31. 8. 2018
Nejen dramatické události v Saské Kamenici – Chemnitz ukazují na příkladu horečně smazávaného facebookového zveřejnění zatykačů na dva pachatele vraždy, jak zoufale se Německo snaží zamaskovat naprosté selhání migrační politiky. Nikdo neví, kolik militantů IS a dalších vycvičených bojovníků je mezi “Syřany”, které tak velkoryse pozvala Mutti Merkel. Jsou tu i další důkazy.
Případ Jezídky Ashwak, která žádala německou policii o ochranu před válečným zločincem Islámského státu Abu Humanem, který ji týral v otroctví a který nyní využívá v Německu práva azylu, rozbouřil na německé mediální scéně velkou diskusi. Někteří se snaží zpochyňovat věrohodnost jejího svědectví. “Řada expertů však upozorňuje na to, že nejde o jediný případ, kdy váleční zločinci, kteří mají stát před Mezinárodním trestním soudem v Haagu, v klidu užívají německé migrační pohostinnosti”, konstatuje překladatelka a publicistka Jana Maříková. Politici a řada novinářů napříč politickým spektrem – s výjimkou vládních CDU a SPD se shodují, že “Dům Německo už není bezpečný”.
Masové hroby jezídů
Minulý týden rozvířilo veřejnou debatu nejen v Německu video, na kterém mluví Jezídka Ashwak – bývalá sexuální otrokyně muže, příslušníka Islámského státu (IS) jménem Abu Human, který ji koupil na trhu s otroky. Těch provozoval Islámský stát stovky. Dívce Ashwak se po deseti měsících krutého zacházení podařilo s nasazením vlastního života utéct a dostala se spolu se svou matkou do Německa, kde začala chodit do školy a velmiúspěšně se integrovala. Dnes je opět v severním Iráku, odkud utekla, v místech, kde stále zuří boje – tentokrát tam útočí turecká armáda, bojující “proti terorismu”. Proč je tedy od letošního května zpátky u otce v severním Iráku? Protože to vyhodnotila jako menší nebezpečí.
Ashwak
Parlamentní listy informovaly o tom, že se letos v únoru ve Schwäbisch Gmünd v Bádensku-Württembersku setkala se svým trýznitelem, který je v Německu také jako uprchlík. Oslovil ji jménem, věděl, kde bydlí a kam chodí do školy. Dívka se obrátila na úřady – ale podle její výpovědi jí dali jen telefonní číslo, na které měla zavolat v případě nouze a řekli jí, že nemohou prý nic víc dělat, protože dotyčný muž je v Německu také jako uprchlík. Německé agentuře dpa dívka řekla: “Nikdo nám nevěří, nikdo nás neposlouchá.” Má pocit, že ji německé úřady neberou vážně…
Viděno optikou pravděpodobnosti, muselo dříve či později k něčemu takovému dojít. Jak jsem si přečetla v diskuzi na zdi mého fb přítele Aliho Ertana Topraka, představitele Kurdské německé obce: “Když si někdo pozve do domu cizince, o nichž neví, co jsou zač, živí je a poskytuje jim přístřeší, za čež se mu následně dostane výsměchu, není mu pomoci. Ta dívka má pravdu. Dům Německo už není bezpečný.”
Prodej jezídských otrokyň
Kromě deníků Bild a Welt psaly o případu i Stuttgarter Zeitung. Nejdříve 19. srpna napsal Jan Sellner v článku “Zmatek kolem týrané Jezídky” :
“Zelení a Svobodná demokratická strana (FDP) v Bádensku-Württembersku nyní požadují vysvětlení od ministerstva vnitra pod vedením CDU. “Chceme objasnit, zda bylo uděláno vše, aby se této mladé ženě dostalo pomoci a ochrany,” řekl o víkendu expert Zelených pro vnitřní záležitosti Uli Sckerl. Vedoucí frakce FDP Hans-Ulrich Rülke chce vědět, “co ministr vnitra Strobl udělal, aby pomohl této ženě.” Ministerstvo vnitra reagovalo nejprve zdráhavě, ale ujistilo, že přijalo veškerá opatření “aby zajistilo objasnění a ochranu”. Zemská kriminální policie se údajně zabývá případem od 13. března, úřad federální prokuratury v Karlsruhe zjevně od června. Ti uvedli, že případ berou velmi vážně, ale nemohli mladou ženu vyslechnout, “protože jejich působnost končí na německých hranicích”.
Starosta Schwäbisch Gmünd Richard Arnold se zdál být překvapen mediální pozorností, které se případu dostalo, ale ujistil, jak se píše v článku dále, že” bylo podniknuto všechno, aby byla mladá žena ochráněna.”
Zároveň také řekl, že “nemá povědomí o otom, že by se osoba, o které se mladá žena zmiňovala, v jakékoli době zdržovala v zařízeních pro uprchlíky ve Schwäbisch Gmünd”.
Objevilo se vskutku hodně spekulací o tom, že si Jezídka vymýšlí nebo že se spletla. Jako by všichni ti, kteří rádi dávají veřejnosti a policejním orgánům školení o tom, jak se chovat k obětem týrání a znásilnění, na všechny své zásady zapomněli, jen proto, že se to “jaksi nehodí”.
Tobias Huch, bývalý politik FDP, který se nyní zabývá humanitární pomocí kurdským uprchlíkům z Iráku a Sýrii, hovořil o případu jezídské dívky ve svém nočním live-streamu z 21. srpna. Řekl mimo jiné, že případ se pohnul kupředu, zabývá se jím generální spolkové zastupitelství a kriminální policie Bádenska-Würtemberska, a že on sám také přispěl tím, že zkontaktoval vyšetřovatelské úřady nejdříve s otcem dívky a pak přímo s ní. To znamená, že předal úřadům číslo jejího mobilu a jak říká, “uvidíme, co se bude dít dál”.
Změnu přístupu úřadů už předtím žádala Kurdská německá obec ústy jednoho ze svých představitelů Mehmeta Tanriverdiho. Oni totiž Jezídi se počítají ke Kurdům, to mnoho lidí neví, jen vyznávají prastaré náboženství uctívající oheň, ze kterého vzešel i zoroastrismus.
Ve Stuttgartu se případu nadále věnuje pozornost, což je logické, protože je to “místní záležitost.”
Violetta Hagen zveřejnila ve Stuttgarter Zeitung 21. srpna v článku “Debata o uprchlé Jezídce – Jezídky žijí ve strachu” obavy psychologa Daniela Merka o jeho pacientku. Ten také říká, že ho tento případ nijak nepřekvapil – mnoho jeho pacientek se cítí v Německu ohroženo. “V posledních dvou dnech jsme spolu pětkrát telefonovali”, říká psycholog. V jeho péči je mnoho Jezídek – a on sám z důvodů obav o svou bezpečnost neuvádí v rozhovoru své pravé jméno. Dokonce i adresa jeho ordinace má zůstat v utajení. Své pacientce věří. Říká: ” Ashwak ukončila úspěšně svou posttraumatickou léčbu. Nezdá se mi pravděpodobné, že by se spletla.” Což prý by se mohlo stát u ženy, která své trauma neměla šanci zvládnout. Velmi kritizuje způsob, jakým se debata v Německu ubírá: “Vzplanula diskuse o její věrohodnosti”, říká. Tím se ztratilo ze zřetele to hlavní. “Strach Jezídek je masivní, reálný – a existuje nezávisle na případu Ashwak.” On sám ví nejméně o dvou dalších ženách, které poznaly “svého” příslušníka IS. Další byly obtěžovány muži ze Sýrie, dokonce v obchodě. Policii ani úřadům to nehlásily. U těžce traumatizovaných žen prý vedou takovéto události k existenciální úzkosti a strachu, řekl psycholog.
Jiná jezídská žena poznala ve Schwäbisch Gmünd bojovníka IS podle oblečení a jizvy, ale nehlásila nic, nebyla si jistá. U Ashwak nepřipadá v úvahu, že by se spletla, vždyť muž k ní přišel sám a oslovil ji jménem.
Příslučníci IS mají Jezídy za nevěřící, káfiry – nejhorší z káfirů. Stejně tak na ně pohlíží mnoho sunnitských Arabů – jako na lovnou zvěř. Pro psychologa je otázka, zda Ashwak s jistotou poznala svého trýznitele, druhotná. ” Musíme pohlédnout do očí skutečnosti, že mnoho těchto žen, které prožily nepředstavitelná muka, se u nás v Německu necítí v bezpečí. To je fakt, na který je nutné reagovat.”
Zemské policii nevyčítá nic, reagovala prý citlivě a profesionálně. Přesto mají jeho pacientky strach. Ashwak touto debatou o své věrohodnosti trpí. “Pocit, že jí nikod nevěří, ji hluboce zasáhl”, dodává psycholog na konec svého rozhovoru s novinářkou Stuttgarter Zeitung.
Jezídi si během válek IS v Sýrii a severním Iráku prožili své peklo, skutečnou genocidu. V létě roku 2014 byli IS vyhnáni ze svého hlavního sídla Shengalu v provincii Ninive. Příslušníci milicí IS se k nim chovali doslova zvěrsky. Zůstalo 69 masových hrobů, tisíce Jezídů byly pobity, tisíce žen a dětí odvlečeny do otroctví. Ti, kteří uprchli na horu Sindžár, byli obklíčeni IS – bez jídla a vody. Zemřely tam další stovky lidí, především děti. Svědkové popisují – viděla jsem video – že rodiče si rozškrabávali ruce do krve, aby jejich děti mohly pít krev a zachránily se tak od smrti žízní. Po nějaké době se irácká vláda snažila dostat k nim zásoby alespoň pomocí vrtulníků. Až v listopadu téhož roku se jednotkám PKK (vojenské struktury Kurdské strany pracujících – oficiálních teoristů na seznamu NATO) a dalším kurdským jednotkám kurdských milic YPG a YPJ podařilo vybojovat koridor, kterým se většina Jezídů dostala přes Sýrii do jižního Kurdistánu. Od té doby se místní Jezídi spoléhají na vlastní jednotky PKK, ale to už je jiná historie… A záminka pro turecké útoky na tuto oblast.
Tisíce jezídských žen a dětí jsou stále v otroctví a pokud se to jejich rodinám podaří, jsou od IS vykupovány zpět.
V severním Iráku stále žijí v uprchlických táborech. Jak irácká vláda, tak vláda iráckého Kurdistánu pro ně nedělají prakticky nic. A oni sami nemají prostředky na to, aby obnovili své domovy, nemluvě o tom, že se stále bojí návratu války do oblasti. A že už je zase hodně blízko.
Přesto Ashwak zvolila návrat sem místo “pohodlného” života v Německu, v jednom městě a státě se svým trýznitelem. Falešná humanita je horší než žádná. “Wir schaffen das!” Jak kdo. Oběti zůstávají oběťmi.
