Anatol Lieven a -kou-
28. 12. 2018 TheNationalInterest a PrvníZprávy
Zabýváním se „novou studenou válkou” proti Rusku a Číně, západní politici opět riskují opakování chyb provedených v předvečer 1. světové války, varuje Anatol Lieven na stránkách TheNational Interest.
kutečná hrozba civilizace jak tehdy, tak i nyní není ve vnějších „nepřátelích”, nýbrž v nenávisti a napjaté situaci v evropské společnosti kvůli nahromaděným problémům, je si jistý autor.
V roce 2018 oslavilo světové společenství 100. výročí konce první světové války, ve které zemřelo zhruba 16 milionů Evropanů a celé země byly zpustošeny a zničeny, píše Anatole Lieven. Tato válka také přinesla „strach komunismu a nacismu”, který vyústil ve druhou světovou válku, která téměř ukončila evropskou civilizaci a zničení významné části politické a kulturní elity, autor zdůrazňuje: „Historici nesouhlasí s přesným poměrem důvody a viny katastrofy roku 1914, ale všichni souhlasí s jednou věcí: ani jediný přínos, který by mohly získat velké mocnosti účasti ve válce, nebyla dokonce vzdáleně srovnatelná s tím, jaké ztráty riskovaly.”
Naopak, mnozí budoucí historici budou podle autora považovat končící rok 2018 za„poslední rok přechodného období mezi dvěma studenými válkami”, kdy po desetiletích„relativního míru” se největší světové mocnosti znovu ocitly ve stavu „hlubokého strukturálního vzájemného nepřátelství”. Hlavním problémem je to, že zavedené politické elity, které se nacházejí na obou stranách politického rozdělení, odmítají připustit své mylné představy a řešit skutečné hrozby, protože by to vyžadovalo radikální změnu jejich stávajících ideologických pozic, zdůrazňuje Lieven: „Obávám se, že zaujetím novou studenou válkou proti Číně a Rusku, činí dnešní západní mocenské elity chybu srovnatelnou s tou, kterou spáchali jejich předchůdci v roce 1914. Obávám se, že budoucí historici budoucnosti nás budou soudit stejně přísnými normami. Hlavně ne kvůli hrozbě světové války, ale proto, že tato nová studená válka služí – a v některých kruzích je záměrně využita, aby posloužila – ke kouřové cloně, která odvrací pozornost od mnohem vážnějších hrozeb, s nimiž se dříve nebo později střetneme, pokud se tyto problémy nevyřeší.”
Během 1. světové války to Britové a Francouzi, kteří byli později spojeni s Američany, prezentovali jako „boj civilizace proti barbarství Německa”, připomíná autor. O sto let později lze s jistotou říci, že britské a francouzské systémy byly mnohem lepší než německé; nicméně nelze nepřiznat, že Alžírsko jako subjekt francouzské říše nebo Afrika jako předmět britské říše by je mohly považovat za zcela odlišně, a Ruská říše vypadala podivně jako člen údajné „aliance demokracie”, poznamenal článek. Jak se ukázalo ve skutečnosti, opravdová „barbarská hrozba evropské civilizaci” v roce 1914 nepocházela od vládnoucího zřízení jedné ze zemí – nýbrž z nenávisti a napětí, které se v evropské společnosti shromáždily v důsledku sociálních a ekonomických změn během předchozích desetiletí a vyvrcholily během války, vysvětluje National Interest.
Jeden z důvodů, proč konzervativní elity evropských zemí do roku 1914 posílily „agresivní nacionalismus” ve společnosti, bylo to, že považovaly tento způsob za odvrácení masy od socialismu, čímž si zachovají starý evropský způsob života. A tady udělali katastrofickou chybu, kterou mohou nyní západní elity opakovat, a riskují, že se opět dostanou do pasti kvůli„posedlosti s vědomím vlastní spravedlnosti a civilizační nadvlády”, uvádí článek.
„Politický realismus odmítá identifikovat morální aspirace určité země s morálními zákony řídícími vesmír, … neopatrná identifikace určitého nacionalismu s vůlí Prozřetelnosti nemůže být morálně ospravedlnitelná, protože ve skutečnosti je projevem takového hříchu jako hrdosti, proti níž řecká tragédie a bibličtí proroci varovali jak vládnoucí, tak ovládané. Tato identifikace je také z politického hlediska nebezpečná, protože může vyvolat zkreslený obraz, který nakonec může vést ke slepotě a tsnaze po úplném zničení států a civilizací,” varoval svého času Hans Morgentau, který se aktivně „postavil proti sovětské agresi” během studené války.
WSJ: To si nikdo nevšiml, že USA rozpoutaly studenou válku s Čínou?
Budoucí historici také pravděpodobně s ironií ocení myšlenku Spojených států, aby vedly novou „ligu demokracií“ v boji proti „autoritářským aliancím“, poukazuje autor, protože hlavními aktéry „protičínské aliance“ v Asii budou ne méně autoritářští „vietnamští komunisté, krvežízniví filipínští autoritářští populisté, a především neofašisté indického hinduismu”. A dokonce i v Evropě je „nejprotiruštější režim” v podobě Polska ideologicky velmi podobný Rusku, uvádí článek. Podle autora, už jen zbývá se vroucně modlit, aby v roce 2020 utrpěl Donald Trump porážku v amerických volbách, a to by byl nahrazen ve funkci prezidenta novým a věrohodným vůdcem „svobodného světa“, a Francie v roce 2022 nevybral prezidenta z řad stoupenců „Národní fronty”.
A to i v případě, že faktory, které měly za výsledek současnou nespokojenost, nepovedou nyní ke „katastrofické válce“, v každém případě, bez radikální transformace a změn uvnitř Evropské unie pokoušet se přehodit nespokojenost s vnitřní politikou na nepřátelství vůči „vnějšímu nepříteli“ budou odsouzeny k neúspěchu, varuje autor. „Copak se někdo z novinářů, kteří pohovořili se „žlutými vestami “ve Francii, vážně domnívá, že jejich činy jsou výsledkem „manipulace Moskvy”? Copak někdo, kdo vážně zkoumal krizi bílé dělnické třídy ve Spojených státech, napslal, že tito lidé se rozhodli hlasovat pro Trump pod vlivem „ruské propagandy”? Bylo by lepší, kdyby se lidé, kteří to prohlašují, zapojili do důležitějšího spojení mezi událostmi v Rusku a ve Spojených státech,“ zdůrazňuje článek.
Podle autora byl mnohem důležitějším faktorem, který přispěl k růstu popularity jak Putina, tak Trumpa, „bylo zvýšení míry úmrtnosti mužů dělnické třídy v Rusku v 90. letech a ve Spojených státech v posledních letech”, k čemuž došlo kvůli jedním příčinám: „Kvůli nemocem a závislostem, které vznikly v důsledku hospodářské, sociální a kulturní nejistoty a zoufalství.” Ve Střední Americe nyní „mnohem hrozivější obraz těchto patologií” způsobuje, že miliony lidí migrují a usilují o to, aby se dostaly do Spojených států – a to zase vede k radikalizaci některých segmentů amerického obyvatelstva, vysvětluje článek: Přičemž celková pomoc Mexiku v roce 2017 byla výrazně nižší, než pomoc poskytovaná Ukrajině, Egyptu a Afghánistánu. Copak může nějaká skutečně zodpovědná vládnoucí elita takto zanedbávat své sousedy?”
Za těmito problémy se skrývá stále rostoucí nebezpečí vážných klimatických změn, které „mohou způsobit neúměrně větší ránu Spojeným státům a Západu, než čínská nebo ruská vláda”, zdůrazňuje autor. Současně na pozadí hysterie vyvolané malým střetem Ruska a Ukrajiny v Azovském moři je příklad „úzké spolupráce” mezi USA a Ruskem, jehož orgány „spojily své síly, aby zablokovaly přijetí poslední zprávy OSN o změně klimatu”, vypadá „tragikomicky”, poznamenal Lieven.
Pokud by Chruščev neoddělil Krym od Ruské Sovětské republiky předáním Ukrajinské Sovětské republice, všichni na světě by nyní uznali Azovské moře jako teritoriální vody Ruska a aktuální problémy ve vztazích s Ukrajinou by vůbec neexistovaly, zdůrazňuje autor. Mezitím Washington bojuje v Jihočínském moři s Čínou „za dodržování mezinárodního námořního práva, které ani Spojené státy neuznávají”, ačkoliv žádné „čínské hrozby” nejsou tak kritické a jsou plně zapojeny do zastrašování, říká článek. „To neznamená, že od Ruska a Číny neexistují žádné skutečné hrozby v reálných oblastech (především v oblasti obchodu), kde musí USA odolávat,” vysvětluje autor.
Nicméně všechny tyto problémy jsou podle jeho názoru omezené a lze je vyřešit jednáním a odstrašujícími opatřeními: „Žádný z nich neopravňuje další pokus restrukturalizovat národní strategie a instituce Spojených států a Evropy okolo principu studené války,”uzavírá National Interest.
