Je Putin opravdu připraven „hodit“ Írán přes palubu?

1. Sesadit silně sekulární vládu arabského státu, spolu s jeho politickou strukturou, ozbrojenými silami a bezpečnostními službami.
2. Vytvořit totální chaos a běs v Sýrii a tím ospravedlnit vytvoření „bezpečnostní zóny“ Izraelem, a to nejen na Golanských výšinách, ale i  dále na severu.
3. Spustit občanskou válku v Libanonu tím, že poštvou takfiristické šílence proti Hizballahu.
4. Nechat takfiristy a Hizballah vykrvácet k smrti, pak vytvořit „bezpečnostní zónu“, ale tentokrát v Libanonu.
5. Zabránit vytvoření šíitské osy Írán-Irák-Sýrie-Libanon.
6. Rozložit Sýrii etnicky a nábožensky.
7. Vytvořit Kurdistán, který by pak bylo možné použít proti Turecku, Sýrii, Iráku a Íránu.
8. Umožnit, aby se Izrael mohl stát bezkonkurenčním mocenským vyjednavačem na Středním východě a donutit KSA, Katar, Omán, Kuvajt a  všechny ostatní muset jezdit do Izraele pro schválení jakéhokoliv ropovodného nebo plynovodného projektu.
9. Postupně izolovat, ohrožovat, rozvracet Írán a nakonec na něj zaútočit, s širokou koalicí regionálních sil.
10. Zlikvidovat všechna centra šíitské moci na Středním východě.

Zde se nyní zastavme a položme velmi prostou otázku: pokud byli Putin a Netanyahu celou dobu na stejné straně, co měl Putin udělat, aby pomohl Izraelcům? Předkládám tuto zjevnou a nepopiratelnou odpověď: absolutně nic. V době, kdy Rusové zahájili svoji (velmi omezenou, avšak velmi účinnou) intervenci v Sýrii, byly tyto plány již v plném proudu a  byly realizovány!
Nepopiratelnou pravdou je, že Putin původní plán Izraele v Sýrii zmařil.
Ve skutečnosti Hizballah a Írán již v Sýrii zasahovaly a zoufale „zacpávaly díry“ na kolabující syrské frontě. Takže pokud vůbec něco, tak Putinovi je třeba připsat zásluhu na tom, že donutil Izraelce vzdát se svého „plánu A“ a přejít na plán „B“, který je popsán zde a který lze shrnout následovně:

Krok jedna, použijte svoji propagandistickou mašinérii a  infiltrované agenty pro obnovu mýtu o íránském jaderném programu. (…) Pokud Trump říká, že JCPOA je strašná dohoda, pak tomu tak je. Jenže žijeme v éře „po Skripalovi“ a „po Doumě“ – pokud někteří angličtí (nebo židovští) vůdci říkají „velmi pravděpodobně“, tak se pro všechny sluší, aby projevili okamžitou „solidaritu“, jinak budou obviněni z  „antisemitismu“ nebo z toho, že jsou „šílení konspirační teoretici“ (však to znáte). Takže krokem jedna je opětovné zažehnutí kachny íránského jaderného programu ex nihilo. Krokem dva je prohlásit, že „existence Izraele je ohrožena“ (…) a nechat tupé Američany válčit s Íránci.

Jak jsem velmi podrobně vysvětlil zde, Rusko nemá žádný morální závazek chránit kohokoliv kdekoliv, ne na Středním východě a zcela určitě ne Sýrii nebo Írán. Vysvětlil jsem rovněž podrobně zde, proč má Putin spoustu pragmatických vnitřních důvodů nezaplést Rusko do velké války na Středním východě.
A nakonec, jak jsem vysvětlil zde, Izraelci evidentně lákají Írán do pasti tím, že na něj útočí (či  přesněji na na Írán napojené nebo Íránem podporované) cíle v Sýrii. Doufají, že Íránu dojde trpělivost a že Íránci provedou odvetu s dostatečnou palebnou silou, aby to ospravedlnilo nejen útok na na Írán napojené cíle v Sýrii (relativně nízké hodnoty), ale na samotný Írán, což by vedlo k zaručené odplatě ze strany Íránu a útoku na Izrael a  k hlavní ceně: masivnímu americkému útoku na Írán.

Nyní se podívejme opět na ruské akce. Pokud by byl Putin „celou dobu na straně Netanyahua“, pomáhal by Izraelcům dělat to, co dělají, tedy lákat Írán do pasti, je to tak? Ale co udělal Putin skutečně?

Vše to začalo prohlášením ministra zahraničí Lavrova, který řekl, že všechny zahraniční síly musí opustit Sýrii. Já to chápu tak, že neexistuje žádný přímý citát původního Lavrovova výroku, jen interpretované parafráze. Lavrov rovněž později přišel s vyjasňujícími komentáři, jako tento. Ale nepatlejme se s pokusy rozhodnout, co bylo komentářem „spatra“ a co bylo „oficiální“, začněme tímto: ještě před Lavrovovým komentářem „všechny zahraniční síly“ tentýž Lavrov řekl, že „všechny americké síly musí opustit Sýrii po porážce teroristických sil“. Rovněž si všem dovoluji připomenout, že Izrael ilegálně okupuje syrské Golanské výšiny roky a že IDF přesně odpovídá definici „zahraniční síly v Sýrii“. Je to ještě lepší, podle Syřanů a, upřímně podle zdravého rozumu a mezinárodního práva, Syřané říkají, že všechny zahraniční síly musí opustit Sýrii, vyjma sil legálně vyžádaných syrskou vládou. Takže když Rusové říkají, že všechny zahraniční síly, včetně Íránců (za předpokladu, že to Lavrov opravdu řekl) musí opustit Sýrii, nemají žádné právní či jiné oprávnění tam zůstat, vyjma rezoluce RB OSN, která by to požadovala. Vzhledem k tomu, že Izraelcům a USA je mezinárodní právo či RB OSN u zadku, můžeme se dočkat dne, kdy bude taková rezoluce přijata, vynucována pouze od Íránců a ignorována Izraelci. Trik je v tom, že ve skutečnosti je v Sýrii jen malý počet íránských „sil“. Je tam mnohem více „poradců“ (kteří by nebyli považováni za „sílu) a mnohem více pro-íránských sil, které ve skutečnosti žádnými „íránskými“ nejsou. Je tam rovněž Hizballah, ale Hizballah se nikam nedostane, a jsou to Libanonci, nikoliv Íránci. Není pochyb, že Izraelci by tvrdili, že Hizballah je „íránská síla“, ale to je svoji podstatou nesmysl. A aby byl zmatek ještě větší, Rusové jsou nyní vychytralí a  říkají: „samozřejmě, že stažení všech nesyrských sil musí být provedeno na vzájemném základě, měla by to také být dvousměrná cesta“. Myslím, že můžeme přestat poslouchat všechny možné parafráze a  interpretace a souhlasit s tím, že Rusové vytvořili svými výroky posvátný (či neposvátný) čurbes. Ve skutečnosti bych dokonce řekl, že to, co se zdá být posvátným (či neposvátným) čurbesem, je velmi záměrná a  mazaná dvojznačnost.

Podle řady ruských zdrojů se veškerá rétorika týká jižní části Sýrie a  linie kontaktu (z právního hlediska nejde o hranici) mezi Sýrií a  Izraelem. Zdá se, že dohody jsou o tomto: pro-íránské síly a Hizballah z jihu vypadnou a výměnou za to Izraelci nechají Syřany, podporované ruským letectvem a „poradci“, opětovně získat kontrolu nad jihem Sýrie, ale bez jakéhokoliv pokusu vytlačit Izraelce z Golan, které ilegálně okupují. Netřeba říkat, že Syřané rovněž trvají na tom, aby součásti dohody bylo, že americké síly na jihu Sýrie se musí spakovat a odjet. Ale, upřímně, pokud USA nemají plány mít malé (a  neužitečné) americké enklávy na Sýrii ovládaném území, nevidím smysl, aby zůstávaly. Nejen to, ale zdá se, že Jordánci jsou součástí dohody také. A tady je ta nejlepší část: existují dosti dobré důkazy, že Hizballah a Írán jsou také součástí dohody. A hádejte co? Stejně tak Turci.

Zcela jistě to vypadá jako nějaká velká regionální dohoda vymyšlená Rusy. A pokud tomu tak opravdu je, pak by to rovněž vysvětlovalo nervózní popírání v Izraeli a Íránu, následované dalšími potvrzeními (také zde). A aby byly věci ještě zmatenější, tak nyní Stoltenberg (právě on!) říká, že NATO Izraeli v případě íránského útoku nepomůže, což je, vzhledem k tomu, že generální tajemník NATO nemá žádnou moc, že NATO je z více než 80% tvořeno jednotkami USA a že USA nyní mají stálé „výsadkové“ jednotky v Izraeli a mohou tvrdit, že jsou napadeny, naprostý nesmysl, ale je zábavné to poznamenat, neboť to „přispívá k chaosu“.

A pak je zde evidentní plán Sýrie vykopat USA ze severu Sýrie, což se, předvídatelně, strýčku Samovi příliš nelíbí. Takže tyto dvě strany opět diskutují.
Pokud vám toto vše připadá jako důkaz teze, že „Putin a Netanyahu byli celou dobu na stejné straně“, pak by mne zajímalo, co by vás přesvědčilo o opaku, protože pro mne to vypadá jako jedna ze tří věcí:

1. byla uzavřena nějaká velká regionální dohoda, nebo
2. nějaká velká regionální dohoda je v jednání, nebo
3. nějaká velká regionální dohoda byla uzavřena, ale nikdo nikomu nevěří a všichni chtějí učinit tuto dohodu výhodnější pro sebe.

A samozřejmě všichni si chtějí zachránit tvář, buď popíráním všeho, nebo vyhlašováním vítězství, obzvláště anglo-sionisté.
Takže si položme klíčovou otázku: existují vůbec nějaké důkazy, že Putin nebo Assad „hází Írán přes palubu“?

Pryč ze sféry prohlášení a výroků a zpět do skutečného světa

Začněme s prostou otázkou: Co chce Írán ze všeho nejvíc?
Říkám, že hlavní prioritou Íránu je vyhnout se masivnímu americkému útoku na něj.

A naopak, vyvolání takovéhoto útoku na Írán je cílem číslo jedna Izraelců. Jsou vůči tomu dosti otevření. Posledním nápadem je vytvořit „vojenskou koalici proti Íránu“ a zároveň se pokusit potěšit NATO tím, že se připojí k proti-ruským cvičením v Evropě.

Nikoliv proto, že by neexistující íránský jaderný program ohrožoval Izrael, ale proto, že Izrael nabízí úspěšnější, a proto nebezpečně konkurenceschopný, alternativní civilizační model jak anglo-sionistické Říši, tak saúdsko-wahabistické verzi islámu. Navíc, na rozdíl od Ruska, Írán se opovažuje otevřeně páchat „zločin všech zločinů“, tedy veřejně označovat Izrael za genocidní rasistický stát, jehož politika je urážkou veškerého civilizovaného lidstva. A nakonec Írán (opět na rozdíl od Ruska!) je skutečně suverénním státem, který se úspěšně vypořádal s příslušníky 5. kolony a který není v ocelovém sevření MMF/SB)WTO/dalších (psal jsem o tom minulý týden, takže to zde nebudu opakovat).

Říkám také, že Írán má jako svoji vrcholovou prioritu podporu všem utlačovaným lidem na Středním východě. Vzdorování útlaku a  nespravedlnosti je imperativem koránu a věřím, že v íránské interpretaci se to vztahuje také na nešíitské sunity, a dokonce i na křesťany a  židy. Ale protože vím, že to vyvolá všemožná naštvaná obvinění, že jsem naivní (či dokonce šíitský propagandista), připustím, že pomáhání utlačovaným šíitům v regionu je pravděpodobně pro íránské vůdce důležitější, než pomáhání ostatním utlačovaným. V sekulárním smyslu to znamená, že Írán se pokusí ochránit a pomoct šíitům v Iráku, Sýrii a  Libanonu, a nevidím na tom vůbec nic špatného. Vlastně vzhledem k udivujícímu slitování Hizballahu ve vztahu k SLA v jižním Libanonu v r. 2000 a k faktu, že nyní syrské bezpečností síly jednají v částech Sýrie, které přijaly ruskou dohodu (dokonce to znepokojilo i některé ruské analytiky) nanejvýš opatrně, myslím, že Íránem podporované síly osvobozující Sýrii od Daesh jsou tou nejlepší věcí, ve kterou kdo mohl doufat.

Navíc je pravdou, že navzdory všem svým ostatním chybám byl ba’athistický režim v Sýrii tolerantní k menšinám a že Hizballah vždy chránil absolutně všechny Libanonce, bez ohledu na víru nebo etnický původ (někdo by se mnou nemusel souhlasit, ale protože jsem Hizballah a  Írán studoval několik desítek let, došel jsem k závěru, že tito, na rozdíl od dalších politických hráčů, jsou ve svých záměrech skutečně pravdiví).

Takže kdo je největší hrozbou pro šíity a pro všechny lidi na Středním východě? Takfiristé z Daesh, samozřejmě.

A co mají všechny varianty možné „velké regionální dohody“ společného? Likvidaci Daesh a spol. v Sýrii.

Takže jak to jde proti zájmům Íránu?!
Samozřejmě nijak.

Pravdou je, že nevidím naprosto žádné důkazy, že „Putin a Netanyahu spolupracovali po celou dobu“. Avšak vidím, že je vypracovávána nějaká dohoda mezi řadou stran, ze kterých se každá pokouší podvést všechny ostatní, realpolitika ve své nejhorší a nejcyničtější podobě – ano. Ale stěží podvedení Ruska Íránem.

Zdá se, že všichni se pokouší dělat to, co dělal kovář Vakula v Gogolově vánočním příběhu „Noc před vánoci“: podvést ďábla. V Rusku je ďábel znám jako “лукавый“, což znamená nejen „zlo“, ale také lstivý/úskočný/neskutečně mazaný. Pokoušet se podvést ďábla je velmi, velmi nebezpečným a obtížným úkolem a také to považuji za morálně pochybné. Ale abychom drželi krok s naším moderním hodnotově neutrálním „realistickým“ duchem doby, můžeme také odhalit „Putin zrazuje Írán“ jako čistě cynický a „pragmatický“ důvod, bez potřeby odvolávání se na jakékoliv vyšší hodnoty.
Těm, kteří to ještě neviděli, silně doporučuji toto video, kde Rus Ostaško probírá, co Izrael může, nebo nemůže, Rusku a Putinovi nabídnout:

Ostaško má naprostou pravdu. Pravdou je, že Izrael, na rozdíl od Íránu, má Putinovi nebo Rusku jen málo co nabídnout. To neznamená, že Izrael nemá na Kreml vliv, to zcela určitě má, ale tento vliv je pouze ve formě „biče“ ne „cukru“ (což je jedna z koncepčních chyb v pozici těch, kteří popírají existenci sionistické 5. kolony v Rusku – popírají existenci „biče“, zatímco nevytváří žádný „cukr“, čímž se ruská politika jeví jak rozporuplnou, tak nevysvětlitelnou: zde je původ potřeby všemožných mentálních zpotvořenin ve snaze ji vysvětlit).
Ale izraelský „bič“, zatímco je nepopiratelně velký, je v porovnání s íránským „cukrem“ nepatrný: tam lze vydělat nejen na obrovských zdrojích a vydělat miliardy dolarů/rublů/riálů/euro na energetice a  zbraních, ale také na mnoha sektorech ekonomiky. Je zde rovněž fakt, že Írán je skutečně na celém Středním východě regionální mocností číslo jedna: možná ne dostatečně velkou, aby mohla vnucovat svoji vůli ostatním, ale zcela jistě dost velkou, aby zmařila jakýkoliv velký plán nebo politiku, se kterou nesouhlasí. Navíc, když byly nyní mezinárodní sankce vůči Íránu oficiálně zrušeny (nehledě na stažení svého podpisu ze strany USA), může se Írán připojit jako vlivný člen Šanghajské organizace spolupráce (spolu s, možná, dalšími zeměmi Středního východu). To vše činí íránský „cukr“ velmi atraktivním pro Rusko. Je zde rovněž koncepční íránský „bič“: pokud si Izrael prosadí svou a Írán bude masivně a zuřivě napaden anglo-sionistickou Říší, a výsledkem bude buď chaos, nebo silná krize, jaký by to mělo dopad na Rusko a jeho spojence? A zatímco si ani na vteřinku nemyslím, že je to možné, tak řekněme, že Říše dosadí v Teheránu pro anglo-sionistický režim a svrhne Islámskou republiku – co by to znamenalo pro národní bezpečnost Ruska? Byla by to absolutní noční můra, ne?

Podívejte se na vztahy mezi Ruskem a Tureckem před pokusem o puč proti Erdoganovi. Tyto vztahy byly určitě mnohem horší, než vztahy, které v současné době panují mezi Islámskou republikou a Ruskem, ne? A  přesto, když se USA pokusily svrhnout Erdogana, co udělalo Rusko? Rusko poskytlo Erdoganovi svoji plnou podporu a dokonce, podle jistých zvěstí, fyzickou ochranu během klíčových několika hodin. Pokud se Rusko postavilo na stranu Erdogana proti Říši, proč by se Rusko nemohlo postavit na stranu Islámské republiky, dokonce i pokud budeme brát v potaz jen argumenty týkající vlastních zájmů Ruska?
Skvělou íránskou analýzu vztahů aliance Rusko-Írán najdete v tomto článku Arama Mirzaei.

Závěr

Prostou pravdou je, že bez ohledu na prohlášení a politické výroky, jak Čína, tak Rusko, Írán, Sýrie a Hizballah na sobě vzájemně závisí a  nemohou si dovolit podvést kohokoliv, jinak je Říše dostane jednoho po  druhém. Abych použil Franklinův výrok – všichni musí stát při sobě, jinak budou téměř jistě „viset každý zvlášť“. To neznamená, že se všichni musí milovat, nebo vždy sdílet stejné cíle. Do jisté míry by mohli dokonce hrát i proti sobě, a dokonce se pokoušet dosáhnout nějakého sladkého kšeftu „na straně“ anglo-sionistů (pamatujete, Assad býval mučitelem CIA), ale fakta na zemi a korelace sil na Středním východě bude rozsah takových „minizrad“ omezovat, aspoň v dohledné budoucnosti.

Pravda, je zde třeba brát v úvahu saúdský faktor. Na rozdíl od Izraelců Saudové nabízí spoustu „cukru“. Ale Saudové jsou příliš ignorantští, již zasahují do ruských zájmů nejen v Sýrii, ale také v Kataru, a jejich odnož islámu je skutečným smrtelným nebezpečím pro Rusko. Právě teď dosáhli atlantičtí integracionisté a eurasijští suverenisté v Kremlu jakési rovnováhy. Integracionalisté se pokouší odtrhnout EU od USA a vydělat spoustu peněz, zatímco suverenisté jsou nadále pověřeni záležitostmi národní bezpečnosti, obzvláště směrem na jih, ale tato rovnováha je z podstaty nestabilní a byla by okamžitě ohrožena jakýmkoliv významnějším anglo-sionistickým útokem. Takže ano, v Rusku existuje sionistická lobby, a ano, jedná jako 5. kolona, ale ne, důrazně ne, není dostatečně silná, aby zcela ignorovala finanční zájmy ruské podnikatelské elity, a ještě méně základní zájmy ruské národní bezpečnosti. To je jeden z největších rozdílů mezi USA a Ruskem: Rusko, zatímco je jen částečně suverénní, není ani zdaleka izraelským protektorátem nebo kolonií. A dokud si Rusko zachová svoji částečnou suverenitu, nehodí Írán „přes palubu“, bez ohledu na nářky a hrozby Izraele.

Mým osobním hodnocením je, že Putin hraje velmi komplexní a  potenciálně nebezpečnou hru. Pokouší se podvést ne jednoho, ale mnoho „ďáblů“ najednou. Navíc pokud Američané byli недоговороспособны (nezpůsobilí dohody) již za Obamy, Trump a jeho neokonzervativní páníčci to ještě zhoršili. Co se týká Izraelců, oproti nim by Satan vypadal jako svatý a upřímný, a jsou ideologicky neschopni upřímnosti (či dokonce slušnosti). Upřímně, nevěřím Erdoganovi ani prd a nemyslím si, že mu věří Rusové. Říkejte mi naivka, ale myslím si, že Assad byl touto válkou změněn a dokonce i  kdyby skutečně spolupracoval se CIA v minulosti, nyní bude dosti dobrým spojencem Ruska. Co se týká ajatolláha Ali Chameneího a Hassana Nasrallaha, považuji je oba za muže cti, kteří dodrží jakoukoliv alianci, do které formálně vstoupí (neformální dohody a dočasné společné zájmy jsou jinou záležitostí). Považuji je rovněž za skvělé a moudré geostratégy: plně chápou, že Írán a Hizballah „potřebují“ Rusko k přežití. Takže Putinova politika, i když nebezpečná, není vůbec odsouzena k neúspěchu: pokouší se zachránit Sýrii před anglo-sionisty, přičemž se snaží vyhnout regionální válce. Čas pracuje pro něj, neboť Trumpova nevyzpytatelná (a to je řečeno mírně) politika (či spíše její neexistence) způsobuje obrovské škody Říši každý den (viz vynikající analýza Dmitrije Orlova zde).

Skutečně nevím, jestli bude Putinova nebezpečná strategie fungovat, nebo ne. Nemyslím si, že by to věděl i někdo jiný (vyjma ignorantských vlajkonošů, samozřejmě). Ale vím, že i když pohled na Bibi Netanyahua v Moskvě se stuhou sv. Jiřího způsoboval mému vědomí silnou nevolnost, absolutně to nenaznačuje, že Netanyahu a Putin spolupracují nebo že Rusko „hází Írán přes palubu“. Jako vždy se Izraelci cítí všemocně a  drze dávají na odiv svoji aroganci. Nechme je. Stačí vzpomenout nevyhnutelný výsledek tohoto typu přílišného sebevědomí v minulosti a  počkat si na nevyhnutelné „oj vej!“.

A nakonec je zde jediný fakt, ze všech nejdůležitější: anglo-sionistická Říše a Rusko zůstávají ve válce, a bylo tomu tak poslední nejméně čtyři roky, či více. Tato válka je stále asi z 80% informační, z 15% ekonomická a z 5% kinetická. Je to však velmi skutečná válka, a eskaluje. Dokud si Rusko zachová svoji částečnou suverenitu a  dokud bude nabízet alternativní civilizační model, byť třeba nedokonalý, zůstane existenční hrozbou pro Říši a Říše zůstane existenční hrozbou pro celou ruskou civilizační sféru. Zatímco je velmi důležitá pro Izrael, je celá íránská otázka jen vedlejším divadlem pro nadnárodní vůdce Říše, kteří považují za skutečné konkurenty Rusko a Čínu, obzvláště když se spojily v symbiotickém vztahu, ve kterém se dnes nachází. Proto krize na Ukrajině a na Korejském poloostrově, proto neustálá varování před totální jadernou válkou (viz poslední článek Erica Zuesse zde, nebo řada článků Paula Craiga Robertse na jeho internetové stránce; podívejte se také na vynikající analýzu Dana Glazebrooka Trumpova pokusu zopakovat v Koreji „Rambouillet ruse“ zde). Dokonce i když Putin uspěje v přitáhnutí EU blíže k Rusku a odtažení od (jasně šílených) USA, a dokonce i když uspěje zabránit anglo-sionistům zaútočit na Írán přímo, vše to jen ještě více přesvědčí anglo-sionistické vůdce Říše, že on, Putin, a Rusko, jsou nejvyšším zlem, které musí být zničeno. Ti, kdo doufají v nějaký modus vivendi mezi Říší a Ruskem, se sami obelhávají, protože samotná povaha Říše to činí nemožným. Mimo to, jak správně poukázal Orlov – nadvláda Říše se bortí, rychle. Propagandistická mašinérie Říše to popírá a zastírá, a  ti, kdo ji věří, to nevidí – ale vůdci Říše to vše chápou, proto eskalace na všech frontách, které jsme svědky od chvíle, kdy se neokonzervativci opětovně chopili moci v Bílém domě. Pokud budou neokonzervativci nadále pokračovat ve svém kurzu, a nevidím žádné známky toho, že by si to rozmysleli, pak je otázkou pouze kdy a kde to spustí totální válku nejdříve. Váš odhad je stejně dobrý, jako můj.