Jan Keller
9. 9.2018 Outsidermedia
V politice existuje jen málo termínů, které by byly tak nejasné a tak snadno zneužitelné jako populismus. A právě díky těmto přednostem patří k těm zdaleka nejpoužívanějším.
…
O ryzím populistovi, jakým byl náš Masaryk, darmo mluvit. Ten se dokonce neštítil používat zcela fiktivní kategorii československého lidu, jen aby mohl vídeňskou elitu co nejvíce poškodit.
…
V případě Velké Británie nahradil sociology známý žurnalista Paul Mason, který zdokumentoval, jaké tlaky na zhoršování pracovních a platových podmínek britských pracujících dokázaly vytvořit milióny Východoevropanů, kteří zaplavili po roce 2004 především anglická města střední velikosti. Právě odtud se následně rekrutovaly vysoké počty příznivců brexitu. Nemluvme tedy o domnělých hrozbách tam, kde jsou hrozby zcela reálné.
A je „běžný lid“ skutečně pouhopouhou fikcí? Necítí se občas náhodou jako jeho součást příslušníci nejrůznějších společenských vrstev a ideového zaměření, jsou-li konfrontováni s fakty? V tomto směru občany naprosto bezpečně staví proti politickým elitám třeba neplnění předvolebních slibů, korupce, plytkost politických frází a nejeden rys chování těch, kteří sami sebe považují za demokratickou elitu zcela bez ohledu na své schopnosti. Mají snad o těchto nepříjemných věcech všichni mlčet z obavy, aby se neocitli na seznamech populistů?
…
Navrhuji toto vymezení: Nový populismus je účelová nálepka, kterou držitelé moci a jejich pomocníci označují své oponenty a kritiky s cílem vyřadit je z regulérního soutěžení o podíl na moci a upřít jim vliv na rozhodování o společných záležitostech.
Celý článek najdete na Novinkách
