Petr Hampl
8. 10. 2018 PravýProstor
770 nebezpečných slov o senátních a komunálních volbách 2018
Varování: Následující text obsahuje narativy, které dohání pražskou a brněnskou kavárnu k zuřivosti
Každá prohra může být začátkem příštího vítězství. K tomu je ovšem zapotřebí, aby si poražení přiznali svou momentální situaci, byli schopní najít příčinu, a společně tvrdě pracovali na jejím odstranění. Jinak se stane, že se členové týmu navzájem ujistí, že ta porážka je vlastně specifickým druhem vítězství nebo že neúspěch byl zaviněn vnějšími okolnostmi. To je naopak cesta k dalším porážkám.
Můžeme si to tudíž přiznat docela otevřeně. Vlastenecké síly utrpěly ve včerejších volbách těžkou porážku. Kdyby někdo posuzoval Českou republiku jen podle volebních výsledků, mohl by hovořit o nadšeném čekání na islámské osvoboditele, co konečně převezmou moc. Volební výsledek znamená více peněz pro neziskovky, více multikulturních grantů, další omezování občanských svobod, více vymývání mozků na základních školách… Nebude to dramatický posun, ale určité posílení tendence čekat můžeme. Můžeme čekat i to, že výsledek povzbudí anticivilizační radikály v parlamentu i jinde.
Jedno čtení volebních výsledků tedy je: Češi chtějí ve své zemi více islámu, ale nechtějí, aby se o tom mluvilo příliš. To potvrzuje i třeba jasné vítězství islamizátora Teplic nebo pražského bojovníka za přijímání migrantů, co vlastně žádné migranty nechce. Jenže stejný výsledek můžeme číst i jinak: Profesionální aparáty vyfutrované spoustou peněz a masivní mediální podporou rozdrtily různé místní pokusy o odpor. A tam, kde je hladce fungující aparát, tam je jedno, jaký typ osobnosti kandiduje a co ten člověk říká. Drahoš jako Čunek, z hlediska volební mašinérie žádný rozdíl.
Proti aparátům stály různé amatérské pokusy, vesměs nedostatečně financované a vesměs totálně bezkoncepční. Snad jen brněnská kampaň Slušných lidí a pražská kampaň Ladislava Jakla se tomu vymykaly. Nestačilo to. A můžeme jen spekulovat, zda by to stačilo, kdyby stejná uskupení kandidovala někde jinde než v Praze a Brně. Komentátoři teď budou psát, že lidé odmítli to nebo ono. Můj postřeh z krátké účasti v kontaktní kampani Slušných lidí je ale jiný – potenciální voliči na brněnských ulicích vesměs vůbec nevěděli, že ta sympatická parta v bleděmodrých tričkách kandiduje ve volbách! Ani něco tak výrazného nestačilo k prolomení informační blokády.
Jaké je tedy poučení? První je to, že amatérské pokusy jít do politiky bez peněz, komunikačních kanálů a často i bez rozumné koncepce, spíš škodí. Je jich škoda i proto, že stejná energie a peníze mohly vytvořit občanské spolky, alternativní média, sloužit k vydání knih nebo realizaci místních nátlakových či podpůrných akcí. To všechno potřebujeme k prosazení změny. Snad včerejší debakl povede k tomu, že zbytečné politické projekty budou nadobro ukončeny.
Nadále platí, že SPD je jedinou relevantní politickou silou usilující o obranu západní civilizace. Nicméně je zjevné, že SPD ztratila tempo. Loňský úspěch nebyl využit jako odrazový můstek vybudování silné celostátní struktury (včetně vlastních komunikačních kanálů). SPD se ani nepokusila sjednotit národní síly pod svým vedením. Billboardy pár týdnů před volbami to už nemohly zachránit. Z 24 nasazených senátních kandidátů se ani jeden nepřiblížil druhému kolu, a 155 obecních zastupitelů (méně než zanikající Zelení!) neodpovídá obrazu strany, která by reálně mohla změnit poměry v zemi.
SPD má teď dvě možnosti. Buď reflektovat včerejší prohru a napodobit AfD či italskou Ligu. To znamená integrovat více výrazných osobností, investovat energii a peníze do vybudování silné organizace, naučit se kooperovat s nepolitickými vlasteneckými spolky, vytvořit vlastní média, vlastní systém interního vzdělávání a mnoho dalšího. Tak, aby v parlamentních volbách 2021 mohla SPD usilovat o více než 40% hlasů.
Nebo se mohou lidé ve vedení SPD navzájem ujistit, že včerejší výsledek byl vlastně docela hezký, pokračovat v dosavadním stylu a spoléhat na to, že té části veřejnosti, která se nechce smířit s islamizací země, nakonec stejně nezbyde než podporovat SPD. Je to dobrý odhad, jenže těch 24 poslanců a žádný senátor nestačí k prosazení vlastně ničeho. Můžeme doufat, že tou cestou SPD nepůjde.
Stejně z toho vychází, že by SPD prospěla zdravá konkurence. Což rozhodně není výzva k dalšímu nepřipravenému pokusu. V tom má sluníčková strana obrovskou – má neomezené peníze, mediální podporu a další zdroje, takže může tříštit síly a čekat, který z mnoha pokusů se povede.
Nicméně to nejdůležitější je někde jinde. V současném systému je opozice tak silná, jak jí to dovolí vládní moc disponující absolutní kontrolou finančních zdrojů, médií, sledovacích technologií i tajnou policií. A tady vidíme pořád stejnou hru. Jednou se podaří opozici potlačit tak, že téměř úplně zmizí, pak opozice prorazí, pak se jí opět podaří potlačit… a zase dokola. Po každých volbách propadají obě strany střídavě euforii a beznaději. A všichni tuší, že dříve či později se celý systém zhroutí.
Jenže mezitím se mění složení obyvatelstva, postupně probíhají drobné kroky směrem k totálnímu podrobení se, jak to od nás požaduje islámská doktrína. Obrana je tudíž stále komplikovanější. Toho ztraceného roku je škoda. Ne, že ne.
