Nicolas Barotte, Anne Rovan a -kou-
Belgie, Německo, Bulharsko, Nizozemsko, Srbsko – „žluté vesty” se pomalu, ale jistě šíří celou Evropou, varuje Le Figaro.
S výjimkou několika incidentů lze dosud říci, že hnutí „žlutých vest”, které zachvátilo Francii, že v Belgii je pouze v počátcích. Podle zdroje novin v místní správě se k protestům připojilo jen několik stovek lidí.
V Belgii se nejaktivnější “vesty” objevují v provincii Hainaut, hraničící s Francií, stejně jako v sousedních Namur a Liège. Mnohem bohatší Flandry jsou mimo hnutí, jehož příznivci protestují proti příliš vysokým životním nákladům, kdy mnoho lidí sotva přežívá od výplaty k výplatě, stejně jako proti vysokým cenám pohonných hmot.
Le Figaro: Francouzská vláda se obává převratu!
Podle Pierra Vercoterana, politického analytika frankojazyčné katolické univerzity v Leuvenu ve městě Mons, není velikost hnutí „žlutých vest” v Belgii ještě srovnatelná s Francií, protože obě země mají zcela odlišné politické kultury: Belgičané jsou snadno připraveni na kompromis. Předtím, než se místní levicová Labouristická strana Belgie plně zapojila do protestů, vláda rychle zahájila dialog s nespokojenými krajany.
V Německu pod sloganem „Revoluce začala” mobilizace místních „žlutých vest” pokračuje v sociálních sítích. Kromě boje za kupní sílu protestují němečtí aktivisté proti přistěhovalectví a vládě Angely Merkelové. Zejména jde o zastánce krajní pravice.
Někteří zástupci německé levice Německa nepodporují nespokojenost převzatou z Francie, protože podle jejich názoru hnutí přitahuje příliš mnoho radikálů, zejména pravice. Jiní však vyjadřují svůj souhlas se „žlutými vestami”.
Poslankyně Die Linke Sarah Wagenknechtová, známá svými kritickými poznámkami vůči vládě, uvedla: „Věřím, že lidé mají právo protestovat, když politika zhoršuje jejich životní podmínky. Otázka cen pohonných hmot je velmi důležitá pro každého, kdo pracuje s automobily. Samozřejmě bych ráda, kdyby Německo mělo stejně aktivní protesty proti současné vládě, pro niž jsou zájmy obchodní lobby nadřazené zájmům obyčejných lidí.”
Vlastní „žluté vesty” se také objevily v Bulharsku a Nizozemsku. A v Srbsku se k hnutí připojili i politici. Jeden z opozičních poslanců sám oblékl symbol protestů a přišel v této podobě do parlamentu, aby prokázal svou nespokojenost s vysokými cenami pohonných hmot.
