Petr Hampl
680 nebezpečných slov o tom, co logicky vyplývá z bruselského sporu o český střet zájmů.
Varování: Následující text obsahuje narativy, které vyvolávají v pražské a brněnské kavárně výbuchy vzteku.
Máme za sebou týden, kdy jsme žili „střetem zájmů“ nejen u nás, ale kdy nám svou milostivou pozornost věnovali i evropští mocipáni. Je český premiér ve střetu zájmů? Samozřejmě, že ano! Alespoň měřeno obyčejným selským rozumem. Je ve střetu zájmů od chvíle, kdy začal sponzorovat ODS a ČSSD. Byl ve střetu zájmů jako ministr financí, kdy přiděloval dotace vlastním firmám a kdy nechával obstavovat účty svých konkurentů. Je ve střetu zájmů i jako předseda vlády. A pro úplnost musíme dodat, že ve stejném střetu zájmů byl i předchozí ministr financí Kalousek, který poskytoval nadstandardní dotační podmínky Karlu Schwarzenbergovi. A totéž lze říct o všech „solidních“ politických stranách. V české politice už dávno nejde o nic jiného než o rozkrádání státních peněz.
Ostatně, není to jen otázka nejvyšších pater české politiky. Není snad střetem zájmů, že lidé pracující na ministerstvu školství a sociálních věcí dostávají druhou výplatu od Georga Sorose a že mnozí významní novináři mají vedlejšáky v neziskovkách. Korupce? Kdeže, peníze z norských fondů nesmrdí. Pokud se vám to nelíbí jste ruský agent. Jakákoliv kritika korupce je v českém prostředí už dávno označována za „extrémistický postoj.“
Však on také Babišův střet zájmů po celé ty roky nikomu v Bruselu nevadil. Dokud nedošlo na lámání chleba v migrační politice. Andrej Babiš ale nedávno rozhodl, že ve věci migrace dá přednost postupnému obsazování země před jednorázovým masovým zaplavením, a taková neposlušnost se netoleruje.
Tím méně je tolerován xenofóbní extrémistický postoj, podle nějž by současní Češi a Moravané měli i nadále zůstat dominantním etnikem na území svého státu, ale tak absurdním úvahám se zde nemůžeme věnovat. Podívejme se raději, co spor o Babišův střet zájmů ukázal – resp. co se stejně vědělo a co minulý týden potvrdil.
Co z toho vyplývá?
Možná to zní příliš radikálně, ale jednoznačně to vyplývá z kroku, který evropský parlament podnikl. Tím se dostávají do nepříjemné situaci místní euronadšenci. Jak mohou postup EU nadále obhajovat? Jedině tak, že usilovně bojují proti Putinovým agentkám, které si říkají „dedukce“ a „indukce“ a které spadají do sféry plukovníka „logické myšlení“. Zatím se toho nebezpečného vlivu dokázali zbavit ve vlastních hlavách.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
550 NEBEZPEČNÝCH SLOV O BEZDŮVODNÉ NADUTOSTI