Bernd Riegert
31. 10. 2018 DeutscheWelle, překlad Mirko Radušević (Lidovky)
Mnohé země EU nesouhlasily s politikou Merkelové týkající se uprchlíků. Její politika úspor u zemí nacházejících se v krizi narazila. EU vidí její rezignaci jako šanci nového začátku. Jak toto dopadne?
Pro mnohé pozorovatele v Bruselu však není odstoupení Angely Merkelové žádným překvapením. Letos v létě web Politico, zabývající se politickými analýzami, po neúspěšném summitu EU o uprchlících německou kancléřku odepsal. Jako důvod uvedl vnitřní rozpory ve velké koalici (CDU, CSU, SPD), kdy Merkelová ztratila svoji průraznost. „Jak Merkelová rozbijí Evropu,“ psal tehdy web Politico, který je, mnohými považován za jakýsi interní bulletin politické elity v Bruselu.
To se odehrálo ještě před volbami v Bavorsku a Hesensku – které byly ve znamení velkých ztrát koalice. Naprosto bylo jasné, že utečenecká politika Angely Merkelové v roce 2015 se stala příčinou úspěchů populistů v řadě zemí EU. Kancléřka vůbec neuspěla v tom, o co tolik usilovala, jako je solidarita v utečenecké politice se zavazující smlouvou o rozdělení uprchlíků. Až nedávno začala obhajovat uzavření vnějších hranic EU a azylových center v Severní Africe.
Její odstoupení působí i radost
Jsou země, jako je Polsko, Maďarsko nebo Itálie, kde za jejím odchodem nepotečou slzy. Navíc Řecko, Kypr, Portugalsko, Španělsko, Irsko a Itálie jsou země, kde byla hlubší finanční krize, a ty považují tehdejší Merkelové úsporné návrhy za velice přísné a nechovají proto ke kancléřce žádné sympatie.
To jsou důvody, proč vedoucí Evropského politického think-tanku (European Policy Centre ) Janis Emmanouilidis prohlásil: „Evropa se i bez Merkelové obejde“ a své stanovisko dále vysvětlil: „Když zastáváte roli leadera, pochopitelně, že se najdou země a politici, kteří nebudou se způsobem vaší práce spokojení. Proto ve Východní a Jižní Evropě jsou lidé, kteří jsou rádi, že kancléřka odchází. Italský pravicový ministr vnitra Matteo Salvini letos v září prohlásil, že „Merkelová naprosto podcenila problémy kolem uprchlíků a pak volby v Hesensku pro ni byly tvrdou ranou.“
Stabilita Merkelové velké plus
Podle Emmanouilidise kancléřku oceňují ti, kteří za její politickou kariérou vidí nejdelší koaliční vládu a také to, že v Evropě má nejvíce zkušeností. Všichni také oceňují stabilitu Německa. „Ta byla v době nejistoty velkým přínosem,“ uvádí vedoucí think-tanku EPC a dodává, že také je mnoho politiků v sídle EU v Bruselu, kteří si budou muset zvyknout na to, že „Mutti, jak je Merkelové laskavě přezdíváno v CDU a koaliční vládě, že je v dohledné době opustí. Vládla třináct let a pro mnohé je dnes si těžké představit politiku bez ní.
Odložená rozhodnutí
Řadu měsíců se odkládala závažná rozhodnutí o migraci, brexitu nebo reformě eurozóny, a to částečně právě kvůli váhavosti Angely Merkelové, která byla až příliš zaneprázdněná problémy s domácí koalicí a tím neměla příliš času na řešení akutní krize EU. Její oznámení, že po roce 2021 již nebude šéfkou strany a nebude usilovat o kancléřské křeslo, mnozí berou jen jako výkřik do větru. Dlouholetý německý ministr financí a současný předseda spolkového sněmu Wolfgang Schäuble si nemyslí, že jde o plané vyjádření a tvrdí, že Merkelová má stále ještě své silné ústavní postavení a že kancléřkou zůstane i pro nastávající roky.
Německo je největším a finančně nejsilnějším členským státem a jako takový bude i nadále formovat EU bez ohledu na rozhodnutí Merkelové. Diplomati EU zatím neočekávají žádný pokrok v jednáních o společném rozpočtu EU před volbami do Evropského parlamentu v květnu 2019. Za unijní rozpočet odpovídá komisař Günther Oettinger, kterého Merkelová do Bruselu vyslala.
Nejistota zatím zůstává kolem Manfreda Webera, člena CSU, který doufá, že příští týden bude nominován jako kandidát za Evropskou lidovou stranu (šestačtyřicetiletý předseda středopravicové Evropské lidové strany -EPP, nejsilnější frakce v Evropském parlamentu) na funkci předsedy Evropské komise. V tomto má německá vláda pochopitelně rozhodující hlas.
Macronův nový spoluhráč nebo jeho nástup na evropský trůn
Na téma Merkelového odchodu také navíc zaznělo její rozhodnutí a ukončila tím případné spekulace bruselských pozorovatelů, že by se mohla snažit o postavení v nejvyšším vedení Evropské unie. Pozorovatelé začali fabulovat o tom, že by se mohla v příštím roce přesunout do Bruselu, a to buď jako předsedkyně Evropské komise nebo Evropské rady.
O obou postech se bude v příštím roce rozhodovat.
Komentátorům se zdá, že by francouzský prezident neměl být z odchodu německé kancléřky z evropské scény příliš nadšený. S pomocí své „dobré kamarádky Angely“ plánoval pokročit v reformním programu měnové unie. Nyní se stalo to, co nepředpokládal. Což pro něj znamená období nejistoty. Na druhou stranu si ale musíme všimnout skutečnosti, že od nástupu velké koalice Merkelová a její vláda vůbec na francouzské návrhy nijak nereagovaly. Zůstává proto otázkou, jak se věci budou dále vyvíjet po odchodu kancléřky. Svým způsobem lze uvažovat také tak, že s odchodem Angely Merkelové vzniká velká šance pro evropskou politiku Emanuela Macrona.
Článek ´Europe without Angela Merkel is possible´ přeložil
