Česká historie prizmatem práskačů a whistleblowerů

Jde o druhou, třetí a šestou sloku zlidovělé písně oděské galerky, kterou přivezl ve třicátých letech z Ruska a přetextoval básník, novinář a především tramp Géza Včelička. Také si ji můžete poslechnout v původním (ruském) znění „Můrka“ (asi od času 1:50) V každé paralelní společnosti existuje soubor (kodex) zvyklostí, kterými se společnost od té majoritní odlišuje. Proto je (z hlediska té paralelní společnosti) důležitá důsledná mlčenlivost.

V době, kdy lidé v chudých oblastech na Sicílii dospěli k názoru, že vláda, úřady a policie jim před útlakem nepomohou, kdežto mafie i u nich opravdu fungovala, začal spolu s fungováním mafie platit i zákon omerty. Zločiny se staly osobní věcí, kterou lidé řešili vždy jen mezi sebou a ne s pomocí policie. Svědkové vraždy i příbuzní oběti pak například před policií tvrdili, že nic neviděli, nic neslyšeli a na nic si nepamatují. Pro usvědčení pachatelů pak v takových případech chyběly policii důkazy.

Motiv zrady měl v české společnosti vždy mimořádný ohlas. Vzpomeňme Karla Sabinu. Po Rakousko-Uherském vyrovnání 1867, kdy byla obnovena suverenita Uherského království, se o totéž pokoušeli Češi. Byli toho názoru, že jim to Rakousko za příkladnou loajalitu, kterou projevili v bojích v Prusko-Rakouské válce dluží a dožadovali se ocenění. Proto vznikala napůl ilegální sdružení a spolky.

A pak v úterý 30. července 1872 proběhla v Praze důvěrná schůzka několika politiků a literátů, kromě jiných byl přítomen Jan Neruda, Vítězslav Hálek a Julius Grégr. Měli se sejít s proslulým tvůrcem libret k Smetanovým Braniborům v Čechách a Prodané nevěstě a Blodkově V studni- Karlem Sabinou.

Známý novinář, spisovatel a politik vstupoval do zjitřené a rozhořčené atmosféry. Přítomní jej usvědčili ze spolupráce s policií, ze skutečnosti, že byl tajným a dobře placeným agentem a označili jej za zrádce národa. Sabina byl zdrcen. O to víc, že dotyční měli pravdu. Jeho selhání v očích veřejnosti bylo tragické a postavilo jej mimo společnost. Jeho přátelé byli ohromeni. Přítomní politikové jej vyzvali k odchodu z Čech a dali mu sto zlatých. Byl to vlastně národní soud. Sabina vycestoval se stem zlatých a 450 zlatými od policie do Saska, ale brzy se bez prostředků vrátil a v listopadu 1877 zapomenut zemřel.

V Praze v letech 1893–1894 docházelo k nebývalým pouličním nepokojům a násilnostem, které měli na svědomí jak političtí aktivisté, tak obyčejní výtržníci. Podle neověřených zpráv byl tehdy hlavní komisař Olič u soudního rady Krčmáře, kde se mu dostalo pokynu, aby shromáždil všechny mladé spiklence do jedné kupy a udělal z nich tajný velezrádný spolek. Jisté však je, že již 7. srpna vyslýchal Olič pražského zloděje F. Legnera, který prý mu (podle komisaře) vypověděl, že v Čechách existuje tajná organizace zvaná Omladina. Jen v Praze má tento spolek 100 členů, další působí v Liberci, Mostě, Plzni a na Kladně. Celkem prý jde o 720 osob, které nosí hole, v nichž jsou ukryty dýky. Cílem Omladiny je připravit v Praze převrat.

Legnerova výpověď se stala stěžejním bodem obžaloby proti Omladině. Zůstala jím dokonce i potom, kdy zloděj při procesu přiznal, že vlastně před výslechem u pana policejního komisaře Oliče o žádném takovém tajném spolku neslyšel. Druhým korunním svědkem měl být hrbatý rukavičkář Rudolf Mrva. S tímto romanticky založeným mladíkem měl komisař Olič na počátku roku 1893 rovněž co činit. Mrva totiž založil tajný spolek „Podzemní Praha“, v němž soustředil hrstku malostranských kluků. Sám vystupoval jako jejich vůdce pod krycím jménem Rigoletto z Toskány. Tajný spolek „Podzemní Praha“ však nevyvíjel, jak by se mohl někdo domnívat, protirakouskou činnost. Jeho členové se vyžívali v tom, že vykrádali půdy a sklepy. A proto se také dostal Rudolf Mrva do konfliktu s policií. Vyšel z něho se zdravou kůží, leč s charakterem pokřiveným víc než jeho páteř.

Stal se konfidentem c.a k. pražské policie. Jeho hlavním úkolem pak bylo sbírat informace o protirakouském smýšlení mladých Čechů. A Mrva se činil, seč mohl. Za mnohé údaje, které komisař Olič poskytl potom soudu, vděčil právě Mrvovi. Jenže Rudolf Mrva byl ještě před započetím procesu zavražděn! Je nutné zdůraznit, že ani tato vražda nebyla dílem nějakého tajného sdružení. Provedli ji F. Dragoun a O. Doležal na vlastní pěst, když se dověděli, že je Mrva konfident a má ve svém zápisníku řadu jmen mladých Čechů. Probodli hrbatého rukavičkáře právě v čase, kdy strojil vánoční stromek a tak se vražda Mrvy stala kapitálním důkazem existence tajné organizace.

Policie znova zatkla ty, které byla nucena předtím propustit pro nedostatek důkazů. A 15. ledna 1894 pod Novoměstskou věží usedlo na lavici obžalovaných 76 mladých mužů. Všichni do jednoho shodně prohlašovali, že tajný spolek Omladina je výmyslem policie. Prokázaly to i výpovědi svědků, které dodal tribunálu policejní komisař Olič. Nejpřesvědčivěji pak z úst jeho korunního svědka Legnera. Přesto skončil monstrproces tak, jak je u monstrprocesů, organizovaných vládní mocí obvyklé. 66 obžalovaných bylo odsouzeno k celkovému trestu vězení na 96 let, 2 měsíce a 28 dnů. Osm obžalovaných bylo osvobozeno.

Další dobou, kdy už z definice existovala paralelní společnost byl Protektorát Čechy a Morava. Na počátku protektorátu žilo v Čechách a na Moravě kolem 7,5 milionů Čechů a přes 3 milióny Němců. Z tohoto počtu mělo Gestapo z jejich řad 5861 příslušníků – inspektory, vyšetřovatele, agenty, asistenty, úředníky, překladatele, pomocné síly, techniky a řidiče. K tomuto počtu je nutné přičíst nespočet pomocníků – stabilních informátorů a příležitostných udavačů. Podíl české iniciativy byl tak významný, že překvapil i samotné Němce.

Například novináři Vladimír Krychtálek, Karel Werner, Václav Crha, Emanuel Vajtauer, Vladimír Ryba a Jaroslav Křemen.

Co s sebou nesla novinářské kolaborace s nacisty? Jsou to příběhy ctižádostivých jedinců, kteří se nadchli pro fašistickou ideologii. Dokázali se pak snadno přizpůsobit požadavkům nacistů a aktivně pracovat v jejich prospěch. Vysloužili si za to postavení, jaké by jinak nezískali.

Hlavním zdrojem efektivní činnosti gestapa a z ní vyplývající úspěchy se přičítaly husté síti udavačů a ochotných placených informátorů i z řad českých občanů, kteří si z těchto pravidelných příspěvků dělali výhodnou živnost. Nebylo jich sice tisíce, ovšem řádově se počítali ve stovkách. Nejznámějším zrádcem byl ale zahraniční voják Karel Čurda.

Co z Karla Čurdy udělalo zrádce? Jaroslav Klemeš z paraskupiny Platinum-Pewter říká, že by nezradil, pokud by po atentátu zůstal s parašutisty a neodjel za rodinou do Nové Hlíny na Třeboňsku. „Choval by se statečně. Stejně jako ostatní parašutisté. O tom jsem skálopevně přesvědčen. Zlomil ho až pobyt doma, velký tlak rodiny, aby se přihlásil na gestapu. Podlehl obavám z vyvraždění příbuzných a vlastně i celé Nové Hlíny,“ říká Klemeš.

Když pak byla 12. černa 1942 vyhlášena amnestie pro ty, kteří přispějí k dopadení „atentátníků“ včetně jejich rodin, měl Čurda o tom, co udělá, jasno. Už 16. června se Čurda hlásí na pražském gestapu a o dva dny později stovky vojáků náhradního praporu Deutschland a strážního praporu Prag obklíčily kostel Cyrila a Metoděje, v němž byli ukryti parašutisté.

Dalším příslušníkem paradesantní skupiny, který zradil, byl Viliam Gerik. Gestapu poskytl informace o složení skupiny Zinc i skupiny Out Distance. Prozradil také úkryt vysílacích stanic na Slovensku. Gerik předpokládal, že jako Slovák bude vydán úřadům Slovenského státu, to se ale nestalo a Gerik se stal konfidentem gestapa. Jako spolupracovník gestapa se podílel na identifikaci těla Arnošta Mikše, který se zastřelil po přestřelce s protektorátními četníky. Udal také téměř všechny osoby, které mu poskytly pomoc. Z popudu gestapa prověřoval některé adresy, na kterých se mohli skrývat parašutisté. Účastnil se dobývání kostela sv. Cyrila a Metoděje a následné identifikace těl, za což mu byla vyplacena odměna. Později se snažil vymanit ze spolupráce s gestapem a navázat kontakt s odbojem. Jeho snaha byla odhalena, dne 6. dubna 1943 byl zatčen a odeslán do samovazby na Pankráci, poté do Terezína a odtud do koncentračního tábora Dachau.

Samostatnou kapitolou byl ovšem bývalý legionář Emanuel Moravec. Jeho příběh je však natolik známý, že nebudu čtenáře „prudit“ jeho opakováním.

V letech komunistické totality se pokusili soudruzi informátory institucionalizovat. Už nešlo o donášení. Uliční výbory a domovní důvěrníci měli prostě povinnost se vyjadřovat. Tu k výjezdu do kapitalistické ciziny, jindy zase ke studiu na vysoké škole či k zaujetí nějaké významné funkce. Tady se ovšem začíná vynořovat otázka, zda toto vyjadřování přiřadit k pojmům jako: Zrádce, udavač, konfident, práskač, čmuchal, bonzák, donašeč, denunciant, mrva, Pavka Morozov a další. Všimněte si, že žádný z těchto pojmů (dokonce ani pojem informátor) nemá pozitivní a dokonce ani neutrální konotace. Příliš dlouho jsme (myšleno národ) byli v moci Habsburků, německých okupačních vojsk a „diktatury proletariátu.“

Na západ od nás se vyvinul pojem whistleblower, který tuto pozitivní konotaci má. To je ten, kdo zapíská faul, když k němu dojde v demokratické společnosti. A nemá z toho osobní prospěch. Ve společnosti, ke které není důvod stavět paralelu. A kde ilegální osobní a skupinové zájmy ohrožují zájmy celé společnosti. Osobní a skupinové zájmy nejsou specialitou diktatur, ale naopak především demokratických společností, protože ty jsou založeny především na důvěře (důvěřujeme svým zastupitelům, jinak bychom je přece nevolili). A důvěra se snadno zneužívá.

Ale odkrýt faul v demokracii nebývá snadné, protože ten faul se děje v nějakém zájmu a pokud ten co má zájem, má také moc, leckdy se oznamovateli vede velmi zle.

Se zlou se potázal v roce 2004 Dr. David Graham, když se přihlásil k senátnímu slyšení s oznámením, že FDA (vládní agentura USA pro kontrolu potravin a léčiv) neplní své povinnosti a dopustil, že drahý protizánětlivý lék Vioxx firmy Merck se nadále distribuuje i když je podezřelý z 88 000 až 139 000 případů infarktu myokardu za 5 let – z nichž 30-40% bylo fatálních.

Fatálně dopadl velšský biochemik David Christopher Kelly, který byl jedním z členů zvláštní komise OSN v Iráku, když se přihlásil jako tzv. Gilliganův zdroj. Andrew Gilligan z BBC totiž prohlásil Blairovo tvrzení o zbraních hromadného ničení v Iráku za žvást. Kelly tedy vystoupil 15. července před parlamentním výborem pro zahraniční věci, a za dva dny byl nalezen mrtev. Oficiální zpráva hovoří o sebevraždě.

Edward Joseph Snowden je bývalý systémový administrátor pracující pro americkou Národní bezpečnostní agenturu (NSA) a zaměstnanec CIA, který do tisku vynesl informace o masivním a do té chvíle před veřejností utajovaném celosvětovém sledování telefonů a elektronické komunikace ze strany bezpečnostních služeb USA. Za tento čin mu v USA hrozí pronásledování a exemplární tresty; v srpnu 2013 obdržel v Rusku status uprchlíka a čerpá dočasný azyl.

Abychom se vrátili domů. V roce 2002 některé prověrky NBÚ začaly vyvolávat dojem, že probíhají na politickou objednávku a porušují se při tom pravidla hry. Skandál vypukl ve chvíli, kdy pracovnice NBÚ Jitka Šmídová oznámila, že jí ředitel Kadlec přikázal pozitivně prověřit i náměstka ministra vnitra Grosse Václava Jakubíka, který přitom vzhledem ke své minulosti (vedl společnou firmu s bývalým komunistickým špionem) prověrku neměl dostat.

Šmídová rozkaz odmítla splnit a dostala vyhazov, prověrku pro Jakubíka pak podepsal sám Kadlec. Schválení od NBÚ dostal i šéf BIS Růžek, který měl stejný škraloup jako Jakubík.

Z interview Jitky Šmídové:

Proč jste se, Jitko Šmídová, rozhodla porušit vnitřní předpisy NBÚ a možná i zákon o utajovaných skutečnostech a vystoupit se svým svědectvím? Šmídová: „Tak za prvé, já si myslím, že jsem neporušila zákon, porušila jsem pouze interní normativní akt týkající se mlčenlivosti a vzhledem k tomu, že zákon je podle mě vyšší právní norma, než je interní normativní akt, tak mi nečinilo až takové potíže je porušit a bylo to hlavně z toho důvodu, že jsem nesouhlasila s tím, co se na Národním bezpečnostním úřadu děje a brala jsem to spíše jako upozornění ostatních osob na to, jak to tam probíhá, jakým způsobem se dějí prověrky, jakým způsobem se manipulují, to byl asi důvod i ten, že jsem samozřejmě vnitřně nesouhlasila s přepisem mého vyhodnocení a s vydáním osvědčení panu Jakubíkovi a nedokázala jsem se s tím vnitřně smířit.“

Alena Vitásková – příběh, který trvá. Dvacátého července 2011 byla jmenována předsedkyní Energetického regulačního úřadu, a to s platností od 1. srpna 2011 na funkční období šesti let. A začal její velký problém, protože začala vidět do praktik kolem solární energetiky v ČR a nelíbilo se jí to. Přesto, že ji nežádala, rok měla nařízenou policejní ochranu. Dostala ji nařízenou z ničeho nic a tři měsíce byla zostřená, nonstop za ní jezdili se samopaly, hlídali bydliště. Ztratila soukromí. Něco se asi dělo, že? Určitě ale není jen tak, že spadne výtah s jejím přítelem. Pak ji soudili a dostala 8,5 let vězení, byť se ničeho nedopustila, když se odvolala, dostala asi za drzost navýšení trestu o 2,5 mil. Kč peněžité pokuty; tak podala trestní oznámení na svého soudce. Koncem července 2017 skončilo její šestileté působení v čele Energetického regulačního úřadu. Za ty roky si zažila hodně, možná víc než si kdokoli z nás umí představit.

Libor Michálek: Dne 14. prosince 2010 ministr životního prostředí Pavel Drobil na zvláštní tiskové konferenci oznámil, že odvolal z funkce ředitele SFŽP Libora Michálka, který předchozího dne podal trestní oznámení kvůli podezření z trestného činu pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži. Michálka jmenoval ministr Pavel Drobil do funkce šefa Státního fondu životního prostředí v srpnu, hned druhý týden údajně začal Knetigův (ministrův poradce) nátlak. Říkal prý, že jeho úkolem je zajistit financování Drobilovy politické kariéry. Pamatujete ještě na Knetigovu památnou větu: „Pro toho Pavla, aby měl někdy šanci být premiérem, tak bez toho, že pro tu stranu mimo jiné i vydělá peníze…“ Michálek odmítl navrhované manipulace s veřejnými zakázkami.

Šlo totiž o stamilionové částky, které chtěli pro ODS získat lidé ve vedení fondu z údajně nadhodnocené zakázky na modernizaci pražské čistírny odpadních vod. Projekt za několik miliard měl být financován z evropských fondů, dále výběr právní poradenské firmy za 80 miliónů korun. Nechtěl potom přistoupit ani na to, aby fond uložil pět miliard korun u předem určené banky. Drobil si povolal Michálka poté, co šéf SFŽP odmítl spolupracovat s Knetigem i dalším poradcem Fibingrem. „Martinu Knetigovi absolutně věřím, a pokud s ním odmítáte komunikovat, můj důvod držet vás ve funkci se blíží nule,“ řekl Drobil podle nahraného záznamu.

Jakmile Drobil zjistil, že si Michálek rozhovory nahrával, řekl: „Pokud máte něco, co dokazuje nějakou trestněprávní zodpovědnost, tak buď s tím zajděte na policii, anebo to zničte. V opačném případě to zničí vás. To říkám úplně otevřeně.“

Pak už jen na Michálka naléhal, aby záznamy zničil. Později mu za zničení nahrávek nabídl místo svého náměstka. „Pro mě dobrá a akceptovatelná varianta je, že mi půjdete dělat náměstka. Moje dobrá rada je: přineste mi to, zničte to a odpřisáhněte, že neexistuje nic jiného.“ Ministr nakonec rezignoval, ale případ se podařilo ODS zamést tak zvaně pod koberec.

Ještě si vzpomínám jak to komentoval Václav Klaus: „Drobil si nadrobil..“ Jenom hlavní editorka deníku FORUM 24 Johana Hovorková napsala článek „Libor Michálek má pravdu. Udavači nejsou sexy, kde kromě jiného stojí toto:

Libor Michálek si říká whistleblower. Ve skutečnosti je to eufemistický výraz pro člověka, který udává ostatní – a to mu šlo vždy skvěle. O něco slabší je ovšem ve schopnosti unést porážku a smířit se s tím, že voliči mají jiný názor, než by si sám přál…

Co je to eufemismus? Zjemnění jazykového výrazu označujícího nepříjemnou nebo drsnou skutečnost. Libor Michálek se dopustil nepředloženosti, to ano. Ale, že by hlavní editorka deníku FORUM 24 Johana Hovorková měla právo ho označit ne-eufemisticky za udavače („šlo mu to přece skvěle“)? No, podle vlastních slov, miluje Facebook, co dodat?

V Čechách a na Moravě má jakékoliv informování vlivem historie režimů, které obyvatelstvo považovalo za nepřátelské (k udávání a kolaboraci s mocí bylo obyvatelstvo nuceno zejména bachovským policejním absolutismem i nacistickým a komunistickým režimem), negativní až zesměšňující pověst, což je také příčinou, že všechny výrazy, jimiž se tato činnost dá označit, nesou negativní konotace..

Dodejme, že Johana Hovorková je dle vlastních slov milovnice dobrého pití a jídla, cigaret, kin, divadel, hospod, antikvariátů, Facebooku, Red Bullu a jazzu….

Edward Joseph Snowden (* 21. června 1983) je bývalý systémový administrátor pracující pro americkou Národní bezpečnostní agenturu (NSA) a zaměstnanec CIA, který do tisku vynesl informace o masivním a do té chvíle před veřejností utajovaném celosvětovém sledování telefonů a elektronické komunikace ze strany bezpečnostních služeb USA. Za tento čin mu v USA hrozí pronásledování a exemplární tresty; v srpnu 2013 obdržel v Rusku status uprchlíka a čerpá dočasný azyl

Vlkův dodatek:

Ačkoli další skvělý článek pana Lea nepotřebuje žádný dodatek a svým způsobem mapuje stoletou historii tohoto státu a jde dokonce hluboko před ní, nedá mi to, abych nepřičinil pár drobných poznámek k některým postavám, které v článku pana Lea vystupují.

– Rada Olič je zajímavou postavou české historie. Na jedné straně jeho neblahá role v procesu s Omladinou, kdy se stal veřejným nepřítelem č.1 každého opravdového českého vlastence, na straně druhé úplně opačná role za I. světové války, kdy výrazně podporoval Hanu Benešovou, která byla nejlepší přítelkyní jeho dcery Ati. Hana Benešová také bydlela v jednom z bytů vlastněných radou Oličem. Ten se, ač už v důchodu zapojil za I.ww do odboje a stal se členem Maffie. Ta se dokonce nějaký čas scházela přímo v jeho bytě, takže on sám byl v roce 2015 zatčen za velezradu…Na málokoho v českých dějinách sedí známá hláška z Limonádového Joea – padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina, dokonaleji než na Oliče.

-podle některých pramenů ho ke zradě přiměla matka, která dokonce měla napsat dokonce i dopis gestapu, který byl prvním Čurdovým kontaktem s gestapáky

– Gerikův případ je ještě jednodušší než Čurdův. Byl shozen jinde než měl být. Navíc byl oddělený od skupiny a jako Slovák nemohl spoléhat na žádné zázemí a více méně v zoufalé situaci, kdy se cítil být všemi opuštěný, takže volil mezi úvahou o sebevraždě a možností přihlásit se gestapu. Zvolil to druhé…

– Tahle novinářská perla té Hovorkové mi unikla. Zejména proto, že na něco takového jako Forum 24, které založil Šafr, takto putovní pohár pražských redakcí a jeden z guruů jediného správného názoru, mi může věru málo co nabídnout. Nicméně až tam zase Šafr, Hovorková, Jandourek, Besser nebo další tamní kázat , nám obyčejným morál, je dobré si na tenhle článek Hovorkové vzpomenout. Protože podle ní krást se může. Když kradou ti naši.Díky pane Leo!

– česká udavačská tradice má pevné kořeny a je v podstatě nevymýtitelná. Jak ukazují různé seznamy iniciativně zveřejněné v českém mediálním prostoru. Tu vytvořené snaživými strážci těch jediných opravdových evropských hodnot, tu zase těmi, co střeží rasovou čistotu před jejím pošpiněním eventuální židovskou krví….