Petr Hájek
Je to trochu nepříjemné, jako vždy, když musí člověk veřejně přiznat, že se mýlil. Ano, mýlil jsem se, pravdu měl Andrej Babiš. Příliš jsem mu nevěřil, když mu v minulé vládě začal jít po krku už ne jen umanutý a svým blízkým koncem rozběsněný Miroslav Kalousek a spol., ale také Bohuslav Sobotka a spol. Tehdy (a vlastně od počátku své politické existence) šéf ANO tvrdil, že jediným smyslem útoků „majitelů klíčů“ dosavadního mocenského kartelu tzv. tradičních stran a médií – zvláště těch „veřejnoprávních – na ně napojených, je odstranit Babiše z politiky. Dnes už o tom není pochyb.
Dokonce to dětinsky doznal i „malý Kalousek“, předseda ODS Petr Fiala. To když pochopil, že selhalo brutální politické porno, vytvořené ve spolupráci nějaké části tajných služeb (patrně BIS), nějaké části mocných podnikatelů (patrně vedené oligarchou, majitelem Seznamu Ivo Lukačovičem) a nějaké části politiků (z kdysi mocných, dnes již jen trpasličích stran), kteří s Velkým Andrejem opakovaně prohrávají jedny volby za druhými.
Za politické porno lze označit vlastně celou kampaň, kterou vyvolala obscénní „loupež“ nemocného Babišova syna dvojicí Slonková – Kubík z Lukačovičovy mediální stáje. Není první, ale svým způsobem novinka to je: o nic v ní totiž nejde. Kromě „krvavého masa“ v podobě několika tajně nahraných výroků nemocného muže, který si ve své pochroumané psychice občas myslí, že je Obama nebo slavný americký herec, není o ničem. A přece se na základě právě této prázdné bubliny pokusili političtí a mediální manipulátoři svrhnout premiéra – jenž je porazil ve volbách. Prostě demokraté, jak si sami říkají. A říkají toho dokonce víc.
Děs
My vlastně nemáme vůbec nic proti tomu, aby vládlo ANO se socialisty, pravil „tvrdý pravičák“ Petr Fiala (ODS), jehož největší trauma je představa, že by měl někdy sám vládnout (neboť ví, že na to nemá). Prý ať odejde Babiš – a je všechno v pořádku. Jinými slovy: socialisté „tvrdé pravici“ ve vládě nevadí. A tedy ani komunisté, kteří vládu v parlamentu drží. Stačí, když zmizí premiér, jako se to v jiném názvuku „Majdanu“ podařilo nedávno na Slovensku.
Ano, Babiš měl pravdu. Tihle nebezpeční zoufalci, kteří zcela vyprázdnili a zničili politiku v naší zemi, mají jediné téma, jediný důvod své luxusní existence z našich daní v parlamentních lavicích a na Kavčích horách: Antibabiš. Každodenně již déle než týden předvádějí svou vlastní do naha svlečenou ideovou a politickou prázdnotu, mylně se domnívajíce, že to snad lidi – kromě jejich úzkých fanklubů – baví. Neustálým přestřelováním (overkill) a mediálním rachotem totiž rychle snižují citlivost veřejnosti na takzvané Babišovy skandály – a nakonec je obracejí v jeho prospěch. Geneticky založenou tupost nevyléčíš. Je nepoučitelná.
AB mezitím vládne. Jezdí po světě, jedná, vyjednává, řeší vládní operativu, připravuje zákony. Někomu se mohou líbit (jeho voličům), někomu ne. V každém případě předvádí, jak má pracovat premiér, který není ve Strakovce jen proto, že ho tam vynesla zákulisní jednání spojených koaličních trpaslíků. A po té běsnící smečce zombií se zatím ohání jako po dotěrném hmyzu, který krouží kolem oslnivého světla. Je ovšem docela pravděpodobné, že v jednu chvíli vezme do ruky výkonnou plácačku a smete je, protože i hmyz může být nebezpečný. Třeba roznášením nakažlivých chorob a pučistických infekcí. Z toho, že po nich v jednu chvíli plácne (a zasáhne) mají děs.
Hry
Nevolení politici v mainstreamových médiích jsou stejní, ba, je-li to možné, ještě horší. Mohou si ukroutit hlavy, jak nechápou, čím to, že jejich kobercové nálety a dunící artilérie špíny a fekálií nepřinášejí ve veřejnosti očekávaný účinek. A tak se unisono „starostlivě zamýšlejí“ nad tím, jak je prý naše společnost „rozdělená“ – a čím to asi tak je. Je mimo jejich představivost, že jsou to právě oni, kdo letitým lhaním, mystifikacemi, lynči a popravami nevinných způsobili propast mezi manipulovatelnou menšinou a konečně již se probouzející a posvém uvažující většinou (alespoň volebně), Nejde to silou? Půjde to ještě větší. O to víc se tedy pokoušejí rozehrávat nové podvodné hry, jako byla ta zatím poslední, zvláště oplzlá.
„Jak zachránit právní stát, když většinu mezi poslanci mají populisté“, ptá se třeba jistý Holub (Petr), který prošel cvičením u Bakaly, aby nyní zakotvil v Echu (to je jedno, že tohle Ucho neznáte, je to v obojím smyslu vcelku bezvýznamný přívěšek mainstreamu). Ta otázka je však kruciální a příznačně komická.
On se tenhle Holub vlastně ptá, jak nějakými jinými prostředky znehodnotit rozhodnutí lidí ve svobodných volbách. Stejný problém, jako řeší jeho kolegové za mořem s Donaldem Trumpem – a na dalších místech v dalších zemích, kde probíhá či se formuje „revoluce“ dosud mlčící většiny. Ohrožení příslušníci „Deep State“ v politice, médiích a tajných službách nálepkují vítěze voleb ( v lepším případě) jako „populisty“ – neboť vládnutí podle skutečných zájmů a vůle většiny lidu (populus) je pro tyhle současné bolševiky nepřijatelné. Jen oni jsou ty „elity“, které tupému davu mají říci, co je pro něj dobré – a nechat si to formálně „odmávnout“ ve volbách.
Válka policajtů
Jenže ono se to teď obrátilo proti nim. Lid opakovaně volí někoho jiného, než mu určili. Pro opětovné získání moci proto i český Deep State nejprve potřebuje anulovat volební výsledky: pučem, Majdanem, vyřváváním bojůvek s natištěnými plakáty a „šibenicemi“ v ulicích, parlamentním převratem – jako Klement Gottwald neblahé paměti, nebo později, v dohodě tajných služeb dvou hlavních velmocí, barevnou (sametovou) „revolucí“. Jenže opakovaný vtip přestává účinkovat. Tajné služby jsou sice rozděleny, „policajti“ spolu válčí – ale výsledky nikde. A tak ztrácejí nervy.
Bakalův komentátor M. Fendrych (Aktuálně.cz) to už nevydržel a chrlí to ven naplno. Chválí ředitele té části tajných služeb (BIS), které s nimi spolupracují a kauzy proti Andreji Babišovi, prezidentu Zemanovi a dalším nepřátelům „nevoleného státu“ připravují a organizují:
„My“ (za kohopak tím plurálem asi mluví?) vidíme, že Koudelka dělá svou práci dobře a že ho dnes málem zapomenutý bývalý premiér Bohuslav Sobotka vybral prozíravě. Zpětně mu patří díky. Koudelka deset let řídil odbor kontrašpionáže BIS, prodělal výcvik ve Velké Británii u Secret Intelligence Service (SIS neboli MI6) a v Kanadě u Canadian Security Intelligence Service (CSIS). Sledoval a chytal ruské a čínské špiony v Česku. U ruských byl několikrát úspěšný. Jasné byly jeho postoje a zprávy okolo případu otravy bývalého ruského agenta GRU Sergeje Skripala a jeho dcery (opět k nelibosti Zemana).“
To je panečku kvalifikace pro šéfa ČESKÉ rozvědky! Dobře to ten soudruh Sobotka udělal. Postavil do čela české agentury nepochybného agenta britských a kanadských (amerických) tajných služeb! Něco jako když generál Petr Pavel po „stáži“ v centrále americké NATO nyní veřejně řeční proti prezidentovi a vládě (když předtím přísahal nejvyššímu armádnímu veliteli prezidentu Husákovi, že s imperialisty zatočí, a třeba při tom položí život). Tito „věrní“ (komukoli, kdo je právě platí) dnes připravují podmínky pro státní převrat, který ve veřejném prostoru pak realizují „novináři“ a „politici“. Liberální demokracie při homo-striptýzu.
Cizinci a imigranti v akci
Pučisté opět prohráli. Vědí to, a již několik dní z toho šílí. Česká televize dál chrlí den za dnem po dvacet čtyři hodin stupidní útoky proti Andreji Babišovi, vítězi voleb a pokořiteli převratu. Sledují to už jen nejvěrnější fankluby poražených pučistů, ostatní dávno přepnuli na Primu či Barrandov. Kavčí hory, hlavní mediální centrála puče, mizerně zinscenovaly i pražské Divadlo 17. listopadu. Nemluvě o tom, že jim dlouho připravovaný „pořad“ narušili amatéři, navíc občané cizích států, kteří vyhazovali do košů kytice od piety.
Policie se jich bála, takže nejprve poněkud komicky zjišťovala, zda „poškození“ – prezident, premiér, Tomio Okamura – mají nějakou „finanční“ újmu. Přitom šlo o zjevné výtržnictví. Kdyby kdokoli tohle udělal třeba s kyticemi od pomníku židovských obětí, už by byl za katrem – a nejspíš ne jen za chuligánství. Rovněž tak bylo hodno pozornosti, že „demonstranti Anibabiš“ pochodovali s velkými ukrajinskými vlajkami (o modrých hadrech vydávaných za vlajky EU, které podle Lisabonské smlouvy dávno neexistují, ani nemluvě). Hle jaké „imigranty“ si sem po staticích pouštíme.
 |
| (grafika ProtiProud) |
Prezidentský prezident a vzkříšený Okamura
Prezident se zachoval – no jako prezident republiky. Dal pučistům jasně najevo, že v tom s nimi nepojede. Řekl to svým obvyklým roztomilým způsobem, když oznámil, že pokud padne vláda (nehrozilo to ani na okamžik), pověří Andreje Babiše sestavením nového kabinetu. A tak ačkoli se ČT a Nova snažily rychle vybudovat a zafixovat termín „vládní krize“, nic takového se nekonalo. Žádný koaliční partner z vlády neodešel, žádný z ministrů nepodal demisi. Šlo pouze o krizi pučistů.
O Hamáčkově ČSSD nemá smysl zbytečně ztrácet slova. Analyzovat není co. Vedení je stále v rukou Sobotkových lemurů – a přesto ani oni se neodhodlali odejít předčasně do politického záhrobí, kam někdejší významnou stranu Sobotkové, Dienstbierové a Chovancové nasměrovali. Děsivý dluh za Lidovým domem je podobný americkému státnímu: nesplatitelný – pokud nebude válka. Do ní si ovšem ani Sobotkovci s tváří mafiána Pocheho netroufli. Mají za sebou sice výsadek amerických tajných služeb v BIS, ale bez vládních křesel nemají na úplatky své vyhladovělé „základně“ (arabsky Al-Kájda).
Asi nejzajímavěji – konečně – zafungoval Tomio Okamura. V okamžiku, kdy se postavil po bok pučistům, kteří oznamovali „útok na Zimní“ (pokus o svržení Babiše vyslovením nedůvěry vládě), to vypadalo, že se rozhodl svou SPD zabít. Vzápětí ale elegantně využil momentu překvapení: Až padne vláda s ČSSD, což si přejeme, podpoříme menšinový jednobarevný Babišův kabinet, aniž do něj vstoupíme. Rázem byl se všemi pučistickými velespekulacemi konec. Zda to vymyslel Miloš Zeman, nebo Tomio sám, není podstatné. V každém případě jde o Okamurovo vzkříšení, neboť začínal velmi vadnout. A teď je opět ve hře.
Vítěz
Andrej Babiš zvítězil hned naněkolikrát: Pučisté jsou zničeni a zesměšněni. Jejich řev sice ještě bude pár dnů doznívat, ale půjde již zcela do prázdna. Ani ta náměstí již nedokáže nikdo znovu jen tak naplnit. Přestřelení bylo tentokrát tak mohutné a hlučné, že je zcela zničující. Česká televize si „odpálila“ i jednu ze zbývajících „váhajících pražských menšin“, pro které přestala být alespoň trochu zábavným politickým kabaretem. Děsivý byl i její narychlo vytvořený „průzkum“, který navzdory „supercinknutí“ nepřinesl ani na vrcholu celé kampaně pučistům nic než depresi.
Babiš předvedl, že je muž do nepohody. Nevyhýbal se střetům ani nenávistným médiím. Využil naopak do poslední vteřiny především televizních přímých přenosů, aby opětovně sděloval a precizoval „své“ obsahy. To bylo důležité. Pokud by nešlo o přímé přenosy, dopadlo by to jako v případě Českého rozhlasu. Tam s ním veřejnoprávní pučisté rozhovor předtáčeli – a pochopitelně v něm okamžitě stříhali a cenzurovali. To by se Miroslavu Kalouskovi, ječícímu do záběru ČT na adresu vítězného premiéra „prase!, prase!“ samozřejmě nestalo. Politická oplzlosti, tvé jméno je Kalousek.
Výsledek celé zbabraného a mizerně připraveného puče je šokující i pro autora těchto řádek. Protiproud rozhodně mezi podporovatele současného premiéra od počátku nepatřil. Výkon AB byl však mimořádný. Stejně jako pevný postoj celého jeho politického zázemí, především poslanců. Úctyhodné. Dnes šlo o víc než jen o volební programy. Tohle byl skutečný křest ohněm.
Říká se mi to těžce, ale pokud by se zítra konaly volby, volil bych ANO.
Pardon, Babiše.
Související:
