Jiří Řezník
31.7.2018 VašeVěc
31.7.2018 VašeVěc
Úvodem:
1) Neblahým politicko-ekonomickým dědictvím po peněžní reformě, provedené v r. 1945, se staly vázané vklady,
2) K nákupní panice došlo už v r. 1947, kdy jednotlivci pociťovali, že ty jejich peněžní zůstatky, kterými disponují, nejsou nějak zasloužené,
3) Předseda vlády Zápotocký nutnost provedení peněžní reformy ohlásil už v r. 1948 ve svém inauguračním projevu v parlamentu. V téže době kilogram uherského salámu byl k mání za 500, – Kčs, dnes si na něm pochutnáme cca za 550,- Kč. Jinak řečeno, jsme tam, kde jsme byli. Jenom s tím rozdílem, že tehdy si kvalifikovaný dělník vydělal 2000, – Kčs, dnes 20 000,- Kč.
1) Neblahým politicko-ekonomickým dědictvím po peněžní reformě, provedené v r. 1945, se staly vázané vklady,
2) K nákupní panice došlo už v r. 1947, kdy jednotlivci pociťovali, že ty jejich peněžní zůstatky, kterými disponují, nejsou nějak zasloužené,
3) Předseda vlády Zápotocký nutnost provedení peněžní reformy ohlásil už v r. 1948 ve svém inauguračním projevu v parlamentu. V téže době kilogram uherského salámu byl k mání za 500, – Kčs, dnes si na něm pochutnáme cca za 550,- Kč. Jinak řečeno, jsme tam, kde jsme byli. Jenom s tím rozdílem, že tehdy si kvalifikovaný dělník vydělal 2000, – Kčs, dnes 20 000,- Kč.
V některých krajích republiky jsou soustavně šířeny zprávy o nepevné posici československé měny a o připravovaném kolkování peněz a zadržení nových vkladů. Všechny tyto zprávy jsou naprosto nepravdivé a jsou záměrně šířeny reakčními živly.
Ministerstvo financí upozorňuje znovu, že naše koruna je pevná a stálá a že proto všechny zprávy o změně kursu či jiné úpravě měny jsou nepravdivé. Nejlepším důkazem stálosti naší měny je skutečností, na kterou upozornil již ministr financí ve svém nedávném projevu, že kurs československé koruny se vzhledem k dolaru po dva roky nezměnil.[1] Podle slov ministra financí o několik dní později na zprávu o krisi koruny odpovídá dobře statistika, která vykazuje od 1.1. 1947 ne vzestup, nýbrž pokles oběhu peněz o plné dvě miliardy Kčs. Nyní je u nás v oběhu 56 a půl miliardy Kčs.[2]
Nákupní horečky jsou zaznamenávány také v dalších letech, a proto nemá peněžní reforma v r. 1953 nic společného s první pětiletkou a urychlením výstavby těžkého strojírenství, tzv. speciálních výrob. V r. 1947 byly cenová hladina trojnásobně vyšší než v r. 1937.[3] Tzv. Zpráva F (O československé vnitřní politice červnu 1949“ uváděla, že cenová hladina není trojnásobkem, ale (dle vlastních výpočtů) pěti- až šestinásobkem cenové hladiny předválečné.[4]
V roce 1949 Božena Prodělalová, ředitelka národní školy (jednotřídka) v Cidlině [5] s platem 4 404 korun měsíčně[6] podle své úvahy mohla vynaložit na nákup 1 kg ruského čaje 2000 korun. Dnes táž učitelka v horní dolní tak s platem 22 000 korun měsíčně musí na totéž množství čaje (vyráběného v Německu) vynaložit 1 100 korun. Jde o zřetelný příklad vzrůstající schopnosti naší ekonomiky produkovat devizy, tolik potřebné na nákup luxusních statků. Je to pěkná hořká odměna za úspěšné dlouhodobé hospodaření s využitím peněžní reformy za asistence StB a spol.
K datu 30.6. 1949 zpracovala pro potřeby školní kroniky vesnice Cidlina přehled cen drobného spotřebního zboží, platných ke dni 30.6. 1949 [doplněno J.Ř. o časovou řadu v hranaté závorce] ředitelka školy Boženy Prodělalové, z něhož vyplývalo, na co mohla vynaložit mimo jiné svůj výše uvedený měsíční příjem 4 404 Kčs.[7] Pokud si mohla vybrat mezi jednotlivými komoditami, tak držela v rukou jako spotřebitel reálné peníze.
1 bochník kilogramový (5 Kčs – 1929:2,90; 1939:2,25; 1949:5; 1959:2,60; 1969:2,60, 1979:2,60;1989:4,40; 1999:15,10),
1 litr mléka (4,60 Kčs [1921:3,30; 1929:2,05; 1939:1,60; 1949:4,45;1959:1,80; 1969:1,90; 1979:1,90; 1989:2,50; 1999:11,70]),
1 kg cukru (15,70 Kčs),
1 kg soli (4,80 Kčs),
1 kg hrubé mouky (7 Kčs),
1 kg polohrubé mouky (6,50 Kčs),
1 kg hladké mouky (5,50 Kčs),
1 kg krupice (7 Kčs),
1 kg másla (80 Kčs [1921:48,80; 1929:26,70; 1939:21,50; 1949:80; 1959:38;1969:40; 1979:40; 1989:40; 1999:94,40),
1kg sádla (70 Kčs),
1 kg tuku (38 Kčs),
1 kg margarinu(44 Kčs),
1 litr octa (11,60 Kčs),
1 balíček melty (7,30 Kčs);
1 balíček cikorky (5,40 Kč),
1 kg zrnkové kávy (1 500 Kč; dnes 178-213 Kč),
1 kg vepřového masa (52 Kčs),
1 kg telecího masa (54 Kčs);
1 kg hovězího masa [zadní](48 Kčs [1921:15,95; 1929:15,50; 1939:14,40; 1949:48; 1959:24;1969:29; 1979:29; 1989:46; 1999:137,90),
1 kg salámu (64 Kčs),
1 kg marmelády (28 Kčs),
1 kus rohlíku (0,60 Kčs),
1 balíček kmínu (2 Kčs),
1 balíček papriky (2 Kčs),
1 balíček skořice (2 Kčs),
1 balíček pepře (2 Kčs),
1 balíček vanilky (1,20 Kčs),
1 balíček prášku do pečiva (1,20 Kčs),
1 balíček zázvoru (2 Kčs);
1 balíček jedlé sody (1,70 Kčs),
1 kg rýže (10 Kčs),
1 kus mýdla (9 Kčs),
1 malý balík mýdlového prášku (3,40 Kčs);
1 velký balík mýdlového prášku (4,80 Kčs),
1 kg ruského čaje (2 000 Kčs [dnes 1 100 Kč]);
1 kus vejce (3,75 Kčs [1921:1,20; 1929:0,90; 1939:0,70;1949:3; 1959:0,90; 1969:1, 1979:1; 1989:1,20; 1999: 2,15),
1 balíček sýra (5 Kčs).[8]
Lze ještě doplnit:
pánské boty [1921:216; 1929:105; 1939:89; 1949:458; 1959:167; 1969:170; 1979: 267; 1989:347; 1999:1312]),
jízdenka na tramvaj (1949:2,50 Kčs),
jízdenka na osobní vlak 20 km[1939:5; 1949:17, 1969:2,80; 1979: 2,80],
půl litru piva 10 [1921:1,60; 1929: 1,50; 1939:1,45;1949:3,20; 1959 1,40; 1969:1,70; 1979: 1,70; 1989: 2,50; 1999: 7,40], ¨
stříhání pánských vlasů[1921:4; 1929:4; 1939:4; 1949:10; 1959:2; 1969:5.10; 1979:5; 1989:7; 1999:37,48];
vstupenka do divadla [1921:10; 1929:10; 1939:10; 1949:16,80; 1999:96],
vstupenka do kina [1959:4; 1979:4;1989:10]
měsíční nájem 2+1 [1929: 218; 1939: 417];
měsíční průměrné předplatné novin [1929:13;1939:14; 1949:30; 1959:8, 1969:12,70, 1979:12,70; 1989:12,70; 1999:186],
1 kilowatthodina elektřiny [1949:4,05; 1959:0,80; 1969:0,7; 1979:1,05; 1989:1,05; 1999:3,45],
poštovné na dopis[1949:2,50; 1959:0,60; 1969:0,60; 1979:1, 1989:1],
auto Škoda 440 de Luxe [1959:28 500],
auto Škoda 100 [1969:55 000];
auto Škoda 105 Standard [1979:52 000],
auto Škoda Favorit 136 L[1989:84 600],
auto Škoda Felicia 135 LX [1999:229 805],
1 litr benzínu Normál [1959:4; 1969:2,10;1979:6],
1 litr benzínu Speciál [1989:8; 1999:22,30]
televizor černobílý [1969:3950; 1979:4200],
televizor barevný [1989: 13 000]
Z tohoto nástinu struktury cen i dlouhodobého vývoje cen statků a služeb lze učinit některé závěry i pro podmínky administrativně řízené ekonomiky, například
1) pokud by ceny těch spotřebních statcích, kde prozatím není znám, zůstaly neměnné, tak by vývoj poptávky po ostatních službách měnil tím či oním směrem; spotřebitel mohl zvýšit své výdaje na kulturu a rekreaci a dopravu; respektive více spořit, čím zvýšil podíl úvěrů na financování ekonomiky
2) cenová rigidita vedla ke snaze odčerpávat přebytečnou kupní sílu prostřednictvím inovací, kde bylo možné nasadit vyšší cenu (automobily, televize, rádia, záznamová zařízení),
3) exogenní šoky se projevily v pohybu cen (benzín), pokles cenové hladiny byl sice podstatný, přesto však nebyl ihned vyrovnán ještě podstatnějším snížením mezd a příjmů;
4) peněžní reforma navrátila cenovou hladinu na úroveň dvacátých let dvacátého století a odbourala inflační tlaky v ekonomice, vznikající od Rašínovy reformy při podstatném zvýšení nominálních mezd; kupní síla jedné stokoruny se zvýšila, což o žádnou loupež či státní bankrot jít nemohlo, zvláště pak z pohledu pozdějšího vývoje vztahu cen a příjmů:
pánské boty [1921:216;1929:105; 1939:89; 1949:458; 1959:167; 1969:170; 1979: 267; 1989:347; 1999:1312]).
Lze hovořit spíše o nucené (válečné) půjčce, která se v té či oné míře obyvatelstvu jako celku vrátila zpět. Šlo o přesun bohatství od starých (vázané vklady, dluhopisy, akcie) k mladým, od vesnic k městům; 5) Vzestup cenové hladiny v letech 1989-1999 jako nástroj likvidace přebytečné kupní síly byl ve svých důsledcích ještě ničivější než peněžní reforma v 1953, i když tehdejší potlačený inflační potenciál byl vyšší než v r. 1989:
1 kg hovězího masa [zadní](48 Kčs [1921:15,95; 1929:15,50; 1939:14,40;1949:48; 1959:24; 1969:29; 1979:29; 1989:46; 1999:137,90); měsíční průměrné předplatné novin [1929:13; 1939:14; 1949:30; 1959:8, 1969:12,70, 1979:12,70; 1989:12,70; 1999:186]
Byla-li paní učitelka pilnou čtenářkou, asi necítila nejlépe při četbě následujících řádek, zatímco ona musela vynaložit na nakup jednoho kilogramu čaje, či kávy třetinu až polovinu svého měsíčního přijmu, tak český dělník na počátku 30. let 20. století vydělal na totéž množství kávy za deset hodin; byl tedy na tom byl podstatně lépe, i když současně hodně hůře než jeho kolega v USA. S tím naším zvyšováním životní úrovně to tedy není nijak slavné snad s tou výjimkou u zrnkové kávy, kde klesla cena kávy jak relativně, tak absolutně z 1500,- Kčs za kilogram při průměrném platu 5000,- Kčs měsíčně v r. 1949 na dnešních 250, – Kčs za totéž množství dnes při průměrném platu 25 000,- Kčs. S pietou lze vzpomenout slov básníka o lodí, jež dováží kávu a čaj, jak s ní chtěl odjet na dalekou Jávu. Tak tento sen se stal realitou.
Henri Dubreíl, autor znamenité knihy »Dělníkem v U.S.A.« pokusil se o srovnání mezd dělníků amerických a francouzských. Mzdy amerických dělníků pohybují se mezi 40 centy a dolarem za hodinu.[9] U některých povolání vystupují nad dolar (na př. u malířů pokojů v New Yorku). Tyto cifry nám však říkají velmi málo, protože ceny zboží jsou jiné v Americe a jiné u nás. Proto Dubreil pokusil se o srovnání lepší. Vzal za základ průměrnou mzdu kvalifikovaného amerického dělníka (60 centů) a průměrnou mzdu francouzského dělníka (4 frs.) a srovnává, jak dlouho musí dělník v každé z obou zemí na různé své potřeby pracovati. Toto srovnání považuji za velmi instruktivní a pokusil jsem se sestaviti podobnou srovnávací tabulku s našimi poměry, při čemž beru jako průměr mzdu kvalifikovaného českého dělníka Kč 4.50.
Výsledky jsou tyto:
1 libra (t.j. asi ½ kg)
chleba stojí Čecha 12 minut práce,Američana toliko 6 minut práce.
Mléko: (1 litr): [22 min; 13 min.];
Vejce (tucet): [2 hod., 21 min.; 55 min.]
Cukr (1 libra, asi ½ kg): [1 hod. 20 min; 7 min.]
Káva (1 libra): [5 hod.; 1 hod.]
Vepřové maso(1 libra): [1 hod. 40 min.; 18 min.];
Uhlí (10 q) [73 hod.; 23 hod.]
Benzín (5 litrů): [3 hod. 6 min.; 20 min.];
„Fordka“, neb jiný podobný vůz [3 roky; 18 týdnů];
Ponožky [1 hod., 30 min.];
Obuv(americká je přitom lepší) [20 hod., 8 hod.];
Obuv(americká je přitom lepší) [20 hod., 8 hod.];
Oběd v restauraci [1 hod. 20 min.; 50 min.[10]];
Tramvaj (v Americe větší vzdálenost) [16 min.; 5 min.].
Na nájemné za byt musí americký dělník vydati mnohem větší díl práce než náš dělník, ale byty dělníků našich a amerických nesnesou srovnání.Americký dělník považuje za samozřejmé, že jeho, byt má 2-3 pokoje, pěknou kuchyň, koupelnu, elektriku, případně telefon, jehož měsíční nájemné stojí 2-3 hodiny práce. U nás bude takový luxus ještě dlouho hudbou budoucnosti. [11]
Vzniklá nerovnováha byla výsledkem postupně se hromadících inflačních tlaků od Rašínovy reformy. A podle panikařících jednotlivců měla být provedena stejným způsobem. Když se k tomu přidá pocit, že peníze, které jsou vypláceny na mzdách a platech, nejsou zcela kryty výsledky efektivní tvrdé práce, tak to musí s národním hospodářstvím a jeho aktéry začít pěkně mávat.[12]
[1][Praha –is-]. Nebude kolkování peněz ani nové vázané vklady. Šíření nepravdivých zpráv o čsl. koruně Osvobozený našinec 5.6. 1947 (č. 130)
[2] Dále bylo uvedeno, že ministr financí Dr Dolanský informoval ve čtvrtek večer novináře o problémech majetkových a dávkových a některých věcech, týkajících se státního dluhu. Data, uvedená v jeho zprávě, dávají optimistický obraz, který nenasvědčuje, že by zprávy o krachu koruny měly jakýkoliv podklad. Uzákoněním likvidačního měnového fondu přejdeme k normálnímu finančnímu hospodářství. Fond bude spravovat pohledávky, které máme z Německa a Maďarska a použije je jich stejně jako výtěžků majetkových dávek, výnosů ze zkonfiskovaného majetku a reparačních platů na uvolnění peněz podle sociálních poměrů vkladatelů. Rozlišovati mezi vklady předválečnými a válečnými však nebudeme. Na výsledcích bilance, kterou fond sestaví, bude záviset, kolik bude možno uvolnit. Dnes je schodek likvidačního měnového fondu vyjádřen částkou 275 miliard Kčs. Od výnosů majetkových dávek se očekává, že tuto částku sníží o 30 až 35 miliard. Zatím vynesly majetkové dávky 20 miliard. Zůstane nekryto asi 125 miliard Kčs., na něž budou vydány zúročitelné dluhopisy. Státní dluh není proti r. 1939 trojnásobný, nýbrž stoupl z 44 miliard pouze na 108 miliard Kčs, to je na 8.950 Kčs na jednotlivce. Ve srovnání se Spojenými státy, kde činí dluh na hlavu asi 95.000 Kč, nebo s Velkou Británii, kde dosahuje dokonce 107.000 Kčs., je to málo, ovšem musíme uvážit, že jsme státem s poměrně chudšími zdroji. Rozpočet na rok 1948 bude připraven již v červenci, takže jej předloží ministerstvo včas, Po předložení daně ze mzdy se připravuje již návrh nové daně zemědělské a daně živnostenské, které budou rovněž nižší než doposud. Naproti tomu ministerstvo financí se staví záporně ke snahám jednotlivých hospodářských odvětví, které žádají, aby jim byl snížen příspěvek do vyrovnávacího cenového fondu. ([Praha 12. června jj.] Ministr financí o majetkových dávkách. [Podtitul: Daňové přirážky budou přezkoušeny a dávky vymáhány. – Dostali jsme 20 miliard, výnos musí činit 30-35 miliard Kčs. – Zbývající vázané vklady budou z části uvolněny a z části přeměněny v úrokový dluhopis]. Osvobozený našinec 13.6. 1947 (č.136))
V pátečním zasedání rozpočtového výboru sněmovny byl připraven pro plénum jeden z nejdůležitějších zákonů od osvobození, zákon o likvidačním měnovém fondu. Řečníci všech stran osnovu uvítali jako první konsolidační zákon, který zajišťuje všem ukladatelům jejich majetky, při čemž spravedlivě rozděluje škody, které zde napáchali Němci, a to nejen podle sociálního rozvrstvení, ale také pro další generace. V této souvislosti upoutalo prohlášení lidového mluvčího Dr Nováka, který zdůraznil, že osnova je dobrá, což se nestydí říci, i když vede jiná strana, neboť poslanec zde není proto, aby viděl vše špatně jen z toho důvodu, že to udělal protivník. Zdůraznil, že katolíci nikdy nebojovali proti heslům, aniž se podívali, s čím se konkrétně přichází. Když je to dobré, je křesťanskou povinností být pro to, když je to špatné, býti proti tomu. Zpravodaj posl. Janouš prohlásil, že osnova dává dobrou odpověď vkladatelům na otázku, co bude s vázanými vklady. Jejím účelem je zabezpečiti měnu dobudováním reformy a sjednotit předpoklady k postupnému uvolňování všech vázaných vkladů. Připomněl, že po první světové válce stoupl cenový index nejdříve na 15násobek a potom klesl na 10násobek. Zpravodaj soudí, že po hospodářské stránce Rašínova měnová reforma zklamala. Nakonec uvedl další možnosti, které byly původně navrhovány jako řešení, ale nebyly přijaty. Jednou z cest bylo zvýšení cenové hladiny na takovou výši, aby ohromný obnos, který představuje tanec znehodnocených miliard, se vytočil na cenovou výši. Prakticky by to znamenalo situaci, jaká se vyvinula v Maďarsku a jinde. Jinou cestou je zvýšení státního dluhu o celý obnos vázaných vkladů. Byla by to cesta schůdná, avšak mnohé mluvilo proti. V debatě lidovecký Dr. Novák řekl, že zájem vyšší spravedlnosti žádá, aby všichni, kteří v době války nahromadili větší obnosy, platili i vyšší díl. Upozornil však, že naděje na použití konfiskátů k nápravě měny je sice teoreticky pěkné, ale reálně těžce neproveditelné. Prakticky musíme dávat půdu i jiný majetek velmi lacino, takže z původně odhadnutého výnosu z konfiskátů ve výši 300 miliard Kčs dostaneme sotva 30 miliard Kčs. Musíme prospět všem, a to nejen naší, ale i příští generaci. Jakmile bude zákon uveden ve skutek, přijdou všechny závazky z vkladů na fond, což znamená, že záložna, která má 50 milionů vkladů, bude pak míti třeba jen dva milióny. V měnové reformě mělo ministerstvo pracovat více ve shodě s peněžnictvím, které zná mentalitu vkladatelů. V záložnách a kampeličkách se začíná hospodařit s malým rozsahem prostředků, takže při provádění zákona bude třeba postupovat velmi opatrně. Hodnotná aktiva, kterými budou kampeličky zatíženy, by neměla být vůbec zúrokována, nebo jen velmi nízkou sazbou. Zasluhují toho, poněvadž za ministerstvo financí budou provádět celou uvolňovací akci. Slov. demokrat posl. Žiak má obavy, že výnos z majetkových dávek nebude úměrný očekávání, což znamená menší pomoc, ale i on a jeho strana vidí v měnovém likvidačním fondu nejlepší východisko ze situace. Nár. soc. Šulík hodnotil skutečnost, že předložený návrh umožní postupné zhodnocení zadržených vkladů neinflační cestou. Soc. dem. Lindauer je rovněž pro osnovu, avšak zvláště se staví proti názoru houževnatě udržovanému i ve veřejnosti, že by se mělo rozlišovat mezi vklady před okupací a vklady, nastřádanými za války. Slov. Demokrat Zibrín se dožadoval, aby se ve státních podnicích a fondech se úsporně hospodařilo, načež kom. Ing, Spáčil, více jménem ministerstva než své strany, pravil, že vidí nápravu v některých případech, nadhozených posl. Dr. Novákem. ([Praha] –jj.-: Všechny váz. vklady budou dříve či později zhodnoceny. Zákon o Likvidačním měnovém fondu připraven. Kladné stanovisko všech stran k zákonu, kterým se doporučuje měnová reforma. – Příjemné překvapení po prohlášení lid. Poslance Dr Nováka – Křesťané chválí dobré dílo, i když vedoucím je protivník.Osvobozený našinec 28.6.1947, č. 149,, s.1.
Dekret presidenta republiky o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského přiznává v zásadě osobám fysickým a právnickým náhradu za znárodněný majetek. O náhradě a způsobu placení má rozhodnouti ministr výživy a náhrada jest splatná do šesti měsíců od doručení výměru o náhradě. Ačkoliv již uplynula dosti značná doba od vyhlášení dekretu i od jeho provádění, dosud nestalo se ničeho, aby aspoň řízení o náhradě za znárodněný podnik bylo zahájeno. Spolumajitelé tohoto dnes znárodněného majetku zvláště v případech, kdy majetkové hodnoty byly vyjádřeny v podílech nebo v akciích, nedostávají žádných výtěžků z těchto podniků a ačkoliv museli majetek ten přihlašovat a zdaňovati v majetkových dávkách, jest majetek prakticky pro ně zcela bezcenný. Do dnešního dne nebylo učiněno ani toho nejmenšího, aby aspoň v jasných a prokázaných případech sociálních, kdy výtěžky tohoto majetku sloužily skutečně jen k zajištění slušného a někdy jen nuzného živobytí, dostalo se poškozeným nějaké zálohy na odškodnění nebo náhrady. Mnozí z těchto poškozenců stojí dnes s holýma rukama. Máme zde na zřeteli osoby staré, které nemají žádných jiných prostředků ke své výživě. Ještě drastičtější jsou případy, kdy do této nezaviněné bídy a nemožnosti opatřit si obživu dostali i lidé, kteří uposlechnuvše příkazu národní povinnosti pomáhali svými drobnými úsporami budovati v národně ohrožených krajích české průmyslové podniky, jako byl např. český pivovar v Budějovicích Budvar. Jeho akcionáři z převážné většiny jsou naprosto drobní a chudí lidé vrstev řemeslnických a dělnických. Že se těmto drobným majitelům podílů znárodněného průmyslu potravinářského do dnešního dne nedala sebemenší náhrada, že jim nebyla poskytnuta ani záloha na tuto náhradu, pokládáme za velikou křivdu, která může mít těžké důsledky, neboť v nejširších vrstvách lidových otřásá se tím důvěra ve spravedlnost a opravdové sociální chápání. Proto podali poslanci lidové strany interpelaci na ministra výživy, v níž žádají zahájení řízení o poskytování náhrad, dále aby v naléhavých sociálních případech byla osobám starým a nemocným nemajícím jiného majetku poskytnuta aspoň záloha na odškodné, aby provádění náhradové služby bylo uvedeno co nejdříve v život a aby do rozpočtu ministerstva výživy na příští rok byly vloženy potřebné částky na vyplácení náhrad za znárodněný majetek aspoň v případech sociálně nejnaléhavějších. (Je nutné vyplatit náhrady malým podílníkům za znárodněné podniky. Interpelace lidových poslanců žádá vyplacení náhrad za znárodněné průmyslové podniky, které vznikly většinou svépomocí. (Tamtéž, s.2)
[3] Zásadou každé úspěšné politiky je poznání. Vědění musí totiž předcházet tvorbě, politice, praxi, neboť úspěšně lze pracovat jen tehdy, máme-li bezpečně zjištěn pravý stav věci. Proto je třeba, abychom měli odvahu a píli poznat pravdu o sobě a o svých poměrech. Kdybychom se báli pravdy a líčili si svět jinak než je, brzy bychom se ocitli v neskutečném světě. A to by byla cesta k záhubě. To je nám také důvodem, že nepřejeme řízenému veřejnému mínění, mínění usměrňovanému z jednoho střediska. Jsme totiž přesvědčeni, že náš národ je tak vyspělý, že se může dozvědět pravdu, i když ta pravda není nejrůžovější. Jsme disciplinovaný lid a nepodlehneme žádnému našeptávání. Odmítáme panikáře a nechceme šířit poplašné zprávy. Právě naopak. Chceme utvrdit naši veřejnost v pevné víře, v úspěšnou budoucnost naší republiky. Avšak hlavně chceme této úspěšné budoucnosti pomoci, a to tím, že upozorníme na ona místa našeho hospodářského života, odkud hrozí nebezpečí. Proto stejně rozhodně odmítáme ty, kdo nám pravdu zamlžují. Mám za to, že pomůžeme hospodářskému úspěchu naší republiky, a tím životu a štěstí širokých vrstev lidových, když budeme žádat, abychom úsporně hospodařili v každém veřejném hospodářství, abychom zvětšili svou výrobu a svůj národní důchod a abychom se zdravě a naplno začlenili do světového hospodářství. Vždyť hospodářské otázky jsou ve své podstatě jasné otázky a jejich podstatě může porozumět každý, kdo je ochoten přistupovat k nim se zdravým rozumem. V hospodářství za každého režimu a v každém systému a ideologii platit, že 2+2 = 4 a nikoliv pět a těžce doplatí každý, kdo by chtěl nerespektovat tuto poučku. A stejně tak zásadní je poznání, že náš hospodářský úspěch záleží na našem národním důchodu a na tom, jak s nám nakládáme. Vím, že náš lid pracuje tvrdě, avšak výsledek stále není uspokojivý. Náš národní důchod stále ještě nedosahuje trojnásobku národního důchodu předválečného, což je minimum, hledíme-li k tomu, že ceny stouply nejméně trojnásobně. Musíme proto podporovat plně tvůrčí síly lidu. A to neváhám řící, že hospodářská nejistota a nepřízeň k soukromému vlastnictví a k soukromému podnikání nepodporují chuť k práci a produktivitu našeho lidu [Tento negativní poměr se prohloubil ještě více po Únoru 1948. Viz (Prameny k dějinám III. odboje. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948-1949. Olomouc: Univerzita Palackého 1995, s.422nn).
Proto jsme si už v programu Gottwaldovy vlády stanovili zásadu, že chceme skoncovat s dalším znárodňováním. Ano, musíme znovu zavést hospodářskou bezpečnost, v níž každý ví, co jeho jest, a v níž je možno počítat do budoucnosti. Hospodářský systém, v němž se žije ze dne na den, poněvadž se neví, co bude zítra, je systémem spotřebním, avšak nikoliv výrobním. A dále je nutno, aby naše výroba byla nejen veliká, ale též i úsporná. Ať v závodech více lidí pracuje a méně administruje. Stálé schůze, schůzky a porady odčerpávají mnoho pracovních hodin, zejména, když jsou doplňovány manifestačními a protestními projevy a průvody. To ať si lidé raději odpočinou v lese nebo u vody. A přímo zaráží, jak prohlásil, tuším, sám ministr průmyslu, že náklad na závodní milice pohltí 10 procent všech produktivních mezd. Musíme však nejen rozšířiti svou výrobu a šetřit na neproduktivních vydáních, ale také musíme době prodávat. Jsme typicky vývozním státem a bez vývozu bychom klesli na nepředstavitelně nízkou životní úroveň. K vývozu je však třeba dvou věcí: kvalitního výrobku a dobrého kupce. To předpokládá zejména také přátelské styky se všemi národy světa. Dobrý kupec je ten, kdo nám zaplatí. Proto je třeba, abychom se snažili proniknout co nejvíce do zemí dolaru a šterlingu, protože jen těmito hodnotnými valutami můžeme krýti svůj dovoz a zejména dovoz surovin nezbytných pro náš průmysl. Musíme proniknout na západ kvalitou svých výrobků a přátelskými obchodními styky. Bude to na prospěch nejen našeho hospodářství a životní úrovně širokých lidových vrstev, ale neméně i v zájmu důvěry mezi národy a mírové spolupráce, kterou tolik potřebuje svět, zpustošený dvěma světovými válkami. Jezdí k nám přátelé ze západu a nabízejí upřímnou spolupráci, Nevidíme důvodu, proč bychom se jim měli odměňovat nejapnými básničkami nebo (s,1) nemoudrými výroky. UNRA končí a chceme za ni poděkovat, jak to již učinili mnozí a za nás, např. také předseda vlády Klement Gottwald. Nyní je třeba, aby místo UNRA nastoupil světový pohyb zboží normálním obchodem. Konečně se učme dobře hospodařit s veřejnými penězi. Naše veřejné rozpočty jsou neúměrně vysoké, to dosvědčuje státní rozpočet 73 miliard na rok 1947. Blíží se téměř polovině celého našeho národního důchodu. A to je jen státní rozpočet. K němu přistupují ještě rozpočty svazků samosprávných, zemí, okresů a obcí. Není natrvalo možné, aby z každé koruny, kterou vydělá, platil každý z nás v té či oné formě 50 haléřů na veřejné výdaje, tím spíše, že všechna zbytečná, luxusní vydání doléhají nejtíže na sociálně nejslabší vrstvy obyvatelstva a jsou právě jimi placena, takže platí poučka, že největší luxus ve veřejných výdajích zaplatí právě nejchudší vrstvy obyvatelstva. Musíme tedy šetři účelně, nikoliv např. na zdraví, ale na zbytečné nebo méně potřebné administrativě. Našim heslem musí býti únosné daňové zatížení a únosná veřejná vydání a zejména musíme dbát, aby naše veřejné rozpočty byly vyrovnané, aby vydání nepřesahovala příjem. Hlásat theorie úvěrové expanse, tedy theorie, že lze pracovat s nekrytými rozpočty a že je lze krýt nějakými prapodivnými úvěrovými operacemi, je podle mého soudu přímo katastrofálně neodpovědné. Hospodářská bezpečnost, hospodářská svoboda, úcta k soukromému vlastnictví a podnikání, zvětšení výroby a dobrý zahraniční obchod jsou bezpečnými cestami k blahobytu nás všech. Zdravá hospodářská politika je předpokladem úspěšné politiky sociální. Nemějme obavy, že rozdělení národního bohatství mezi nás všechny bude nespravedlivé. Troufám si tvrdit, že jsme stáli a stále ještě stojíme na vysokém stupni sociální spravedlnosti a že v této věci nemohou s námi konkurovat ani nejsocialistiščtější státy světa, To neznamená, že bychom měli být spokojeni. Avšak snažme se, abychom se nejen dělili, ale též tvořili, abychom napřed tvořili, neboť jen tak se dostane na nás na všechny. ([Univ. prof. Dr.] Adolf Procházka [ministr zdravotnictví]. Zdravé základy hospodářské politiky. Osvobozený našinec 22.6. 1947, č.144, s.1-2, (úvodník).)
[4]Dnem 1. června 1949 vstoupilo v platnost snížení cen zboží na volném trhu. Ceny zboží klesly průměrně o 30%. Celá tato akce se ukázala velmi výhodnou pro státní pokladnu, neboť nastal vzestup koupěchtivosti občanů, obraty v obchodních domech převýšily obraty předčervnové, zisky z prodeje zboží jsou vyšší než zisky při původních lednových cenách. Tento zjev je zcela pravidelný, neboť je následkempotlačované inflace a proběhl již několikrát v zemích lidové demokracie. Naposled (23.6.1949) shrnul dosažené výsledky na tomto poli ministr Krajčír ve svém projevu v zásobovacím výboru sněmovny. Projev vyzněl poněkud podivně, neboť původně účelem celého zavedení dvojíchcen bylo odčerpat neoprávněnézisky šmelinářů a kapitalistů. (Oficiálně se ovšem prohlašuje, že dvojí ceny jsou zřízeny ve prospěch pracujících vrstev národa. Ministr však mezi záplavou různých čísel, jimiž byl celý jeho projev prostoupen, oznámiltaké statistiku sociálního rozvrstvení: před červnovým snížením kupovalo na volném trhu více než 86% příslušníků pracujících tříd (41% dělnictva, 23% zemědělců a 22% úředníků) a pouhých 14% připadalo na svobodná povolání. Po I. červnu se tento poměr přesunul ještě více k dělnické třídě. (50%). K tomu několik čísel: V prvních dnech prodeje za snížené ceny: prodej obuvi načtyřnásobné výši, prodej textilu 7,5 násobně výši než minulých měsících (Ing. Spáčil); obrat prodejen TEPu vzrostl o80%, obrat prodejen ZDAR (Praha, Na příkopě) o 100%. Národnípodnik Obchodní domy: 85% zákazníků jsou dělnici a zemědělciNP Textilia: 40,5% námezdně pracujích, 47,5% zemědělců.Zjištění SNB: motocykly koupilo 60% dělníků, 25% soukromých zaměstnanců, 10% veřejných zaměstnanců. Snížením cen se dostalo na trh více zboží, čímž se o něco zvýšila kupní síla určitých vrstev obyvatelstva. Tato skutečnost se všaknaprosto neprojevila tam, kde se měla projevit nejdříve, totiž v oficiálním ukazateli vývoje kupní síly obyvatelstva, v úředním indexu životních nákladů, jenž se pohybuje stále stereotypně ve stejné výši. Vypočítávání kupní síly, nebo její reciproké cenové hladiny, což vyjadřuje dnešní index životních nákladů, je prováděno zcela protismyslně. Dnešní index je vypočítáván na základě statků, jež spotřebuje k životu za jeden měsíc průměrná dělnická rodiny rodina (t.zv. spotřební koš). Jeho cena je v současné době při úředních cenách 3x vyšší oproti době předválečné, říká se tudíž a píše, že dnešní cenová hladina je trojnásobkem hladiny předválečné. To však není pravda. A) Dnešní spotřební koš nestojí třikrát tolik jako před válkou, nýbrž daleko víc. Jeho dnešní cena se počítá v cenách úředních, jako by si mohla dělnická rodina dnes koupit za úřední ceny vše, co si kupovala před válkou. Ve skutečnosti si však může koupit prostřednictvím lístků – jen zlomek předválečného spotřebního koše, zbytek si musí koupit na černo anebo na volném trhu za ceny za ceny daleko vyšší. Podle toho začal Státní úřad statistický počítat svůj vlastní index: úhrn potravin, jež obdrží dělnická rodina na lístky v úředních cenách, ostatní pak v cenách volných. Vyšla zajímavá čísla: ke konci r. 1947 by musela mít průměrná dělnická rodina příjem 15 až 17 tisíc Kčs měsíčně, aby si mohla koupit tolik potravin a statků, kolik kupovala před válkou. B) Nízké číslo oficiálního indexu zapřičiňuje také položka „nájemné“, která předpokládá, že se nájemné zvýšilo oproti předválečné době jen o 26%, (Dnes však –zvláště v nových domech nájemné 1000 – 1200 Kčs není zvláštností), C) Dosavadní struktura spotřebního koše se počítala podle vzoru z r. 1929. Od té doby se zcela určitě –zvláště po válce– změnila, D) úřední index nepočítá s t.zv. sociálním důchodem, tj, s lacinějšími cenamipotravin v závodních kantýnách, s rekreačními akcemi atd. Závěr: Dnešní index životních nákladů je zbytečným a krajně nespolehlivým ukazatelem. Počítá jen s úředními cenami a opomíjí ceny volné, černé a “šedé”, Cenová hladina není trojnásobkem, ale (dle vlastních výpočtů) pěti- až šestinásobkem cenové hladiny předválečné. Současný oficiální index ukazuje nanejvýš, jak by asi měla cenová situace vypadat, kdyby byl volný trh a neexistovaly jiné ceny než úřední. – Proto také Státní úřad statistický pracuje na jiném indexu. Jak vysvítá ze shora uvedených údajů o složení nakupujících na volném trhu a jak oznamují oficiální prohlášení, je tento vzestup cenové hladiny aspoň u dělnictva z velké části vyrovnáván vzestupem příjmů. Tak prohlásil svého času Zápotocký na konferenci ideových pracovníků KSČ, že reálná mzda dělníků byla (ovšem oproti r.1937, ne 1929 zvýšena u mužů o 88%, u žen o 96%, zatím co u úředníků klesla o 60%, u úřednic se zvýšila o 17%. Nominelně byl průměrný úřednický plat o 161 % vyšší než dělnický, nyní je vyšší jen o 30%. Od doby, na kterou se projev Zápotockéhovztahoval, nastaly však nové změny, které rozšířily mezeru mezi úřednictvem a dělnictvem, jednak mezi různými kategoriemi dělnictva, zejm. mezi úderníky a ostatními. Kromě toho připadá přidělnických příjmech stále ještě veliká část na černé mzdy, které se postupně odbourávají. ((Prameny k dějinám III. odboje. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech1948-1949. Praha: Centrum pro studium československé exilové politiky University Palackého v Olomouci 1995, s.515-517)
[5]Cidlina – to je ten kraj, kde řádil agent Holejko, alias Malý, kterého nám odmítli vydat USA v r. 1967. Pokud agent Holejko nebyl totožný s agentem Malým, tak neexistoval důvod, proč by nemohl být vydán. Není divu, že paní učitelka těžce litovala násilné smrti Kuchtíka.
[6]V roce 1921 si například kancelářský úředník vydělal mezi čtyřmi až sedmi tisíci korunami za rok, vyšší úředník okolo dvaceti tisící korun. V roce 1929 museli dělníci na jednu stovku pracovat zhruba 19 hodin. Například řemeslník si vydělal okolo 270 korun týdně, dělnice v tabákovém průmyslu za stejný čas zhruba o sto korun méně. V roce 1939 činila průměrná hodinová mzda od 2,35 do 5 korun. Vyšší platy pobírali například zaměstnaní v chemickém, nižší naopak v textilním průmyslu. Na stokorunu bylo třeba pracovat přibližně 27 hodin.
Zaměstnanci, kromě pracujících v zemědělství, si v roce 1949 vydělali průměrně 870 korun za měsíc. Na jednu stokorunu tedy museli pracovat zhruba 24 hodin. V roce 1959 se průměrná roční mzda pohybovala okolo devíti tisíc korun. Pracovní měsíc měl více než 200 hodin, neboť se chodilo do práce i v sobotu. To znamená, že na jednu stokorunu bylo třeba pracovat zhruba 28 hodin. V roce 1969 se pracovalo na jednu stokorunu třináct a půl hodiny. Za rok si totiž zaměstnanci v průměru vydělali okolo šestnácti tisíc korun, tedy zhruba třináct set korun za měsíc, ve kterém odpracovali v průměru 187 hodin. Průměrná hodinová mzda v roce 1979 činila 11,50 koruny. Na jednu stokorunu se tedy muselo pracovat necelých devět hodin. Na jednu stokorunu se v roce 1989 muselo strávit v práci asi šest hodin. Průměrný měsíční příjem totiž činil 3161 korun. V roce 1999 musel člověk s příjmem 12 tisíc korun na jednu stokorunu pracovat zhruba jeden a půl hodiny. Zdroj: https://ekonomika.idnes.cz/co-se-dalo-v-historii-koupit-za-sto-korun-ffx-/ekonomika.aspx?c=1999M301F02A V podstatě toto je velmi zajímavý vývoj, který ukazuje, že spotřebitel, disponující jednou stokorunou, mohl v dlouhodobém horizontu pociťovat jako své relativní chudnutí, i když vzrůstající počet stokorun v jeho peněžence ho mohl úspěšně přesvědčovat o opaku.
[9] V r. 1929 na získání jednoho dolaru bylo nutné vynaložit cca 34 korun. Jinak řečeno, v přepočtu na koruny hodinová mzda kvalifikovaného dělníka v USA činila tak 22 tehdejších československých korun. V roce 1929 se Národní banka Československá zavázala krýt hodnotu československých korun zlatem, čímž došlo ke vzniku měny kryté zlatým standardem. Jedna koruna byla teoreticky směnitelná za 44,58 mg zlata, díky tomu byla koruna československá ve světě považována za pevnou a stabilní měnu. V dalších letech se ale zlaté krytí koruny v důsledku hospodářského a měnového vývoje měnilo a hodnota klesala strmě dolů. Už v listopadu 1945 byla stanovena relace jedné koruny ke zlatu na 17,77 mg. (vizhttp://www.zivnostenskelisty.cz/clanky/2891-koruna-prvni-republiky-patrila-mezi-nejtvrdsi-meny-sveta-kdeze-lonske-snehy-jsou ), což vedlo ke stanovení úředního kursu 50,-Kčs za dolar, což signalizovalo ochotu naší národní banky kupovat padesát korun od vybraných centrálních bank v jiných státech za jeden dolar. Podle dopisu kapitána P. generálnímu tajemníkovi KSČ Rudolfu Slánskému však naše měna zase tak pevná nebyla. Soudruh generální se měl proč pěkně začít ošívat: Po návratu do Prahy o vánocích r. 1946 v Londýně jsem měl u dr. Zemana v úřední pokladně uložen obnos 10 000 anglických liber. Dr. Toman mně v Praze požádal, abych mu ihned obstaral 1 000 000 Kčs. Tento obnos jsem mu předal. Obstaral jsem jej tak, že jsem si vypůjčil od čsl. občanů Kčs s tím, že obdrží v Anglii anglické libry. Podle tehdejšího černého kursu 10 000 anglických liber rovnalo se 3 000 200 Kčs, Podle dispozic dr. Tomana jsem v Praze nakoupil za dalších 1 000 000 Kčs perly. Tyto perly dopravil do Londýna dr. Zeman asi v prvé polovině ledna 1947, když se vracel ze své úřední návštěvy z Prahy do Londýna. Já jsem se do Londýna vrátil až koncem ledna. Perly jsem v Londýně prodat nemohl, takže jsem se je uskladnil v jedné z budov československého velvyslanectví v Londýně. V březnu 1947 jsem se vrátil do Prahy. Tehdy mě dr. Toman požádal, abych mu ihned odevzdal 1 000 000 Kčs. Obnos jsem mu obstaral obvyklou cestou, tj. vypůjčením peněz od čsl. občanů, kteří chtěli svoje peníze dostat ilegální cestou do Anglii a tam za ně obdržet anglické libry, a tento jsem mu odevzdal (Hanzlík, František: Případ kpt. Adolf Püchler. Praha: ÚSTR 2006, s.18-19).
Proč měl soudruh generální znervóznět na základě této informace. a ihned po Únoru 1948 projevit svůj souhlas s uzavřením hranic? Pokles černého kursu anglické libry z 400, respektive 350 a 330 korun v červenci 1946 na 300 korun v prosinci 1946 znamenal, že přes ilegální vývoz kapitálu československých občanů na Západ formou konverze korunových úspor v ilegální úspory librové v zahraničí (srovnej Hanzlík, 2006, s. 19,) ještě rychleji rostl ilegální vývoz jablonecké bižuterie a dalšího zboží z Československa, jehož produkce byla nutně tak financována z úvěrových zdrojů, vzniklých tištěním inflačních peněz (zjednodušeně řečeno).
[10] Dnes přijde oběd v restauraci na 200-300 Kč., tedy asi také na tu hodinu a půl práce.
[11]Glos Bohuslav. Co jsem viděl v Americe.Olomouc MCMXXXIII. Vytiskl V. Horák v Prostějově pro nakladatelství Čeňka Berana v Olomouci. [172 s. Obálku nakreslil Aljo Beran.], s.62-63.Spojené státy dosáhly opravdu závratné výše v hospodářských výsledcích. Jak uvádí Faulkner v knize »American Econornic History« měly Spojené státy v roce 1929 tento podíl na světové výrobě různých artiklů: 80% automobilů celého světa, 80% hospodářských strojů, 70% kukuřice, 70% telefonů, 70% kaučukového zboží, 66% petroleje, 66% bavlny, 60% aluminia, 52% uhlí atd. Tato čísla objeví se nám však v pravém světle teprve tehdy, když si uvědomíme, že 120 mil. obyvatel U.S.A. tvoři jen 6% obyvatelstva celého světa, že Spojené státy kryjí toliko 7% povrchu země. Celkově tedy 6% obyvatelstva celého světa vyrábělo přes polovinu produktů země. Je pochopitelné,
že životní úroveň amerických občanů mohla a může být daleko vyšší, než v kterékoliv jiné zemi. (Tamtéž, s. 61)
[12] K 1.1. 1946 ČSR uplatňovala reparační nároky ve výši 347 miliard korun. [Za války byla řada našich velkých podniků nucena dodávat Německu, při čemž mnoho účtů zůstalo nezaplaceno. Celkem máme takto za říši 9 a půl miliardy pohledávek, které mají být uhrazeny až z reparačních platů. Jelikož postižené firmy jsou namnoze samy dlužny za dílčí dodávky surovin či polotovarů a jsou nyní žalovány, schválí parlament v nejbližší době zákon stanovící, aby tyto žaloby nebyly zatím projednávány. Zatím osnovu zpracoval včera výbor právní. (–jj- [Praha, 18. června]: 9 a půl miliardy dubiosních pohledávek. Zákon, aby nemohly být vymáhány. Osvobozený našinec 19.6.1947, s. 4) [ČSR bylo ze strany Německa vyplaceno 230,1 mil. Kčs]. Podle zprávy nejvyššího účetního kontrolního úřadu o výsledcích státního hospodaření za r. 1939-1945 činily výdaje 37 miliard, příjmy 22 miliard. Z hlediska oblastního tento 15 miliardový schodek se rozděluje mezi české země ve výši 27,1% a na Slovensko ve výši 52,9% [?]. (Prameny k dějinám III. odboje. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948-1949. Olomouc: Univerzita Palackého 1995, s.297). Podle téhož zdroje ceny od r. 1937 stouply o 328%, životní náklady o 320%. Národní důchod pak měl dosahovat výše 2969 milionů dolarů, státní dluh 169 milionů dolarů (2182 dolarů na obyvatele).
Plán státního finančního hospodářství na tento rok není příliš potěšující. 73 miliard státních výdajů, k tomu ještě výdaje samosprávy a investice dvouletky v rozpočtu nezahrnuté, celkem asi 100 miliard Kč, a to bylo ještě 44 miliard seškrtáno! Jak si pak ovšem představují vzestup životní úrovně lidu, odhaduje-li se hodnota celkového národního produktu pro rozpočtový rok 1947 na nějakých 160 miliard Kč, tak to je záhadou i nejloyálnějšímu optimistovi. Ve srovnání s rokem 1938, kdy bylo na našem státním území na 15 miliónů obyvatel, máme dnes při 11 milionech o 110 000 veřejných zaměstnanců více. (Miroslav Švestka: Kde spořít? Osvobozený našinec 9.1. 1947 (č.7, úvodník)
Zemědělec před válkou koupil za 1 q pšenice 3 páry bot od Tomáše Bati, dnes v ČSR nekoupí zemědělec za 1 q pšenice ani 1 pár bot ve znárodněném podniku, který je anebo má býti pod kontrolou lidu. Zemědělec ještě teď 19krát dráže prodává a 28krát dráže nakupuje než v r. 1919. ([Posl. Ing.] R. Sochorec: Zemědělci rozhodnou, jak to s nimi dopadne. Osvobozený našinec 11. 1.1947, s.5. Rentabilitu výroby vepřového masa může zajistit jen cena 36 Kčs/kg živé váhy v článku ([poslanec Ing.] Rostislav Sochorec Snižte ceny živočišných výrobků – a zhroutí se dvouletka 7. února 1947, s.5.) Spotřebitelská cena vepřového se pohybovala mezi 64 až 92 Kčs za kilogram.
„Společnost pro mezinárodní politiku“, neoficiální, ale vlivná studijní skupina praví ve své zprávě o Československu, že musí přesvědčit Spojené státy a západní Evropu, že jeho „cesta k socialismu“ je jeho vlastní cestou, a nikoliv zřízením podle ruských zvyklostí. Paní Winifred Seidelová v této zprávě píše o československé industrializaci, že mají-li se naděje kladené ve dvouletý plán splniti, musí tato země udržovat těsné styky s Ruskem, avšak současně obdržet průmyslové dodávky od velmocí západních. Zda-li se to podaří, závisí „na schopnosti československé vlády přesvědčit západní mocnosti, že nastoupená cesta k socialismu byla určena československou tradicí spíše než napodobením ruských zkušeností“. Píše dále, že výsledky znárodnění průmyslu jsou zčásti mařeny soutěží a též „neznalostí“ některých politických“ ředitelů. (Washingston, UP: ČSR musí přesvědčit svět o vlastní cestě. Výsledky znárodnění průmyslu jsou prý mařeny soutěží a neznalostí. Osvobozený našinec 19.2.1947)
Na ceny potravin se doplácelo v roce 1945 500 až 600 milionů, neboť výrobní náklady se zvětšily a ceny zůstaly na stejné výši. Spolu s doplatkem na uhlí to dělalo pro státní pokladnu 10 miliard ročně. Co se týče cenového indexu, nejsme prý daleko od Velké Británie, či USA, jsme na tom hůře než v Dánsku nebo dokonce v Norsku, ale lépe než ve Švédsku! Naše drahota však není závadou při vývozu, který je schopen konkurence a který dík jí vykazuje aktivum 4 miliardy. Životní potřeby zdražily trojnásobně, cigarety jsou však desetkrát dražší než před válkou a drahotou cigaret platíme levnější chléb. Ve mzdách jsme nad trojnásobkem tím spíše, že byla provedena různá sociální zlepšení, mezi něž na první místo nutno počítati přídavky na děti. Hodinové mzdy jsou asi čtyřnásobné proti předválečným. Od února loňského roku mzdy ještě stouply, a to asi o 22 procent., takže průměrná mzda dělníka je dnes 2.242 Kč, úředníka 3646 Kčs. V cenách výrobků se mzdy podílí asi jednou čtvrtinou. Je to bohužel o 4 procent méně než v loňském roce, ale vývoj není znepokojivý. Značnou část pozornosti věnoval Dr. Mauer nadměrným ziskům a pravil, že cenový úřad, ačkoliv má jen 280 zaměstnanců, šel ve své cenové regulaci nejdál na celém světě, ale přesto nemůže zachytit či kontrolovat každý ze 17.000 průmyslových, 176 000 řemeslných a 134.000 jiných podniků. Kde jde o věc kvality či důvěry a poctivosti, tam končí možnost NUC a začíná činnost policie. Byla sice vydána vyhláška, že podniky mající nadměrné zisky, musí snížit ceny, ale úspěch byl pranepatrný. Mnohde jde však o zisky ze zhodnocení zásob, které NUC povolil, aby hlavně velkým a národním podnikům pomohl. V jednom sektoru jde o miliardy, v druhém o sta milionů, které mají být použity na investice a situace nedobytných pohledávek. Je jisté, že tyto peníze jsou částí položky 31 miliard nových vkladů, které jsou na knížkách a kontech peněžních ústavů. Zde jsou ovšem také zisky s nadsazených cen, ale postihnout je není dost dobře možné. Vklady ve výši 31 miliardy nejsou však samy o sobě ničím zlým či nebezpečným nebo zvláštním, neboť i před válkou, a to v době normální, jsme neustále zaznamenávali 15 miliard vkladů. Proč jsou dnes vysoké ceny? Na to jsme slyšeli od Dr. Mauera několik odpovědí. Výnos daní byl větší o 10 miliard než se čekalo, rozpočet je o 50 proc. vyšší než před válkou při menší výrobě, sociální opatření jsou větší a dražší, máme delší dovolené a zaměstnavatelé nevyvažují vážných důsledků při absencích zaměstnanců ze strachu, že by byli obviněni z asociálnosti. Kromě toho produktivita je menší, neboť ubylo 216 000 manuálních pracovníků a přibylo 114.000 úředníků v soukromých a 110.000 úředníků ve veřejných službách. To vše musí hospodářství zaplatit v cenách. Zlevňovací kampaň, která již brzy začne, bude se opírat zčásti o postižení nadměrných zisků všude, kde to půjde, ale bude také znamenat zatížení státní pokladny a hospodářství vůbec. Před ukončením dvouletého plánu není možné počítat, že v hornictví vyrovnáme ztráty, nebo že bychom dokonce mohli vybírat daň z uhlí, naopak, že hodláme od 1. března platit dolům na výpomoci na vyrovnání schodků. (Drahotou cigaret vykupujeme levnější chléb. Proč jsou dnes vysoké ceny. – Zlevňovací kampaň bude též znamenat zatížení státní pokladny a hospodářství vůbec. Předseda NUC Dr. Mauer o cenách. Osvobozený našinec 12. 3. (č.60), s. 2
Proč jsou národní podniky pasivní. Mají o 35 procent úředníků víc než podniky soukromé. Neodborní a bezhlaví lidé v čele a odborníci na podřízených místech. Rozpočtový výbor UNS žádá o zprávu ještě také min. sociální péče. Lidovec prof. Klímek: Jdeme na kořen věci. Tamtéž, s.2.
Ve Spojených státech bylo před válkou 27 milionů motorových vozidel, takže jedno připadalo na čtyři obyvatele. V Anglii připadalo auto na dvacet lidí, ve Francii, Holandsku a Švýcarsku na sedmnáct. U nás jsme měli 200.000 motorových aut čili pro 75 lidí jedno. Minor stojí továrnu 98.000 Kč, Škoda 94.000 Kč, Tatra 57b 97.000 Kč. I když tyto vozy vyvážíme do Švýcar, Švédska a Belgie za 50.000 až 60.000 Kč, budeme již v druhé polovině roku drazí a vývoz ustane. Komu prodáme auta, jichž ve dvouletce máme vyrobit 40.000? Za benzín platíme 12 Kč. V Turecku stojí 5,45, v Belgii 5,22, v Holandsku 3,80, ve Francii 3,38, ve Švédsku 5,74, v Dánsku 6,25 a ve Spojených státech 2 Kč. Dovezený benzín nás stojí 2,60 Kč, s poplatky to dělá 4 Kč, s tříkorunovou daní 7. Kč. Pět Kč doplácíme na výrobu syntetického benzínu ve Stalinových závodech, Jsme posledním státem na světě, který vyrábí umělý benzín. (Ani jedno auto jsme neprodali se ziskem. Komu prodáme 40 000 aut, když v cizině jsou drahé za polovinu výrobní ceny? Máme nejdražší benzín, pneumatiky a správkárny na světě. Kdybychom vyvezli uhlí ze Stalinových závodů, dovezeme dvojnásobek vyrobeného benzínu (Tamtéž, s. 5)
Republika všeobecně zchudla, co se týče jmění, pokles kupní síly, nedostatek surovin. Cizina bude vždy schopná v důsledku technicko-ekonomického pokroku vyráběti daleko laciněji nežli my, zvláště když převážná část našeho průmyslu jest zastaralá a bude třeba provést nedozírné investice, aby byl vůbec soutěže schopný výkonem a cenou. Světová produkční kapacita na západě bude jisté také uplatňovati v důsledku své velké výrobnosti svůj mocensko-politický vliv. O jeho důsledcích nevíme zatím nic více nežli to, že určují, respektive budou spoluurčovati hospodářské osudy nastávající doby. Nastává pro nás období velkého strádání a vypětí sil. Bude jen záležeti na nás všech bez rozdílu politického přesvědčení nebo stavovské roztříštěnosti, zda se zavčas probudíme z velké zaseté nevraživosti a počneme „makat“, ale skutečně poctivě a svědomitě všude tam, kde nám naše země naskytá prvotní možnost k práci, a tj. předně v našem zemědělském sektoru a pak i v průmyslovém. (Ing. R. Kunze. Předpoklady exportu. Osvobozený našinec 18.2.1947, č.41, úvodník)
Má-li dvouletka mít v zemědělství úspěch, musí se jí dát, co jí patří. Lidi k práci a náležitou odměnu za práci. V zemědělských cenách jsme už tak daleko, že metrák pšenice stojí právě tolik jako pět hodin práce kvalifikovaného slévačského dělníka. Přiveďte rolníka, který vyrobí metrák pšenice za pět hodin práce a přestaneme tvrdit, že Durišové nepatří do vlády a Koťátkové do ministerstva. ( J.P, Zemědělci a dvouletka Osvobozený našinec 19.2. 1947, č.42, úvodník).
Byt za 180 nebo 300 tisíc Kč, Největší zdražení nezaznamenala lidská práce, nýbrž surovina, o níž dřív nebylo nouze: dřevo V Praze bydlí plná třetina lidí v bytech o jedné místnosti, tj. v pokoji, kde se vaří, spí, děti dělají úkoly apod. Stavební náklady jsou neúměrně vyšší oproti minulým letům. Krychlový metr zdiva stojí téměř 1.000 Kč, zatím co dříve stál 130 až 160 Kč. Práce sklenářská je čtyřikrát dražší, klempířská osmkrát, kanalisační čtyřikrát až pětkrát. Je to dříví, které zdražilo v některých druzích téměř až o 2.000 procent! Kulatina stála 150-160 Kč, dnes stojí 2.600 Kčs a více. Řezivo 220 až 250, dnes 1.100 Kčs. Prkna 250 až 300, dnes 1.300 Kčs. (Osvobozený našinec 11.3.1947, s.5)
Rozbor důsledků přímých cenových intervencí do výroby ve výši 6 miliard (B.P. (K cenovému problému. Osvobozený našinec 15.4. 1947 [úvodník])
V dalším mluvil Gottwald o cenách zemědělských výrobků. Uznal, že dříve zemědělec mohl koupit za cenu metráku obilí tři páry bot, kdežto nyní pouze jeden. Ale zemědělci prý musí uznati, že suroviny na obuv kupujeme až pětkrát dráže než dřív. To je ovšem pravda, ale to nic nemění na situaci zemědělců. Také oni vyrábějí mnohem dráže než Baťa a přece je velká disparita mezi jejich a průmyslovými výrobky. Také srovnání mezi dřívější a nynější cenou řepy velmi pokulhává, i když předseda Gottwald pravil že je pětkrát vyšší než jednu dobu před válkou. To je pravda. Jenže zapomněl dodati, že jsme cukr vyváželi 50-60 Kčs , což byl asi pětinásobek ceny řepy, kdežto nyní vyvážíme za 800-900 Kčs, což je patnáctinásobek nynější ceny, takže tu vydělává na práci zemědělce někdo zcela jiný daleko více než před válkou. (Komunistická strana a zemědělci. Kl. Gottwald přijel do Olomouce zachraňovat posici. Zcela neuspokojující výklad. Tamtéž, s.2.) Pro ilustraci: Zatímco v r. 1938 průměrný hektarový výnos cukrové řepy činil 295,3 metrických centů, tak v r. 1944 klesl na 216 metrických centů (Štolleová, Barbara. Pod kuratelou Německé říše, Praha: Univerzita Karlova 214, s. 260), tak pro rok 1950 byl plánem stanoven cíl dosáhnout 269,5 q na hektar ((Prameny k dějinám III. odboje. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948-1949. Olomouc: Univerzita Palackého 1995, s. 771), tak ve špatném roce 2016 průměrný hektarový výnos cukrové řepyčinil 60,94 tuny z hektaru.
Praha 14. dubna – Naší stavební dvouletce se staví v cestu dvě těžko překonatelné překážky: nedostatek pracovních sil a materiálu. Jen v Čechách a v zemi Moravskoslezské bude nutno získat 70.000 pracovních sil. V celé republice pak chybí ke splnění dvouletky podle odhadu asi 220 miliónů cihel. (35.000 veřejných zaměstnanců do stavebnictví? Ke stavbě potřebujeme lidí a materiál. Tamtéž, s.4).
Šest procent státních zaměstnanců do zemědělství. Palackého universita první na pomoc našim lesům. Osvobozený našinec 18.4. 1947, s. 4.
Největší prostějovské konfekční závody Rolný, Nehera, Sborowitz a Silesia byly znárodněny a sloučeny v jeden celek – oděvní průmysl. Ostatní firmy, pokud zůstaly v soukromých rukou, jsou v situaci poněkud nevyjasněné a stěžují si na nedostatek přízně vládnoucích a rozhodujících míst, ať se jedná o příděl materiálu či možnosti dalšího rozvoje. Je sice pravdou, že vzniklo nadměrné množství konfekcí po minulé válce. Zkušenost však říká, že není třeba umělých zásahů, které vyvolávají jen zbytečné trpkosti a nechuť. Všichni narážejí na jednu velkou potíž, že naše hotové výrobky konfekční jsou mnohde příliš drahé. Jinde se vyrábí mnohem levněji a již dnes jsme postaveni před otázku: buď se přizpůsobiti, anebo prohrát své posice na světovém trhu. (Naše oděvy jsou na světovém trhu drahé. Potřeba zdravé konkurence národních a soukromých podniků a svoboda podnikání. Osvobozený našinec 18.4. 1947, s. 4)
V parlamentní rozpravě komunista Janouš chválil hospodářství strakonické Zbrojovky, protože na výrobu motocyklu je dnes zapotřebí jen 80 hodin, zatímco ještě v loňském roce se pracovalo 125 hodin na jednom kuse. Až docílíme 65 hodin, budeme bez světě bez konkurence. (Osvobozený našinec 24. 4. s.1 (č. 96))
Při snížení cen životních potřeb se před měsícem „svezl“ také plynový olej pro zemědělce a petrolej, kteréžto látky byly zlevněny o 3-4 Kčs na 1 litr. Jak nyní sdělil ministr průmyslu Laušman a ministr zemědělství Ďuriš ve sněmovně a ve zvláštní odpovědi lidovým poslancům, bylo snížení provedeno s přihlédnutím k jejich interpelaci, podané začátkem roku. V tichu dokázali tak lidovci pro zemědělce více než jiní s halasem. (Lidoví poslanci vymohli zemědělcům snížení cen pohonných látek. Zajímává odpověď ministra průmyslu a ministra zemědělství na interpelaci lidových poslanců.Osvobozený našinec 30.4.1947, s. 2)
Československá delegace na mezinárodní dřevařské konferenci v Mariánských Lázních požádala o poskytnutí zahraničních úvěrů, aby čs. dřevařský průmysl mohl nakoupiti moderní strojní zařízení. Naše delegace požádá OSN pro zemědělství a výrobu, aby poskytnutí úvěru Československu doporučila. (Čs. dřevařský průmysl žádá o zahraniční úvěry. Osvobozený našinec 4.5. 1947 (č.104), s.2)
Londýn, llst. Na oslavách 2 výročí osvobození Československa v Londýně prohlásil parlamentní podtajemník stát. ministra Mac Neile Davies, že v rámci plánu o dovozu ze zemí válkou postižených sjedná Británie s ČSR dohodu o dovozu zboží v hodnotě několika milionů liber, které bude dovezeno v příštích 12 měsících. Dovoz bude rozšířen na mnoho odvětví. Dovozu důležitých druhů zboží, jako např. dřeva, je největší překážkou cena. Československé ceny jsou příliš vysoké. Snížení by znamenalo zvýšení obchodního styku. (Naše ceny jsou stále příliš vysoké. Osvobozený našinec 8.5 (č.107))
Londýn – ČTK. Vičánek pravil, že Československo potřebuje finanční pomoci ze zahraničí. Jistou pomoc již obdrželo od Britannie a od jiných zemí, a americká půjčka byla na cestě, ale byla v poslední minutě odvolána z neznámých příčin. O Trumanově půjčce Řecku prohlásil, že my bychom takovou pomoc odmítli, neboť by omezovala naši suverenitu. V létě budeme jist maso z konserv. Není možno dovézt obilí ani maso ani tuky – dávky masa asi neklesnou po 1.500 g. (Československo a půjčky ze zahraničí. Poslanec Vičánek promluvil na tiskové konferenci v Londýně. Osvobozený našinec 9.5., s. 1 (č. 108) s.2)
Zemědělci při nízkých cenách pšenice a nedostatku krmiv prý pšenici skrmují. Nutno dodat Slovensku 3500 vagónů žita a 851 vagonů osiva. V jednání o dovoz ze zahraničí jsme byli neúspěšní a zatím máme zápornou odpověď z USA, Kanady, Argentiny a Brazílie. Také chybí 40 000 dojnic.
Dr. Jan Kubelík, generální ředitel PVV po svém návratu z USA sdělil novinářům, že obchod jako vždy zůstal zrcadlem hospodářské situace. Zatímco podzim byl ve znamení hladu po zboží, tak jaro znamená nejen u nás, ale také pro celý svět normální obchod. V Americe jsou plné sklady ledniček a radiopřijímačů, které nikdo nechce. S hlediska oboru gumárenského a obuvního je Amerika soběstačná v levném zboží, ale čeká prý na naší přepychovou obuv. SSSR nechce naše boty, neboť věnuje vše na průmysl. Generální ředitel nár. podniku Textil Ing. Adámek v SSSR nedokázal zajistit dodávku lnu kvůli neúrodě a vyjednal jen polovinu loňské dodávky bavlny, protože vzrostla poptávka ostatních slovanských států. Problém je také v zastaralém zařízení našich továren. Podle zprávy ředitele těžkého průmyslu Ing Fabingera v tomto oboru jsme stále nejlevnější a při tom stejně dobří jako jiní. Můžeme čekat trvalý odbyt. Kdybychom továrny nepostavili, postaví je jiní. Za nynějšího stavu věcí není možné na trvalo udržovat výrobu aut. Děláme tak již jen z vojenských důvodů. Jinak by bylo lépe ji vůbec zastavit, neboť máme pětkrát horší výrobní podmínky než jinde, Ameriku v to nepočítajíc. Keramika podle generálního ředitele Dr. Charváta je na 80 procentech předválečné výroby a trpí nedostatkem pracovních sil. Prodali jsme, co jsme mohli. Snížení cen uškodilo veletrhu i našemu mezinárodnímu obchodu, neboť zahraniční kupci protestovali, že mají platit vyšší ceny než domácí trh. (Počítá se se zastavením výroby aut. Rozmluva s generálními řediteli našich znárodněných podniků. Těžký průmysl má zajištěné trhy; je levnější a stejně dobrý jako cizí. – Amerika čeká na naší přepychovou obuv – Z SSSR dostaneme letos jen polovin vlny a bavlny – Mechanisace v textilu USA 90 proc., SSSR 60 proc, my 3 proc. – Postavíme ještě jeden veletržní palác Osvobozený našinec 10. 5. 1947, s.1 (čtvrtek, č.109)
Mezi 15. a 20. květnem má dojíti k uzavření dolů na železnou rudu v okrese šternberském. Náš list přinesl již obsáhlou zprávu, kde bylo číselně prokázáno, že šternberská ruda je mnohem lacinější než ruda slovenská a co do kvality je při nejmenším stejně hodnotná. Po osvobození byly doly znovuzřízeny miliónovými investicemi, kterých nebylo dosud plně využito a Vítkovice měly v úmyslu v nejbližší době doly dále zdokonalovat, což je nejlepším důkazem, že šternberská ruda jim vyhovovala. Ve Stráži lidu bylo však uveřejněno tvrzení, že vyšší státní zájmy vyžadují, aby šternberské doly byly zrušeny. Moudře či chytře však bylo zamlčeno, které jsou ty „vyšší státní zájmy“ Naše mínění je, že nemůže býti vyšším státním zájmem, aby byly rušeny doly, které teprve nedávno pohltily miliony na nová zařízení, doly, které prosperují, doly, které dodávají lacinější rudu stejně kvalitní než vzdálené doly slovenské, nemůže býti vyšším státním zájmem dovážeti rudu zdaleka a zatěžovati naše dráhy dalekou dopravou, když je možno rudu dodávati z blízka. Nemůže býti také vyšším státním zájmem dovážeti špatnou rudu z dalekého zahraničí, vyjímaje rudu švédskou. A jde-li v tomto případě o vyšší státní zájmy, pak národ m právo vědět, které zájmy to jsou. Z 380 horníků šternberských dolů, kteří se původně bránili zrušení dolů, polovina se již vyslovila pro vystěhování. Byli pro to již patrně zpracováni. Zdali se však těmto horníkům řeklo, že v uranových dolech jáchymovských budou velmi zle ohroženi na zdraví a že musí počítat, že jejich život bude o několik let kratší? Víme, že do těch dolů musí také někdo jít, ale těm, které tam posíláme, musíme vše upřímně říci, aby věděli, do čeho jdou. Druhá polovina dělnictva má být zaměstnána prozatím při demontáži důlního zařízení, v Chronotechně a 70 jich má jíti do zemědělství a stavebnictví. Proč mají jíti horníci do stavebnictví, když máme horníků málo a v úřadech dosud sedí skoro třicet tisíc zedníků, tesařů a betonářů? Je to také rozumné, teprve nedávno osídlený kraj zase vylidňovati? Ti lidé se již v nových domovech zařídili a nyní se mají stěhovat zase jinam. To všechno je ztráta času, peněz a také mravních hodnot Takové bezplánování nikoho nemůže uspokojit a nikoho nenadchne k usilovnější práci. To je špatná služba dvouletému plánu. (-bon-. Proč mají být zrušeny doly na železnou rudu na Štenbersku. Osvobozený našinec 11. 5. 1947, s.1 (neděle, č. 110), s.5
Nově zřizovaný fond národního hospodářství má míti hlavně za úkol likvidační náhrady bývalým majitelům za znárodněné podniky, a to tak, že vydá státem zaručené cenné papíry, které budou samozřejmě umořovány a amortisovány z výše jmenovaného vyrovnávacího účtu. (Ing. R. Kunze. Oddlužení průmyslu. Osvobozený našinec 13. května 1947, č. 111 (úvodník)
935.000 m látek prodáno na černo [Prodeje na černo se týkali Slovenska (závody Žilina, Trenčín), 60 trestních šetření, hrozí kromě výše uvedené také trest jednoročního vězení v pracovním táboře]. Ministr průmyslu: Šetřit, jinak se nám zhroutí vše. Tresty nemohly být vyšší než pokuta půl milionů korun. – Příčina katastrofy na dole Kohinor se prý nedá zjistit, ale jsou známá provinění proti báňským předpisům.- Politické důvody brzdí jmenování představenstev 201 národních podniků. – Stížnosti na vyvážené zboží nejsou prý četnější než před válkou [Z USA nebyl vrácen jediný motocykl.]. (Osvobozený našinec 5.6. 1947, č. 130, s.1, uprostřed nahoře).
Jak velký je vlastně vnitřní dluh, pokud revizní orgány shledávají, že hospodaření v podniku je řádné, i když tento nezaplatil 3 miliony na daních. A zdali tedy v tom případě bude půjčka 45 miliard korun stačit na úhradu schodku národních podniků. „Nepůjde věčně opakovat starou výmluvu, že náš průmysl byl okupanty rozvrácen. Lid a národ už dávno zajímá otázka aspoň trochu řádného ošacení a až nyní se dozvídáme z úst samého ministra průmyslu, že 935 tisíc metrů látky bylo prodáno na černo. (mimochodem tak dvoje trenýrky pro jednoho obyvatele – pozn. J.Ř.) Jestliže předseda vlády a předseda KSČ říká, že žijeme u nás poměrně nejlépe ze všech států, má sice pravdu, ale pravdu dočasnou, poněvadž je nebezpečí, že po tomto předčasném luxusu bude následovat opak. Máme Národní frontu, a vše, co bylo vykonáno, bylo vykonáno společnou prací vlády NF. Kdo si však přečetl nejnovější plakát KSČ s nápisem „Suďte sami!“, musí dojít k závěru, že u nás NF existuje jenom na papíře, jinak všechno udělali jen komunisté, a kdyby jim byl národ svěřil důvěru naprosto většinovou, byli bychom ještě dále. Komunisté získali 40 procent hlasů, a chceš-li si polepšit, jdi s nimi, aby měli naprostou většinu. (Václav Černý. Posuďte sami! Osvobozený našinec 12.6.1947, č. 135, úvodník,)
900 000 osob je odkázáno na příjem ze státní pokladny. Zatímco v roce 1934 připadal jeden veřejný zaměstnanec na 36 osob, dnes musí jej uživit 22 poplatníků. Státní úřady již před válkou přeplněny. V letech 1934-1938 přibylo 58 000 státních zaměstnanců (Osvobozený našinec 15.května 1947, č.138, s. 4)
Z Čech nedovolený vývoz textilií a cukru, Ze Slovenska maso, tuky, ovoce a mouka. Vše zabaveno, dále cigarety, sardinky a káva. (Hospodářská kontrola na slovenském pomezí Osvobozený našinec 14.6. 1947, č.137, s.4).
Motocykly zatím jen do zahraničí. Osvobozený našinec 14.6. 1947, č.137, s.4.
Velká továrna v Šumpersku, která vyráběla motorové ventily, bude přemístěna na Slovensko. Strojní zařízení, celkem 50 vagonů, bude počínaje příštím týdnem odváženo do Myjavy, kde bude umístěno v nové moderní hale. Závody, jejichž výroba je z 50 procent určena pro export, budou zaměstnávat na 500 dělníků. (– zas –: Další průmyslový podnik na Slovensko. Osvobozený našinec 15.května 1947, č.138, s.2)
V obci Rataje u Olomouce byli u tamních rolníků zaměstnáni dva němečtí váleční zajatci, 41letý A. Reusch z Heilbrunnu a 42letý K. Ziegler z Drážďán. V těchto dnech oba od svých zaměstnavatelů utekli. Byli oděni v zelené uniformy. (Němcům se u nás nechce pracovat. Osvobozený našinec 17.6.1947, č. 139, úterý)
Musíme se snažit, abychom vnitřními rozpory nezjitřili mezinárodní hladinu a nepřilévali oleje do ohně. Při obědě upozornil předseda ZNV Ing. Chamrad ministra na to, že na Ostravsku na území, které tvoří jen 4,6% území republiky, se vyrábí 46% všech průmyslových výrobků. (Ministr Dr. A. Procházka ve Slezsku a na Ostravsku. Přispějeme k uklidnění světové situace svou konsolidací. Osvobozený našinec 17.6.1947, č. 139, úterý, s.1)
Sucha na Olomoucku znemožnila osevní plán. Olejniny zcela vyhynuly – 40 proc. ozimů nahrazeno jařinami – Ve výrobě živočišné jen u dobytka vepřového plán překročen (Osvobozený našinec 18.6.1947, č.140, s.1)
Národní podnik TESLA hlásí, že výroba v oboru rozhlasových přijímačů se tak slibně vyvíjí, že v krátké době dojde pravděpodobně ke zrušení dosavadního poukazového řízení při koupi přijímačů. Tato zpráva bude jistě s radostí uvítána všemi zájemci o radio. (– tst.m: Brzy volné přijímače. Osvobozený našinec 18.6.1947, č.140, s.2)
Reklamní oznámení: Rozhlasové přijímače dodáváme již opět volně v Radiocentrum Olomouc (Osvobozený našinec18.6.1947 (č. 140) poslední strana)
V úterý odjede komise plavebního odboru pověřenectva dopravy do Maďarska, kde převezme tři motorové čluny, které má Maďarsko dodat jako součást reparací. Motorový člun „Zobor“, převzatý od Maďarska před měsícem, je už v provozu a koná na Dunaji velmi dobré služby. (Z Maďarska obdržíme tři motorové čluny. Osvobozený našinec 19. 6. 1947, č.141, čtvrtek, s.2)
V úterní schůzi rady ZNV moravskoslezského byly 63 městům a obcím povoleny výpůjčky na stavbu škol, stavby a opravy chudobinců, na elekrisaci, vodovody a jiné investice. Rada projevila souhlas s přidělením zámku v Krakovci, okres Litovel, sokolské župě v Prostějově. Podle zpráv zásobovacího referenta je zásobování pšeničnou a žitnou moukou do žní zajištěno. Zlepšila se také situace v zásobování masem zvýšenou nabídkou. Ze severských států bylo dovozeno asi 147.000 kg mořských ryb a 709.000 krabiček rybích konserv, převážně sardinek. Příjem mléka v mlékárnách se zvýšil jen o jedno procento a prozatím nelze očekávat vzestup, protože je nedostatek zeleného krmiva. Pro nedostatek sýrů byl povolen dovoz většího množství švýcarského sýra, které dojde v nejbližší době. Zeleniny je dostatek a přebytky třešní se dodávají do Čech. Ze zahraničí bude na náš trh dodán holandský květák. Dopravní referent upozornil, že nelze zatím počítati s novými auty pro vnitřní provoz, protože musí být nejdříve naše dodávky do zahraničí. Družstevní referent požádal o zrušení národní správy ve spořitelních a záložanských spolcích v mnoha obcích našeho pohraničí, hlavně severovýchodního. Tyto spolky mají býti zlikvidovány. (Brno – ČTK: Dodávka mléka se nelepší. Rada ZNV o zásobovací situaci na Moravě. Osvobozený našinec 19. 6. 1947, č.141, čtvrtek, s.2)
Podle 34 hustě psané zprávy ministerstva průmyslu téměř nevyvážíme, neboť skoro všechen textil spotřebujeme. V letech 1947 až 1948 předpovídá se podle plánu dovozu textilních surovin a strojů v částce 7.671,5 mil. Kčs a vývoz v částce 8,682 mil. Kčs. Vývozní činnost textilního a oděvního průmyslu se od osvobození doposud nerozvinula a léta 1945 až 1946 vykazují ve vývozu slabou tendenci, která se přenesla i do letošního roku. V roce 1946 vyvezly národní podniky textilního zboží za 553,7 mil. Kčs a soukromé podniky za 291.5 mil. Kčs. Do května je hlášen vývoz asi 280 mil. Kčs. Náš vývoz měl by směřovat více do západních zemí, kde je t.č. odbytová krise textilu v důsledku vysokých cen, o jejichž snížení se usiluje. S vážnými překážkami setkává se náš textil i ve státech středo- a jihoamerických. Pro nedostatek vývozních přebytků mohl nám Svaz přenechati jen 6000 tun bavlny. Pokud jde o odbytiště devizově žádoucí, narážíme tam na nedostatky smluvních kontingentů a mezistátních dohod o výměně zboží a řada vývozů nebyla uskutečněna pro odepření dovozních povolení v dotyčných státech. Vývozní plán našeho textilu je doposud sotva 10 proc. zajištěn dohodami o výměně zboží. Další nevýhodou textilní naší výroby je nedostatek pracovních sil, kterých bylo k 1..3. 1947 zaměstnáno 161.000, z čehož 144.288 příslušníků české národnosti. V ohledu cenovém musí se náš průmysl vyrovnati zahraniční soutěži i za cenu přechodných ztrát. Bude pravděpodobně nutno rozdělit tuzemské textilní podniky na prospěšné pro export a podniky po této stránce neúspěšné a případně by výroba některého méně potřebného zboží musela být omezena. Exportní situace našeho textilního průmyslu je o to horší, že dnes musíme nejvíce vyvážeti na západ, kdežto před válkou se velká část vyvážela do jihovýchodních zemí. Průměrný počet úředníků v textilním znárodněném průmyslu činí 12 proc., tj. na 1 úředníka připadá 8 dělníků. Německé síly byly nejen pně nahrazeny českým dělnictvem, ale jejich počet byl téměř o 7000 zaměstnanců překročen. Průměrně zaměstnával textilní průmysl v roce 1946 asi 148.000 osob, z čehož bylo asi 18.000 úředníků. V oděvním průmyslu bylo zaměstnáno v roce 1946 asi 32.500 osob, z toho 6.500 Němců. S domáckými dělníky bylo u nás v textilu a oděvnictví v loňském roce zaměstnáno asi 210.000 osob a hodnota odbytu činila 18.821 mil. Kčs. Hodnota zboží pro export činí pouze 1,25 miliardy Kčs., tj. 8%. Hodnota odbytu v oděvním průmysl činila průměrně měsíčně 465 mil. Kč, z čehož na znárodněný průmysl připadlo asi 100 mil. Kčs. Hodnota nákupu činila v roce 1946 2.786,6 mil. Kčs. Ve lnářském průmyslu bylo zaměstnáno asi 7.000 osob. Zpráva končí konstatováním, že bez úspěšného vývozu nemůžeme míti dostatečnou zaměstnanost a v domácím textilním a oděvnickém průmyslu.(V textilu jsme již plně nahradili Němce. Musíme snížit vývozní ceny, i kdybychom měli plně přechodně doplácet. Osvobozený našinec 20. 6.1947, č. 142., s.3)
Jak se dovídá zpravodaj ČtK v Americe z dobře informovaných míst, je stanovisko ministerstva zahraničí Spojených států vůči Československu nadále kladné i přes útoky amerického tisku a rozhlasu. Všeobecně se odsuzuje nepředložený výpad rozhlasového komentátora Waltera Winchella, který prohlásil 15. června v americkém rozhlase, že president Beneš očekává každého dne komunistický převrat a že proto požádal svého londýnského lékaře, aby ho pozval „na léčení do Anglie“. Československo je v kruzích blízkých ministerstvu zahraničí označováno za hospodářsky nejuspořádanější stát střední Evropy. Na podkladě této informace byla Československu povolena americká půjčka na nákup bavlny. Rovněž naděje Československa na půjčku světové banky jsou velmi příznivé. (Amerika nám poskytla půjčku na nákup bavlny. Stanovisko USA k Československu je kladné. Osvobozený našinec 21.6. 1947, s.1)
Jen za minulý rok bylo u nás zastřeleno tolik zajíců, srnců, bažantů a koroptví, že tato pro konsumenty představuje hodnotu 800.000 kusů stokilových vepřů a 20.000 hovězího dobytka ve váze po 400 kg. (–jj-: 800.000 prasat a 20.000 hovězího zastřeleno. Osvobozený našinec 21.6. 1947, s.2)
V období od 8. až 14 června dovezli jsme po železnici z Turecka do ČSR přes Parkán 12 vozů vína a konserv ve váze 133 tun. Naproti tomu v témže období jsme vyvezli do Turecka 3 vozy se sklem a železnými výrobky a 60 nových nákladních vozů. (– TMD: Dovážíme víno a konservy z Turecka. Osvobozený našinec 21.6. 1947, s.2)
Zásobování do žní zajištěno, po žních je dobrá naděje na dovoz. Na Slovensku se nesní volně ani tolik, kolik my máme na příděl. – Příští úroda bude slabá! Správná poznámka posl. Kaďourka: zemědělce nemůžete trestat, když slepice nenesou, či pole nerodí.
(Zpráva ministra výživy: Sklízeň odhadovat podle skutečností, ne podle přání. (Osvobozený našinec 21.6. 1947, s. 2)
Komunistický poslanec Ing. Spáčil sdělil rozpočtovému výboru, že je v republice celkem 50 lidí, kteří pracují za mzdu vyšší, než 40.000 Kčs měsíčně. Bohužel žádný z poslanců se nezeptal, kdo je tím šťastným a hlavně, co všechno umí, když má tak velký plat. Možná, že by hlavně komunistická veřejnost byla překvapena a že by – kdyby z toho lidé chtěli vyvodit důsledky – ztratila KSČ hodně voličů. Protože tím zaměstnavatelem, který může tak štědře odměňovat je stát, a těmi šťastnými příslušníci dvou politických stran, které se spojily k jedenapadesáti procentům za účelem získání žlabů na úkor republiky. Ve své zprávě dále inž. Spáčil uvedl, že je nás 7.857 lidí, kteří berou na mzdě od 12.000 do 15.000 měsíčně, avšak téměř milión lidí, kteří nemají za měsíc ani 2.000 Kčs. To je největší procento. Před válkou téměř dva milióny lidí – rovněž většina – měla téměř polovinu, tj. 10.000 ročně. Jak je vidět, v platech a mzdách nejsme na trojnásobku, ale daně jsou čtyř až šestinásobné. Stálo by zato zjistit, jaké platy mělo před válkou oněch padesát odborníků. (– jj – : 50 šťastných se mzdou nad 40.000 Kčs za měsíc. Stálo by za to vědět jejich jména. Osvobozený našinec 21.6.1947, s.2)
Víte, že na výrobu umělého benzínu spotřebují se u nás 2 miliony tun uhlí v ceně skoro 1 miliardy korun, přičemž z něj vyrobený benzín má na světovém trhu cenu asi půl miliardy Kčs? A že je k tomu zapotřebí přes 10.000 lidí, kteří zaměstnáni ve vývozním průmyslu mohli by nám získat deviz za miliardu Kčs? A že tomu se u nás říká plánovité hospodářství, třebas jinde by to nazvali jinak a přiléhavěji. (Olomoucký našinec 22.6. 1947, č.144, s..2. Převzato z časopisu Vývoj, publikováno v rubrice Ozvěny)
Výroční účty za rok 1946 města Valašské Meziřičí, předložené veřejnosti, podávají jasný přehled o hospodaření s penězi poplatníků. Tak řádné příjmy za uplynulý rok jsou uváděny číslem 7,312.066.80 Kčs, přičemž výdaje činily 7,432.025.10 Kčs, takže schodek činí 119958.30 Kčs. V mimořádném hospodaření je vykazován celkový příjem ve výši 1,413.314.10 Kčs a výdaje v částce 2,803.358.85 Kčs. Deficit tedy ční 1,390.014.75 Kčs. Obecní dluh má na svém účtě zaznamenanou položku 12,192.901.90 Kčs, což je bezesporu číslice značně vysoká. V roce 1946 bylo na něj splaceno pouze 323.869.80. MNV se snaží snížit pasivní hospodaření města a doufá, že bude v plné míře podpořeno především občanstvem v provádění naléhavých úkolů, a to dobrovolnou pracovní povinností, která městu ušetří vysoké částky. (12 mil. Kčs dluhů města Valašské Meziřičí. Tamtéž, s. 5)
V pondělí 30. června mezi 13.-16. hodinou budou se vydávat u všech výdejen potravinových lístků zásobovacího oddělení v Olomouci šatenky, které přinášejí několik praktických novinek. Tentokrát se šatenky budou vydávat všem spotřebitelům bez rozdílu národností a vedle 250 bodů budou mí i poukazy na obuv. Pro občany nastává však mnohem těžší otázka, zda na nové body budou moci skutečně také nakupovat. Situace na textilním trhu je čím dál svízelnější a dodnes dnes potřebné zboží je velikým uměním neb štěstím. Největší nedostatek se jeví v ložním prádle a podšívkách, pak v damašku a plátně. Někdy se tvrdí, že nedostatek kvantity je vyvažován kvalitou, která prý se lepší den ode dne. 30. června také propadají všechny staré body, které nemohli občané proměnit ve zboží hlavně proto, že ho nebylo. Vedle normálních šatenek bude zásobovací oddělení i nadále dávat poukazy jak dosud, jestli potřeba bude skutečně odůvodněna. V minulém měsíci květnu bylo vydáno 1341 poukazů, z toho 1063 pro domácnosti staré a 241 výbav pro nevěsty. Mnohem vyrovnanější situace nastala v zásobování obuvi, které je dnes dostatek. Jarní kalamita s obuvi dětskou byla zaviněna rapidním a velkým snížením cen a pak často nepotřebnými nákupy občanů, kteří se obávali, že obuvi bude málo. Nákupy spekulační již zcela odpadly a všichni žadatelé v Olomouci mohli být uspokojeni. Vedle normálních bodů na obuv vydalo zásobovací oddělení dalších 3 336 poukazů jen v měsíci květnu. ZNV v Brně pak Olomouci přidělil celkem 8.230 párů obuvi. Z čísel je vidět, že příděl nebyl vyčerpán ani z poloviny.( iu., o.: Šatenky budou, ale není textilu. Nedostatek ložního prádla a podšívek. – Šatenky tentokrát pro spotřebitele všech národností. – Příděl poukazů na obuv nebyl vyčerpán Tamtéž, s.5
Podle majetkových přiznání jsou na tom nejlépe příslušníci svobodných povolání, kde připadá na člena rodiny 27.000 Kčs ročně, potom úředníci a pak samostatní podnikatelé. (Ještě deset miliard předepíše finanční správa na maj. dávkách. Ministr financí znovu v rozpočtovém výboru sněmovny, Únik kapitálu do zboží a investic bude přezkoušen – Dávky budou vymáhán a celý zabavený majetek zabaven – Bilance majetkových dávek ukázala špatnou platební morálku v českých zemích a ještě horší na Slovensku. Osvobozený našinec 25.6. 1947, č. 147), čtvrtek, s.1 )
Hlavním nedostatkem stavební dvouletky na Slovensku je nepoměr čísla vyrobených cihel k počtu potřebovaných. Zatím co se vyrobí jen 195 miliónů cihel, potřebovalo by Slovensko 565 miliónů, což je téměř tolik, kolik se jich vyrobí v celé republice. Jinou potíží je, že největší potřeba je právě v krajích, kde se cihly vyrábějí nejméně a přitom doprava je tak přetížena jinými věcmi, že na stavební hmoty se nedostává vagónů. Technického personálu je polovina proti r. 1939. To znamená, že stavby v celkové hodnotě téměř 6 miliard mají administrativně provést 244 inženýři, neboť více technického personálu prostě není. Náklad není – jak bylo tvrzeno – na jednu jednotku 180.000 Kčs, nýbrž u hospodářských usedlostí téměř půl mil. Kčs. Slovenský program na rok 1946-47 činí 6190 domů nových a 13.910 oprav, z čehož je zadaných již téměř pět tisíc zděných staveb. Důležitá složka dvouletky – stavby vodní, jmenovitě stavba hydrocentral – vyžádá si nákladu 613 milionů. Z toho je třeba na splavnění řek 48 milonů, na obnovu přístavů 71 miliónů a na přípravné práce pro údolní přehradu na Čer. Váhu milión Kčs. To jsou informace, které podal za přítomnosti ministra techniky Ing. Kopeckého ve výboru pro kontrolu dvouletky poverenik Ing. Styk. Kromě toho měl výbor na programu stanovení 6 kontrolních delegací k 6 stavebním firmám. ([Praha 25 června] -jj-: 244 inženýrů má prostavět 6 miliard Kč. Na Slovensku jsou stavební potíže ještě větší, než v českých zemích. Osvobozený našinec 25.6. (č. 147), čtvrtek, s.2)
Na přetíženost úřadování a v korespondenci si dnes naříká plným právem každá samosprávná jednotka. Jsou to celé vagóny tiskopisů, oběžníků, nařízení, dotazníků, instrukcí atd., které cirkulují jako v začarovaném kruhu. Od ministerstev k zemským národním výborům, odtud s dalšími pokyny k okresům a na stůl jednotlivých místních referentů. Pak opačnou cestou zase zpět, až zapadnou do zásuvek, neb skladišť v Praze na nejvyšších místech. Vypadá to často tak, jako by většina státního úřednictva neměla nic jiného na práci, než vymýšlet všechny ty papírové formuláře a zaneprázdňovat lidi, kteří, hlavně na venkově, vyřizují úřední věci teprve po vlastní práci ve večerních a nočních hodinách. Bez papírového úřadování se prostě u nás neobejde ani odvoz umírajícího do nemocnice. A podle všeho to také vypadá. Tak např. z ministerstva sociální péče přijde okresním úřadovnám péče o mládež nařízení, že musí okamžitě podat zprávu, kam umístí učně z toho a toho podniku, protože datum má z polovice května a na místo určení dojde teprve v druhé polovici června. V nařízení však se hned praví, že ministerstvo na tuto rekreační akci nic neposkytne. A místní úředník a vedení podniku si marně lámou hlavy, proč to tedy ministerstvo chce vědět? A z jiného ministerstva přijdou směrnice, že ta a ta akce se musí provést tak a tak a že k ní byly vydány dotazníky a tiskopisy, které si spolek nebo úřad musí vyžádati ve státním nakladatelství. Tak se o tiskopisy žádá, ale za dalších 14 dní dojde odpověď, že tiskopisy musí žádat příslušný ONV jako orgán úřední. Na žádost tedy ONV o tiskopisy požádá, ale za čtrnáct dní dojde odpověď, že tiskopisy ještě nemohou být zaslány, protože k nim dosud chybí původní dotazník, který je teprve v tisku. Příkaz z ministerstva přišel v dubnu, tiskopisy v počtu o tři pětiny menší došly ke konci června a zatím akce byla již k 31. květnu skončena bez tiskopisů. Desítky podobných případů bychom mohli jmenovat. Samosprávní referenti se prohýbají pod návalem práce, ministerstvo omezuje denní tisk pro nedostatek papíru a jediná pošta na celé akci vydělává. Ovšem vedle úředníků v ministerstev, kteří přece musí dokázat světu, co mají práce a jak jsou důležití. (ef. –: V papírovém úřadování se nezměnilo nic. Osvobozený našinec 28.6.1947, č. 149), s.5.
Podle sdělení bylo předepsáno Čechám na dodávce 3300 vagonů sen a slámy a Moravě 1000 vagonů. Za Protektorátu dodávaly historické země celkem 12. 000 vagonů. Mobilisační reservu si opatří vojsko samo na svých cvičištích a hřištích. Z kontingentu se zásobuje asi 19 velkých měst a také je pamatováno na hornické koně. (Dodávky sena a slámy pro okresy rozepsány. 395 vagonů sena a 315 vagonů slámy dodá oblast olomoucká – Ceny budou zveřejněny v nejbližší dnech – Stanovení cen za odvoz. Osvobozený našinec 28.6.1947, č. 149, s.7)
Všichni zemědělci i zemědělští dělníci prožívají v letech 1945-1947 nejhorší krisi, jakou zemědělský lid československé republiky znal. Prohýbáme se, až z nás pot teče. Každý poctivý zemědělec chce již od sedlačiny utéci, poněvadž poměry v hospodářství se stále zhoršují pro ty překážky, které nám ministerstvo zemědělství připravilo. Chaos a útěk zemědělských pracovníků vzrůstal a poněvadž poměry v hospodářství se staly nesnesitelné, čekali jsme, že pan ministr zemědělství po projevení nedůvěry zemědělského výboru poslanecké sněmovny pozná svoje omyly a čestně odstoupí. A tu jsme překvapeni, že tentýž ministr nejen neodstoupil, ale vyžádal si potom, jak psaly noviny, i úsudek členů právního výboru parlamentu, kde přes prosby zástupců ministerstva zemědělství dostal nedůvěru po druhé. Nevím, jak se to srovnává s lidově-demokratickým hnutím, aby pan Duriš, když je mu většinou zástupců rolníků byla projevena nedůvěra, nevyvodil z toho důsledky a neudělal ten jediný možný krok; opustiti ministerstvo zemědělství a přenechati je tomu, kdo se zemědělcem cítí, zemědělství rozumí a má k němu kladný poměr. Hesly, psaním, slovy dostáváme, my zemědělci, pomoc již druhý rok, ale když potřebujeme pracovní síly do zemědělství, nejsou. Když jsme předali ječmen a potřebujeme krmivo pro dobytek, není. Když chci opraviti padající střechy chalupy a chlévů, materiál pro zemědělce není. Zkrátka každý zemědělec vidí, že pro zemědělce není nic, než dřina. To říká už kdekdo na venkově, ale pan ministr Ďuriš to dosud vědět nechce. Kdybychom nevěřili, že se to brzo změní a že to nebude již dlouho trvati, nezbylo by zemědělcům, než vzíti si kožich po dědovi, sednouti si s rodinou před vrata chalupy a umřít, poněvadž se nám budovy rozpadnou, dobytek pojde a na polích porostou jen rudé květy plevele, které přesto, že se zdají na pohled krásné, neznamenají kvetoucí zemědělství. (Florián Střída, rolník. Zemědělci a pan ministr Ďuriš. Osvobozený našinec 28.6.1947, č. 149, s.7
Stojíme před vážnými starostmi o zásobování lidu. Letošní sucho bude mít velký vliv na snížení sklizně zejména u pícnin, kde se ukázalo, že sklizeň se rovná sotva 30 procentům sklizně normální. U obilí se snad nebude potřeba obávat nějaké bídy, ale sklizeň bude celkem podprůměrná a v některých krajích daleko podprůměrná. Bude zapotřebí předcházet možnostem kalamit v zásobování, a to hlavně tím, že ministerstvo výživy vyčerpá všechny možnosti, aby zavčas byl zajištěn dostatečný dovoz chlebového obílí a jadrného krmiva pro dobytek, nemá-li dojíti ke značnému snížení základního stavu počtu dobytka. Proponovaných 30.000 vagonů krmiva k dovozu jest opravdu zapotřebí rychle uskutečnit a ihned začít s postupným dovozem. Na zemědělce mají přímý vliv předpisy dodávek a kontingentů. Rozhodně nemůžeme souhlasit a přímo protestujeme proti tomu, aby se vycházelo při předepisování ze zásady, kolik potřebujeme. Nemůže být žádnému zemědělci více předepsáno, než kolik se mu urodilo a kolik skutečně s ohledem na pracovní síly dané mu k dispozici mohl nebo může vyrobit. Nemůžeme a nebudeme trpět, aby se proti zemědělcům praktikovaly výmysly okupačního germánsko-nacistického stylu, které se nyní uplatňují proti zemědělcům. Tak např. min. výživy vydalo výnos ze dne 31. ledna 1947 č.j. 90//778/VIII/2/1947 pod titulkem „Neplnění dodávek – trestání“. A dále věrný služebník Svaz pro drůbež vejce a med vydal přípis č.j. 6/47 Směrnice pro zavedení trestního řízení za nedodání vajec. Podle těchto přípisů a pokynů provádí ONV trestání zemědělců za neplněné kontingenty. Kde je skutková podstata trestního činu? Čí je v moci zemědělců, aby nakomandovali slepicím, kolik mají nanést vajec a kolik se má urodit na poli? Jsem pro potrestání každého šmelináře, ale trestat za to, že slepice nesnesly předepsaná vejce anebo dokonce – kde se udělal šalomounský rozpis na hektar (s.1) – že tyto hektary vejce nenanesly aneb, když se neurodí na poli, to je přece do nebe volající. A tu se ptám pánů, kteří mají takovou chuť tímto způsobem trestat zemědělce a svými výnosy se o to postarakuj: Kolik obstarali do zemědělství pracovních sil? Jak se postarali nebo starají o to, aby u nás neležely desetitisíce ha půdy ladem? Postarali se také o to, aby bylo zavedeno trestní řízení s těmi, kteří zavinili, že zejména zemědělci nedostali ani 30 procent uhlí, na něž mají nárok? Proto zemědělci, dobře uvažujte o svých přátelích v praksi! Po ovoci jejich poznáte je! Klub lidových poslanců vynakládá všechno své úsilí za odstranění všech křivd a nepořádků. Žádal zrušení trhových svazů, stanovení rentabilních cen zemědělských výrobků předem, zrušení hospodářských kontrol u zemědělců, demokratisace zemědělské výroby odstraněním všech převzatých předpisů od okupantů atd. Posuďte sami toto jednání a poznáte, kde je vaše místo, abyste si svoje práva obhájili! (Fr. Kaďúrek [poslanec ÚNS]. Předpisy dodávek a kontingentů. 29. června 1947, č.150, s.1-2, úvodník)
