Ruslan Chubijev
15. 10. 2018 actuallno
Chronologie, důsledky a málo známé detaily
Pád letounu radioelektronické rozvědky Il-20 VKS Ruska, na rozdíl od mnoha dalších incidentů tohoto druhu, nebyl zahalen závojem tajemství.
Naopak, u této situace se okamžitě objevily dva protichůdné názory: verze události ze strany izraelských vzdušných sil a argumenty, vyložené ruskou stranou.
Izrael tvrdil, že byl “donucen” k útoku na cíle Hizballáhu a Íránu v Sýrii, protože ohrožovaly vnitřní bezpečnost země. Proto podle názoru Tel Avivu jsou ze všech následných událostí obviňovány strany, které donutily stát k provedení útoku.
Rusko, přišlo s mnohem závažnější pozicí – právě Izraelem byla vytvořena situace, při níž nastaly podmínky pro katastrofu a smrt ruských vojáků. A je tomu skutečně tak …
Pochopitelně, oba přístupy nemohou být současně správné, a proto je rozumnější vytvořit skutečné závěry na základě dosud známých faktů.
Fakt první
Kolem každé ruské vojenské základny v Sýrii (od roku 2015) byla vytvořena “tichá” šedesátikilometrová “vyloučená zóna”. Neveřejně jsou to okruhy působení ruské armády, speciálních sil, hlídek a dalších sil, které zajišťují bezpečnost.
Navíc právě v této oblasti pravidelně nalétávají na přistání různé typy letadel, včetně civilních.
Fakt druhý
Po dohodě s Izraelem Rusko zavíralo oči nad působením izraelských vzdušných sil na obloze Sýrie pouze s podmínkou, že tyto akce nebudou hrozbou pro vojenský a civilní kontingent naší země a že budou prováděny po předběžném upozornění.
Fakt třetí
Izrael porušil všechny body výše popsané dohody, neboť varování nejen že nastalo pouze minutu před bezprostředním útokem, ale také naprosto neodpovídalo skutečnosti.
Přenosovou linkou plukovník izraelského letectva uvedl, že údery budou zasazeny v severní Sýrii, zatímco čtveřice F-16 směřovala do západní části země.
Fakt čtvrtý
V okamžiku zahájení nezákonné izraelské operace, v Idlibu (na severu Sýrie) se nacházelo ruské průzkumné letadlo Il-20 s vojenským personálem na palubě. Jakmile štáb VKS RF obdržel zprávu od Izraelců, Il-20 dostal rozkaz, aby se přesunul na západ, tedy aby přistál na letišti v Latakii.
V té době nikdo nepředpokládal, že Izrael otevřeně podvedl ruské velení a že se ve skutečnosti Il-20 nepohybuje z oblasti operace, ale přímo do ní.
Fakt pátý
V tomto okamžiku izraelská letadla, místo letu na sever, ve velmi nízké nadmořské výšce oblétala Sýrii ze západu. Zpočátku se kryla francouzskou fregatou a pak učinila rozsáhlé ostřelování z oblasti Kypru.
Fakt šestý
Neočekávaný útok na syrské území izraelskými vzdušnými silami ze západu způsobil stěží potlačovaný hněv našich vojáků, a to nejen kvůli skutečnosti podvodu.
Šlo i o to, že Izrael si vybral místo pro zasazení úderů objekty, které se nacházejí pouhých 25 kilometrů od vojenské základny Hmímím. To znamená, že to bylo v oné šedesátikilometrové “vyloučené zóně”, kde by se klidně mohli nacházet ruští vojáci.
Fakt sedmý
Il-20 byl ve vzduchu nad Idlibem ještě před útokem izraelských leteckých sil. V důsledku toho nemělo Rusko v zásadě možnost “jej nezvedat – zrušit start”.
Naopak, právě na základě pokusů izraelských vojáků oklamat ruskou stranu, dostal rozvědčík příkaz k “návratu na základnu”.
Základna se nacházela v západní části země, pro přistání bylo nutné obrátit se nad Středozemním mořem, ale posádka nevěděla, že právě tam izraelská letadla brzy začnou ostřelování.
Fakt osmý
5 minut po “varování” vypálily F-16 izraelských vzdušných sil na Sýrii první klouzavé bomby (s doletem asi 90 km). Po dalších 8 minutách bomby zasáhly cíl.
Teprve tehdy, 13 minut po klamavém varování, si syrské propočty PVO uvědomily, že útok je veden na západě země a nikoliv na severu.
Fakt devátý
Zřejmě i kvůli tomu bude nyní syrská PVO napojena k jednotnému systému řízení střelby, rozhodnutí o útoku na izraelská letadla učinily syrské ozbrojené síly samostatně.
To znamená, že bez souhlasu velitelství Ozbrojených sil RF. Navzdory všeobecnému přesvědčení, Rusko nekontroluje každý krok syrské armády.
Systém protivzdušné obrany SAR má své vlastní velení a nebylo to poprvé, kdy komplexy pod kontrolou Syřanů provedly masivní údery na letadla izraelského letectva. Vlastně jsme se právě proto neomezili na dodávky komplexů S-300, ale rozšířili jsme je o poskytnutí prostředků REB a ASŘ.
Fakt desátý
S-200 a další komplexy sovětského období prakticky nevidí izraelské modifikace F-16 v režimu rušení. To je důvod, proč byly syrské PVO vždy nuceny provádět hromadné starty.
V tomto případě syrská vzdušná obrana vystřelila ve směru cílů asi 27 raket. Ostatní je už dobře známo.
Elektronický otisk Il-20 (postaveného na základě civilního Il-18) o dva řády (tedy stokrát) převyšuje otisk F-16. Ve výsledku stíhačka izraelských vzdušných sil, která se přikryla naším letounem, převedla zaměření cíle střely na ruské letadlo.
Nelze vyloučit, že pilot to neudělal účelně, zejména proto, že F-16 skutečně měla možnost zaručeného úniku před raketou i bez takových kroků.Nicméně se všechno vyvinulo tímto způsobem.
Závěr
Hlavním důvodem tragédie bylo nezákonné počínání Izraele v souvislosti s útokem na území Sýrie. Fakt podvedení generálního štábu Ruska lživým poskytnutím souřadnic.
Porušení dohody o upozornění zahájení operace v určité době. Útok 25 kilometrů od letecké základny Hmímím a nakonec bombardování objektů v pracovní zóně “personálu” ruské letecké základny.
Od začátku do konce je zde viník zjevný.
Je možné, že kdyby oficiální delegace Izraele, která svého času přicestovala do Ruska, uznala, že ohrozila životy ruských vojáků a že podnikla další nepřátelské kroky, výsledek by byl jiný.
Ale protože se při setkání tvrdilo, že Izrael “udělal všechno správně”, bylo jasné, že takové kroky by se mohly v budoucnu opakovat.
Právě proto byla opatření, která přijala ruská strana k zabránění podobné situace v budoucnu, řádově tvrdší, než byla ta, která se očekávala.
Právě teď Rusko vytváří v Sýrii vícevrstevnatý systém PVO. Hlavním prvkem nové obrany jsou zdokonalené komplexy S-300. Je to i automatický centralizovaný řídicí systém. A dále systémy radioelektronického boje.
Přičemž se jedná o komplexy REB různých tříd, od zařízení pro rušení družicové orientace (zablokování systémů GPS a zaměření raket), k lokálním a cílovým zařízením pro rušení všech pohyblivých objektů ve vzduchu.
S-300, v závislosti na letové hladině, zase budou krýt Pancíře, systémy Tor, Buk a tak dále. Takže je již nyní jasné, že tento systém se má stát nejlepším na Blízkém východě.
Rusko nemá v úmyslu převzít úplnou kontrolu nad PVO Sýrie, aby si v případě cíleného použití ponechalo možnost politického manévru. Proto nebude moci zcela vyloučit další útoky.
Přijatá opatření však radikálně zvyšují rizika pro každého agresora, vždyť tento typ obrany umožňuje nejen sestřelovat rakety a nosiče při přiblížení se k cíli, ale také odklonit již vypuštěnou “inteligentní” munici z kurzu.
Rušit jejich navádění, vnášet poruchy do fungování, “odpojovat”, usazovat nebo likvidovat. Pravděpodobnost, že agresor dosáhne cíle je výrazně snížena, a šance, že letadlo, provádějící útok, bude zničeno i po přistání na domácím letišti, roste.
Kromě toho je téměř nemožné zničit jedno nebo více zařízení S-300, aniž by byly zničeny jiné systémy, které je kryly. V každém případě, ze vzduchu.
Jediná šance, že nějaká země prolomí systém, který je v Sýrii budován, je zničení celé mnohovrstevnaté obrany najednou.Toto je hypoteticky možné například v případě masivního útoku. V praxi je to však neuskutečnitelné.
Jde o to, že právě pro tuto situaci ministr obrany Sergej Šojgu otevřeně prohlásil: “Rusko nedovolí zničit v Sýrii budovanou obranu a v případě, že takové pokusy nastanou, bude nuceno zasáhnout přímo”.
Takže pokus ignorovat názor Moskvy, který způsobil katastrofu s ruským Il-20, vedl k diametrálně opačnému výsledku.
Drony izraelského letectva a zemí NATO, které dříve nerušeně létaly na syrské obloze, to už nejsou schopny dělat.Tři divize modernizovaných komplexů, a to je téměř 24 odpalovacích ramp S-300, již byly předány do systému PVO SAR.
Komplexy REB, postupně dodávané, stále aktivněji ruší signály GPS, vojenskou komunikaci a další systémy zaměřování, řízení a komunikace.
ASŘ k sobě připojují stále větší počet fungujících systémů protivzdušné obrany Sýrie, takže hranice republiky a životy ruských vojáků jsou stále více chráněny.
Současně je důležité si uvědomit, že nepřátelské kroky Izraele umožnily Rusku zahájit budování nového systému obrany nejen proti leteckým silám této země, ale především proti akcím USA a zemí NATO.
A to znamená, že dva menší sklady, které s co nejmenšími ztrátami chtěl zničit Tel Aviv, uzavřely Washingtonu a Severoatlantické alianci neomezený přístup k syrské obloze.
Oběť ruských vojáků nezůstala bez odpovědi a možná to byla právě ona, která zachránila životy mnoha dalších.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
