Zdeněk Jemelík
25. 1. 2019 chamurappi a jemelikzdenek
Nedávno mi bez známé úřední příčiny (jen tak, sám od sebe, v nějakém náhlém pohnutí mysli) poslal Aleš Flídr, místopředseda Krajského soudu v Brně, bývalý člen KSČ, aktivní účastník zatím nepotrestaného „znojemského justičního zločinu“, urážlivý dopis, v němž zpochybnil mou inteligenci a naopak mi přisoudil nadbytek drzosti. Možná má pravdu, neboť můj pohled na některé události v justici a ve veřejném životě bývá nápadně odlišný od mínění soudců, kteří – jak známo – jsou moudří a nestranní, téměř neomylní.
Platí to i pro současné marnění času napadáním prezidenta republiky kvůli výrokům ctihodného soudce Josefa Baxy. Pan soudce je dle mého pevného přesvědčení držitelem jednoho z nejkvalitnějších mozků, používaných příslušníky otalárované komunity. Jednou mi dokonce dal dobrou radu a pochválil mé články. Nejen proto si ho dovedu představit netoliko jako předsedu Ústavního soudu, ale i jako předsedu Nejvyššího soudu ČR, nejvyššího státního zástupce, ministra spravedlnosti, předsedu vlády nebo velvyslance ve Vatikánu a chápu, že život řadového soudce se mu může zdát nudný, popř. že se může cítit být zneuznaný. Bohužel mám přesně takovou pravomoc jako pan prezident, abych ho za jeho zásluhy odměnil poskytnutím kterékoli ze zmíněných prebend, a žádné z těch míst ani není právě volné, čili můj případný záměr na odměnění by byl stejně neproveditelný jako prezidentův. Mohu mu pouze navzdory jeho trapnému vystoupení proti Miloši Zemanovi nadále zachovat úctu, neboť si jsem vědom, že i mistr tesař se občas utne. Za to si ovšem nic nekoupí.
Pokud se týká Miloše Zemana, nedávno jsem o něm napsal, že v něm vidím moudrého muže, zkušeného politického hráče. Na tom nadále trvám. Ale i on má své slabé stránky. Je sebestředný, a proto nevnímá některé změny prostředí. Ve vztahu k právu, spravedlnosti a fungování justice žije v zajetí zkušeností z doby předlistopadové a ještě i z divokého polistopadového období včetně éry jeho působení ve funkci předsedy Poslanecké sněmovny a předsedy vlády. Proto při pohybu v těchto oblastech se občas chová jako Alenka v říši divů. Důkazem budiž jeho později překonaný postoj k případu Jiřího Kajínka: původně oznámil, že jej vyřešil pokynem ministryni spravedlnosti Heleně Válkové, aby zařídila obnovu jeho procesu. Upozornění, že to je nesmysl, že ministryně takovou pravomoc nemá, jej z míry nevyvedlo.
Pokud tedy v hovoru se ctihodným soudcem Josefem Baxou v něm vyvolával dojem, že mu snad dělá naději na získání nějaké další vysoké funkce, nanejvýš podněcoval jeho sny a vidiny o růžové budoucnosti a vzdělaný právník a zkušený soudce a justiční manažer Josef Baxa musel vědět, že jde o představy, které nemohou dojít naplnění.
Pokud v takových úvahách pana prezidenta vidí znaky trestného činu bezbřehý populista a někdejší capo di tutti capi justiční mafie Jiří Pospíšil, lze se tomu zasmát. Ale pokud něco takového řekne v Poslanecké sněmovně ministr spravedlnosti, vybavuji si známý citát z Shakespeara: vymknuta z kloubů doba šílí.
Ostatně je známo, že politizující soudci, státní zástupci a jiní právníci přicházeli na Hrad, aby seznamovali pana prezidenta se svými názory a požadavky stran obsazení funkčních míst nebo podpisu sporného zákona. Nelze jejich jednání chápat jako pokus o nedovolené ovlivňování rozhodování hlavy státu a uvažovat o jeho podřazení některé kvalifikované skutkové podstatě trestného činu ? Neporušil Josef Baxa zákon a dobré mravy, když sděloval prezidentovi své představy o obsazení jím uvolňovaného křesla ? (Dle mého laického názoru nikoli, protože kdo jiný by takové rady měl dávat ? Ale kdo chce psa bít, hůl si najde.)
Je strašné, že nesmyslnými úvahami a jejich ještě nesmyslnějším výkladem se zabývají média a dokonce i orgány Poslanecké sněmovny. Novináře trochu chápu: pro naplnění stránek novin a vysílacího času v rozhlase a televizi je jim jakýkoli balast dobrý. Ale poslanci by si měli uvědomit, že voliči je neplatí proto, aby se zabývali neúčelnými honičkami na prezidenta a jeho kancléře.
