Finian Cunningham
11.10. 2018 Zvědavec
Tento týden byl skutečně povedený! Bylo třeba snažit se tolerovat pokrytectví a hysterii Spojených států a jejich partnerů v NATO. Nactiutrhačná obvinění proti Rusku a zejména Číně mohou být sotva absurdnější, nebo nepříčetnější.
Americký viceprezident Mike Pence, který hovořil v imperialistickém Hudsonově institutu, obvinil Čínu z toho, že „se vměšovala“ do voleb, aby vytlačila Trumpa z Bílého domu. Peking na to okamžitě reagoval, a slovy „směšné“ roznesl toto tvrzení na kopytech.
Poté došlo k tomu, že nevyzrálý britský ministr obrany Gavin Williamson odsoudil Rusko jako „vyvrhelský“ stát kvůli nařčením, že Kreml provádí „globální počítačově-hackerskou kampaň“.
Pokrytectví, jako je toto, nelze zcela jistě překonat.
Ke slovnímu útoku Penceho proti Číně kvůli „vměšování“ došlo po přívalu obrovských obchodních poplatků, které uložila Trumpova administrativa na čínský export, a také po nedávném prodeji zbraní v hodnotě miliardy dolarů Tchaj-wanu, který Čína považuje za odpadlickou provincii.
Jen pár dní předtím, než Pence vypustil z úst tato úlisná slova, došlo téměř ke kolizi americké válečné lodě a plavidla čínského námořnictva, neboť Američané pronikli do námořního teritoria v Jihočínském moři, které Peking prohlašuje za své. Incident – který mohl vyvolat válku – byl poslední z celé řady provokativních vpádů ze strany amerických sil do námořního prostoru Číny pod záminkou cvičení v rámci „svobodné plavby“.
Co se týče britského ministra obrany Williamsona, jeho rétorika o tom, že Rusko je „vyvrhelský“ stát, evokuje napomenutí, abychom nebyli pokrytci a neházeli vinu na druhé. Po mnoha zločinných válkách na Blízkém východě, které připravily o život milióny lidí – počítáme-li jen poslední roky – Británie není v žádném případě v takové pozici, aby obviňovala ostatní z vyvrhelského statusu.
Přesto však prázdné řeči ze strany Británie během tohoto týdne jen vzkvétaly, konkrétně se týkaly nepodložených obvinění proti Rusku kvůli kybernetickým útokům v různých zemích. Tvrzení Británie ještě příhodně zesílili spojenci NATO, včetně USA, Kanady a Nizozemska, a také Austrálie a Nový Zéland.
Opět se potvrzuje, že pokrytectví a obrovská vyumělkovanost jsou velmi zahanbující. Americká a britská státní zpravodajská služba je známá tím, že řídí největší nelegální nabourávání do telekomunikací po celém světě. Američtí informátoři Edward Snowden, William Binney a další lidé, kteří jsou poctiví a čestní, poskytli nezvratné důkazy o masovém hackování po celém světě, které provádějí CIA, NSA (Národní bezpečnostní agentura USA) a britská vládní zpravodajská agentura GCHQ.
Připomeňme si jen jeden příklad, kdy Američané špehovali osobní telefonáty německé kancléřky Angely Merkelové.
Obzvláště odporné je však to, když pachatelé, kteří byli chyceni při četných hrubých porušeních, otočí a obviňují druhé z údajných přečinů. Právě tohle můžeme nazývat „nadmíru vyumělkovaným pokrytectvím“.
V případě Mikea Penceho – jak se předváděl, když hovořil o údajných pokusech Číny vypudit Trumpa z Bílého domu – jde o to, že poukazoval na odvetné obchodní sankce Pekingu na americký export zemědělských států. „Kukuřičné státy“ Iowa, Idaho a Illinois byly při zvolení Trumpa do prezidentského úřadu v roce 2016 rozhodující.
Čínská vláda také minulý měsíc zaplatila za reklamní článek v novinách, které vycházejí ve státě Iowa, v němž je kritizována Trumpova politika, neboť podnítila obchodní válku, na kterou by američtí zemědělci mohli doplatit v důsledku odvetných opatření. V tom, co udělal Peking, nebylo nic podvodného. Šlo o pouhé vysvětlení, aby američtí voliči pochopili negativní dopad obchodní války – vysvětlení, které americký prezident svým venkovským příznivcům nepodal pravdivě, neboť jim to neřekl na rovinu.
To, že Trumpova administrativa začala ostře obviňovat Čínu z „vměšování“ do americké demokracie, je známkou toho, jak dalece je Washington odtržen od reality.
Jako příklad můžeme uvést Boxerské povstání na konci 19. století, kdy americké a britské jednotky zmasakrovaly čínské civilisty, aby podpořily zkorumpovaný režim, a mohly prodávat narkotické opium na lukrativním orientálním trhu.
Během minulého století Američané a Britové rozvrátili více zahraničních vlád a voleb, než kterákoli jiná zahraniční moc. Nabourání se do voleb ze strany USA a Británie je nadmíru velké, zahrnuje stovky příležitostí, které často vedly ke krvavému chaosu, a zničeným státům, které byly uvrženy do chudoby, a zachvátilo je sektářské násilí.
Pokud můžeme na okamžik ponechat stranou odporné pokrytectví, co potom nejnovější tvrzení ze strany USA, Británie a dalších členů NATO o tom, že Kreml hackuje operace po celém světě?
Tento týden bylo učiněno prohlášení, že agenti ruské vojenské zpravodajské služby jsou zapojeni do pokusů hacknout mnohé subjekty. Subjekty, na které se zaměřila údajná ruská počítačová špionáž v souvislosti s kauzou Skripal v Anglii; vměšování do amerických voleb; sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou v roce 2014; zneužití dopingu olympijskými sportovci; a vyšetřování chemických zbraní v Sýrii.
Západní média přišla s nápaditou teorií, že hackeři ruského státu se snaží „vyčistit“ nezákonné operace z minulosti.
To, co se nyní ve skutečnosti děje, je společná snaha sil NATO konsolidovat veškerou zoufalou, krachující protiruskou propagandu do úhledně zpevněného balíčku. Říká se tomu „ujasnit si své příběhy“.
Všechny tyto senzační příběhy, napadající Rusko – od katastrofy malajsijského letadla až po údajnou otravu bývalého ruského agenta Sergeje Skripala – selhaly. Neúspěch spočívá v tom, že nebylo vyburcováno světové veřejné mínění vůči takzvaným „škodlivým aktivitám“ Ruska. Lidé po celém světě prostě nevěří těmto absurdním, nesmyslným obviněním, která předkládá aliance NATO.
To je důvod, proč síly NATO, zejména největší lháři Amerika a Británie, jsou nuceni konsolidovat své hlasy a bizarní obvinění proti Rusku. Nyní jsou nuceni používat amplióny a sborový chvalozpěv ve snaze vyhrát tuto pro ně neúspěšnou informační válku.
Avšak vykřikováním lží stále hlasitěji nebudou tyto lži věrohodnější.
Možná, že se ruští agenti pokoušeli hacknout různé systémy v členských zemích NATO. To nevíme. Ale v temné sféře všech cizích mocností, které se podílejí na shromažďování informací a špionáži, jsou údajná překročení zákona relativně hojná. Opět můžeme zmínit masivní sledování, které provádějí USA a Británie.
Dalším možným faktorem je toto: Bylo by opodstatněné, kdyby Rusko mělo zájem dozvědět se, co síly NATO se svými partnery vymýšlejí v souvislosti s vykonstruovanými obviněními proti Moskvě. Pokud by tomu tak bylo, stále to však neodůvodňuje hysterická tvrzení ze strany USA, Británie a dalších v tomto týdnu, že Rusko provádí globální kybernetické útoky.
Opravdu jsme vstoupili do jakési šedé zóny propagandy a pokrytectví.
Samotná Trumpova administrativa obviňuje politické oponenty z toho, že provádějí hon na čarodějnice, vydávají „falešné zprávy“ a vymýšlejí obvinění.
Přesto má tato administrativa společně se svými přisluhovači z NATO stejně odsouzeníhodné tendence vůči Rusku a Číně.
Rusko a Čína jsou oprávněně ostražití vůči šílenství, které se objevilo u západní politické třídy. Toto šílenství je nepochopitelné, a proto velmi nebezpečné. Jak v tomto týdnu varoval ruský zástupce ministra zahraničí Sergej Rjabkov – síly NATO ženou zbytek světa na nebezpečnou cestu, na jejímž konci je propast světové války.
Veřejnost na západě se musí zbavit své politické třídy, podněcující k válce, dřív, než bude pozdě. Je ironické a zcela absurdní, že takové pozorování, které pochází od redaktora agentury Sputnik, bude nepochybně interpretováno jako „důkaz“, že Rusko podněcuje revoluci v západních státech. Takové je nadměrné pokrytectví NATO v šedé zóně. NATO Hypocrisy’s Twilight Zone vyšel na ICH.
