Radim Hreha
30. 12. 2018
V uplynulém roce pokračoval klesající trend důvěryhodnosti médií hlavního proudu, coby přirozený důsledek diverzifikace informačních zdrojů, v kombinaci s trvalým vzestupem mediální gramotnosti obyvatel. Alternativní média totiž vnesla jasno i do oblastí, která mainstream účelově a trvale zkresloval obdobně, jako kdysi totalitní média. Díky názorově pestrému spektru alternativních webů tak konečně dochází ke komfortní realizaci práva občanů na informace beze zbytku.
Mediální evoluci nedokázala zastavit ani homogenizace zdrojů virtuální reality z produkce veřejnoprávních médií, Bakalova impéria a dalších renomovaných manipulátorů v kombinaci s činností různých neziskovek, financovaných Bruselem, Sorosem, různými filantropy a v neposlední řadě vládou ČR.
Takový vývoj však nedává spát mediální lobby, která je za polistopadové ignorování práva veřejnosti na komplexní informace, zodpovědná. Lobby, která je nasátá na miliardy generované koncesionářskými poplatky, které netransparentně a přednostně získávají pokrytečtí elitáři, alias Havlisté. Všichni se totiž prohlašují za svobodomyslnější občany, protože fanaticky velebí Václava Havla. V reálu se však děsí uplatňování jeho myšlenek, zejména ve vztahu ke svým názorovým oponentům, s nimiž nejsou ochotni vést věcný dialog. Kvůli udržení svých pozic a výhod, jsou schopni své kritiky znevažovat stejně, jako jejich totalitní předchůdci, kteří považovali nezávislé kritické myšlení za stejně „ošklivé,“ jako zmíněni intelektuálové.
Jedním z důsledků jejich působení je i „probuzení“ předlistopadového génia loci Kavčích hor, jehož odér je pro slabší charaktery návykový. Závislými se tak stávají nejen zaměstnanci České televize, nýbrž i jejich oblíbení hosté z diskusních pořadů. K těm patří především politici, kteří dokázali atributy demokracie zdiskreditovat natolik, že se vystavují podezření z úzké spolupráce s Putinem, jehož zájmem dle válečných štváčů je diskreditace „naší“ demokracie.
Zářným příkladem je Miroslav Kalousek, jehož přesvědčivému rozhořčení evokovanému kandidaturou Petra Štěpánka do vysílací rady, sekundovala družina spolubojovníku na Malostranském náměstí. Ti se stejně, jako on obávají nezávislých a erudovaných osobností v orgánu, jenž je spoluodpovědný za stav veřejnoprávních medií, skrze která minoritní skupina šibalů vnucuje široké veřejnosti svůj pohled na svět.
Dokonce i pohled v duchu padesátých lét minulého století, kdy obdobně „společensky odpovědní“ nadšenci podepisovali petice požadující trest smrti, pro spoluobčany kritického myšlení. Tenkrát si říkali soudruzi, což v rodné řeči Soros bácse zní jako Elftárs (Elvtárs – “soudruh”). Inu retro má své kouzlo a Sorosovi loutkovodiči ho mají zřejmě v genech. Tito šprýmaři se snaží i nadále udržet své pozice v upadajícím průmyslu brainwashingu. Sic přicházejí o efektivnost produkce své virtuální reality, ve hře zůstává kontrola neprůhledného čerpání obrovských veřejnoprávních zdrojů.
V roce 2019 se proto můžeme těšit na další ataky vůči alternativním médiím. Termín ve stylu Fake News – dezinformační média, bude i nadále zaklínadlem všech konspirátorů a manipulátorů, kteří absenci nadhledu a kreativity nahrazují pevným ideologicko-politickým přesvědčením. V opačném případě by totiž pochopili, že rovněž reprezentují dezinformační platformy, protože pojem nedezinformační média představuje nedostižný ideál, k němuž se lze přiblížit pouze permanentním sledováním různých informačních zdrojů.
Namítnete-li, že to není nic nového, ale jak z toho ven, odpověď je nasnadě. Chce to nové politiky, kteří budou mít kuráž k transformaci veřejnoprávních médií v jeden subjekt. Zaměstnancům budovy zpravodajství ČT totiž už není pomoci. Objekt je potřeba nechat zprivatizovat stejně, jako stanici ČRo Plus. Přednostně by měli dostat příležitost samotní zaměstnanci. Obě média totiž disponují nezanedbatelným počtem příznivců, kteří je jistě rádi finančně podpoří. To nemluvě o církvích, různých neziskovkách včetně Havlistů rozesetých ve Sněmovně i Senátu. Zbytek ČT je nutno spojit s Českým rozhlasem obdobně, jak to udělali na Slovensku s tím rozdílem, že členství v Radě Českého rozhlasu a televize by bylo bezplatné. Samotný zákon o nové instituci by mnoho úsilí nevyžadoval. Zákony o Českém rozhlase a České televizi totiž nemají chybu. Ta je zakleta v příslušných kontrolních orgánech, v jejichž řadách mají většinu právě Havlisté, kterým jsou zájmy široké veřejnosti „ukradené.“
Pozn. autora: psáno pro Parlamentní listy a Novou republiku
