Od roku 2014 slyšíme o Krymu prakticky každý den. Česká média se předhánějí v popisování situace na “anektovaném” a “okupovaném” poloostrově. Mám ale pocit, že tam žádného zpravodaje nemáme, podobně, jako nikdo nebyl vyslán, aby na místě zjišťoval, co se děje třeba na Donbasu.
Čtyři roky jsem přes internet sledoval dění na Krymu a doma popisoval jeho krásy, až rodina řekla “Nemluv – ukaž!” (autor výroku: J. A. Komenský). A tak jsme vyrazili. Letos v červenci jsme propátrali Krym (a trochu i Moskvu) a zde je zpráva o naší cestě.
Den první: Praha – Moskva
Na moři u Balaklavy
Pokusím se být stručný, jinak by ze zprávy vznikla kniha. Bylo toho tolik a bylo to tak krásné, pestré a dobrodružné! Za dva týdny na poloostrově jsme nepotkali jiné Čechy, snad i proto nebude má zpráva nadbytečná.
Předesílám, že jsem se do Krymu zamiloval. Přesto se pokusím být objektivní a přinášet fakta a více ukazovat než popisovat.
Zprávu jsem nazval “Můj Krym”. V životě už jsem si přivlastnil mnoho míst na Zemi. Jsou to ta místa, kde jsem byl, kde mi bylo dobře a kam se vracím. Může být i váš…
Světový boxerský šampion Olexandr Usyk, Ukrajinec, rodák ze Simferopolu, odpovídá na ošemetnou otázku “Čí je Krym?“
«Крым Божий. Я уже об этом говорил. Крым — тех людей, которые там живут, которые любят Крым, родившихся там» “Krym je Boží. Už jsem o tom mluvil. Krym – patří těm lidem, kteří tam žijí, kteří milují Krym, těm, co se tam narodili” V tomto videu odpovídá na otázku “Čí je Krym?” a také vysvětluje, proč odmítl titul “Hrdina Ukrajiny” (20181109) https://www.youtube.com/watch?v=dSNK6Tenago
Po prázdninách jsem zaznamenal údaj, že v sezóně 2018 padl rekord návštěvnosti Krymu od rozpadu SSSR (27 let), Rekreovalo se zde letos 6 163 994 lidí plus nás 6.
Ale pojďme od začátku. Zavrhl jsem cestu autem přes Ukrajinu. Měla mnoho výhod, ale bál jsem se komplikací na hranicích.
Bylo potřeba zajistit pozvání, víza, letenky, ubytování v Moskvě. Věřím, že jednou se bude na Krym létat přímo (z Prahy, Pardubic…), za 2 hodiny do Simferopolu (zbrusunový aeroport “Krymská vlna”), nebudou potřeba víza. Rád bych se toho dožil.
Zarezervoval jsem po internetu i zapůjčení auta na letišti v Simferopolu, šlo to tak snadno a bez zálohy, že jsem ani moc nevěřil, že to dopadne. Vybral jsem Ladu Largus (u nás Dacia Logan) pro 7 osob a doufal, že se tam nás 6 a hromada zavazadel vejdeme.
Naše “Ladička” dostala pořádně zabrat. Jezdila “skal a stepí, divočinou”, chvílemi i mimo cesty. Tady jsme ji konečně vyprostili z bláta. Zapadli jsme jako na potvoru ve chvíli, když už jsme pospíchali na letiště.
Vytiskl jsem a přibalil azbuku, děvčatům se hodila
Těsně před cestou jsem zakoupil GoPro kameru, která, jak se brzy ukázalo, byla vadná, viz tato ukázka. Naštěstí jsem měl ještě fotoaparát a zbytek výpravy chytré mobily.
V RF se tou dobou konalo fotbalové MS. Zažili jsme tu sportovně-sváteční náladu v Moskvě, pak v Simferopolu na letišti a nakonec v Jaltě na pláži.
Škoda, že jsme to nevěděli dřív. Účastníci MS měli mnoho výhod, slev, nepotřebovali víza, měli zdarma dopravu. Tyto výhody později prodloužili až do konce roku.
Z letiště pohodlně vlakovým “AeroExpresem” do centra Moskvy
Batohy jsme odložili v hotelu a metrem vyrazili na krátkou seznamku s městem.
Začali jsme Rudým náměstím, GUMem, zavítali do nového parku Zarjaďje, večer pak na Vrabčí hory na fotbal a půlnoc jsme přivítali v Nikolské ulici, plné rozjásaných fanoušků z celého světa.
Fotbalový park na Rudém náměstí, na umělém trávníku se hrálo, týmy vznikaly spontánně z hráčů mluvících nejrůznějšími jazyky. Bylo možno otestovat automatického brankáře, koupit suvenýry, posílat speciální pohlednice…
Také GUM žil fotbalem
Výstavka v GUMu
“Vznášející se most” vybíhá z nového parku Zarjaďje nad řeku a tam končí. Je to tedy most-nemost, ale rázem se stal atrakcí a oblíbeným místem všech návštěvníků Moskvy.
Pohled ze “Vznášejícího se mostu” do parku Zarjaďje
Pohled ze “Vznášejícího se mostu” ke Kremlu, v pozadí mrakodrapy Moskva-City
Letní pohoda na řece Moskvě
FIFA Fan Fest na Vrabčích horách (Воробьёвы горы), vstupy jen přes bezpečnostní rámy a prověrky zavazadel (dokonce i lahev CocaColy jsem musel dopít). Bezpečnostní opatření byla v Moskvě na nejvyšší úrovni a všudypřítomná. Při vstupu do muzeí, obchoďáků, do metra, na nádraží… Lidé to brali s pochopením, věděli, že je to pro jejich bezpečnost. Policisté byli unavení, ale usměvaví. Byli do fotbalových měst svezeni snad z celého Ruska, tolik jich bylo. A k tomu “dobrovolníci”, pořadatelé, kteří všude vylepšovali náladu, každého vítali a pomáhali.
V oficiálním FIFA Fan obchodu se daly zakoupit dresy všech států, míče a stovky suvenýrů. Vrabčí hory, v pozadí Lomonosovova univerzita
Univerzitní náměstí bylo plné fanoušků. “Hrálo se” na 7 obřích obrazovkách, atmosféra nádherná. My jsme fandili oběma týmům a mohli tak oslavovat každý gól (už si nepamatuji, kdo hrál, ale bylo to bezva).
Pohled z Vrabčích hor na Lužniki
“Lomonosovku” teď znají všichni fotbaloví fanoušci
Nikolská ulice byla místem, kde fotbaloví fanoušci slavili i mírnili žal po zápasech. Nálada velkolepá, cizí lidé z celého světa se objímali, fotili, gratulovali, utěšovali. Shodně pak všichni zahraniční návštěvníci MS říkali: Přijeli jsme do úplně jiné země, jiného města, než nám líčila naše média.
Nikolská ulice ve dne
…a večer
MS FIFA – nejlepší očkování proti rusofobii
Pro vylepšení představy o tom, jak vypadala fotbalová Moskva přidávám ještě video Renaty Pereiry:
