V neděli 25. listopadu vyostřil incident už tak napjaté vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem. Tři ukrajinské lodě se snažily proplout Kerčským průlivem, ale ruské námořnictvo jim to tentokrát neumožnilo. Rusové spustili palbu a jejich loď najela na ukrajinský remorkér. Ukrajina tvrdí, že plavba lodí byla oznámena v souladu s mezinárodními zákony a se smlouvou o užívání Azovského moře, ale ruská strana říká, že šlo o provokaci a narušení jejich státní hranice. Kdo je v právu?

Můžeme jen říct, jak právo vypadá. Jak situace konkrétně proběhla, se těžko dozvíme, i když se to dá zjistit z družicových snímků. Například Američané jistě dobře vědí, co se vlastně odehrálo. Teritoriální vody, či podle Úmluvy OSN o mořském právu „pobřežní moře“, jsou pro vojenské lodě přístupné za předpokladu, že oznámí, že proplouvají vodami jiného státu, a pokud to stát, kterému teritoriální vody patří, nezakázal. Úmluva pracuje s pojmem „pokojné proplutí“ přes pobřežní moře, což znamená, že „proplutí je pokojné, pokud neohrožuje mír, veřejný pořádek nebo bezpečnost pobřežního státu“. Obě strany se liší v názoru, zda byl vstup lodí ohlášen, nebo ohlášen nebyl. Pak je tu otázka, čí to byly teritoriální vody? Jestliže neuznáváte připojení Krymu k Rusku, pak můžete do nekonečna tvrdit, že to byly teritoriální vody ukrajinské. Faktická držba je ale na straně Ruska. Jestliže někdo pronikl bez ohlášení do teritoriálních vod v oblasti Krymu, pak jde jednoznačně o provokaci s cílem vytvoření situace, která očerní Rusko a vytvoří politické podmínky pro zlepšení ratingu současného ukrajinského prezidenta.

Rusko tvrdí, že konflikt vyprovokovala Ukrajina, Ukrajina viní Rusko. Jak situaci čtete ?

Nastoupí staré dobré cui bono, v čí prospěch? Rusko by z vyvolání incidentu nic nemělo. Celá kauza má nejen právní, ale i vojenský rozměr. V létě normálně pod Kerčským mostem vojenské ukrajinské lodě propluly, protože se dopředu ohlásily. Nikdo s tím neměl problém. Ale jestli se teď neohlásily? Co dělat? Na ukrajinské, ale i na americké straně zazněla řada poněkud šílených hlasů, že most je potřeba zbourat, vyhodit do vzduchu. Jinými slovy, kde brát jistotu, že vojenské lodě, které míří bez ohlášení k mostu, nemají zlý úmysl? Rusko bylo v roli pasivního hráče. I z tohoto hlediska se zdá, že šlo o cílenou provokaci Kyjeva.

Postavení prezidenta Petra Porošenka není příliš dobré. Jeho rating se pohybuje kolem deseti procent (podle posledního průzkumu jen 7,8 % – pozn. red.NR – vd-), což je přibližně polovina toho, co má Julie Tymošenková, a přibližně totéž jako Jurij Bojko, bývalý ministr paliv a energetiky z doby Janukovyčovy vlády. Porošenko se s tím musí nějak vyrovnat, a když vyhlásí válečný stav, získá kontrolu nad médii atd… Bude mít mocné nástroje ke zmanipulování či odložení voleb. Je to nepříjemná situace pro lidi, kteří si váží demokracie, a typická ukázka manipulačních nástrojů, které se v době voleb v polodemokratických zemích používají. Jestli se mu to podaří, se nedá odhadnout.

Sociální situace na Ukrajině se zhoršuje. Když končila existence Sovětského svazu, měla Ukrajina asi 52 milionů obyvatel, dnes má 42 a pokles počtu obyvatel dál pokračuje. Více než padesát procent populace tvoří lidé, kterým je přes 60 let. Migrace je velká, v zahraničí pracuje podle různých údajů 2,6 milionu až čtyři miliony Ukrajinců. Ve výzkumech říká 30 procent Ukrajinců, že chce ze země odejít. Někdy je označována Ukrajina jako evropské Mexiko, dodavatel levné pracovní síly. S hrubým domácím produktem je to podobně tristní: poslední dva roky sice roste, ale ještě nedosáhl úrovně před převratem v roce 2014 – o úrovni na konci existence Sovětského svazu nemluvě. Pro oligarchy, jako je Porošenko, jsou na Ukrajině podmínky k životu ideální, ale pro většinu obyvatel problematické. Ve společnosti vládne atmosféra bezperspektivnosti. Prezident potřebuje dramatické události, chcete-li současné politické elitě zajistit další trvání.

Jsou podle vás i jiné důvody k načasování incidentu?

Nevyloučil bych, že incident má oslovit i středeční druhé kolo gruzínských prezidentských voleb, kde je ve hře jeden ze spolupracovníků bývalého prezidenta Michaila Saakašviliho. Bavíme se o stejné politické líhni, jako je ta, ze které vzešel Porošenko. I když se oba pohádali, mají stejné americké protektory.

Není také náhoda, že si po incidentu Vladimir Putin telefonoval s Angelou Merkelovou, tedy s tím rozumnějším z protektorů současné kyjevské vlády. Bavit se v současné době s Washingtonem asi nemá cenu. Jedna z věcí, která se nedá vyloučit, je i to, že pokud bude incident eskalovat, padne připravovaná schůzka Vladimira Putina s Donaldem Trumpem na summitu G20 koncem tohoto týdne. Byla by to samozřejmě škoda, ale i tohle může patřit k cílům operace. Nemusí eskalovat vojensky, stačí, když bude situace eskalovat mediálně.