Nejvíce medializovaná byla akce iniciovaná ženami z Kandelu – známá pod názvem „Kandel je všude“. Lidé demonstrovali nejen proti vraždě Mii V., ale také obecně proti násilí uprchlíků a za ochranu a bezpečnost, často bylo vidět mezi ženami heslo „Nejsme lovná zvěř“. Kromě této demonstrace následovaly po Německu další pod stejným heslem, ale také dvě ve Vídni v březnu a v červnu. Nebo také ve Švýcarsku, kdy Pegida demonstraci přenášela živě po internetu a kde zaznívala hesla: „Bunter Multi-Kulti-Wahn, greift jetzt unsere Kinder an“ – „Barevné multikulti šílenství napadá naše děti“ a také „Merkel muss weg“ – „Merklová musí pryč“.
 |
| Nápis na Transparentu žen z Kandelu: “Kandel je všude” – Žádáme ochranu a bezpečí” |
Zároveň však byla ze strany místních úřadů povolena protiakce „Jsme Kandel“ (po vzoru akce „Jsem Charlie Hebdo“), kdy v čele pochodu – namířeného proti této akci žen pochodovala mj. ministerská předsedkyně spolkové země Porýní-Falcko Malu Dreyerová (ze strany SPD – Sociálně demokratická strana Německa) viz článek ZDE. Jak se ukázalo, tak vláda této spolkové země stojí na straně občanů, kteří se zasazují o otevřenost vůči světu, o liberalismus a „proti násilí vůči imigrantům“. Sama Malu Dreyerová uvedla, že se zasazuje proti nenávisti a hecování občany účastnící se demonstrace „Kandel je všude“, ty navíc nazývá pravicovými populisty. Na svém Twitteru uvedla, že lidé, kteří se zasazují o demokracii a proti nenávisti a hecování v rámci protiakce pod heslem „Jsme Kandel“, si musí být vědomi, že spolková vláda a ona osobně stojí za nimi. Tato skupina demonstrujících proti údajnému rasismu a nenávisti byla podpořena ze strany Antify, ta již měsíce horuje proti občanům, kteří žádají změnu uprchlické politiky. V rozhovoru pro Rheinpfalz dne 14. 3. 2018 také politička Dreyerová prohlásila, že „jde o to ukázat solidaritu a vytvořit společnou strategii proti násilným pochodům“ (pozn. tedy proti truchlícím a jejich spojenců).
Novinář Dirk Klostermann zaslal stížnost pracovníkovi v občanských záležitostech úřadu spolkové země a na spolkovou policii proti Malu Dreyerové a také proti starostovi města Kandel, který stojí na stejné straně s tím, že porušují zákony ústavy (pozn. v Německu nazývaná Grundgesetz). Podle Klostermanna je neuvěřitelné, že tato skupina byla schopná rušit a provokovat barevnými deštníky dokonce i smuteční průvod (zástupci Antify napadali vzpomínkovou akci za zavražděnou).
V souvislosti s demonstracemi „Kandel je všude“ bylo natočeno krátké video s vysvětlením k těmto akcím. Obsahovalo vážnou výzvu občanům a hlavně politickému establishmentu:
Der Westen steht auf (Západ se zvedá) – celý přepis textu viz níže pod videem
Začalo to tichým protestem několika žen z města Kandel a ze solidarity s námi se to poté rozšířilo po celém Německu – pod heslem „Kandel je všude“. Tato podpora byla fantastická a tímto tento protest proti ignorování, proti tomu „jen tak dále“ ze strany odpovědných politiků teprve skutečně začal. Strašná smrt Mii Vanlentinové, která se udála v Kandelu v prosinci 2017, představuje obrovskou symbolickou sílu. Nejsme připraveni a ochotni akceptovat neustálé zneužívání, znásilňování a vraždění jako kolaterální škody v rámci nějakého společenského experimentu. Chci, aby mé děti za 50 let mohli říci: „jsme Němci a žijeme ve svobodné zemi“. My ženy chceme znovuzískat bezpečný veřejný prostor. Podporu máme obrovskou ze strany mužů, žen, otců, matek a prarodičů, kteří nám denně píší a říkají: „Nevzdávejte to!“. Neboť Kandel je všude. Proto už nebudeme dále mlčet. A nikdo už nás nepřeslechne, protože je nás hodně a bude nás stále více.
Požadujeme změnu v přistěhovalecké politice a návrat k právnímu řádu na německých hranicích.
Požadujeme navrácení ilegálních přistěhovalců do jejich domovských států nebo do jim kulturně blízkých ochranných zón.
Požadujeme zpětvzetí zákona o zlepšení prosazení práva na sociálních sítích a politickou neutralitu ve školách a ve firmách.
Požadujeme neutrální zpravodajství a konec hecování proti lidem, kteří si dělají starosti o budoucnost naší země a budoucnost našich dětí.
Požadujeme, aby politici převzali osobní odpovědnost a vykonávali povinnosti týkající se bezpečnosti a ochrany.
Zveřejňujeme tyto všechny požadavky a nikdo nás už nezastaví. Kandel se stal synonymem pro kapitální zločin a kompletní politické selhání.
Nyní bude Kandel synonymem občanského odporu a pro návrat bezpečnosti a svobody v naší zemi.
Tento oheň už neuhasne!
Celou situaci dokresluje článek zveřejněný na Epoch Times, který napsal falcký historik a bývalý vysokoškolský pedagog Dr. Hans-Jürgen Wünschel v souvislosti s chováním ministerské předsedkyně Dreyerové viz ZDE, tato politička od doby, kdy se pravidelně pořádají demonstrace hnutí „Kandel je všude“ zaměřené proti uprchlické politice spolkové vlády a násilí, mobilizuje proti sílící skupině údajně pravicových demonstrantů. Deník Die Welt (jde o typický MSM) citoval její slova: „Kandel byl vzat jako rukojmí lidmi, kterým jde o šíření nenávisti a strachu“. Starosta města Dreyerovou plně podpořil a na demonstraci vystupovala společně s navezenými odboráři, levicí a Antifou. Dr. Wünschel sepsal dopis určený této političce (pozn. pouze částečný výběr):
„Jak je vůbec možné, že v dnešní době, a ne v době nacionálního socializmu, se ministerská předsedkyně staví na stranu lidí, kteří nechovají žádnou empatii pro nebohou zavražděnou dívku, a kteří nevyvíjí žádnou zášť vůči vrahovi, a dokonce se staví na stranu, která trpící obyvatelstvo častuje jako „pravici“?
Co máte proti tomu, že se naše ženy a dívky brání tomu být lovnou zvěří, za situace, kdy je téměř každý den v Německu zavražděna nějaká dívka nebo žena?
(pozn. denně – to považuji za nadnesené, avšak určitě je denně minimálně jedna znásilněná)
 |
| V překladu: vzpomínkové kameny Merkelové (pozn. spíše by mělo být nazváno „svědomí Merkelové“). |
Bohužel tyto informace nejsou veřejnosti z moci úřední poskytovány. V tomto je na média, tolik kritizovaná ze strany levice, spolehnutí. Občané se nenechají zastrašovat a svazovat omezováním svobodného mínění bývalým ministrem spravedlnosti Maasem. Vy se bouříte, že „pravice“ zneužívá vraždu nevinné dívky, ale proč je vůbec zneužívána vzpomínka a demonstrace za svobodu a bezpečnost občanů?
Nazýváte také každoroční připomínání vraždy Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta zneužíváním (zavraždili je vojáci na příkaz, který přišel ze strany SPD)? Proč ne? Protože oba chtěli systém, který podobně jako DDR omezoval svobodu občanů? Proč jste dosud nezvedla svůj hlas proti akci vzpomínkových kostek, jejichž vynálezce je mezitím milionářem a je lidmi obdivován, také byste naše zavražděné židovské spoluobčany zneužívala? …Proč stojí sociálně demokratický starosta města Kandelu na straně násilnické Antify a levicových extremistů, a ne na straně těch, kteří smutní? … Organizují se celé sítě „kádrů“, lidí, kteří jsou mírným tlakem navozeni k tomu dělat to, co určití politici chtějí. Tak například v Durynsku dostali peněžní nabídky 45,-eur na den při účasti na demonstraci, plus jízdné a jídlo. Bylo tomu tak i v Porýní-Falcku?….“
Kdo je Antifa a jiné extremistické skupiny, které, jak se ukazuje, jsou vždy k dispozici jako protistrana? Nebo spíše slouží jako strašák na občany? Faktickým účelem je totiž znevěrohodnit jakékoliv demonstrace proti politice německého vládnoucího establishmentu a znemožnit občanům se orientovat v situaci. Nebo je otrávit tak, že se o to přestanou zajímat.
Celým názvem se Antifa nazývá Antifašistická akce. Jde o neformální síť antifašistických skupin zaměřených na radikální potírání extrémní pravice. Organizace Antifaschistische Aktion (Antifašistická akce) byla vytvořena v roce 1932 Komunistickou stranou Německa jako militantní organizace proti rostoucímu nacistickému hnutí v zemi. Tím se liší od jiných směrů v antifašistickém hnutí (např. od antifašismu liberálního nebo státního). Z Německa se skupiny rozšířily do dalších zemí Evropy i světa. Antifa skupiny zastávají obvykle tzv. militantní antifašismus, dnes představují radikální levici a jsou mnohdy nazývány jako multikulturní fanatismus. Často vystupují v maskách a používají násilí všeho druhu. Není to tak dávno, co v Německu zaútočili na policii lahvemi a petardami. Na jaře se Antifa zviditelnila útokem na policejní služebnu ve Wuppertalu, kterou zdemolovali, došlo i na použití chemických látek viz ZDE. Na dveře policistům napsali „Vítejte v pekle!“. Zároveň na 100 místech města použili graffiti, vše údajně za šikanu ze strany policie. K tomuto činu se Antifa přiznala prostřednictvím dopisu, který zveřejnila levicově extremistická platforma de.indymedia.org. Antifa v poslední době také vystupovala v jakési alianci s tureckými kurdy pod hesly: „nedáme si vzít životní prostor, nýbrž vezmeme policii ten její“, „také na naše přátele v Afrinu nezapomeneme a slibujeme vám, že za to SPD, CDU i Rhein Mettal zaplatí“ (pozn. výrobce zbraní v Německu, který je dodává i Turecku, to je používá proti Kurdům).
Druhou skupinou, která se často objevuje a vnáší chaos do dění v souvislosti s protesty je skupina Indymedia.
Indymedia (Media Center/Unabhängiges Medienzentrum/IMC/Nezávislá mediální centra) je globální nezisková síť mediálních extrémně levicových aktivistů. Vznikla na popud kritiků globalismu a nových sociálních hnutí. Cílem není objektivní podávání zpráv, ale naopak je zcela subjektivní, také na sebe nahlíží jako na platformu, která by měla propojit současné alternativní mediální projekty. V Německu existovala od roku 2001 jako Indymedia Deutschland. Jde o síť různých skupin, které se považují mj. za hnutí proti kapitalismu. Angažuje se prostřednictvím různých akcí, např. stála za protesty související s tzv. transportem Castor, převážející odpad z atomové elektrárny v roce 2001, stála také za žhářskými útoky na nádražní objekty v Berlíně v roce 2011, poškozováním centrály německé strany SPD (2013) a hamburského výstaviště v souvislosti s konáním summitu G20 v roce 2017. Známá kanadská novinářka, autorka a aktivistka Naomi Kleinová (pozn. v ČR byla vydaná její známá kniha „Šoková doktrína: vzestup kalamitního kapitalismu“, kde uvádí zejména dopady současného neolibaralismu – ekonomické krize, zbídačení obyvatelstva, drancování veřejného sektoru soukromými korporacemi, zhroucení celých ekonomik atd., doporučuji k přečtení) kritizovala již před mnoha lety, že Indymedia rozšiřuje konspirační teorie vůči židům, jako například, že stojí za 9/11 nebo za jejich zveřejňování antisemitského pamfletu Protokoly sionských mudrců. V roce 2008 vznikla pobočka linksunten.indymedia.org jako regionální sekce pro jižní Německo, velmi rychle se ale působnost rozšířila na celé území. Rozhodnutím ministerstva vnitra byla tato radikální levicová internetová platforma v srpnu minulého roku zakázána. Poslední kapkou byly právě obrovské kravály militantního charakteru okolo summitu G20.
Obecně v souvislosti s demonstracemi nelze alespoň stručně nezmínit existenci NPD (Národnědemokratická strana Německa – Nationaldemokratische Partei Deutschlands). NPD zde zmiňuji zejména z důvodu, že její příznivci jsou mnohdy účastníky řady demonstrací, jako byly mírové demonstrace Mahnwachen, Pegidy aj. (pozn. podrobně v minulém III. díle). Pokud se nějací zástupci účastní, média vždy křičí, že na straně demonstrantů stojí extrémní pravice, že se tam objevil někdo v oděvu SS nebo někdo dokonce hajloval. Mnozí na alternativě však mají vážné podezření, že jde o úmyslné provokace. MSM pak lehce zneváží smysl celé demonstrace. V případě NPD nejde o hnutí, ale o krajně pravicovou politickou stranu, jejíž síla zejména v bývalém Východním Německu a v souvislosti s uprchlíky značně roste. Strana byla založena v roce 1964 a je neoficiálním nástupcem Německé říšské strany (Deutsche Reichspartei). Ačkoliv ještě před několika lety šlo o stranu výlučně obrácenou k pangermánskému nacionalizmu, je v současnosti „stájí“ řady nespokojených, mnohdy navenek nenápadných přívrženců, občanů zcela normálně fungujících ve společnosti. Jejími hesly jsou práce, rodina a vlast, strana usiluje o přehodnocení dějin a každoročně při výročí bombardování Drážďan demonstruje svůj odmítavý názor na bombardování ke konci 2. světové války. Strana je také známá požadavkem na ochranu životního prostředí – odmítá ničit německou přírodu, je proti týrání zvířat, testování léků na zvířatech či je proti geneticky modifikovaným potravinám, je odpůrcem jaderné energie v Německu, odmítá členství v NATO, usiluje také o změnu měny zpět na německou marku, nepodporuje volný pohyb osob a zboží po Evropě, ve svém programu plánuje všechny Němce bez německého původu vyhostit zpět do své země. Strana zastává antiamerikanismus, antiislamismus a antisionismus. Zasedá v zemském sněmu Meklenburska-Předního Pomořanska, v mnohých městech na východě se účastní vedení obcí nebo měst. Co je však zcela nové, je, že strana se konsoliduje zejména v souvislosti s uprchlickou problematikou a nově posílají do politického klání zcela nenápadné, angažované ženy. Strana organizuje pravidelná setkání, letní tábory pro dospělé i děti doplněné s až vojenským drilem.
Nedávné demonstrace v Chemnitzu – Saské Kamenici, obdobně jako v Kandelu, souvisejí s vraždou ze strany imigranta, navíc definitivně odhalily pravou tvář nejen politiků, ale i MSM. Na stránkách Nové republiky bylo v té souvislosti zveřejněno několik zajímavých informací, co nebylo ze strany MSM prezentováno byla ta skutečnost, že demonstrující měli z většiny ve svých rukách bílou růži po vzoru antifašistických bojovníků sourozenců Schollových (poznámka k nim v minulé části III.). Další a již zcela nepopiratelné zjištění je, že jsou tyto pokojné demonstrace zcela účelově systematicky doprovázeny demonstracemi nějaké protistrany např. Antify (pozn. obdobně jako na jaře v Kandelu), jejíž představitelé jsou mnohdy velmi agresívní. MSM pak mají mnohem širší prostor k manipulaci při informování o průběhu demonstrací a vytvářejí tak snáze obraz neúnosného chaosu, s kterým pak mnozí občané nesouhlasí. Ve finále tak mohou tito, ne zcela dobře informovaní občané, volat po důrazném zásahu státu, a to může být jen krůček k vyhlášení výjimečného stavu.
V důsledku událostí v Chemnitzu se ukázalo, že boj proti pravici, mnohdy zmatený je v současné době v Německu důležitější než zavražděná oběť stejně jako zachování právního státu. Po několika lživých a překroucených vyjádření MSM musel dokonce generální státní zástupce Spolkové země Sasko přiznat, že nedošlo k žádnému násilí vůči imigrantům ani honbě na ně. Vrcholem arogance moci byl narychlo uspořádaný koncert mířený proti „údajné pravici“, jehož význam vyzdvihl dokonce i prezident Německa. Vystupovali tam však některé skupiny, jejichž texty jsou mnohdy násilné a reakční proti státu, jde tak spíše o levicově radikální postoje. MSM nazývají pokojné demonstranty dokonce za nové strůjce požáru v Reichstagu.
K tomuto se vyjádřila také známá bývalá televizní hlasatelka a představitelka alternativy Eva Hermanová (k ní viz minulá část III.), která si v článku na svém webovém portálu položila otázku“: „chce někdo v Německu bezpodmínečně vyvolat občanskou válku?“ viz ZDE. A vyjádřila se, že politici pouze přivádějí „kotel k varu“. A už vůbec nechápe, jak může prezident Spolkové republiky Německo podporovat levicově-extremistické pankáče, kteří vystoupili na koncertě narychlo organizovaném pod heslem „Wir sind mehr“ – „Nás je více“, protože například vystupující rockerská skupina Feine Sahne Fischfilet v písni z roku 2011 navádí k násilí proti státu, uvádím např.: „helmy poldů by měly lítat vzduchem a pendreky přistát na jejich držkách“ nebo v jiné písni z roku 2015: „stanice poldů je coby kamenem dohodil“. Také další sporná vystupující skupina K.I.Z. v jedné ze svých písní uvádí slova: „zboxujeme tě na kaši, Ali, Murate, Rajide bodni, bodni, bodni, bodni…“.
A jak uvádí článek v Jungefreiheit viz ZDE dokonce policejní odbory (DPoIG) ostře kritizovaly německého prezidenta za jeho podporu a prohlásily, že:
„pravicový extremismus potírat levicovým extremismem klapne asi tak jako hasit požár benzínem“.
Je obecně známo, že již mnoho německých žurnalistů muselo svoji kariéru „pověsit na hřebík“ a očividně také nastala doba hrdinských činů, které budou poukazovat na zvůli médií a politiků. Je nutné pak vysoce ohodnotit odvážný čin Daniela Zadela, úředníka soudu v Chemnitzu, který ofotil a na internetu zveřejnil text zatykače a průběh činu. Chtěl uvědomit občany a zarazit nehorázné překrucování situace ze strany politiků a médií. Bude ho to nepochybně stát kariéru.
©John MACDOUGALL
AFP
Kdy bude další demonstrace, která konečně probudí mlčící davy?
Až bude zavražděno další děvče a médiím se to nepodaří utajit!
A úplně na závěr krátký drbylink tentokráte z Göttinger Tageblatt viz ZDE z 15. 10. 2018 – 19 letý opilý mladík byl ve Frankfurtu nad Mohanem ve 4.00 vyzván policií k předložení dokladů, ten to odmítl a začal být agresivní, po následné honičce a poté co ho 27 letá policistka dohonila a chytila za paži (pozn. kdyby opilý nebyl, nejspíš by ho nedohonila), jí tento shodil do řeky. Jen díky náhodě, kdy se mohla zachytit za ocelové lano, si zachránila život před utonutím. Média jako již v mnohých obdobných případech sveřepě mlčí o původu mladíka. Nikdo však nemá pochyb.
A příspěvek z blogu německého žurnalisty a autora Henryka M. Brodera viz ZDE, který se v krátkém videu ptá (pozn. uvádím jen hlavní myšlenky):
„Spieglein, Spieglein an der Wand,
was ist los mit diesem Land?“
– v překladu zhruba takto, aby se také rýmovalo:
„Řekni, řekni mi zrcadlo,
jak to s touto zemí dopadlo?“
A dále ve videu v souvislosti s volbami v Bavorsku uvedl, že Německo zažívá fantastický a jedinečný experiment podle motta: „Kde leží hranice utrpení německého obyvatelstva?“ a ptá se: „Kdy už začnou konečně i ti největší masochisté křičet: „dost, dost, mám toho dost, už nemůžu více!…Má dojít k odstoupení vlády? Nebo dokonce k novým volbám?“ a dále říká: „Ne! Tato vláda musí pokračovat až do jejího hořkého konce, až sama bude muset prosit o to, aby již nebyla zvolena. Buď tedy dojde ke konečnému vítězství, nebo ke konečné prohře“.
Takže příštím heslem vládních stran pro další volby by podle něho mohlo být: „Konsekventně k ničemu!“.
O panu Broderovi a dalších vzpourách kverulantů doby více v další části V.
PS., můj co nejstručnější závěr je, že politika dneška se stala zcela nevěrohodnou a média zcela neobjektivními. Není pak vůbec divu, že se v komentářích můžete dočíst, že politici akorát podněcují k nenávisti a hecování a novináři vedou boj proti miliónům německých občanů. Kam s nimi? Problém vidím zejména v tom, že stále příliš mnoho lidí je ochotno se soustředit na „kraviny“ a podstatné jim zatím uniká!
