31.7.2018 VašeVěc
Nutnost klást důraz na orientaci ekonomiky na těžký průmysl a s tím souvisejícím přechodem z pseudotržní ekonomiky na ekonomiku administrativně direktivně řízenou vyplynula jednotlivcům [plánovatelům] z dat, které tehdy měli k dispozici.
Věcná i systémová restrukturalizace ekonomiky sama o sobě ale v žádném případě nemohla být příčinou peněžní reformy, protože nutnost jejího provedení avizoval novopečený ministerský předseda Zápotocký už v červnu 1948 v československém parlamentu. Své znárodněné hospodářství chceme postavit na zdravou finanční základnu. Proto musíme dokončit reorganisaci našeho peněžnictví, a to podle potřeb celkového plánu. Naše měna je pevná a rozvinutím naší výroby a zvyšováním její produktivity budeme ji dále upevňovat. Proto i nadále se musíme snažit svoji kupní sílu udržet v rovnováze s výrobou nových hodnot. [2] Přitom zavedení volného trhu bylo doprovázeno neustávající šeptandou o měnové reformě [3]Dostupná data ukazují, že bez peněžní reformy tento záměr nebylo možné splnit.
Měnová reforma nikoho nepostihla, neboť
a) podle názoru tehdejšího guvernéra Národní banky Nebesáře, vysloveného v r. 1946, význam peněz spočívá v jedině v jejich kupní síle, a proto přebytečnou kupní silu, tento pseudokapitál, je nutné odstranit škrtnutím této falešné položky z celkové veřejnohopodářské bilance;
b) jak konstatoval ve svých pamětech Václav Černý, tak ty, které postihnout měla, nezasáhla, protože ti už neměli žádné peníze, protože v souladu s předpokladem Miltona Friedmana nestrkali všechny své kukaččí vejce do jednoho košíku, snažili se své bohatství rozložit do jednotlivých složek. Ty buržoazní živly už zkrátka žádné peníze mít už nemohly,
c) jak pravil astronom Jiří Grygar, tak na rozdíl o inflace vesmíru 100% inflace v národním hospodářství je katastrofa. Byl to zkrátka šok. Když vás v horečce zabalí do studeného prostěradla, tak jste zapamatuje onen nepříjemný zážitek, nikoliv to, že horečka klesla. A o významu šoků jako jediného účinného nástroje zásahu centrální banky do ekonomiky řekla už své škola racionálních očekávání.
Historikům zcela unikl problém elasticity poptávky v měření dopadu peněžní reformy na spotřebitele i výrobce. Z hlediska chování jednotlivce je nutné uvažovat jejich adaptační strategie. Ve svém přehledu cen drobného spotřebního zboží platných k 30.6. 1949 paní ředitelka opomenula odlišit od sebe ceny komodit dostupných na lístky a pouze a toliko na volném trhu (rum, čaj a káva). Paní ředitelka jednotřídky v Cidlině musela vynaložit poněkud větší peněžní částku na nákup té či oné komodity než úředník ze statistického či cenového úřadu. V roce 1952 byl tento rozdíl ještě výraznější. V roce 1949 i v roce 1952 kilogram másla bylo možné nakoupit na lístky za 80 omašličkovaných korun, ale pokud by se s tímto přídělem tehdejší spotřebitel nespokojil, tak další kilogram másla mohl si dokoupit na volném trhu v roce 1952 za 450 korun, po peněžní reformě v r. 1953 bylo možné dva kilogramy másla nakoupit dohromady 88 korun, tedy 44 korun za kilogram. Budeme-li pro zjednodušení předpokládat dělnickou mzdu 6000,- Kčs před reformou a 1200,- Kčs po reformě, tak si daný jedinec mohl namazat tlustší vrstvou másla s tenčím plátkem eidamu na svůj tenčí krajíc chleba K tomu jedno vejce. A popíjet k tomu s požitkem černou kávu s rumem. Místo popíjení nepatrně prodraženého piva. A své manželce rozmluvit koupi jednoho páru bot. Místo toho mohl vytáhnout svého staršího tudora a pozvat jí delší výlet. A odložit o čtvrt roku koupi chladničky. Obvykle se v literatuře porovnání ceny na vázaném trhu a ceny po reformě. Pokud lze uvažovat poměr cen na volném trhu před reformou (i čtyřnásobně vyšší) a ceny po reformě, tak lze dospět ke zcela jiným závěrům. Viz třeba ceny rýže i másla. Před reformou by jeho výdaje za máslo činily více než jednu desetinu jeho legálního výdělku, po reformě pak méně než jednu desetinu jeho legálního výdělku.Z hlediska vázaného trhu na lístky si mohl dělník koupit za měsíční mzdu 75 kilogramů másla, po reformě toliko 27 kilogramů. Avšak vzhledem k tomu, že na volném trhu bylo máslo pět krát dražší, tak si za svou předreformní měsíční mzdu dělník mohl koupit toliko 15 kilogramů másla.
zboží
|
Měr
jedn
|
1937
|
1949
|
1952 (vázaný trh
|
1952
(volný trh)
|
6/1953
nové/staré
|
1954
|
1955
|
|
chléb
|
kg
|
2,25
|
5
|
8
|
16
|
2,80/140
|
2,60
|
2,60
|
|
rohlíky
|
kg
|
5,90
|
0,60 (kus)
|
37,70
|
56,60
|
8,30/700
|
6,60
|
6,60
|
|
hovězí zadní
|
kg
|
17,-
|
48
|
48
|
200
|
25/1000
|
25
|
25
|
|
máslo
|
kg
|
16,50
|
80
|
80
|
450
|
44/220
|
42
|
42
|
|
rýže
|
kg
|
3,05
|
10
|
40
|
300
|
28
|
19
|
16
|
|
cukr
|
kg
|
6,35
|
15,70
|
15,70
|
140
|
14/700
|
11
|
11
|
|
káva
|
kg
|
36
|
1500
|
—
|
1500
|
300
|
240
|
240
|
|
rum
|
l
|
19
|
—
|
430
|
68
|
57,60
|
57,60
|
||
vepřové maso
|
kg
|
52
|
50
|
30/1500
|
|||||
mléko
|
l
|
1,60
|
4,60
|
4,45
|
2/100
|
||||
vejce
|
kus
|
0,70
|
3,75
|
1,50/75
|
|||||
pánský oblek
|
kus
|
500/25000
|
|||||||
pánská košile
|
kus
|
220
|
64
|
||||||
zimník
|
kus
|
630/31500
|
|||||||
dámský plášť
|
kus
|
620/31000
|
|||||||
brambory
|
kg
|
1,9
|
0,8
|
||||||
eidam (30%)
|
kg
|
100
|
30
|
||||||
pivo lahev 10
|
0,5 l
|
9
|
2
|
||||||
dámská obuv
|
pár
|
580
|
168
|
||||||
chladnička
|
kus
|
23 415
|
3 700
|
||||||
Škoda 1 200
|
kus
|
50 000
|
|||||||
benzín normál
|
litr
|
40
|
6
|
||||||
Je vůbec otázkou, k jakému datu poměr cen a mezd v souvislosti s peněžní reformou uvažovat. Z kroniky obce Sedlec se lze dozvědět, že Ministr vnitřního obchodu F. Krajčír oznámil ve svém projevu značné snížení cen masa a uzenin na volném trhu. Také ceny masitých jídel byly sníženy. Ceny volného masa: hovězí maso (1 kg 140,- Kčs); vepřové maso (1 kg) 200,- Kčs; brněnský salám (1 kg) 210,- Kčs, moravské uzené (1 kg) 350,- Kčs; přeškvařené sádlo (1 kg) 350,- Kčs; pánský oblek 4.930,- Kčs, pánské polobotky 450,- Kč; benzín 1 l 22,- Kčs.
[1] Zdroj: https://www.penize.cz/ekonomika/255577-60-let-od-penezni-reformy-proc-komunisti-vzali-lidem-penize
[2] Zápotocký tehdy ještě uvedl, že finanční politika zabezpečí splnění pětiletého plánu po finanční stránce. Jestliže si opatříme dost surovin, pracovních sil a výrobních zařízení pro investice, pak jejich provádění nesmí býti brzděno nedostatkem finančních prostředků. Předpokladem pro jejich mobilisaci je vhodná organisace jejich soustřeďování a jejich vhodná ústřední distribuce. Investiční úvěr oddělíme od úvěru provozního. vytvoříme správný vztah mezi peněžnictvím a ostatními odvětvími našeho hospodářství. Tím zajistíme stabilitu naší měny, upevníme korunu, vyhneme se znehodnocování a inflaci. Vhodnou kombinací politiky finanční, cenové, daňové i mzdové a zvláště pak zavedením generální daně na statky a služby budeme vytvářet rovnováhu mezi poptávkou a nabídkou. Rozpočtová politika bude směřovat k dalšímu snižování schodků ve veřejné správě a k rozpočtové rovnováze. To předpokládá, že veřejná správa bude pracovat hospodárně. Svůj národní důchod budeme soustavné zvyšovat. Plánované hospodářství nám tuto snahu umožní. Jeho vývoj v lidové demokracii a socialismu může a musí být po odstranění vnitřních rozporů kapitalistického systému rychlejší, než byl rozmach kapitalistického hospodářství v době jeho největšího rozkvětu. Podle plánovaného vzestupu výroby a podle ostatních čísel našeho pětiletého plánu můžeme předpokládat, že v roce 1953 bude náš národní důchod vyšší o 50-60 % ve srovnání s rokem 1937 . Nominálně tento cíl bylo možné snadno dosáhnout, protože v r. 1937 výše národního důchodu činila 90 miliard.
[3] Prameny k dějinám III. odboje. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948- 1949. Olomouc: Univerzita Palackého 1995, s. 304. Přesvědčení o úplné totožnosti komunistického a nacistického režimu dochází výrazu především v nedůvěře je všemu, co má punc oficiality, naopak vyjádří-li se oficiální místa v určitém smyslu, převládá tendence věřit pravý opak. S touto mentalitou úzce souvisí nedůvěra v trvání komunistického režimu a stálé očekávání brzkého převratu. Zpráva I Československé strany práce. Domácí skupina pak uvedla, že zprávu ministra Kabeše na zasedání vlády o situaci vzniklé devalvaci západních měn nutno považovat za projev politický, nikoli odborný. Tvrzení, že „zpevnění koruny na vnitřním trhu odpovídá její posici mezinárodní, tj., že její kupní síla na domácím trhu stoupá a že i v mezinárodních relacích zůstává dnešními událostmi v kapitalistických státech co do pevností nedotčená“ neodpovídá potížím, které vzniknou pro odbyt československých výrobků v oblasti tvrdých měn. Tím, že se libra podhodnotila o 30%, zhodnotila se naše koruna o 42% ( Prameny k dějinám III. odboje. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948-1949. Olomouc: Univerzita Palackého 1995, s. 708, 719).
Spojené státy se musí vzdát iluse, že je možno podporovat politiku směřující k maximálnímu rozšíření mezinárodního obchodu a současně odpírat půjčku státům jako je Sovětský svaz, Polsko, Československo a Jugoslávie, prohlásil zástupce odborové organisace pracujících v oboru elektřiny, Nixon ve vládním výboru pro mezinárodní hospodářskou politiku, který nyní studuje stanovy příští mezinárodní obchodní organisace. Taková politika, pokračoval Nixon, je nespravedlivá vůči státům, které v této válce nesly nejtěžší břímě a byly nejvíce zpustošeny. Prohlásil, že průtah v poskytnutí půjčky antifašistických států z politických důvodů může být příčinou nezaměstnanosti. Takové půjčky by se projevily různými objednávkami na zboží, které vyrábějí američtí dělníci. (Washingston. TASS. Nespravedlivé odmítání americké půjčky ČSR. Americký odborář odsuzuje úvěrovou politiku USA. Osvobozený našinec 4.3.1947, s.2)
K souhlasu se znárodněním klíčového těžkého průmyslu nás vedli ideje křesťanského solidarismu, aby byly odstraněny spravedlivě třídní a sociální rozdíly. Jak se nám zatím naše znárodnění jeví, nemůžeme mluvit o tom, že bychom odstranili kapitalismus jako jakožto nesmlouvavé zlo, odstranili jsme pouze soukromý kapitalismus, ale kapitalismus trvá dále, je-li to kapitalismus státní nebo socialistický nebo komunistický, o tom nechci pronášet úsudky. (Václav Černý. Z obecního krev neteče 24.1. (č.20), s. 1, úvodník)
Jen málo čtenářů je si vědomo, že pojišťovací myšlenka byla uvedena v celé střední Evropě po prvé v život právě v našich zemích. Před 130 lety byly v Čechách a na Moravě založeny české pojišťovny, aby ukazovaly ostatním cestu vzájemnosti a pomoci bližnímu. A tak jako tehdy, i dnes jsme to zase my, kteří znárodněním pojišťoven ukazujeme cestu celé Evropě – novou cestu – na níž nastupuje myšlenka pojišťovací. Znárodněním pojišťoven nastává totiž přerod v našem pojišťovnictví, které se tak stává důležitým nástrojem hospodářské a sociální politiky státu a znamená také zásadní odklon od soukromo-kapitalistického systému pojišťoven, neboť byť bylo vedeno i nadále zásadami obchodními, nesleduje cíle výdělečné, nýbrž spatřuje naplnění svého poslání v pravé službě našemu lidu a jeho hospodářství. Znárodněné pojišťovnictví vytklo si za úkol, aby ve dvouletém plánu provedlo sloučení mnoha dosavadních pojišťoven v několik celků, a tak na tradici našich velkých ústavů: Moravskoslezské, zal. 1826, Hasičské, První české, zal. V r. 1827, Zemské, Národní, Prahy, zal. r. 1868, a jiných, celkem 526 pojišťoven vyrůstá dnes nový národní podnik, První československá pojišťovna, se sídlem v Brně. Tato pojišťovna navazuje na více než stoletou tradici našich nejstarších pojišťoven, jakož i na spolupráci hasičských složek našeho družstevnictví a na úzké vztahy k církevnictví a všechny v ní sloučené ústavy soustředily tak své síly k společné práci, aby co nejlépe mohly sloužit zájmům národa na pojišťovacím poli. Je si dobře vědom svého poslání, které tkví především v dobré a spolehlivé službě všem příslušníkům a vrstvám našeho národa: zemědělcům, živnostníkům, zaměstnancům, obchodníkům, podnikatelům, korporacím, soukromníkům, průmyslu znárodněnému i soukromému, které svým pojištěním chrání před následky škod, jimž nelze jinak zabrániti. První československá pojišťovna, národní podnik v Brně, může poskytnouti dobrou pojistnou ochranu nejen ve všech normálních odvětvích, ale i v odvětvích speciálních, např. při pojištění zavazadel, prům. cukrovarnickém, živočišném pojištění, poněvadž ve svém bloku soustřeďuje ústavy, které se specielně těmito odvětvími zabývaly (Evropská pojišťovna pro pojištění nákladů a zavazadel, Pojišťovna průmyslu kvasného a cukrovarnického, Zemská dobytčí pojišťovna). Náš zahraniční obchod vyžaduje rychlou a pružnou službu v oboru pojištění dopravního. Jeho rozvoji je v První československé pojišťovně věnována mimořádná péče. První československá pojišťovna, národní podnik v Brně, chce svojí poctivou službou zajistit každému jednotlivci i celkům a přispěti tak k blahobytu celého národa a státu. (Pojišťovny ve znárodnění. Osvobozený našinec 18.6.1947, č.140, s. 4) V roce 1953 podle historika Tomka (ČT24 13.července 2018 před 16 hodinu) výdaje na obranu měly dosáhnout 90 miliard, vyjádřeno ve starých korunách.