Jiří Jírovec
11. 6. 2018
Toto číslo souvisí s uzavřením dvou ubytoven v Ústí. (ZDE) Poslanci, senátoři a nakonec president ve své neskonalé moudrosti schválili zákon 98/2017 Sb. Proti nehlasoval ani jeden poslanec! Ve velké většině se zdrželi poslanci Top 09 a KSČM. Všichni ostatní byli horlivě pro. (ZDE) Velikost nápadu měla spočívat na třech pilířích:
(1) Obce mohou prohlásit určitou ulici nebo část obce za oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů. Nově příchozí do takové oblasti nemají nárok na příspěvek na bydlení;
(2) Do takové oblasti tedy nepřijde další lidský odpad (to je technický termín, v angličtině human trash, používaný někdy pro migranty). Prý se tím omezí obchod s chudobou; a
(3) Majitelé bytů a ubytovacích zařízení v takové oblasti prý sníží nájmy, aby tam mohli přijít slušní lidé.
Za sociálně nebezpečnou oblast by klidně mohla být označena i Sněmovna. Je jistě nežádoucí, že poslanci nemusejí chodit na schůze, mohou se vymluvit na zdraví, rodinu a nebo důvod neudat, aniž by to mělo vliv na jejich příjem. Mají svoje dávky zaručené. S nacpanými peněženkami a tučnými podbradky se nesnesitelně lehce žvaní o získávání pracovních návyků lůzou i o zhoubnosti zaručených dávek.
Poslanci mohou v práci pít, nadávat si do zlodějů, extremistů a bůhví čeho dalšího. Když se jim opravdu, ale opravdu nechce pracovat, vyžádají si přestávku na jednání poslaneckého klubu. Nejlépe do konce jednacího dne.
Politiky, kteří umožnili a umožňují, aby vznikly vyloučené oblasti, kteří nepochybně sami s chudobou obchodují (proto zákon 98/2017 Sb nadále umožňuje, aby příspěvky na bydlení šly rovnou na účet majitelů bytů a ubytoven) a prodávají veřejnosti mizerné zákony lze označit za šmejdy.
Nejde jen o poslance. Šmejdský mor se šíří všude. (http://tn.nova.cz/clanek/mesta-se-brani-prilivu-socialne-slabych-prohlasuji-se-ghettem.html)
K tomu je nutné zmínit pokusy zákazat sezení tam či onde, vyloučit odrbané a páchnoucí bezdomovce z dopravních prostředků nebo z míst, kde se chtěli trochu ohřát. Jde o praktiky shodné s chováním vůči Židům za Protektorátu. Ti tenkrát páchli arijským nosům cibulí. Nesměli do divadel, parků a ani na náplavku.
Stačí sáhnout do minulých dokumentů a vynechat slova, která jseu dnes tabu. (https://www.holocaust.cz/zdroje/dokumenty/protizidovske-zakony-a-narizeni/protizidovska-narizeni-omezujici-vstup-a-pobyt-na-verejnych-mistech/omezeni-styku-nezidovskeho-a-zidovskeho-obyvatelstva-ve-verejnem-zivote/)
Hlupákům, kteří zákon 98/2017 Sb uvedli v život, je nutné připomenout, že lidský odpad, neměl na konci třicátých let kam jít a že se seznamy nepřizpůsobivých připravovaly již koncem let dvacátých. Byl odložen v Letech i v dalších podobných táborech. Vyhlazován byl až na konci pouti ve skutečných koncentrácích, které byly vybaveny plynovými komorami a krematoriem.
Vraťme se na začátek. Kam půjde od 1. července těch 300 lidí? Provozovatelka dvou ubytoven prostě končí. Nikdo ji přece nemůže nutit, aby podnikala, když jí zákon 98/2017 Sb hází klacky pod nohy. Ústí totiž rozšířilo zóny nežádoucích jevů a tak postupně přestanou chodit dávky.
Pozemek, na němž ubytovny stojí, má patrně větší cenu než budovy na nich stojící. Na zbourání nepotřebných budov lze získat dotace.
Chudé nemá nikdo rád a zákon umožňuje posunout tyhle lidi od “našich humen”. Je to obdoba přístupu NIMBY (not in my backyard = ne na mém dvorku). Jenže není kam je dát, protože každý dvorek má svého ochránce.
Situace je těžká ale nikoli zoufalá. Místo prasečáku postavíme v Letech repliku tábora, ten obeženeme plotem bez děr a ty nepřizpůsobivé tam šoupneme. Zaměstnavatel v lesích je stejný jako kdysi a konečné řešení se dá opakovat. Třeba v Polsku, jako tehdy.
Poslanci, kteří zákon prosadili, rozvracejí českou společnost. Je to o to smutnější, že většina poslanců deklaruje nadprůměrné vzdělání. Moc je ale přivedla ke korytům, které nechtějí opustit. Co se děje ve společnosti je nezajímá.
Mám s tím vlastní zkušenost. Víc než rok se snažím řešit situaci nemocného člověka, jemuž bez mé finanční podpory hrozí bydlení na ulici. Ještě před volbami jsem oslovil 170 poslanců. Poslal jsem jim CV toho člověka, vysvětlil, že je ochoten pracovat z domova přes internet, tak jak to jeho zdravotní stav dovolí. Závěrem jsem požádal o případnou finanční podporu na transparentní účet.
Plná polovina poslanců můj email ani neotevřela. Jadrně řečeno, jejich asistenti nebo oni sami se na to vysrali. Nebudou se abgébovat žádostmi o pomoc.
Z těch devadesáti, kteří otevřeli, zareagovalo na obsah dopisu necelých deset.
Někteří byli dotčeni, že jsem na nich vůbec něco chtěl. Jeden miliardář poslal na transparentní účet tisícovku a jedna poslankyně se případem ještě zabývá. Má dobré srdce, ale za dobrotu na žebrotu, a tak se, podobně jako většina velkých “zvířat”, která jsem oslovil, snaží najít cestu ven. Pro sebe, ne pro toho člověka.
Ministryně práce mi prostřednictvím svého úřadu sdělila, že na Úřadech práce mají na všechno formuláře, které stačí vyplnit. Ale hovno, milostivá paní, to nestačí, protože jsou zapotřebí stále další doklady. Domoci se invalidního důchodu vyžaduje zatraceně dobré zdraví. Úřady neberou na vědomí ani stanoviska Nejvyššího soudu.
K osudu té třístovky se ministryně vyslovila stejně blekotavě. Ono se to prý vyřeší. Kdyby věděla jak na to, sedla by do limuzíny a na místě těm postiženým vysvětlila, že je tam a tam vezmou do stavu a že jejich 80 dětí půjde po prázdninách do školy. Teoreticky záležitost na půl dne. Kdyby fungovala media a opozice dělala svoji práci, byla by taková ministryně odejita během několika dnů. Jenže ta třístovka je všem u prdele.
