Christine Assange: V Londýně se odehrává vražda. Postavte se za Juliana.

„Julián žije jako ve vazbě již bezmála osm let, aniž byl obžalován. Britská vláda opětovně odmítla jeho žádosti a prosby, aby mu umožnila mít základní zdravotní podmínky k životu, čistý vzduch, cvičení, sluneční světlo pro vitamin B, a přístup k řádnému lékařskému a zubnímu ošetření. V důsledku toho se jeho zdravotní stav vážně zhoršil. Lékař, který ho vyšetřoval, varoval, že Julianovo zdraví je kriticky ohroženo. V Londýně se odehrává pomalá a krutá vražda.“

Bezpráví páchané na Julianu Assangovi odsoudila OSN prostřednictvím svého ženevského úřadu pro lidská práva. V prohlášení z 5. února 2016 požaduje, aby jeho „svévolné zadržování bylo ukončeno a pan Assange obdržel správné odškodnění.“ ( press release by the UN Office of the High Commissioner for Human Rights ) Pod tlakem Washingtonu britská vláda bohorovně přehlíží závěry zevrubného šetření mezinárodních právníků.

Ústava spojených států v prvním dodatku zaručuje svobodu projevu a implicitně tisku. Americké výzvědné služby ji chtějí obejít tím, „že mého syna obviní ze špionáže,“ vysvětluje jeho matka. „Aby dosáhly tohoto cíle, nezastaví se před ničím. Líčí na mého syna past, aby ho dostali do Spojených států a postavili ho před loutkový soud.“

Není to nic překvapujícího, když uvážíme, že Wikileaks během deseti let uveřejnil víc utajovaných informací než všechny ostatní media dohromady. Odkryl porušování lidských práv, vládní špionáž, mučení, a válečné zločiny v rozsahu, který nemá obdoby. Vytvořil poklad informací z původních zdrojů, z něhož budou těžit novináři a vědečtí pracovníci po dlouhá léta. Není také překvapením, že Wikileaks je trnem v oku nejen amerických výzvědných služeb, ale také mnoha politiků. Hilarry Clintonová napůl žertem navrhla vyslat na Assange bezpilotní letadlo, které by na něj svrhlo bombu. Jiní měli jiné finální řešení.

Assaange byl svého času oslavován všemi největšími sdělovacími prostředky světa včetně New York Times nebo The Guardian jako hrdina, který má odvahu uveřejnit na Wikileaks informace a dokumenty o amerických válečných zločinech v Iráku a Afganistanu. Největší pozornost vyvolaly snímky a videozáznamy z věznice v Abu Graib. Myslím, že většině z nás utkvěly v paměti záběry, jak američtí vojenští dozorci krutě a sadisticky zacházejí se spoutanými Iráčany. Objevily se na prvních stranách světového tisku. CNN a BBC je pouštěly po několik dní během prime time, v nejsledovanější dobu.

Ale jakmile se USA podařilo skandál mučírny v Abu Graib jen trochu podusit, všechny poplatné hlásné trouby otočily jako na obrtlíku. Nejen to. Začaly se podílet na očerňování Juliana v rámci kampaně, kterou CIA proti němu spustila. Obvinily ho, že protizákonně uveřejnil sedmdesát tisíc emailů, které patřily vedoucím pracovníkům Národního demokratického výboru (DNC), řídícímu orgánu presidentské kampaně v roce 2O16, a dokonce samotné Hillary Clintonové. Podle FBI je ukradli ruští „hakeři“, kteří je předali Assangovi. (Mimochodem, v tomto nařčení spočíval zárodek, z něhož pak tehdejší ředitel John Brennan vypěstoval Russiagate.) Skupina bývalých pracovníků CIA a NSA však tvrdí, že kopie emailů musela být pořízena na místě některým členem DNC. Řada počítačových odborníků s tím souhlasí. Podezření padlo na sedmadvacetiletého informatika Setha Riche. Jenže chybí důkazy a Seth už nepromluví. Byl za stále nevysvětlených okolností zavražděn nedlouho po úniku inkriminovaných emailů.

Ale i kdyby Assange skutečně dostal emaily od Rusů, vzhledem k jejich společenskému významu nemohl je jako poctivý novinář neuveřejnit. Dozvěděli se z nich, že DNC zmanipuloval demokratické primárky ve prospěch Clintonové a odstavil jejího soupeře Berniho Sanderse. Dozvěděli jsme se, že vedoucí členové DNC si přáli, aby republikáni jmenovali presidentským kandidátem Donalda Trumpa a potají je v tom podporovali, neboť byli přesvědčeni, že je politická muší váha. Dozvěděli jsme se, že Clintonova nadace dostala miliony dolarů od Saudské Arábie, hlavního finančníka islámských teroristů. Hillary se Saudské Arábii odvděčila, když jako ministryně zahraničí jí přihrála americké zbraně v ceně osmdesáti miliard dolarů. Ty, co nyní zabíjejí v Jemenu, kde již usmrtily šedesát tisíc civilistů, zejména žen a dětí. Dozvěděli jsme se, že Hillary byla hlavní strůjkyní pádu Muammara Kaddáfiho, a že jednala z chladné politické kalkulace. Počítala, že válku s Libyí použije v prezidentské kampani jako důkaz své schopnosti zvládnout mezinárodní krize a navíc zaboduje u vojensko-bezpečnostního komplexu. Výsledkem je zničená země, zbídačené obyvatelstvo, 40.000 mrtvých a masivní příliv afrických migrantů do Evropy.

Z téměř devíti tisíc dokumentů o amerických tajných službách, které Assange zveřejnil, jsme se dozvěděli, že CIA ovládá zadní dvířka, backdoors, nebo trojské koně, malwarms, jimiž se může dostat do počítačů, Apple iPhonů a operačních systémů Android a Google. Teoreticky by mohla číst tento článek s vámi, neboť dokáže otevřít backdoor ke každému PC, které používá Microsoft Windows. Vyvinula také program, který každý rozhovor na Skypu a chytrém telefonu umí přepsat a uložit do paměti pro možné budoucí použití. Kancléřce Angele Merkelové spadly růžové brýle, když se dozvěděla, že špiclové z amerického konsulátu ve Frankfurtu poslouchali a zaznamenávali její telefonické rozhovory. Malwarm, nazvaný „Plačící Anděl“ podle jedné epizody britského televizního seriálu Dr. Who, může oživit špičkový model značky Samsung i když jej vypneme, naslouchat všemu, co si povídáme, skrytě nás sledovat kamerou a zaznamenat zvuk i obraz.

Špiclování lidí je morálně a mravně odpuzující. Ohrožuje naše základní právo na soukromí a urychluje skluz společnosti k totalitě.

„Během posledních osmi roků Julian neměl žádné legální soudní řízení. Pokaždé to bylo neprávní rozhodnutí a perverze spravedlnosti,“ zdůrazňuje paní Assange. „Není žádný důvod, aby se postup v budoucnosti změnil. Smlouva mezi Anglií a USA o vydání umožňuje Britům ho předat bez řádné skutkové podstaty. Jakmile se octne v USA, americký zákon o národní bezpečnosti dovoluje, aby byl uvězněn libovolnou dobu. Julian by mohl být poslán na Guantanamo, mučen a odsouzen ke čtyřiceti pěti rokům ve vězení pro zvláště nebezpečné zločince, nebo dostat rozsudek smrti. Můj syn se nachází v jasném a bezprostředním nebezpečí následkem brutálního politického pronásledování se strany násilníků, kteří jsou u moci a jejichž zločiny a korupci odvážně odhalil veřejnosti, když byl hlavním redaktorem Wikileaks.“

V závěru svého projevu Christiane Assange říká:

„Vyzývám všechny novináře, aby se postavili za Juliana, protože jsou další na řadě.
Vyzývám všechny politiky, kteří říkají, že vstoupili do politiky, aby sloužili lidu, aby se postavili za Juliana.
Vyzývám všechny aktivisty, kteří podporují lidská práva, uprchlíky, ochranu ovzduší, kteří jsou proti válce, aby se postavili za Juliana, protože Wikileaks slouží cílům, o něž usilují.
Vyzývám všechny občany, kteří si cení svobody, demokracie a spravedlivého právního procesu, aby dali stranou své politické neshody, sjednotili se a postavili se za Juliana.“

Bezprostředně můžeme učinit jednu ze dvou věcí. Buď vyťukat na Googlu FREE ASSANGE a podepsat jednu z petic za jeho osvobození, anebo vytvořit vlastní, adresovat ji americkému presidentovi a požádat přátele a známé, aby se k ní připojili.

Ano, máte pravdu, mnoho to není a moc to asi neznamená. Ale věřte mi, člověk pak má dobrý pocit, že udělal, co mohl. Ale můžete si také říct, tohle nevnímám, mám svých starostí dost, a jít na pivo.

Julian Assange, uznávaný a oslavovaný novinář internetové éry, je odkázán sám na sebe. Každý den je pro něj stále obtížnější. Jsme jeho poslední naděje, a obávám se také poslední naděje pro svobodný tisk. Zprávy z Washgingtonu v posledních dnech jsou velice znepokojivé. Podle nich zvláštní vyšetřovatel Russiagate Robert Mueller obvinil Assange ze spiknutí s Ruskem a hodlá vystavit na něho mezinárodní zatykač se žádostí o jeho vydání americkému soudu. Poté se zřejmě začne točit podle předem dohodnutého scénáře. Ekvádor Julianovi zruší asyl, Britové ho odvezou na Heathrow, předají ho agentům CIA, kteří ho odvedou do zvláštního letadla pro deportaci. Tam ho připoutají k sedadlu, jeden z agentů mu přehodí pytel z černé látky přes hlavu a řekne „welcome to the USA”. To je, co se obvykle dělá.