 |
| Profesor Jan Keller |
Rozhovor s Janem Kellerem
8. 1. 2019 ParlamentníListy
„Irák, Libye a Sýrie tvořily hráz expanzi náboženských fanatiků,“ říká sociolog a filozof Jan Keller, který hájí barvy ČSSD v Evropském parlamentu. Podle něj se zbořením této pomyslné hráze povedlo západním spojencům odstartovat masovou migraci do Evropy a destabilizaci umírněných režimů v arabském světě. Americký prezident Donald Trump je prý nevyzpytatelný a to neprospívá nikomu. Další část rozhovoru se věnovala postojům prezidenta Miloše Zemana a také jeho kritice. Podle analytika Jakuba Jandy prý Rusko a Čína v letošním roce zesílí svůj tlak. Prezident Zeman je podle Jandy služebníkem obou těchto zemí. „Když takhle vypadá ‚myšlenkový tank‘, hrozně by mě zajímalo, jak asi vypadá myšlenková stříkací pistolka,“ trefuje se Keller do práce Jakuba Jandy v think-tanku Evropské hodnoty.
Na konci roku 2018 vyvolal velkou odezvu plán Donalda Trumpa stáhnout vojáky ze Sýrie. Trump je kritizován, že v Sýrii uvolňuje místo Putinovi a Íránu, případně ještě Turecku. Je tedy rozhodnutí o ústupu USA moudré? Jak bychom, jakožto západní koalice, měli postupovat?
Západní koalici se povedl neobyčejně inteligentní kousek. V nejstrategičtější části světa vojensky (i když bez vyhlášení války) rozvrátila jediné tři režimy, které byly schopné brzdit nástup agresivního islamismu. Irák, Libye a Sýrie tvořily hráz expanzi náboženských fanatiků. Tuto hráz se našim spojencům podařilo dokonale rozbombardovat. Výsledkem je masová migrace do Evropy a destabilizace zbylých relativně umírněných režimů v arabském světě. Ti chytráci, kteří dnes kritizují Trumpa, zarytě mlčeli, když docházelo k těmto osudovým chybám. Někteří jim k tomu ještě tleskali.
Co nám říká chování Kurdů, kteří v reakci na Trumpův krok do jimi kontrolovaných oblastí pozvali Asadovy vojáky, neboť se bojí vpádu Turky podporovaných rebelů?
Když bývalé koloniální velmoci pěkně podle pravítka vytyčovaly hranice nových států, rozdělovaly přitom celé národy a etnika do různých nově vzniklých států. Do těchto uměle vytvářených celků vměstnávaly skupiny, které pohromadě žít nechtěly. Kurdové patří k nejpočetnějším obětem tohoto postkoloniálního inženýrství. Svůj stát už nikdy mít nebudou, protože by se cítilo poškozeno Turecko, vznikly by další problémy v Iráku i jinde. Myslím si, že nemáme právo Kurdy kritizovat, když se v této situaci snaží o to, co považují za menší zlo.
Generál Stanley McChrystal zkritizoval stažení amerických vojsk ze Sýrie. Řekl, že kdykoli v posledních 60 letech USA někde uvolnily místo, byl z toho problém, ztráta stability v daném regionu, atp. Hrozí podobná věc i v Sýrii, nebo tam pořádek zjedná Rusko, případně někdo jiný?
Pan generál zapomněl říci, že aby Američané mohli nějaké místo „uvolnit“, museli tam předtím vtrhnout. Jejich vpád zpravidla znamenal takovou ztrátu stability v daném regionu, že vše ostatní už jsou pouze a pouze „kolaterální důsledky“, jak Američané s oblibou říkávají. V případě Sýrie darovali Američané Rusům příležitost vystupovat jako mírotvorci. Jsou prostě geniálními stratégy, takže se nedivím, že sklízejí obdiv na obou polokoulích.
Vladimir Putin poslal Donaldu Trumpovi novoroční dopis, ve kterém ho vyzývá k širokému dialogu. Putin v dopise zdůraznil, že vztahy Ruska a Ameriky jsou „nejdůležitějším faktorem pro strategickou stabilitu a mezinárodní bezpečnost“. Můžeme v roce 2019 očekávat vřelejší vztahy mezi oběma zeměmi? A co by jejich sblížení mohlo vyřešit?
Prezident Trump se chová naprosto nepředvídatelně. Není to tak dávno, co chtěl zničit Severní Koreu, potom si velice vřele notoval s jejím vůdcem. Pro nikoho na planetě není dobré, když v čele největší mocnosti stojí nevyzpytatelný člověk. Žádný expert na mezinárodní politiku vám dnes neřekne, jaké budou vztahy mezi USA a Ruskem už příští měsíc, natož někdy v létě či ještě později. Tady je třeba sledovat sázkové kanceláře a snažit se zjistit, jaké kurzy vypisují na uchování celosvětového míru a jaké na vypuknutí nukleární války. Nikdo, kdo má děti, nemůže mít radost z toho, jak dopadly sliby, které byly s takovou upřímností dávány předními světovými politiky někdy počátkem 90. let minulého století.
Zkoumání ruského vlivu na kampaň Donalda Trumpa se zadrhává. Speciální vyšetřovatel Robert Mueller zatím s žádnými konkrétními závěry týkajícími se přímo Donalda Trumpa nepřišel. Zatím se prokázalo „jen“, že Trumpův poradce Paul Manafort pral špinavé peníze. Sám Trump vyšetřování od počátku označuje za nepodložené a zbytečné. Jak lze vnímat to, že od května 2017 Muellerův tým nedokázal na Trumpa nic najít?
Nevím, zda Trump je, či není ovládán a řízen z Moskvy. Za jisté považuji pouze to, že pokud z ní ovládán je, pak ho na drátkách vodí nějaký těžký schizofrenik. Jinak si jeho geopolitickou náladovost vysvětlit nedokážu.
Končící německá kancléřka Angela Merkelová v novoročním projevu uvedla, že Německo se pokusí převzít větší zodpovědnost při řešení celosvětových problémů. Je to dobře? A jde o reakci na určité oslabování Evropy na světovém kolbišti?
Angela Merkelová může při svém odcházení prohlašovat cokoliv. Nijak tím nezamluví, že odchází proto, že nedokázala uřídit … … … … … (celý rozhovor najdete ZDE)
