Pod kouřovou clonou diskuse o “Globálním kompaktu pro bezpečnou, řízenou a legální migraci” má být přijat “Globální kompakt o uprchlících”

Tomáš Doležal
11. 12. 2018
V minulých dnech a týdnech deklarovala vláda premiéra Babiše odhodlání nepřipojit se ke Globálnímu kompaktu pro bezpečnou, řízenou a legální migraci. Tento dokument – Globální kompakt pro bezpečnou, řízenou a legální migraci, který bude finálně schvalován na speciálním migračním summitu OSN v Marrákeši ve dnech 10. – 11. 2018 – je však pouze jedním ze dvou dokumentů, k jejichž přípravě a přijetí vyzvala tzv. Newyorská deklarace OSN (Newyorská deklarace o migrantech a uprchlících), přijatá jednomyslně (tedy s aktivním souhlasem tehdejší české vlády ve složení ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL) na migračním summitu OSN 19. 9. 2016.

https://www.un.org/pga/70/wp-content/uploads/sites/10/2015/08/HLM-on-addressing-large-movements-of-refugees-and-migrants-Draft-Declaration-5-August-2016.pdf

Druhým, stejně nepřijatelným a nebezpečným, dokumentem, k jehož přijetí tato deklarace vyzývá, je tzv. Globální kompakt o uprchlících.

(Pro úplnost ještě dodejme, že politickým prazákladem všech těchto dokumentů a tendencí je tzv. Agenda 2030, kterou všech 193 členských států OSN – tedy včetně ČR – podepsalo v roce 2015 /též v době Sobotkovy vlády ČSSD, ANO, 2011, KDU-ČSL/ – a která mj. výslovně hovoří o „pozitivním přínosu migrantů pro růst a udržitelný rozvoj“ a která vytýčila jako svůj cíl “spolupráci na mezinárodní úrovni zajišťující bezpečnou, řádnou a legální migraci.“)

Konečný text návrhu onoho globálního kompaktu o uprchlících byl vydán 20. července 2018.
https://www.unhcr.org/events/conferences/5b3295167/official-version-final-draft-global-compact-refugees.html

Česká vláda k tomuto dokumentu doposud nikdy v průběhu jeho vyjednávání veřejně nevyjádřila negativní stanovisko, tudíž lze předpokládat, že s jeho přijetím, minimálně implicitně, souhlasí.

Proto minulé úterý, 4. 12. 2018, poslanec Jiří Kobza (SPD) navrhl Poslanecké sněmovně zařazení mimořádného bodu: „Informace vlády České republiky o jejím postoji ke globálnímu paktu OSN o uprchlících.“ Tento návrh byl, především hlasy poslanců ANO 2011, ČSSD, KSČM a Pirátů, zamítnut. Velmi signifikantní bylo i to, že zatímco pirátští poslanci se při tomto hlasování zdrželi, drtivá většina poslanců ANO 2011 hlasovala přímo proti.

http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=68563

Dle Stručného průvodce Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR)
ke Globálnímu paktu o uprchlících „…Newyorská deklarace předpokládá, že Valné shromáždění (OSN) projedná návrh globálního kompaktu vypracovaný Vysokým komisařem společně s výročním usnesením k činnosti Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Toto usnesení se obvykle přijímá každoročně v prosinci.“ Klíčový tedy bude opět postoj české vlády (vyjádřený skrze příslušné hlasování českého velvyslance při OSN).

Pro charakteristiku tohoto paktu je možná nejlepší použít také přímo tento materiál UNHCR,
http://www.osn.cz/wp-content/uploads/UNHCR-Glogal_Compact_on_Refugees-CZE.pdf

v němž stojí mj. i toto:
– Globální kompakt o uprchlících zavádí mechanismy pro účinnější, předvídatelnější
a spravedlivější mezinárodní reakci na situace vyznačující se velkým množstvím uprchlíků.

– Nabízí mezinárodnímu rozšiřování podpory anebo aktivace opatření pro spravedlivější
a předvídatelnější sdílení zátěže a odpovědnosti.

– Kompakt bude umožňovat i rozšířený přístup k přesídlení a dalším řešením v třetích zemích

Hlavním smyslem Globálního kompaktu je v podstatě další rozvíjení takového mezinárodního režimu uprchlíků, který by vytvořil prostor pro „spravedlivější a předvídatelnější sdílení břemene a odpovědnosti“ – přeloženo, jde o relokaci uprchlíků a žadatelů o azyl do třetích zemí, o novou podobu tzv. uprchlických kvót, tentokrát v „globálních“ rozměrech.

Jaké další návrhy, záměry a cíle tento globální kompakt např. dále obsahuje?

Akční program, který podporuje opatření za účelem lepšího sdílení odpovědnosti
a efektivnější spolupráce v reakci na rozsáhlé pohyby uprchlíků a řešení dlouhodobé uprchlické situace.

Zmírnění tlaku na země, které poskytují útočiště velkému počtu uprchlíků

Rozšíření přístupu k řešením v třetích zemích (tj. přesídlení a doplňkové způsoby přijetí)

Poskytnutí míst k přesídlení a doplňkové způsoby přijetí v třetích zemích

Zřízení Podpůrné skupiny pro azylové kapacity, která bude poskytovat pomoc národním orgánům s cílem posílit jednotlivé aspekty jejich azylových systémů, aby byla zajištěna jejich spravedlivost, účinnost, adaptabilita a integrita (tedy opět harmonizace azylové politiky
na nadnárodní úrovni)

Vypracování tříleté strategie rozšiřování přístupu k přesídlení a zlepšení dostupnosti
a předvídatelnosti doplňkových způsobů přijímání v třetích zemích

Globální pakt o uprchlících navíc staví návratovou politiku pouze na bázi dobrovolných repatriací, a to i pro země původu uprchlíků.

A, v neposlední řadě, tento kompakt má ambici usilovat o to, aby „reakce na pohyby uprchlíků po celou dobu zohledňovaly otázky genderu, věku a různorodosti“ – což je jakási globální politická mantra, která v posledním období prostupuje všemi široce diskutovanými kontroverzními mezinárodněpolitickými dokumenty (tyto pakty, Istanbulská úmluva aj.)

Z výše uvedených informací tak vyplývá, že text kompaktu (o uprchlících) je v mnoha ohledech v rozporu s národními zájmy ČR, v rozporu s migrační a azylovou politikou ČR, s verbálně deklarovanou vládní politikou v těchto oblastech, a také v rozporu s několika platnými usneseními Poslanecké sněmovny, zvláště pak těmito:

17. 1. (zejména body III. A V.)

“Poslanecká sněmovna

I. důrazně odmítá návrh Komise na zavedení takzvaného korekčního přidělovacího mechanismu a na něj navázané finanční sankce, jež považuje za rozporný se zásadou subsidiarity;

II. s odkazem na výše uvedené vyzývá vládu ČR, aby při projednávání reformy Dublinského nařízení na úrovni EU usilovala o vypuštění korekčního přidělovacího mechanismu z textu návrhu a v krajním případě blokovala jeho celkové přijetí;

III. zdůrazňuje, že odpovědnost za rozhodování v otázce azylu by nadále měly nést výhradně členské státy, které si v souladu se závazky plynoucími pro ně z mezinárodního a evropského práva samy stanovují podmínky pro poskytnutí mezinárodní ochrany na svém území;

IV. apeluje na vládu ČR, aby při vyjednávání v orgánech EU politicky prosazovala aplikaci jednomyslného rozhodování na úrovni Evropské rady v případě návrhu zásadních změn v oblasti azylové politiky;

V. vyjadřuje podporu navrhovaným pozitivním změnám, které budou do budoucna zabraňovat zneužívání azylových systémů členských států Evropské unie, zejména pokud jde o zabránění druhotným pohybům a o rychlejší a akceschopnější realizaci návratové politiky v případě neúspěšných žadatelů o azyl. “

24. 5. 2018 (přijato PS na návrh VEZ) – body 2, 3 i 4

„Poslanecká sněmovna

2. trvá na tom, že v oblasti legální ekonomické migrace musí být zachován status quo, tedy aby pravomoci včetně rozhodování o výběru zdrojových zemí, počtu migrantů, jejich odborné kvalifikace, možnosti odmítnutí žadatelů atd. zůstaly v kompetenci příslušných orgánů České republiky;

3. trvá na důsledném rozlišování legální ekonomické migrace, nelegální ekonomické migrace a poskytování mezinárodněprávní ochrany ohroženým osobám;

4. podporuje zahrnutí nových závazků afrických států v Marrákešské deklaraci, jež se týkají boje proti nelegální migraci, organizovanému převaděčství a pašování lidí i posilování spolupráce v oblasti návratové politiky, tj. lepší ochrana hranic, posílení policejní a soudní spolupráce, intenzivnější výměna informací, identifikace nelegálních migrantů, rychlejší vydávání náhradních cestovních dokladů atd., a podtrhuje význam brzké realizace těchto opatření;

19. 9. 2018

„Poslanecká sněmovna

…připomíná potřebu efektivního řešení nelegální migrace, zejména otázky návratu uprchlíků do země původu, boje proti pašerákům a problémům, které k nelegální migraci vedou.”

Ústřední myšlenkou „uprchlického“ kompaktu je tedy – řečeno jeho newspeakem – tzv. „sdílení odpovědnosti“ za umístění (relokaci) uprchlíků, kteří se nacházejí mimo Evropskou Unii, signatářskými státy tohoto mezinárodního dokumentu.

K tomu lze dodat snad jediné: Současná ústavní a zákonná úprava azylové
a migrační politiky je v ČR zcela dostatečná, vyhovující a funkční.

Postavení tzv. uprchlíků (což jsou výhradně osoby v zemi původu individuálně pronásledované z politických, náboženských, rasových apod. důvodů) navíc dlouhodobě – a též zcela jasně
a dostatečně upravuje tzv. Ženevská konvence – Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951

USA a Maďarsko již dříve odstoupily od obou výše zmíněných Globálních paktů (o bezpečné, řízené a legální migraci a o uprchlících – přičemž USA tak učinily formou přímého odstoupení od Newyorské deklarace). Pokud nechceme, aby tyto Pakty jakýmkoli způsobem generovaly riziko závaznosti a jejich právní vymahatelnosti v (a vůči) ČR, je nutné učinit na vládní úrovni totéž. Distancovat se pouze o Kompaktu o migraci a mobilitě je naprosto nedostatečné.

Nejvhodnější způsob, jak toho dosáhnout, je odstoupení od samotné Newyorské deklarace – jak již ostatně (prostřednictvím poslance Kobzy) navrhovala SPD na půdě Poslanecké sněmovny v září letošního roku.

Pokud toto česká vláda neučiní, budou její řeči o boji za národní zájmy a zachování suverenity rozhodování v oblasti migrační a azylové politiky pouze falešnými a prázdnými frázemi.

Sdílet