4. 12. 2018 antifashist
Když se 2. prosince ve zprávách objevilo sdělení o zatčení šesti občanů Ukrajiny na pozadí masových protestů opozice, které toho dne začaly, jen málokdo tomu věnoval pozornost. Stejně jako skutečnosti, že zpočátku se mluvilo o šesti zatčených Ukrajincích, ale pak o pěti. Teprve v noci se ukázalo, že zadrženou bandu tvořili členové organizované zločinecké skupiny Donbas, a ten, komu se podařilo vysmeknout z chapadel gruzínské justice, nebyl nikdo jiný než lidový poslanec Ukrajiny Semjon Semenčenko.
Doslova jeden za druhým to sdělilo několik známých zástupců “patriotů” Ukrajiny, poradce Arsena Avakova Ilja Kiva, poradce Ministerstva obrany Ukrajiny Jurij Birjukov a stálý “aktivista” Andrej Dzindzja. Přičemž všichni tvrdí, že Semjon Semenčenko unikl zatčení pouze proto, že měl diplomatický pas, a tím uvrtal Ukrajinu do velkého diplomatického skandálu.
Samotný Semjon Semenčenko na své stránce uvádí jinou verzi toho, co se děje. Znamená to, že není pohlavárem bandy, který opustil své podřízené, ale takový Robin Hood, který chrání zájmy obyčejných Ukrajinců po celém světě, kde je to právě dnes potřeba.
A zatím jsou obvinění gruzínské strany proti Ukrajincům velmi závažná: nákup a nezákonné držení zbraní. Což přivádí na myšlenku, z jakého důvodu se ocitli v Gruzii, přičemž přímo v předvečer dalšího gruzínského majdanu.
Gruzínský majdan: pokus číslo dvě
2. prosince v Gruzii startovala akce občanské neposlušnosti. Opozice vyzvala občany země, aby vyšli do ulic a požadovali nejen zrušení výsledků druhého kola prezidentských voleb, při nichž její “jednotný” kandidát Grigol Vašadze prohrál se Salome Zurabišvili, ale i předčasné parlamentní volby.
Gruzínská opozice, jejíž kostru tvoří “patrioti” Michaila Saakašviliho, doufá, že znovu získá moc v zemi díky masovým protestům. Kvůli tomu se ničeho neštítí a je odhodlaná využít i služby zahraničních žoldnéřů …
Proč “Ukrajinci” přiletěli do Gruzie?
Mimochodem, velmi dobrá otázka, na kterou by nebylo špatné, kdyby Semjon Semenčenko odpověděl. Osobně moc nevěřím tomu, že by přijeli do Gruzie, aby si jen pro sebe prostě koupili zbraně. To na pozadí jejich možností na Ukrajině vypadá tak směšně a nemyslně, že je třeba okamžitě hledat jiné vysvětlení.
A tady si okamžitě vybavíme velmi úzkou spolupráci Semjona Semenčenka a Michaila Saakašviliho během loňského neúspěšného pokusu o vyvolání další ukrajinského majdanu v Kyjevě. Jak si pamatujeme, byli to právě Semenčenkovi bandité, kteří tehdy představovali hlavní údernou silovou pěst exprezidenta Gruzie. Už tehdy členové organizované zločinecké skupiny Donbas velmi úzce spolupracovali se silovými strukturami samotného Saakašviliho, s těmi, jež SBU tak hbitě lovila na ulicích ukrajinského hlavního města a deportovala do Gruzie (přesto, že “patriotická” média kvílela o porušování něčích práv a o tom, že skuteční patrioti své země jsou vlastně vydáni na rozsápání gruzínskému režimu).
Takže toto je jasné. Ale před jakým konkrétním úkolem stáli militanti Semjona Semenčenka? Vždyť pět lidí je dokonce i pro Gruzii mizérie a jejich výskyt v řadách gruzínské opozice nemohl vést k významnému výsledku. A jak se v tom případě mají vysvětlit zbraně a tak upřená pozornost gruzínských silových struktur k incidentu?
Sakrální oběť majdanu: “Gruzínci” shazují “Ukrajince” a “Ukrajinci” shazují “Gruzínce”.
A tady se dostáváme k podstatě. Abychom pochopili, čemu zamezily gruzínské orgány činné v trestním řízení, připomeňme si přiznání gruzínských odstřelovačů, kteří po několika letech, když se obávali o své životy (objednatelé se chystali je odstranit), řekli, jak stříleli do lidí na ukrajinském majdanu.
Podle jednoho z nich, Koby Nergadze, byl on i ostatní pro “práci” na Ukrajině zverbován poradcem exprezidenta Gruzie Michaila Saakašviliho Mamukou Mamulašvilim. A tam jim byl zadán úkol “pomoci protestujícím”. Vedení ukrajinského majdanu si nebylo jisté, že bude moci najít mezi svými lidmi ty, kteří budou střílet lidi, proto se uchýlilo k vnější pomoci. Jak se později ukázalo, podařilo by se jim to zvládnout i bez nich, ale na konci roku 2013 a začátkem roku 2014 si nikdo nemohl být na 100% jistý.
Jak si dnes nemůže být úplně jistý svými “Gruzínci” Michail Saakašvili se svou bandou. Právě proto si z Ukrajiny zavolali své osvědčené věrné přátele, kteří by nezabíjeli neozbrojené lidi poprvé a jimž se nezachvěje ruka v nejdůležitějším okamžiku. Ukrajinští “patrioti” budou muset krví splatit dluh “patriotům” Gruzie. To vysvětluje vše, i podivnou služební cestu členů organizované zločinecké skupiny Donbas do Gruzie, i “nákup” (nebo spíše předání) zbraní, i takovou pozornost k tomu všemu ze strany místní policie.
A je velmi dobře, že gruzínská policie, na rozdíl od jejich ukrajinských kolegů (před pěti lety), zasáhla a splnila svou povinnost až do konce. To dává naději, že tentokrát nebudou moci být realizovány krvavé plány zločinců.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
