– vlk –
11. 10. 2018 KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Je mi jasné, že jestliže ještě dneska jednou zavadím o věci, související nějak s Mnichovem, spousta z návštěvníků, přejede jen tuhle první větu a článek ani neotevře a půjde o dům dál. Viděl jsem to plasticky ve čtvrtek, kdy na Kose článek vyšel článek , dokumentující postoj tehdejší vlády USA, včetně prezidenta Roosevelta v době Mnichova. Věci v tuzemsku nepublikované, zásadní pro pochopení celé mnichovské konstrukce. Očekával jsem daleko větší návštěvnost. Ale projevila se únava materiálem, respektive tématem.
Beru na vědomí. Nic s tím nenadělám a nikoho nebudu tahat za rukáv. Ale tohle téma nemohu ještě vzdát, ačkoli už dávno nebylo plánováno. Je výsledkem jednak reakcí čtenářů, kteří se ozvali k jednotlivým článkům a poslali věci, jež prostě musím dát na Kosu. Minimálně kvůli sobě, rodině mého syna a jeho dětem – vnukovi Rampepurdovi a vnučce Kuliferdě. Chci aby nemuseli prožívat to, co generace mých rodičů a prarodičů v době Mnichova, což znamená si pamatovat, co bylo, vědět proč to bylo a co z toho platí pro dnešek a zítřek a co už je opravdu jen historie. Ostatně, koneckonců, tohle je můj blog a byl založen proto, že mne dosáhla nutkavá potřeba se z některých věcí vypsat. A to je dnešní případ. Ano, chci se vypsat, bezmoc, vztek a dodávám zoufalství. Nemohu jinak. I když půjde o věci, které spolu zdánlivě nesouvisejí.
V dodatku k článku ctěného kolegy /žádná ironie pane Leo!/, pana Lea K. Nekonečné rozumování jsem si dovolil přidat se svým dílem ke kritice pro mne naprosto zhovadilého textu k Mnichovu od Jana Urbana. A mimo jiné tam byly zmíněny některé brutální excesy na českých , respektive československých občanech německým Freikorpsem a Ordnery v září 1938. A také masakr v Liptáni. Kde ozbrojení sudetští hrdlořezové povraždili jak družstvo hraničářské SOS, tak příslušníky tamější úřadovny celnice a finanční stráže. Incident, o kterém se na rozdíl od Habartova, Nového Boru nebo Krajkové, ví minimálně.
Takže nyní Last Crusader:
Dopis Vítězslava Hofírka (* 30.6.1910 Řícmanice – † 22.9.1938 Liptaň), dozorce finanční stráže praporu SOS (Stráž obrany státu), který byl 22.září 1938 zavražděn na četnické stanici v obci Liptaň (okres Bruntál). Tu přepadla velká skupina zfanatizovaného místního německého obyvatelstva z řad Sudetendeutsche Partei (SdP) a s Hofírkem byli toho dne zavražděni vrchní strážmistr Rudolf Mokrý a strážmistr Vilém Leher a další členové družstva SOS Třemešná-Liptáň: vrchní respicient finanční stráže Ludvík Svoboda, dozorci finanční stráže František Čech a Inocenc Dostál.
„Drahá maminko, táto, Milice!
Nechtěl jsem Vás strašiti, proto jsem nepsal pravdu. Jest to zde snad ještě horší, než Vám píši. Situace je taková, že není naděje, že by nedošlo k válce. Všichni Němci, kteří měli narukovat v Československu, utekli do Německa den před narukováním. Dnes stojí proti nám ve Fulštejně na 1000 těchto zběhů, kteří čekají na rozkaz, aby nás mohli napadnout. Spíme vstoje, kleče. Hlídkování máme tolik, že na spánek zbývají jen dvě hodiny denně. Poplach střídá poplach, to napětí a nervozita jsou strašné, snad se z toho někteří nezblázníme.
Nevíme, kdy to začne, snad 27. září, jak jsem se dozvěděl, snad dříve, lepší by to bylo, kdyby to začlo hned, než být stále v nejistotě. Jsme zde samí finančníci a četníci, vojsko žádné, je nás málo a posila nejde. Vím určitě již dnes, že se odtud nedostanu, dojde-li k něčemu. Jsme obětní beránci, vydaní napospas těm, kteří nás chtějí napadnout.
Těší nás však pomyšlení, že svými životy vykoupíme Vás ve vnitrozemí. Strach nemám ani já, ani moji kamarádi a stane-li se něco, buďte na mne hrdi, že jsem padl pro naši drahou vlast a neplačte pro mne, o to jediné Vás prosím v podvečer mého života. Jsem rád, že jsem Vám tento dopis neposlal hned a nepostrašil Vás. Pomyšlení, že žijete ve strachu o mě, ztěžovalo by mi mou poslední chvíli.
Padnu-li, pak bude-li to možné, splňte moje poslední přání, které jsem Vám napsal. Tebe, maminko, líbám na čelo a loučím se s Tebou. Měl jsem Tě strašně rád a promiň mi chvilky, kdy jsem Tě zlobil. Milice, buď hodná, ať je z Tebe pořádné děvče, udělej rodičům radost a vynahraď jim mne. Neopusť je ve stáří, jsou oba dobráci. Nebuď trucovitá ani svéhlavá, neměl bych v hrobě pokoj. Vy, taťko, mějte se také dobře, měl jsem Vás rád jako vlastního tátu, snad jsem Vám to nedával najevo, ale v srdci to bylo. Staral jste se o mě, pokud jsem byl mladý, nikdy jsem na to nezapomněl, a proto Vám tisknu ruku po chlapsku.
Pozdravujte také celou naši přízeň a spolužáky. Najdete-li Grétu a bude-li chtít, vezměte ji k sobě. Ona je dobrá, měla mě ráda a doma nemá med, snad Vám bude jednou dobrá. Líbám Vás ještě jednou a čekám svůj osud z rukou nejvyššího velitele.
Váš Slávek“
Tolik Crusader!
Původně jsem si myslel, že dám dnes jenom tohle. Protože je to natolik úderné, že nic dalšího skutečně není třeba. Mám se třeba ptát, co tomu říkají naprostí zoufalci a řečeno slovy prezidenta Edvarda Beneše – zrádci typu Daniel Herman, Miroslav Kalousek nebo Jan Urban, abych jmenoval alespoň některé, ty nejviditelnější? Proč?
Přesto nemohu hned nyní skončit. To bych musel minimálně zítra pozítří nebo prostě někdy hodně brzo psát další článek , opět s mnichovským tématem. Takže budu, chtíc nechtíc – pokračovat.
O dva dny později, v už zminovaném článku Historická komparace II, který jsem primárně věnoval postoji USA a prezidenta Roosevelta k Mnichovu, jsem si dovolil na závěr otisknout mail jednoho z čtenářů, že v Liberci byl po Mnichovu udělen statut čestného občana Konradu Henleinovi. Dovolil jsem si na závěr konstatovat, že netuším, zdali je Henlein pořád tím čestným občanem Liberce, ale že jestliže ano, pak je to naše neuvěřitelná ostuda a fatální prohra. S důsledky pro budoucnost. Ale že třeba už nejde o aktuální stav a Liberec se svého čestného občana zbavil, že nemám jak to ověřit.
Následně mi na to přišel mail od jednoho z libereckých čtenářů Kosy s tímto obsahem:
Dnes ráno jsem se zeptal jedné pracovnice liberecké radnice na toho Henleina. Odpověděla mi obratem, že jeho čestné občanství je stále platné. Zrušit by to muselo zastupitelstvo. Prozatím ale platil názor, že dějiny nelze přepsat.
Tento názor sdílím. I když bych byl rád, kdyby se to bývalo nestalo.
Takže máme jasno. Konrád Henlein je i nadále čestným občanem krajského města. A to z důvodu, že dějiny nelze přepsat!!!
Přiznávám, že to to pro mne bylo jako když mne někdo praští do hlavy…. Dějiny nelze přepsat a zrůda, která rozbíjela a rozbila Republiku československou a měla být, podobně jako další obdobný soukmenovec – K. H. Frank, souzena československým soudem jako válečný zločinec, čemuž unikla jen díky tomu, že si v americkém vězení podřezala žíly, je POŘAD čestným občanem současného krajského města téhle republiky? Ono zbavení ho tohoto titulu by bylo PŘEPISOVANIM historie? Nikoli VYPOŘADANIM se s historií??? Ono by to někomu vadilo ba snad dokonce urazilo?
Takže jsem trochu projel internet a zjistil, že jinde je ještě hůře. Například vLanškrouně. Tam mají dosud za čestného občana nejen Obergruppenführera SS Henleina / druhá nejvyšší generálská šarže v SS/, nýbrž i samotného Adolfa Hitlera!
Ano Adolfa Hitlera. A proč? Protože a tady cituji:
Zastupitelstvo města on-line deníku TÝDEN.CZ sdělilo, že se už dříve od udělení čestného občanství distancovalo, ale nechce měnit historii obce. Město Lanškroun a jeho volení zástupci se necítí být vázáni zmíněnými úkony a ani dědici těchto úkonů tehdejších představitelů Lanškrouna, které jsou odrazem minulé doby.
Podobně to dopadlo v Králíkách.
„ Zastupitelstvo města vyjadřuje vůli neprojednávat odnímání čestného občanství města Králíky /Hemnleinovi pozn.vlk/, které bylo uděleno představitelům totalitních a nedemokratických režimů. Udělení čestného občanství považuje zastupitelstvo města za obraz historie.“
Zvláštní, fatálně hloupé a sebevražedné! Takže kdyby tato tři města / a nepochybně mnohá další, kdyby odejmula čestné občanství válečným zločincům, znamenalo by konflikt s historií a její popírání a popřela by se tehdejší doba? Má ty svatá prostoto!!!
Nyní jsem chtěl napsat svou soukromou katarzi z těchto nezbavení se těhle čestných občanů. Nicméně nebudu nic vymýšlet a ušetřím si práci. Autor článku o Henleinovi jako čestném občanovi Králík, jakási Petr Litoš, se s tím vypořádal, z mého pohledu excelentně, takže si ušetřím práci a přetisknu jej:
V citovaném usnesení totiž chybí odraz toho, co by se dalo nazvat „mírou věcí veřejných“. Tedy především míra odpovědnosti těch, kteří řídí a rozhodují, ke společnosti a její historii, podpora jednoznačného postoje naší současné společnosti ke všemu špatnému a zavrženíhodnému, co tento národ v jeho dějinách potkalo, podpora toho, čemu se říká paměť národa. Právě k tomu „obrazu historie“, který zastupitelstvo ve svém usnesení cituje, je třeba zaujímat i na úrovni našich zastupitelů jasné a zřetelné stanovisko. Jsme tím povinováni i ke svým dětem a jejich dětem. Zachování „obrazu historie“ nemůže být přece omluvou pro nezdravou a nezdůvodnitelnou toleranci. Zlo by mělo být definováno jako zlo i za desítky a desítky let. A zlo přece nemůže disponovat čestným občanstvím. A navíc. Obrazem historie je pouze to, že nějaký Konrád Henlein existoval, obrazem historie ale nemůže být, že má tu čest a je občanem českého města.
Nemám co bych dodal – vlastně mám!
Už jsem konstatoval, že jde o fatální a nebetyčnou hloupost a obrovskou zátěž do budoucna.
Všechna tři zmíněná města s tragicky odpudivými čestnými občany -Liberec, Králíky i Lanškroun jsou města sudetská. Pokud nebyla zcela německá, tak skoro celá. S drtivou převahou německého živlu, jenž byl po válce odsunut. Jejich ponechaný majetek, zejména nemovitosti zabrali tehdy dosídlenci z vnitrozemí. Jejichž potomci dnes spravují městské záležitosti. A řada z nich žije v nemovitostech po Němcích. To jsou opravdu tak krátkozrací, ba slaboduší, že na jedné straně je pro ně nepřijatelné se nějak dotknout historie, ale nepochybně zabavený sudetský majetek považují za nezpochybnitelně svůj???? Vážně jim nedochází, že zábor majetku po vysídlencích je neskonale větším přepsáním historie, než odejmutí titulu válečnému zločinci. Navíc přepsáním, které je latentně živé a kdykoli, změní li se poměry, revokovatelné a zvrátitelné? Zatímco ponechání oněch občanství h.c. je zvrácené?
Jak tohle jde dohromady? To si neuvědomují ani tak triviální skutečnost, že odsunutí Němci, respektive jejich potomci se nikdy doopravdy nevzdají nároků nikoli na starou vlast, nýbrž právě na majetek? A nechápou, že když oni dnes uznávají kontinuitu historických, píši s odporem -veličin a čestných občanství, tím spíše by měli uznat kontinuitu práva na držbu a vlastnictví a nejlépe své nemovitosti předat původním vlastníkům? Podle stejného principu, jakým s e řídí ohledně Henleina a Hitlera!
To je jedna poznámka. Mám ještě dvě.
Zvláštní je , že stejný pohled na historii a čestné občanství nevykazujeme u jiných jmen. Například Gottwald nebo Stalin.
Namátkou Gottwaldovi a Stalinovi odebraly tento statut v Českých Budějovicích, Domažlicích a sovětskému generalisimovi také v Trenčíně. V Brně, jak známo, odpárali z pomníku padlých sovětských vojáků hvězdy, v Praze cítili potřebu přidělat k soše maršála Koněva jakési „dovysvětlující “ tabule. Hlavně že Hitler a Henlein jsou v klidu!!!
A přidám ještě třetí. Pro mne nejděsivější. ČT si nechala udělat průzkum. K Mnichovu. S centrální otázkou, zda jsme se měli či neměli bránit. Tu dnes nehodlám řešit. Jednak není pro tento článek důležitá a pak především, náš dnešní názor není vůbec důležitý. Historii nezměníme. Stalo se. Daleko interesantnější a pro dnešek podstatné jsou následující dvě otázky, resp. výsledné grafy.
Pokud si myslíte, že znalost Mnichovské dohody je v podstatě ok, jste na omylu. Z doprovodného komentáře se od Michala Kubala dozvíte, že všechny 4 signatáře dokázala vyjmenovat jen 1/4 dotázaných… Což prakticky znamená, že ti, co ohledně znalostí o Mnichovu odpověděli NE, neví totál nic! A ti co tvrdí, že disponují celkovou znalostí v převážném počtu nevědí skoro nic! To je realita. Dál Kubal ještě doplnil, že znalost Mnichova stoupá s věkem…. Pamatujme si to. Budeme to potřebovat hned u následujícího grafu!
To je tedy nadělení!
Takže o procento více lidí si myslí, že větší tragedií byl Srpen 68 než září 38… A zbytek, že to vyjde na stejně. Už jsem to tu psal – srpnová okupace byla traumatem mé generace a poznamenala nevratně naše životy. Ale představuje pro mne něco jako zlomení ruky. Zatímco Mnichov byl zlomením páteře. Rusáci nezničili náš stát, Nevyvolali 300 000 vlnu uprchlíků, neukradli nám 1/3 území, neochromili ekonomiku a nakonec nás ani nezkoušeli připojit ke své mu Svazu. Dokonce ani nezmenšili naši nesuverenitu, protože nás vrátili do režimu, v kterém jsme byli před lednem 68. A tato nesuverenita nebyla, pokud s e člověk podívá střízlivě na politiku předválečného Českolovenska o mnoho menší, než to, co ČSR provozovala mezi roky 1918-1938.Míněno především zahraničněpoliticky. Míra vnitřní demokracie byla přirozeně neporovnatelná. Ale Rusáci nikdy nevyhlásili, že že Češi a Slováci jsou rasově méněcenní a že jejich problém musí být vypořádán jednou pro vždy. „Jen“ obnovili svou dominanci a naši poslušnost.
A přesto je to pro současné české voliče stejné jako zrada spojenců, konec samostatnosti, konec demokracie a nejdříve státní, následně národní suverenity, totální kolaps ekonomiky a vyhnání spoluobčanů.
A aby toho nebylo málo, pak i zde Kubal dodává, jak to která věková nebo vzdělanostní skupina voličstva vidí. Mnichov jako větší tragedie je tenorem starších občanů. Aby kontroval, že mladší a VZDĚLANĚJŠI část elektorátu vidí jako horší Srpen 68….
Pamatujete si ještě, že Mnichovskou dohodu znaly lépe starší ročníky? Což znamená že ty mladší bud nevěděly vo co go, nebo nebyly schopny vyjmenovat její signatáře..Vidím, že jsem právě napsal .. mladší.. Hm , zapomněl jsem dodat i to Kubalovo – vzdělanější… Tak takhle vypadají mladší čeští vzdělanci….
Pak se rozhodně nelze divit, že se radnice starají o zbavení čestného občanství Stalina, Gottwalda a tak podobně a že u Hitlera a Henleina by to byl útok na historii…
Napadá mne jediný závěrečný koment – vymývání mozků! Non plus ultra. Takže jsme odsouzeni si to v nějaké formě všechno zopakovat. Fatálním problémem české historie a existence nikdy nebyla nebude vztah k Rusku, nýbrž k Německu. A že se kolo dějin otočí i tam, o tom nelze pochybovat. Migrační krize k tomu zásadním způsobem napomohla. Tohle s enepochybně v Německu v delším horizontu musí přetavit do klasického německého nacionalismu! Proto mi vadí Wir Schaffen das! Protože časem bude v jeho důsledku přijde určitě někdy heslo další – Recht auf Heimat!
Už tu bylo. A víme jak na něj reagovaly tehdejší velmoci. Nemám iluze, že až se znovu a oficiálně objeví, budou jednat jinak. Tím spíše, že jsme za skoro 80 let nedokázali zbavit čestných občanství ani Adolfa Hitlera a Konráda Henleina!
No a přišel mi ještě jeden mail. Od kolegy Germanica. Přetiskuji ho, jak se objevil.
Znáš pivovar a pivo Konrad?
Já když jsem ho pil poprvé asi před 5 lety (mimochodem není rozhodně špatné) na Vrbatově boudě v Krkonoších, tak jsem zpozorněl. Při vyslovení jména Konrad se mně jaksi automaticky vybaví asi nejznámější nositel tohoto jména – Konrad Henlein. A teď dávej pozor. Kde se nachází pivovar Konrad? Vratislavice nad Nisou. Kdo je patrně nejznámější rodák v Vratislavic nad Nisou? Je to, aspoň podle mého názoru, Konrad Henlein!!!
Pivo se ve Vratislavicích vaří od 70. let 19. století. Pivovar prošel různými peripetiemi, byl i párkrát krátce zavřený. Mimochodem, před rokem 1989 byla vratislavická desítka velice dobře pitelným pivem. Název Konrad nese od roku 2000, údajně na počest nějakého dřívějšího sládka. No, já se na to dívám trochu jinak…
