Den čtvrtý: Jevpatorija – Černomorskoje – Bolšoj Kastěl
Je libo banančik? Druhé ráno na Azurovém břehu, jemný písek, čistá voda, vedro. Ve vzpomínce na krásné koupání a lenošení se nám bude vybavovat i zvuková kulisa hlásání místního provozovatele “banánčiků”. To jsou ta žlutá plavidla podobná banánům, zapřažená za motorový člun, na kterých sedí a jásají lidé, co chtějí užít u vody nějakou legraci. Celý den bylo slyšet výzvu, že je ještě několik posledních míst na “banančike”. Tak se moje děvčata snadno naučila několik prvních ruských slov a snad i celou větu, teď si ji občas připomeneme a je nám veselo.
Jevpatorija – Lazurnyj bereg
Jevpatorija – duchovní centrum Krymu Bylo potřeba něco dokoupit a poznat historické město. Jevpatorija je stará více jak 2 500 let! Stará část města je zajímavá, bohužel i “nová” část vypadá dost staře. Je znát, že se od rozpadu SSSR do obytných čtvrtí, dříve asi moderních, neinvestovalo. Postupně si zvykáme na “sovětský kolorit” – cit estéta pláče nad žlutými trubkami (plyn), které vedou snad všude, při zemi, vzduchem, po domech, je to asi praktické, ale hyzdící, a také pro nás nezvyklé motanice a přebytky nejrůznějších drátů a kabelů na všech budovách. Mým děvčatům se Jevpatorija nelíbila, já v ní našel zalíbení, ale je to proto, že už jsem starý a vnímám věci jinak. V tom městě je vše, vše funguje, jen to nevypadá tak krásně. A také nás trápilo velké vedro. Chladili jsme se v obchodních domech, v naší Ladičce (auto bylo s klimatizací) a v kostele.
Sídliště v Jevpatoriji
V RF jezdí mnoho nádherných nových aut a mezi nimi dosluhují i “žigulíci”. Byly dalším zdrojem veselí naší mládeže, velmi často jsme potkávali u krajnice stojící “žigulík s nožičkama” – porouchané auto a odněkud trčící nohy opravujícího řidiče
Sídliště v Jevpatorii
Jevpatorija – v uličkách Malého Jeruzaléma
U mešity Džuma-Džami a za zády kostel sv. Nikolaja Čudětvorca
Strop kostela sv. Nikolaja
Sv. Nikolaj Čudětvorec
Sv. Nikolaj zvenčí
Do Malého Jeruzaléma se vstupuje skrz Gezelevskije vorota (nám se před nimi poštěstilo dokonce zaparkovat)
Mešita Džuma-Džami
Malý Jeruzalém
Svačina na “náberežnoj” Jevpatorije
Staré město je pěkné, říká se mu také “Malý Jeruzalém”. Navštívili jsme kostel sv. Nikolaja Čudětvorca a prohlédli mešitu Džuma-Džami, která je hned vedle. Prý jakoby z oka vypadla mešitě istambulské. V době SSSR bylo v mešitě muzeum ateismu! Přidávám odkaz na dobře udělané video, na které se budu občas odkazovat. od 24:00 Jevpatorija: mešita, kostel, 30:00 park miniatur, ve 33:20 začíná Sevastopol
Ve staré Jevpatorii jsem si bezvadně poklábosil v informačním centru, byli nadšeni, že jsem jim vyplnil dotazník turisty a za odměnu jsem dostal hromadu materiálů o městě včetně cédéčka. Moc se těší na všechny české turisty!
Po návratu domů jsem zjistil, že celou “náberežnou” (nábřeží) Jevpatorie po sezóně shrábli buldozerem a dělají ji novou. Další obrovská investice do Krymu!
Vzhůru za dobrodružstvím! Vracíme se z města do kempu, poslední koupání, balíme stany a konec lenošení – vzhůru za dobrodružstvím! Mám vyhlédnuté jedno místo, které mi hned padlo do srdce. Jmenuje se Bolšoj Kastěl (Velká pevnost), je to téměř nejzápadnější bod Krymu, poloostrov Tarchankut, je to konec světa, je to divočina a to je moje. Nejraději bych to místo před všemi utajil, aby zůstalo, jaké je… Cestu stepí na Bolšoj Kastěl jsem si nastudoval z leteckého snímku, pravda, skutečnost byla složitější a předčila naše představy o tom, po jakých cestách se dá jezdit.
Jevpatorija – Černomorskoje, 80 km uteklo jako nic, docela dobrá silnice, malý provoz (jedeme na konec světa), kolem step, step, step. Pak most přes jezero Donuzlav a dál opět step, step, step. A najednou Černomorskoje a cukrárna. Zastavil jsem a varoval posádku, že za chvíli už budeme mimo civilizaci a zde je poslední možnost “povečeřet”. Paní prodavačka z nás měla radost, výrazně jsme před zavíračkou zvýšili dnešní tržbu. Ale zdrželi jsme se a dostihla nás tma. To se nemělo stát, vždyť necesta na Bolšoj Kastěl je i za dne náročná.
Jako cesta do pekla! Nebylo snadné se rozhodovat, kterou cestou jet. Někdy byla odbočka jen vyjetou variantou cestě, po které jsme jeli, jindy taková cesta vzápětí nabrala jiný směr. Po chvíli se cesta začala horšit a my jsme se různě nakláněli a propadávali (jak se vrátíme?!), se štěstím projeli pár bažinek. Když jsem opatrně seskakoval s naší plně naloženou Ladičkou malými skalkami, volali na mě spolucestující “okamžitě zastav!”, “okamžitě se vrať!”, “vždyť se převrátíme!”, “odtud se už nikdy nevrátíme!”, “chceme vystoupit!” Takto psychicky podporován jsem se dostal až do údolí vyschlé řeky a tady už se jinam jet nedalo, tedy dál tmou, nejnižším místem údolí. Mám docela slušnou vizuální paměť (musím se pochválit, jiný to za mne neudělá), a tak jsem i ve světle reflektorů začal poznávat, že jsme dobře. Vybavily se mi obrazy z videa (viz níže) i leteckého snímku a také bylo cítit, že už jsme blízko moře. Najednou se před námi objevilo auto (Škoda Octavia!), pak dokonce – světe div se – velký obytný karavan. Byli jsme na místě. Škodovka měla značku Petrohradu, před karavanem seděla rodinka, pán se hned zvedl, ukázal mi, kde se smí parkovat a jestli mi má kousek uhnout. Postavili jsme stany kousek vedle nich a šli se podívat do zátoky. Miliony hvězd a cikád. Klid. Nádhera, úleva. Jen nám něco cestou křupalo pod nohama, to zjistíme až ráno. Dobrou! Buď pozdraven Bolšoj Kastěl!
Podle tohoto snímku jsem měl promyšlenou cestu do vytoužené zátoky. V reálu byl problém v tom, že cest bylo mnohem více a občas i klamavé směrovky (screen Seznam mapy)
Takhle vypadá konec světa, na který jsme se vydali noční tmou, stepními cestičkami a zažili bezva rallye
Ve vedlejší zátoce (rusky zátoka = buchta) si nějaký borec staví domek, hmmm, já chci taky!
Díky tomuto videu jsem se rozhodl jet na Bolšoj Kastěl. Na kanálu youtube “Krym udivljajet” je mnoho dobrých informací a prakticky profesionálně zpracovaná videa o Krymu. Součástí jejich webu je i mapa, podle které si lze příslušné video vybrat. Doporučuji.
