Svět ruskýma očima 484

Zajoch
10. 12. 2018  Outsidermedia
„Věčná snaha ukrajinského lidu o nezávislost“ * * *   V mnoha zemích dávno existují tajné bakteriologické laboratoře USA * * *  Washington se snaží přesvědčit spojence z NATO o íránské hrozbě

Oni připravovali ukrajinskou samostatnost

Anton Kaněvskij
1. prosince 2018

Dne 1. prosince před dvaceti sedmi lety se konalo na návrh Nejvyšší rady USSR referendum o vyhlášení nezávislosti Ukrajiny. Událost měla mnohem větší osudovou roli pro rozpad velké země než Bělověžské dohody. Tehdy hlasovalo 91 % účastníků referenda za odtržení od Sovětského svazu, což se považovalo za „věčnou snahu ukrajinského lidu o nezávislost“. Přitom však všesvazové referendum dne 17. března 1991 ukázalo, že lákání k nezávislosti je ukrajinskému lidu cizí. 70 % hlasujících se postavilo za zachování SSSR, a to i těch, kteří se nepovažovali za Rusy, ale za Ukrajince. Dokonce někteří, kteří předtím nepodpořili pokračování Sovětského svazu, proti němu tentokrát nehlasovali. Vyslovili se proti zbankrotované politice Gorbačova.
Proč přinesla ovoce primitivní propaganda „Lidového hnutí Ukrajiny za perestrojku“, když sedm měsíců před tím selhala? Po krachu Státního výboru pro mimořádné situace přijala nejvyšší rada USSR deklaraci o nezávislosti, na to stačily tři měsíce, ale k přípravě převratu byly potřeba dva až tři roky.
Proces nastoupil, když se spolu s uvolněním šroubů v celé zemi objevili tak zvaní neformálové. Všude, ve všech sovětských republikách kromě RSFSR nabralo hnutí nacionalistický odstín. První dal o sobě vědět Ruch (Pohyb). Zpočátku byly radikální požadavky na odchod Ukrajiny ze svazku SSSR  přerušeny vůdci Ruchu. Je dosvědčeno, že „kdosi“ vědomě činil z Ruchu tvář demokratického hnutí na Ukrajině, neboť chápal, že většina obyvatel odmítá nacionalistické výzvy. Avšak nespokojenost se situací v zemi byla tak velká, že i přesvědčení odpůrci rozkolu s Ruskem podpořili zápas s moskevskou nomenklaturou. Postupně se boj s vládou komunistické strany začal spojovat s bojem za „suverenitu“.
Po prvních projevech separatismu vznikly skupiny nacionálních komunistů. Přiřadil se k nim i člen politbyra komunistické strany Ukrajiny Kravčuk, od roku 1990 předseda Nejvyšší rady USSR. Do konfliktu s Gorbačovem nešel, ale spolupracoval s „národnostně starostlivou“ opozicí. Od roku 1990 se začaly připravovat zákony směřující k nezávislosti. Gorbačov byl zaneprázdněn Jelcinem a pobaltským separatismem a věřil, že se problém Ukrajiny rozplyne a vyřeší sám. Nerozplynul se.
Kravčuk využil studentskou stávku v roce 1990 k odklonění přípravy Svazové dohody a vyměnil předsedu Rady ministrů USSR Masola za nacionalističtějšího Fokina. Bylo zřejmé, že události byly řízeny neviditelnými loutkovodiči. Události se vyvíjely na pozadí silné krize zásobování potravinami. Celosvazová obilnice vyvážela potraviny a domácí obchody zely prázdnotou. Kravčuk i Fokin pro svůj hlavní úkol řídili ekonomiku podle hesla „čím hůře, tím lépe“. Sabotovali opatření dohodnutá s Moskvou.
Život se zhoršoval lavinovitě. Stále silněji se čekala krize a hlad. Kravčuk chytře lavíroval mezi skupinou žádající obnovu pořádku, který byl před perestrojkou, a skupinou žádající radikální reformy a odloučení od Sovětského svazu. Slovně neodmítal Svazovou dohodu, ale jejího podpisu dne 20. srpna 1991 se nezúčastnil. Dne 19. srpna se Kravčuk dočkal chvíle, kterou nazvala Moskva pučem. Na 24. srpna bylo svoláno zasedání Nejvyšší rady, na kterém byl přijat Akt vyhlášení nezávislosti Ukrajiny. Začínal slovy: „Vycházeje ze smrtelného nebezpečí, které se rozprostřelo nad Ukrajinou ve spojitosti se státním převratem v SSSR…“ Přebarvená nomenklatura hlasovala pro. V zemi již nebyla politická síla, která by zachování jednotného státu podpořila. Politicky dožívající Gorbačov ztratil veškeré politické páky. Výzvy z Moskvy fungovaly opačně.
Jelcinovo vedení se zachovalo k Ukrajině jako k odkrojenému krajíci. Agitace za osamostatnění Ukrajiny začala být hrou jedním směrem. Zemi zaplavily letáky adresované obyvatelům. Když lidé viděli prázdné obchody, nechali se většinou ovlivnit záludnou propagandou. I ti, kteří litovali rozpad jednotného státu, pohlíželi na gorbačovský a jelcinovský Sovětský svaz jako na „drahého zesnulého“. Směr radikálních demokratických reforem vyhlašovaný v Moskvě vládou Jelcina, Barbulise a Gajdara nadšení nevyvolával.
Takže 91 % voličů hlasovalo pro nezávislost Ukrajiny. Zároveň s referendem se konaly prezidentské volby, v nichž Kravčuk předstihl národní disidenty (60 % v prvním kole). Skutečnost, že stranický funkcionář předčil nacionalisty, ukázala, že separatisté neměli „historické tužby“. Jednoduše řečeno: Věrchuška nezvládala a prostí lidé nechtěli nadále takto žít.
Převzato z Fondsk.ru
* * *

Odkud fouká vítr: Jak USA šíří po světě bakteriologickou nákazu

Ljubov Stěpušova, Jurij Kondratěv

30. listopadu 2018

Ilustrační foto

V mnoha zemích dávno existují tajné bakteriologické laboratoře USA, v poslední době jimi obklopili hranice Ruska. Ovšem jejich prvními pokusnými králíky se stávají obyvatelé těchto republik. Na Ukrajině jsou nyní časté epidemie spalniček a chřipky, které přecházejí do netypického zápalu plic.
Jsou již důkazy bakteriologických útoků USA na Rusko. Tato zbraň je nepředvídatelná. Viry i bakterie mutují a mohou se jako bumerang vrátit a nakazit ty, kteří je připravili. Hlavně z tohoto důvodu se Spojené státy snaží rozmisťovat centra nákazy dále od svých hranic. Jenže v epoše globalismu to nefunguje.
Jasným důkazem připravených bakteriologických zbraní je virus imunitní nedostatečnosti. Do této skupiny patří horečky Ebola, Zika, krymská hemoragická horečka a další. Podaří se Američanům najít skulinu v DNA Rusů, aby jejich bakteriologické zbraně zabíjely právě je a nikoliv samotné Američany? O tom promluvil bývalý člen komise OSN pro biologické a chemické zbraně Igor Nikulin.
Ministerstvo obrany před měsícem uvedlo, že Centrum pro výzkum veřejného zdraví Richarda Lugara v Gruzii pracuje ve skutečnosti na biologických zbraních. Je tam už téměř sto obětí infekce. Na nich se zkoušely nové druhy bakteriologických zbraní. Je možno je použít na území Ruska? Je nějaký příklad, třeba jen podezření?
Je plno takových příkladů. Hlavně na území Gruzie pracují v této laboratoři vojenští virologové a entomologové s hmyzem sajícím krev. Infikovaná klíšťata se už objevila v Rostovské oblasti, Stavropolském a Krasnodarském kraji a nemoci vypukly. Nikdy před tím se na uvedených místech taková klíšťata neobjevila. Několikrát vypukla krymská hemoragická horečka.
Horečka přišla z Konga?
Ano. Samozřejmě na Krymu kdysi byla. Ve 2. světové válce ji používali Němci, právě s hemoragickou horečkou krymskou experimentovali na vězních, byl v tom Mengele. On a další nacističtí fanatici vedli archiv, ale byl zcizen. Zčásti se nacházel v Maďarsku a zčásti v Rumunsku. Zabavily jej zřejmě koncem sedmdesátých let britské nebo americké tajné služby. Od té doby začaly výzkumy v oboru různých hemoragických horeček, konkrétně Eboly, Lassy a Marburgské horečky. Přenašeči brazilské horečky Zika jsou komáři.
Brazilci uvažovali i o tom, že Američané aplikují na jejich obyvatelstvo nějaké nové typy biologických zbraní.
To je docela možné. Američané pomáhali chudé, špatně rozvinuté zemi snížit množství komárů, ale místo snížení se jejich počty zvyšovaly. Zavedli novou formu, která už může žít v chladnějším mírném klimatu. Nakonec se tito komáři objevili i v USA, v Západní Evropě a na Kavkaze. Zbraň je to dvojsečná, těžko kontrolovatelná. Hodně to připomíná AIDS, která je podle mnoha specialistů uměle vytvořená. Hodně jsem se tomu věnoval.
V OSN?
V OSN i v Rusku. Ještě koncem osmdesátých let jsme získali důkazy, že je tento virus připraven a zaveden uměle. Je to geneticky modifikovaný výtvor.
Jestliže se vyrábí zbraň, zvláště chemická nebo biologická, vždy se proti ní připravuje nějaká protizbraň, obrana. Ano?
Protilátka se dělá, ale virus mutuje. V tom je hlavní problém, nebezpečí. Virus chřipky mutuje tím více, čím se více používají vakcíny. Viry z osmdesátých let byly docela jiné než ty současné. Je to džin vypuštěný z láhve a je těžké jej zastavit.
Američané nyní vedou proti Rusku nespoutanou masivní kampaň a obviňují nás všude a pořád z používání chemických zbraní. Nemohli bychom začít podobně, obvinit je z používání bakteriologických zbraní proti nám? Doklady na to jsou.
Máme mnohem více důkazů, reálných a prokázaných.
Proč to neděláme? Proč nedostalo ministerstvo obrany možnost pokračování? Mohl to být dobrý začátek. I státní ruská media dost zvadle informovala, nepokračovala a neprošetřovala. Nemáme dost prostředků?
My nemáme politickou vůli, Máme ve vládě i v mediích hodně liberálů i agentů. V Rusku je příliš mnoho vládnoucích a vlivných lidí, kteří si drží svůj kapitál, svůj majetek a mají příbuzné na Západě. Proto tito vlivní agenti jsou doposud naším hlavním problémem. Vnitřní nepřítel je nebezpečnější než zahraniční.
Převzato z Pravda.ru
* * *

Teheránu zůstává málo trpělivosti: Hormuzský průliv může být uzavřen

Ljubov Stěpušova
4. prosince 2018


Pokud USA zablokují vývoz íránské ropy zastaví Írán pohyb tankerů v Perském zálivu. Íránci nevěří v pomoc Evropy. Jejich trpělivost je u konce.

Teherán ve složité situaci hrozí
Íránský prezident Rúhání z mítinku v provincii vzkázal Spojeným státům, že nemohou zastavit vývoz íránské ropy a musejí si uvědomit, že budou-li znemožňovat prodej íránského paliva, nepůjde z Perského zálivu žádná ropa. Dodal, že sankce nebudou plnit stanovené úkoly. Řekl: „Žádná hyperinflace, žádná nezaměstnanost nám nehrozí. Novináři musejí přestat s psaním takových věcí v novinách.“ Avšak situace v zemi je těžká vlivem pádu riálu a omezení přístupu k zahraničním úvěrům. Podle CB Íránu se v říjnu zvýšily ceny potravin o 56 % ve srovnání s říjnem loňského roku. Vláda slibuje dotace na nejpotřebnější zboží a zvýšení mezd ve státním sektoru a penzí o 20 %.
Írán i dříve hrozil zablokováním Hormuzského průlivu, nejdůležitějšího kanálu pro dopravu ropy z těžebních polí Perského zálivu. V době války Íránu s Irákem v letech 1980 až 1988 takto pohrozil poprvé. Jenomže Pentagon jej předešel, když v Perském zálivu rozmístil své válečné lodě s úmyslem kdykoliv zaútočit na íránské válečné námořnictvo. Letos v červenci promluvil o možnosti uzavřít Hormuzský průliv pro přepravu ropy vedle prezidenta Rúháního i zástupce náčelníka Armády strážců islámské revoluce.
Podle Konvence o námořním právu z roku 1982 má Hormuzský průliv status mezinárodní vodní cesty a země na jeho březích nemají právo omezovat průchod přes něj lodí a tankerů jiných zemí. Zachovají se Spojené státy opět jako světový policajt, jestliže dá RB OSN souhlas k akci?
Evropa – největší Trumpova bolest hlavy
Dne 5. listopadu uvalil Trump druhý balík sankcí na dodávky ropy z Íránu. Odklad pro osm zemí, poskytnutý s podmínkou, že budou hledat alternativní dodavatele ropy za zakázanou íránskou, má skončit za 5 měsíců. Hlavní problém ve věci odstoupení USA od jaderné dohody s Íránem při jeho blokování je odmítnutí Evropy podporovat sankci. Brusel oznámil přípravu „mechanismu zvláštního účelu“ (SPV), podle něhož se má obcházet SWIFT a monopol USA v oblasti převodu peněz v amerických dolarech. EU nazvala rozhodnutí SWIFT odmítat transakce íránských bank „politováníhodnou věcí“.
Washington se snaží přesvědčit spojence z NATO o íránské hrozbě. Uvádí například, že v lednu 2017 vypustil Írán raketu středního doletu schopnou nést jadernou hlavici s dosahem evropských hlavních měst.
O SPV se hodně mluví, ale nespouští se. I kdyby k tomu došlo, bude sloužit jen k dovozu humanitárního zboží do Íránu, což neodporuje podmínkám amerických sankcí a neznamená to obchodování s ropou. Hlavně proto je Rúhání nervózní a Salehi, šéf íránské agentury pro atomovou energii, nedávno varoval: „Naše trpělivost se vytrácí“.
Proč nemá Trump rád Írán?
Na první pohled to není jasné. Vyvstává několik verzí. Za prvé žádá Írán navrácení svých miliardových aktiv v dolarech, zmrazených v amerických bankách. Tyto prostředky byly buď ukradeny, nebo jsou používány, takže Trump považoval za nezbytné vrátit se ke statu quo z roku 2012. Druhou možností je, že to nemá být rána Íránu, ale Evropě, která už vstoupila do pracovních vztahů s Íránem a nyní ponese velké ztráty. Další je podpora Izraele, podle kterého jde každé posílení íránského státu proti izraelským zájmům.
Za čtvrté byl Írán dlouhá léta obchodním partnerem firmy Koch Industries Inc., známých sponzorů republikánů, bratří Kochů. Přes jejich firmu se do Ameriky přesouvala pašovaná ropa a do Íránu se při obcházení sankcí dodávaly potřebné produkty a vysoce technologická průmyslová zařízení. Bratři se rozhodli obnovit ztracené příjmy.
Převzato z Pravda.ru