Jaroslav Štefec
29. 11. 2018 (z FB autora)
Zpráva z tisku:
“Česká armáda i ministerstvo obrany v úterý popřely, že by čeští vojáci v Afghánistánu měli cokoli společného se smrtí afghánského vojáka Vahidullaha Khana (19), který byl podezřelý, že před měsícem zastřelil na základně v západoafghánském Herátu českého vojenského psovoda Tomáše Procházku.”
Nevím samozřejmě jak to přesně bylo, a ten afghánský kluk už nikdy nepromluví.
Ale jak pravil dobrý voják Švejk k hostinskému Palivcovi a tajnému Bretschneiderovi: „Zabili jste mně strejčka, tak tady máte přes držku.“ Je jisté, že mladík dostal „přes držku“, možná přes deku, jenže hoši (ať už mluvili anglicky nebo česky) to přepískli.
Problém je v tom, že za “normálních” okolností by se to zřejmě příliš neřešilo, ale v okamžiku, kdy zemřel, stala se z toho stejná vražda, jako ta, kterou on sám spáchal na českém vojákovi. A najednou jsme někde úplně jinde. I kdyby byl válečným zajatcem (což asi nebyl – jsme tam přece na “mírové” misi…), je jeho umlácení k smrti v rozporu se Ženevskými konvencemi a má charakter válečného zločinu.
Pokud “jenom” spáchal vraždu, byť za mimořádných okolností, měl podle zákonů ČR (na jejímž občanu ji spáchal) i USA (v jejichž jurisdikci se to pravděpodobně stalo) právo na řádný soudní proces a mimo jiné mu v žádném případě nehrozil trest smrti. Ti, kdo ho umlátili, se každopádně dopustili velmi závažného trestného činu, který nelze v žádném případě omluvit okolnostmi nebo pomstou za smrt kolegy ve zbrani. V demokratické společnosti právního státu, za který se ČR velmi ráda prohlašuje, je to absolutně nepřípustné. Nebo alespoň zatím bylo.
Tento čin však má ještě minimálně další dvě roviny. Ta první se táhne od veřejného “divokého” vyhlášení „pomsty na nepříteli“ ze strany nejvyššího představitele AČR po sebevražedném útoku v srpnu letošního roku, v jehož důsledku zahynuli tři čeští vojáci. (pozn.red. I.D.- jde o generála Opatu ZDE) Přepadové komando tehdy zabilo několik (údajných) příslušníků Tálibánu a zajalo (údajně) hlavního osnovatele onoho útoku. V rámci mírové mise, jak jinak. Jaký byl jeho osud, nevím. Naše média to neřešila, a neřešila bohužel ani politické dopady tehdejšího vystoupení NGŠ.
A druhá rovina? Zatímco před veřejným vyhlášením pomsty ze strany českého náčelníka generálního štábu bylo vše mezi anonymními „silami NATO“ na straně jedné a „tálibánskými teroristy“ na straně druhé, oním přepadem a pobitím bojovníků Tálibánu českými vojáky se to dostalo do roviny národní. V demokratické společnosti neomluvitelným a bestiálním umlácením zadrženého vězně se však celá situace posouvá do roviny osobní.
Zásadním důsledkem tohoto posunu je fakt, že aktéři trestného činu, ať už to byli Američané, nebo Češi, se stávají konkrétními cíli krevní msty, která má v Afghánistánu staleté tradice. Představitelé US Army zřejmě velmi dobře věděli, proč okamžitě po Khánově smrti stáhli z Afghánistánu jednotku vojáků, která se podílela na eskortování, vazbě a (možná) zmlácení útočníka. Pevně věřím, že česká strana udělala totéž. Pokud ne, padá případná krev na hlavu těch lidí, kteří o jejich odvolání měli rozhodnout.
Ať tak nebo tak, musím se ptát: Jaké vlastnosti mají vojáci českých ozbrojených sil sloužící v Afghánistánu, a k čemu jsou vlastně vychováváni? Jestliže takto v rozporu se zákony „někdo“ umlátí (minimálně před jejich očima, protože se na eskortě podíleli) zadrženého bezbranného vězně, jaké je jejich právní vědomí? A nebudou postupovat stejně proti českým občanům, kdyby nedej Bože došlo k jejich nasazení například v případě velkých protivládních demonstrací?
Navíc to už delší dobu podle mnoha příznaků vypadá, že se velení AČR a její generalita začínají tak trochu „vymykat“ zpod civilní demokratické kontroly armády. Viz například poslední „vtípek“ aktivního generála ve službě Petra Pavla proti vrchnímu veliteli ozbrojených sil, prezidentu Zemanovi na sociálních sítích. Jak by se asi zachovali čeští vojáci, kdyby se pan generál a pár jeho kamarádů rozhodli, že je v Čechách potřeba trochu „udělat pořádek“, například po řeckém vzoru z roku 1967? Osobně nechci radit ministru obrany, ale ten člověk měl být okamžitě postaven mimo službu a přijít o generálskou hodnost, kterou navíc osobně převzal z rukou téhož prezidenta, kterého nyní uráží.
Uvidíme, jakým směrem se bude „kauza” Vahidullaha Khana vyvíjet dál. Zatím to je v rovině „Šlápl na mýdlo, spadl ze schodů a praštil se o těleso ústředního topení. Viděli to přece všichni, ne?“ Každopádně ministru obrany ani premiérovi není co závidět.
