Zajoch
25. 11. 2018 Outsidermadia
Uniat Parubij upozorňuje Poláky a Litevce na „společného nepřítele“ * * * Dvě současně projednávané rezoluce v RB OSN * * * Pozice vládnoucí koalice v Izraeli zůstává vratká * * * USA prosazují koncepci „Amerika nade vše“ a to občas není po chuti EU.
Přízrak Rzeczpospolity bloudí Evropou
Dmitrij Minin
16. listopadu 2018
Mnohé zahraničně politické iniciativy Polska k integračním akcím v Evropě – od myšlenky „mezimoří“ do novější koncepce „trojmoří“, mají v pozadí sotva skrývaný stesk po dřívější polské říši.
Využití minulosti jakožto nástroje politiky a existence „věčné hrozby z východu“ vyvolává pokušení nastolit „historickou spravedlnost“. Lákadlo je o to větší, že za zády stojí NATO a EU. Z toho vycházejí „názory odborníků“ o „nepochybném rozpadu Ruska“. Najednou to všechno nachází odezvu v různých částech Rzeczpospolity, zejména ve Vilniusu a v Kyjevu.
Existuje například Meziparlamentní shromáždění Litvy, Ukrajiny a Polska, jehož poslední zasedání bylo ve Vilniusu 12. a 13. listopadu. Promluvil na něm předseda litevského parlamentu o svazku tří států po staletém „aktivním partnerství“. Jeden z výborů (pro spolupráci) byl celý věnován podpoře euroatlantické integrace Ukrajiny. Celé zasedání se soustřeďuje na podporu kyjevského režimu a na „machinace Kremlu“. Podle předsedy polského senátu je hlavní překážkou na cestě k integraci Polska Rusko, které zřejmě pomáhá zavádět neobanderovské, rusofobské a polonofobské ideologie na Ukrajině a zřejmě organizuje průvody banderovců v polských městech. Podle něho Rusko také podněcuje vznik problémů s polskou menšinou v Litvě. Litevci mají tomuto nesmyslu věřit, ač je známo, že uvedené problémy zesílily po zavedení polského programu podpory krajanů v zahraničí v letech 2015 až 2020, s důrazem na Litvu.
Litevský předseda vlády se shoduje s Meziparlamentním shromážděním Litvy, Ukrajiny a Polska a podtrhuje, že Litva při každé příležitosti označuje Rusko za agresora a neuznává „nezákonné volby na okupovaném Donbasu“. Je prý potřeba společně s Polskem iniciovat projekty na pomoc východu Ukrajiny. Shromáždění vyzvalo země EU a země G7 zesílit sankce proti Rusku. Konkrétně žádalo, aby byla zavedena opatření proti ruským námořním přístavům v Azovském moři za jejich vztah s přístavy na Krymu.
Duch letitého nepřátelství, který se v těchto dnech vznáší nad Vilniusem, přihřál Andrej Parubij. Prohlásil: „Náš nepřítel se nemění, mění se jen jeho název – carské Rusko, Moskevské knížectví, Sovětský svaz, Ruské impérium.“ Podle jeho slov se Rusko stále snažilo úspěšně, či neúspěšně „rozvracet jejich státnost“. Od takových postojů je jen krok k vyhlášení nové křížové výpravy na východ. Oznámil, že na desáté zasedání Meziparlamentního shromáždění Litvy, Ukrajiny a Polska v Kyjevu v červnu 2019 budou pozvány „všechny státy od Baltu po Černé moře, hraničící s Ruskem“. Apetit roste, měřítko se rozšiřuje. Na Ukrajině budou brzy volby a Parubij by se rád předváděl.
Samozřejmě, že je možno na megalomanskou obnovu Rzeczpospolity hledět jako na frašku přihřátou nacionalismem jejích dědiců. Problém je v tom, že tento geopolitický projekt i všechny jemu podobné nepočítá s realizací vlastními silami. Aktéři spoléhají na podporu zpoza oceánu. Tam vnímají jako prospěšné všechno, co škodí těm, v nichž vidí nepřátele.
Šéfové parlamentů všech tří zemí na shromáždění oznámili, že plánují v lednu 2019 společnou návštěvu USA a zvou k připojení kolegy z Lotyšska a Estonska. Od Bílého domu podporu nepochybně dostanou.
Na toto téma má pozoruhodné úvahy prezident soukromé informační a průzkumné společnosti Stratfor George Friedman ve svojí knize Dalších sto let. Tento muž je přijímán jako intelektuální provokatér mezinárodního rozsahu, ale není těžké si uvědomit, že se mnohé z jeho myšlenek následně objevily v dokumentech Národní zpravodajské rady USA a také jsou vypouštěné jako zkušební balonky s dalekosáhlými cíli. V uvedené knize Friedman ujišťuje, že Polsko k sobě časem přisaje všechny bývalé sovětské republiky na západ od RF a stane se velkou mocností. Představuje to milion čtverečních kilometrů a 100 milionů lidí. A vytváří hlavní oporu USA v Evropě.
Ač se tyto výklady mohou zdát chimérou, popřít jejich vliv na vědomí nacionalistů rozlezlých v různých končinách bývalého Sovětského svazu není možné. Ovlivněni nepřátelstvím k „východnímu sousedovi“, budou se nacionalisté různých odstínů pokoušet tyto projekty, ne ve svých, ale v amerických zájmech, uskutečnit. Splátka za takové pokusy bude ležet na nich samých.
Převzato z Fondsk.ru
67 zemí lituje, že na Krymu nejsou fašisti
Rostislav Iščenko
18. listopadu 2018
Organizace spojených národů má uspokojovat potřeby všech zemí a pět stálých členů Rady bezpečnosti může použít právo veta, pokud mezi sebou nedojdou ke shodě. Kromě rezolucí RB ještě existují rezoluce Valného shromáždění, které mají jen morálně politický charakter. Málokdy jsou plněny, avšak bývají využívány v informačních kampaních.
Obecně platí, že pokud VS přijímá podle vašeho mínění negativní rezoluci, nejde o nic strašného, je to jen nepříjemné (něco špinavého po ní zůstane).
V OSN pracují tisíce diplomatů, ale v RB jen 15 členů. Plenární zasedání VS s účastí předních osobností států (například ministrů zahraničí) bývají málokdy – jednou nebo dvakrát do roka. Mezitím se musejí diplomaté států mimo RB něčím zabývat, aby měli pocit, že se také podílejí na rozhodnutích globálního významu. K tomu má VS výbory. Dva z nich, Generální výbor a Výbor pro prověřování pravomocí, jsou technické výbory pro přípravu zasedání VS.
Ostatní výbory v počtu šest slouží k formálně důležitým, ale bezvýznamným diskusím a k přijímání stejně bezvýznamných rezolucí.
Obvyklé je, že nejen ve státě, ale dokonce ani na ministerstvu zahraničí a mnohdy ani v samotném zastoupení (obzvláště je-li velké, jako třeba u Ruska) nevědí, jakými problémy se zabývají diplomaté v konkrétních výborech.
V práci analogických výborů, komisí a pracovních skupin Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě jsou pravomoci významnější než pravomoci výborů VS OSN. Tady se připravují a předběžně schvalují rezoluce, které se potom dají na posouzení Stálého výboru s výkonným předsedou, který v době mezi schůzemi vyšší úrovně a setkáními ministrů zahraničí přijímá závazná rozhodnutí podle svých pravomocí.
Samotné výbory a pracovní skupiny nepřijímají závazná rozhodnutí. Potom je možno se měsíce dohadovat o tom, kde má být v rezoluci čárka a diskusi ignorovat. Potom bude hlavní střet přenesen na Stálý výbor.
V principu je práce výborů v OBSE i v OSN prospěšná. Mají možnost se předem seznámit s postoji a argumentací oponentů, zpracovat argumenty svoje a zhodnotit úroveň podpory své i oponentů. Rozdíl je jen v tom, že v OBSE vycházejí od pracovních skupin dokumenty k posouzení struktuře, která dává závazná rozhodnutí, kdežto v OSN bude po výboru dána otázka na zhodnocení VS a poté přijatá rezoluce nebude závazná.
V tomto případě jde o čistou statistiku – kolik zemí podpořilo rezoluci, kolik odmítlo a kolik se zdrželo hlasování.
Třetí výbor VS OSN (sociální a humanitární otázky a otázky kultury) přijal najednou dvě rezoluce. Rezoluce proti heroizaci nacismu je předkládána od roku 2005 Ruskem a dalšími autory. V tomto roce byl návrh podán jménem 39 zemí. Podpořilo ji 130 zemí, 51 se zdrželo. Proti byly jen USA a Ukrajina. Výsledek jasně ukazuje na izolaci obou zemí. Jejich postoj je v rozporu s postojem světového společenství. USA v takových případech mluví o státech – vyvrhelích a zavádějí sankce. Sankce mohou zavést bez jakéhokoliv důvodu.
Druhou rezoluci předložila Ukrajina, již třetím rokem za sebou. Odsuzuje údajné porušování lidských práv na Krymu. Zde se většina (87 zemí) zdržela hlasování, 67 delegací Ukrajinu podpořilo a 26 bylo proti. Ve srovnání s loňskem je dynamika pro Ukrajinu zhoršená. V roce 2017 stejnou rezoluci podpořily o tři delegace více. Rusko je každým rokem více podpořeno a USA a Ukrajina méně. V některých otázkách se USA a Ukrajina dají nazvat vyvrhely.
Střety ve výborech je možno považovat za praktické. Ruští diplomaté nesedí v OSN se založenýma rukama, ale pracují se zahraničními delegacemi a postupně dosahují změny poměru sil v náš prospěch. Důležitější je, že ani sebevíce nadaný diplomat by nedokázal zlomit tendenci ve prospěch Ruska, kdyby nerostla jeho mezinárodní autorita a nesnižovaly se možnosti a vliv USA.
Situace, kdy se projednávají současně dvě rezoluce nejsou časté. V rezoluci navržené Ukrajinou je jasná demonstrace špatného postoje Ukrajiny a zemí, které ji podporují. Z přijetí rezoluce o porušování lidských práv na Krymu je dobře vidět, že tyto obavy mají země podporující nacismus. USA a země, které rezoluci podpořily, hlasovaly ve skutečnosti za práva nacistů na Krymu.
Přestože Ukrajina a USA usilovně tvrdí, že je protinacistická rezoluce iniciovaná Ruskem politicky angažovaná, ve skutečnosti nebylo ve formulaci nic, co by bylo mimo odsouzení nacistické ideologie a jejích politických praktik.
Rezoluci není možno aplikovat na aktuální situaci v konkrétní zemi. Ukrajinu ani USA informačně nebo politicky neohrožuje. Právě naopak – je třeba silně milovat nacisty, aby někdo tak jasně jako Kyjev a Washington hlasoval proti celému světu.
Otázka je, jaká bude situace za rok. Zda nebudou výsledky pro USA a Ukrajinu ještě horší a jestli vůbec bude rezoluce o Krymu aktuální.
Převzato z Rusvesna.su
O náhlé uvážlivosti izraelských politiků a ruských zbraních
Dmitrij Sedov
20. listopadu 2018
Minulý týden zuřila v Izraeli politická krize, vláda visela na vlásku. Šlo o neočekávané vzplanutí bojů izraelské armády s palestinskými oddíly z pásma Gazy. Rozsahem se to dalo srovnat se skutečnou válkou.
Dne 11. listopadu vnikla skupina izraelských speciálních sil v civilním autě do sektoru Gazy u vesnice Chán Junís. Podle Palestinců to byla teroristická skupina. Narazila na palestinskou hlídku a při kontrole dokumentů začala střílet. V boji zabila sedm Palestinců, mezi nimi byl velitel oddílu Hamás a důstojník izraelských speciálních sil. Raněno bylo přes 10 lidí. Diverzanti pronásledovatelům unikli a od hranice je evakuoval vrtulník. Celou tu dobu skupinu krylo izraelské letectvo, které ostřelovalo Palestince raketami.
Incident znamenal porušení dohody o příměří, na což bouřlivě reagoval Hamás. Palestinci stříleli do izraelských vesnic raketami Kassám. Z celkového počtu 460 vystřelených raket jich 106 zachytil systém PVO, jiné nedosáhly cíl a 70 jich padlo do obytných zón. Několik desítek lidí bylo zraněno, jeden člověk přišel o život a došlo k velkým hospodářským ztrátám.
Izraelské letectvo bombardovalo sektor Gazy – obytné domy, školku, hotel, budovu speciálních sil Hamásu, televizní společnost a rozhlasové studio Palestinců. Desítky lidí zahynuly. V Izraeli žádali potrestání Palestinců a proběhly i demonstrace žádající demisi Netanjahua, prý je „příliš měkký vůdce“.
Druhý den bojů vystřelili Palestinci z ruských protitankových raketových komplexů Kornet na autobus Cahalu s padesáti izraelskými vojáky. Pokud by munice autobus zasáhla, byla by to pro izraelskou armádu velká ztráta, následoval by značný skandál a rezignace vlády. Avšak Palestinci počkali, až vojáci odejdou z autobusu, a teprve potom vystřelili. Raněn byl jen jeden voják, který se opozdil. Bojovníci z Gazy dali signál, že mají Kornety a že jsou připraveni je použít. Dokud v Gaze Kornety nebyly, mohli si Izraelci své rejdy na Palestincích beztrestně provádět s použitím obrněné techniky a vrtulníků. Kornet to znemožňuje, je efektivním prostředkem proti tankům, letadlům i proti živé síle. V roce 2006, v době agrese na jihu Libanonu, měl Cahal velké ztráty tanků Merkava, které bojovníci Hisballahu dobývali bez potíží. Za několik dní ztratili Izraelci 50 tanků. Proto byly od přední linie odstraněny a používaly se jen k ostřelování z velkých vzdáleností. Tehdejší válku Izrael prohrál. Izraelská veřejnost žádala od vlády válečné operace beze ztrát.
Avšak Palestinci předvedli, že v sektortu Gazy válka beze ztrát už dál nebude. Jde o další ránu svévolné politice Izraele na Blízkém východě. Před událostmi v Gaze zrušilo izraelské letectvo nálety na Sýrii, jakmile ta dostala komplexy PVO S-300. Syrské a ruské komplexy nyní „vidí“ celý sever a střed Izraele. S-300 dokáží zaútočit na pozemní cíle.
Proto když Netanjahu uslyšel varování vůdců sektoru Gazy, že zaútočí na Ben Gurionovo letiště, začal být rozvážný. Ukončil vojenské akce. Ministr obrany Lieberman na protest rezignoval. Podpořil jej vůdce strany Náš domov IzraelNaftali Bennet, který pohrozil, že stáhne z koalice se stranou Netanjahua Likud osm zástupců své strany. To by vedlo k vládní krizi.
Avšak o víkendu se v Izraeli něco stalo. Možná je příčina v tom, že Izraelci nevědí, kolik Kornetů Palestinci mají. K tomu musí být dobré informace z rozvědky a pokud nejsou, je lepší být rozvážný a zdržet se neuvážených kroků.
V pondělí 19. listopadu vešlo ve známost, že Náš dům Izrael v koalici zůstává. Možná ve straně pochopili něco, co je vedlo k rozvážnosti. Je pravda, že postavení vládnoucí koalice v Knessetu je vratké: má většinu jen jednoho hlasu (61 ze 120). Podle chuti je možno se dohadovat, jak souvisí rozvážnost s ruskými zbraněmi. Hlavní je, že dohoda o příměří zůstává v platnosti.
Převzato z Fondsk.ru
„Jednota se rozpadá“: Washington může překazit vytvoření „evropského NATO“
Naděžda Alexejeva
23. listopadu 2018
Washington přijímá plány EU na vytvoření vlastní armády se znepokojením. Poukazuje na značné investice Bílého domu na ochranu Evropanů před Ruskem a dalšími nepřátelskými silami. Podle odborníka je skutečný důvod ve snaze Američanů neztratit vliv v Evropě.
Stálý představitel USA při EU Sundland uvedl: „Pravidelně ubezpečujeme typického voliče USA o tom, že naše země přes všechny svoje problémy posílá každoročně desítky miliard dolarů k ochraně Evropy před Ruskem a dalšími nepřátelskými silami, ač by tyto peníze mohly jít do ekonomiky USA.“ Podle jeho slov dnes dostává Amerika opačné signály. Někteří zastávají způsob rozhodovat menší konflikty samostatně a jiní připravují plány na vytvoření plnohodnotných ozbrojených sil a celoevropské zpravodajské společnosti.
Washington je znepokojen tím, jak chtějí Evropané nakládat s prostředky s ohledem na nezbytné financování NATO. Podle diplomata počítá Amerika, že bude EU vlastní obrannou autonomii zajišťovat „v plné shodě s NATO“.
Neexistuje společné chápání
Proti celoevropské armádě na NATO nezávislé byl po dlouhá desetiletí Londýn. Britská vláda šla vždy v linii Washingtonu a pokaždé vyhrožovala zablokováním pokusů o vytvoření na NATO nezávislé obranné struktury. Brexit uvolňuje možnost návratu k myšlence vojenské autonomie. Jenomže nyní vzala na sebe úlohu amerického služebníka Varšava. Polský ministr obrany poukazuje na existenci obranné struktury NATO: „NATO je systémem společné obrany, který je nutné upevňovat a rozvíjet. To je náš úkol.“ Avšak odborníci pochybují, že EU bude respektovat názor Polska. Na rozdíl od Británie je Polsko příjemcem finanční pomoci EU, nikoliv donátorem.
Loni v červnu přijal Brusel rozhodnutí o vytvoření celoevropské obranné fronty. Má se zato, že bude každoročně stát asi 5,5 miliard EUR. Šéfka evropské diplomacie Mogheriniová říká, že fond nebude zdvojovat funkci NATO, bude ji jen doplňovat. Jedná se o společnou obrannou přípravu a nákup vojenské techniky, důraz se klade na rozvoj evropského obranného průmyslu. Krom toho byla spuštěna Stálá strukturovaná spolupráce (PESCO) v obraně. Do projektu vstoupilo 23 členů EU. Letos v listopadu se země dohodly na dalším prohloubení spolupráce a odsouhlasily 17 společných projektů v PESCO. Jedná se o nejnovější zbraně a vzdělávání vojáků.
Nejiniciativnějším zastáncem evropské armády je francouzský prezident. S jejím prosazováním začal hned po nastoupení do funkce. Začátkem listopadu řekl do rádia Evropa 1: „Musíme být Evropa, která si zajišťuje obranu samostatně, ne aby se zcela spoléhala na USA.“ Macronova slova zazněla v souvislosti s vyhlášením americké vlády o možném odstoupení z Dohody o likvidaci raket středního a krátkého doletu (DRSMD). Podtrhl přitom, že právě tento krok americké vlády udeří na zájmy Evropy. Berlín iniciativu Paříže podpořil a podle Merkelové musejí evropské země pracovat na vybudování „skutečné evropské armády.“
Dne 20. listopadu schválili ministři obrany zemí EU projekt vytvoření společné zpravodajské školy (Joint EU Intelligence School, JEIS). Ta bude spolupracovat s Centrem excellence NATO a národními zpravodajskými službami zemí EU.
Přestože před tím Macron oznámil, že je obranná struktura EU nezbytná k obraně před Ruskem, Čínou a USA, dnes je ochotný vést dialog s Moskvou. Řekl to koncem srpna na každoročním setkání s francouzskými velvyslanci.
Rusko nemá proti novému nasměrování evropské obranné politiky námitky. Při poslední návštěvě Paříže uvedl Vladimir Putin, že „Evropa je silná ekonomická složka, pro kterou je naprosto přirozené snažit se o nezávislost v obraně a bezpečnosti.“ Dodal: „V tomto smyslu se naše postoje kryjí s francouzskými.“
Podle odborníků čeká EU ještě dlouhá cesta, především než bude mít vlastní obranné struktury. Dosud není mezi účastníky projektu jednotné chápání. V rozhovoru pro RT řekl jeden z expertů Akademie vojenských nauk Vladimir Prochvatilov: „Tento cíl lze dosáhnout až poté, kdy se sjednotí průmyslové obranné síly Itálie, Francie a Německa. Pro vytvoření jednotné armády musí být nejprve reálná materiálně-technická základna.“
Zlegalizovaná okupace Evropy
Plány EU Washington nemile překvapily. Trump je označil za „velice urážlivé“ a znova vyzval země EU, aby více přispívali do rozpočtu NATO. Evropskou iniciativu vidí jako důsledek nízkého politického postavení Macrona. Napsal: „Problém je v tom, že má Emanuel ve Francii nízkou popularitu (26 %) a nezaměstnanost je téměř desetiprocentní. Jednoduše se takto snažil změnit téma..“ Je zřejmé, že Washington nechce ztratit svůj vliv v Evropě.
V rozhovoru pro RT uvedl Prochvatilov: „Všichni výborně chápou, že hlavní cíl NATO je, bez ohledu na řeči amerických politiků, zlegalizovat okupaci Evropy, především Německa. Prohlašování americké strany není ničím jiným, než ukázkou nátlaku na EU. Washington se dost zřetelně snaží zatlačit Brusel na jeho místo.“
Dlouhé roky bylo postavení EU řízené Washingtonem výhodné. Přehodnocení situace ovlivňuje několik faktorů. Vinou Američanů se začal zvyšovat odstup USA od Evropy. Trump nehodlá partnerům ustupovat a trvá na doktríně „Amerika nade vše“. Ke zhoršení vztahů s Evropou přispěly výhrůžky Washingtonu o přijetí sankcí proti evropským společnostem za spolupráci s Íránem. Dnes je evropský byznys donucen rušit kontrakty s íránskými kontrahenty. Další výhrůžky Bílého domu zemím EU jsou kvůli výstavbě plynovodu Severní proud 2. To všechno vyvolává vážnou nevoli v EU.
Na zasedání Bundestagu dne 21. listopadu obrátila Merkelová pozornost k „těm, kteří si myslí, že mohou řešit všechny problémy sami a myslet jen na sebe, projevují jen čistý nacionalismus a ne patriotismus“. Bylo to zřejmě adresováno Bílému domu.
Podle ruského experta Voronova věnovala současná administrativa USA nemálo úsilí rozpadu euroatlantické jednoty. Objektivní rozpory přišly již dříve: Spojené státy začaly přenášet kvůli aktivitě Číny svoji pozornost na Pacifický region a Evropa své zájmy soustředila na své záležitosti. Mnoho sil v Evropě dnes chápe nutnost přechodu od euroatlantického modelu obrany k eurocentristickému, k prioritě evropských cílů a úkolů. Cíle a úkoly EU a USA se rozcházejí. Dnes vidí Evropané v NATO mnoho nedostatků. Vojenský blok se přeměnil v nepohyblivý byrokratický nástroj.
Voronov shrnul: „NATO není dokonalou vojenskou institucí, má mnoho problémů. Dobře to ukázaly nedávné vojenské manévry v Norsku Jednotný trojzubec. Připravovaly se dva roky a v praxi se ukázalo, že ani uniformy nejsou vhodné, technika není přizpůsobena terénu, ze tří velkých výsadkových lodí mohla jen jedna plnit své úkoly. Není nic divného v tom, že Evropané svoji obrannou politiku přehodnocují.“
Převzato z RT.com
