Co týden dal a Hampl napsal: když silvestrovské fórky nejdou přes pysky

Byly časy, kdy jsme mohli tvořit silvestrovské vtípky o tom, s jak absurdními návrhy evropská a naše byrokracie (ve skutečnosti to je jeden celek) přijde. Jenže nové absurdnosti jsou zaváděny tak rychle, že než se něčemu vychechtáme jako vtipu, už je to realita. Od registrovaného partnerství ke státem organizované změně pohlaví u dětí. Od zakřivení banánu k zákazu spalovacího motoru. Od výchovných řečí o obezitě k zákazu housky se šunkou a plnotučného jogurtu. Od řečí o diskriminaci žen k odebírání chlapečků z rodin za to, že mu rodiče nechají klukovskou hračku. Cokoliv je dnes černý humor, to může být za pár dnů realita. Ta rychlost je neuvěřitelná.

Proto je tak obtížné se bránit každému jednotlivému opatření, protože podobných aktivit chrlí státní a korporátní byrokracie tisíce a tisíce. I kdybychom jednu z nich zastavili, zničí nás ty ostatní. Proto nemá smysl usilovat o nic menšího než úplnou změnu politického a ekonomického režimu.

ÚTERÝ 1. LEDNA

Moc rád bych se mýlil, ale vypadá to, že pražská kavárna našla po debaklech se Schwarzenbergem a Drahošem skutečně silného prezidentského kandidáta – Jaroslava Kuberu.

Kubera neomarxistům nikdy nic neodepřel, až po islamizaci vlastního města, ale pro veřejnost má líbivé rebelské řeči. Přesně jako Andrej Babiš. K podpoře Kubery se mohou spojit Česká televize, bakalomédia i média ODS (Reflex, Echo24), navíc by jej podpořily osobnosti napříč spektrem, protože Kubera umí skvěle budovat vztahy (právě na základě toho, že každému říká, co chce slyšet).

To by otevřelo cestu ke katastrofickému scénáři s Kuberou na Hradě a vládou ODS, kde budou mít ministerstva spravedlnosti a školství Piráti. ANO by mohlo být třetí vládní stranou, která si bude jen hlídat finanční toky k Agrogertu.

V současné křehké situaci by mohly čtyři roky takové vlády stačit k úplné likvidaci státu i národa.

Ministerstvo školství připravuje úpravu vzdělávací plánu, kde dojde k “redukci objemu látky”. Po inkluzi naprosto logický krok. Základní školy dorovnají na úroveň dřívějších pomocných.

Nevím, co obsahuje kniha soudruha Grebeníčka (a ani mě to nezajímá), ale pokud s ní někdo nesouhlasí, nechť zveřejní protiargumenty. Pokud někdo nemá jiný protiargument než cenzuru (či vytlačení z veřejného prostoru), ať raději zmlkne. Je suis Grebeníček. Je suis Staněk.

Na gymnáziu v Blansku se – v rámci výuky sociologie – kluci nosí učit sukně, aby si nepřipadali příliš jednoznačně klukovští.

Nevěřte, že je to jednorázový úlet. Je to součást dlouhodobého procesu, kdy je maskulinita vytlačována do dělnických vrstev. Na učňovských školách ani technických průmyslovkách kluci sukně nenosí. Za pár let bude jasné, že pokud někdo sedí v korporátním managementu, nosil na gymnáziu sukni a možná se učil malovat oční stíny. Jak budou takoví “hrdinové” reagovat na civilizační hrozbu? Ano, správně, zkontrolují lak na nehtech, aby jim to při jednání s džihádisty slušelo. Je to další oblast, kde dorovnáváme Západ.

Po staletí fungoval docela jednoduchý morální princip. Každý si má dávat pozor, komu půjčuje. Když půjčím peníze někomu, o kom je zřejmé, že ty peníze nemůže vrátit, přijdu o peníze a dobře mi tak. Aspoň si budu příště dávat pozor. Že by se nějaký kníže nechal obtěžovat s tím, zda nějaký sedlák
Firmy, které půjčují chudým lidem peníze na dovolenou, ty si nezaslouží nic jiného než bankrot.
Celý problém s exekucemi by se dal vyřešit jednoduchým paragrafem (formuluji neobratně, právníci by to uměli lépe): Po žádném dlužníkovi nesmí být požadovány náklady na vymáhání větší než polovina dlužné částky.

Pokud někdo dluží tisícovku, nesmí stát vymáhání víc než dalších pět set. Jestli by některý věřitel chtěl zaplatit advokátovi či exekutorovi odměnu třeba deset tisíc, ať to klidně udělá, ale ze svého.
Do týdne by bylo po exekucích, a taky po nezodpovědném půjčování. Ale to se nestane, protože exekuce jsou jedna z těch oblastí, kde ztráty a zisky přesně kopírují sociální rozdělení. Příslušníci nižších tříd platí, blahobytní příslušníci vyšší třídy vydělávají, aniž by za to poskytli jakoukoliv protislužbu. Jen výjimečně se v dějinách stává, že by se bohatí takové příležitosti vzdali dříve, než se začnou chutí chovat tak násilně, že se jich bohatí začnou bát. A to už může být pozdě.

Zdá se, že prezidentská volba u nás funguje podobně jako v USA. Na začátek “primárek” máme proti každému kandidátovi tisíc výhrad, ale nakonec se vlastenecká i kolaborantská strana sjednotí každý za svým kandidátem. Včetně těch voličů, co teď mají pocit, že je ten který kandidát nepřijatelný.