Bohdan Babinec1.9.2018 VašeVěc
Nevšimli jste si, že na nemocném člověku se snaží vydělávat jak zdravotnická zařízení, tak farmaceutické firmy? Během jeho nemoci dosti často využívají jeho nepříznivého psychického stavu a snaží se z něj dostat co nejvíce finančních prostředků. Možná jste si při jízdě MHD povšimli prudkého nárůstu lidí s neupraveným chrupem, malých dětí s poškozenými zuby a v médiích často slyšíme, že narůstá počet infekčních nemocí, které již byly za pomoci vakcín téměř vymýceny (např. TBC, spalničky…).
Není to důsledek toho, že hodně zdravotnických zařízení je privatizováno a to jak zdravotníky tak nezdravotníky a všem jde především o výtěžek z provozu těchto zařízení. Ze své praxe mohu uvést, že když cizinka byla léčena v jedné z velkých pražských nemocnic, denně jí byla odebírána krev na jedna a ta samá vyšetření, jejichž hodnota se nijak neměnila a která pro její léčbu neměla žádný význam. Jediným smyslem bylo dosáhnout většího počtu plateb a tudíž využití či zneužití jejího momentálně nepříznivého zdravotního stavu.
Nebo návštěva stomatologa. Ve většině případů za každou návštěvu zaplatíte 500 Kč. Veškerá protetika včetně bílých výplní jakož i ortopedické a jiné zdravotní pomůcky jsou předraženy a jejich cena je pro pacienta o třeba i desetinásobně vyšší než cena výrobní. Hodně vyšetření začíná být placeno i v oftalmologii, gynekologii a mnoha dalších lékařských oborech. Při tom vzhledem k náročnosti a závažnosti lékařského poslání není činnost lékařů ani zdaleka tak (nejen) finančně ohodnocena, jako výkony nejrůznějších sportovců, umělců, či manažerů.
Při mém pobytu v Austrálii v r. 1995 mi bylo řečeno, že tamní vláda nejvíce oceňuje činnost odborných pracovníků ve zdravotnictví a ekonomů. Nikdo tam nemohl mí mít vyšší roční příjem v jiných profesích a to včetně politiků (ministrů, prezidenta,…) než lékaři či ekonomové. Když jsem se dotazoval, zda tato skutečnost není ve společnosti vnímána negativně, bylo mi řečeno, že ne, neboť lékař se má celoživotně vzdělávat aby bylo obyvatelstvo zdrávo a ekonomové musejí dbát na to aby stát byl hospodářsky pevný. Ani lékař ani ekonom by neměl svůj čas „zneužívat“ vedlejšími činnostmi jako je třeba oprava domu, auta,…. ale svůj čas využít a stále se vzdělávat.
V naší zemi, bohužel, se téměř všichni lékaři starají především o svůj výdělek, a to je špatně. Taktéž je špatně, že většina, zejména mladých lidí, ví, kdo kdy kde vstřelil ve fotbalovém zápase branku, ale o tom, kdo kdy kde provedl první transplantaci srdce, nemá ani tušení.
Domnívám se, že jak lékařská tak laická veřejnost by se měla vážně zamyslet nad současným stavem a že by se již od základních škol měly děti učit jak je která lidská činnost důležitá a na lékařských fakultách by studentům mělo být vštěpováno, že medicína není jen povolání ale i poslání.
