojovníky FSA do Manbídže. Erdogan vycházel z toho, že nyní, po dohodě s Ruskem a Íránem, bude v Idlíbu klid.
Ale syrská Al Kajdá to využila k protiútoku. Nejdříve dobyli pevnost FSA Darta Izzah na hranici mezi provinciemi Afrín a Idlíb. Při útoku militanti HTS popravili tucty bojovníků FSA. Útok přišel neočekávaně. Dnes už počty popravených a zajatých nejdou spočítat – na obou stranách.
Teď už se bojuje po celé provincii Idlíb. Mnozí bojovníci FSA se mobilizují a chtějí dobýt svoji hlavní pevnost Darta Izzah zpět. Pravděpodobně se nezúčastní plánované ofenzívy v Manbídži, která je zjevně stále v tureckých plánech. To dělá Erdoganovi čáru přes rozpočet, ale zatím se nezdá, že by proti tomu něco podnikal. Ale ani společná ofenzíva Ruska, Sýrie a Íránu proti Idlíbu není podle oficiálních představitelů těchto zemí na pořadu dne. Přestože SAA začala s leteckými útoky na jižní část provincie Idlíb, především na město Jisr al-Shugur, blízko syrsko-turecké hranice. Dokonce jsou hlášeny i srážky mezi FSA a syrskou armádou.
“Pro civilisty, kteří tam žijí, je to horor” dodává Faruk.
Obě džihádistické skupiny – An Nusra, nyní HTS na jedné straně a FSA – “umírnění rebelové” na druhé – chtějí vybudovat nový čistě islámský stát na území, které okupují. Obě skupiny ale mají své vlastní představy o chalífátu i o chalífovi. Pro obě existuje jen jeden islámský stát – ten jejich. Al Kájda vyhlásila před třemi roky úmysl založit Boží stát. S přívrženci FSA se v něm nepočítá. Ti mají být vyhnáni a vyvražděni.
Nikdo neví, jak situaci řešit. Podle Faruka ale “každý i evropské vlády a především USA na vlastní oči vidí, že tohle nejsou žádní umírnění rebelové ani žádná opozice. Pokud by převzali moc v Sýrii, spustili by totální válku.” Co by se stalo s křesťany, Aramejci a dalšími menšinami, o Kurdech nemluvě, to si už dnes umíme představit.
Je nějaká šance, že by svět zasáhl? Sotva. Je pravda, že západní představitelé se začínají vzpamatovávat z šoku, který jim připravil Trump svým rozhodnutím stáhnout americké vojáky ze Sýrie. Což uvedlo jejich kurdské spojence z YPG/YPJ a ostatní složky SDF do stavu akutního ohrožení. Turecký útok se začal odpočítávat okamžitě. Ihned zesílily výhrůžky Erdogana proti kurdským YPG. K Manbídži proudila – a dosud proudí těžká vojenská technika, nechvalně známá z útoku na Afrín. Tedy tanky, houfnice a vojenská nákladní auta “Made in Germany”. Kurdové se pak museli obrátit o pomoc na Asada, což dokonce někteří američtí představitelé nesli nelibě. Nicméně Asad a Rusko zatím vystavili Turkům stopku. Klíčový je totiž vzdušný prostor, který Rusové v Afrínu Turkům otevřeli. Teď to zjevně, soudě podle zklamání tureckého ministra zahraničí Cavugsolu po návštěvě v Moskvě 29. prosince, udělat odmítli. Zatím. Kdoví, co je ještě ve hře. Turečtí a američtí představitelé se mají setkat 8. ledna.
Někde se ale zjevně bombardovat musí. Erdogan znovu začal s nálety na území severního Iráku a dokonce autonomního Kurdistánu v oblasti kolem města Amedi. Samozřejmě pod záminkou boje proti kurdské PKK. A nejen to. Pozemní síly turecké armády postoupily v rámci “ochrany hranic” 30 kilometrů dovnitř území pod správou Kurdské regionální vlády (KRG). Píše o tom čtvrteční web NRT – Kurdistan this week.
Jediný, kdo vytrval v podpoře kurdských SDF a YPG, byla Francie. Macron neustále vyzýval k podpoře a ochraně Kurdů, přestože turecká oficiální média zesměšňovala jeho 200 vojáků, přítomných v Sýrii. A vyzývá k ochraně Kurdů i Putina. Protože soužití baasistického režimu a Kurdů, toužících alespoň po autonomii, bývalo hodně napnuté. Přestože Sálih Muslim, diplomat odpovědný za zahraniční politiku ve straně PYD, která má v severosyrských kurdských územích oficiální moc, vlastními slovy zaručuje, že syrští Kurdové nechtějí narušit územní celistvost Sýrie.
Německo, věrné svým němým postojům ohledně turecké agresivní vnější i vnitřní politiky, dlouho oficiálně mlčelo. Až ve středu 2. ledna řekl pro rozhlasovou stanici Dlf 24 mluvčí pro zahraniční politiku CDU Wilhelm Kiesewetter, že “prezident Trump svým rozhodnutím stáhnout americké vojáky zmařil dosavadní úsilí. Proto musí Evropané na úrovni OSN nastartovat novou iniciativu a vyvinout diplomatický tlak.” Na mysli má hlavně vytvoření nárazníkové zóny pod mandátem OSN, která by chránila Kurdy v severní Sýrii. “Řecko, Itálie a Německo přijali několik miliónů uprchlíků. Měli by mít tedy zájem na tom, aby se titi lidé mohli vrátit”. Do sekulární a federativní Sýrie, jak zdůraznil. Další politici, třeba znovu Macron, přicházejí s návrhy bezletové zóny, také pod mandátem OSN.
Další, kdo se vyjádřil k aktuální situaci, byl Noam Chomsky, známý americký lingvista a politolog. Pro stanici Kurdistán 24 ve čtvrtek řekl, že pro Moskvu není “nemožné” zastavit turecký útok.
“Něco takového se může odehrát v podobě dočasných rusko-tureckých dohod a syrští vojáci se stáhnou do Manbídže.”Další možnosti, jako jsou francouzské jednotky nebo jednotky Evropské unie, které by zůstaly v severní Sýrii a vytvořily ochrannou zónu a zabránily tak tureckému útoku nebo zřízení bezletové zóny, nejsou realistické, dodal.”Zdá se, že to nejsou [realistické] možnosti. Ať se nám to líbí nebo ne, zdá se, že Rusko je v Sýrii dominantním zahraničním činitelem.”, řekl Chomsky.
I v samotných USA spustil Trumpův plán stažení amerických vojáků vlnu odporu, právě i kvůli tomu, že posílila role Ruska v řešení krize,. Zpětně celá situace působí tak, že šlo o momentální nápad bez jakýchkoli konzultací, vzniklý jen po telefonátu s tureckým prezidentem. Na protest odstoupil ministr obrany James Mattis. Svou rezignaci mimo jiné zdůvodnil právě zradou kurdských jednotek – spojenců v boji proti ISIL. Zmačnou nevoli dával najevo republikánský senátor Lindsey Graham, zejména ve svých zprávách na Twitteru. “Chyba podobná té Obamově” – napsal v narážce na “vítězství” Američanů v Iráku a stažení se z rozvrácené země, kde začal poté “úřadovat” Islámský stát. Trump postupně svůj výrok o stažení změkčoval. Nejdříve hovořil o “prodloužení” doby, po kterou se budou američtí vojáci ze Sýrie stahovat. Původní lhůtu 90 dnů předkoncem roku protáhl n 120 dnů. Poté úplně zrušil harmonogram stahování. Ve čtvrtek 3. 1. 2019 byla na fb zveřejněno video, kde jasně hovoří o tom, že Američané budou i nadále chránit Kurdy. Přestože ti oškliví chlapci prý “prodávají ropu do Íránu, z čehož nejsme nadšení”.
Na druhou stranu americký ministr zahraničí Mike Pompeo tvrdí pro páteční web The National že “Spojené státy jednají s Tureckem, aby se ujistilli, že Erdogan “nepobije” Kurdy v Sýrii, až se odsud americké jednotky stáhnou”. V plánu jsou prý jak jednání s Erdoganem a tureckou vládou, ve kterých ” se musí probrat ještě sposta věcí, než bude dosaženo dobrého výsledku pro Spojené státy” Jednat s Tureckem má i Trumpův bezpečnostní poradce John Bolton a pověřenec pro Sýrii Jim Jeffrey.
Nenapadá mě jiný závěr článku, než “tempora mutant”….a to každou minutou.
Video s vystoupením US prezidenta Donalda Trumpa je k vidění na:
https://www.facebook.com/1571249636290563/videos/1879971772100753/
Animace vývoje v Sýrii od roku 2011: ZDE
Grafický přehled situace na bojišti na Syrialivemap:
