Jiří Jírovec
22. 4. 2018
Prezident přednesl dlouhý diskurs do historie. To by bylo v pořádku, kdyby nevynechal čtyři základní věci:
1) Studenou válku a její vliv na období 1948-53;
2) Schopnost sebereflexe KSČ (která jiná strana to dokázala?);
3) Úspěch v budování sociálního státu i ekonomiky (co všechno pak dokázala privatizace zničit); a
4) Dát srpen 68 a normalizaci do souvislosti s geopolitickou situací.
President mluvil o nutnosti analyzovat minulost. To je pravda, ale je třeba vidět, že proti KSČM stojí zákon o protiprávnosti režimu let 1948-89, ÚSTR a naprostá nezkušenost mladé generace.
Tenisový komentátor McEnroe často používá frázi “easier said than done”. To znamená, že zdánlivě jednoduché řešení nemusí být uskutečnitelné. Komentátor může dodat, že hráč měl hrál forhand cross (to přece každý u televize jasně viděl), ale protože se dostal k úderu o chvilku později, nemohl zahrát jinam než po lajně.
Politici často něco “říkají s lehkostí”, zejména nehrozí-li otázka, jak by se jejich nápad měl uskutečnit. Zeman v době, kdy ještě existovala “balkánská cesta”, tvrdil, že ti mladí muži měli zůstat v Sýrii a tam bojovat za zlepšení situace. Nikdo se ho nezeptal, na kterou z mnoha znesvářených stran by se měli postavit.
Zeman mluvil o potřebě analýzy: “Nenechte se manipulovat těmi, kdo provádějí často povrchní a často nenávistné analýzy minulosti. Udělejte si tuto analýzu sami.”
Zeman dodává, že by mělo jít o pokání.
Každá prezentace nebo analýza má svého adresáta. Tím je určen obsah i forma presentace. Zeman zmínil Horákovou a nabízí termín “byla zavražděna”. Není to pravda, byla popravena, protože tehdejší politická situace takový krok ospravedlňovala. Byl Jan Hus zavražděn a nebo “jen” upálen?
Před časem jsem publikoval univerzální text, který lze snadno upravit podle potřeby:
Několik vět pro nebo proti Martě Semelové
Život plyne lehce bez infekce, na churavý zub jsou plomby. Nad churavá města pošlem letce a místo desinfekce bomby. V+W Vy nevíte, co je středověk
Není to příliš dávno, kdy za jedním prezidentem přišli rádcové a řekli mu, že má v revíru škodnou. Ženštinu jakousi, která do nepřátelské říše donáší. Lid již je oprávněně pohoršen a poprava je v zájmu jeho přání žádoucí.
“Podepiš”, říkají, “ať je od té zrádkyně pokoj”. I stalo se, jak podepsáno. Kat nebyl příliš zručný a poprava se táhla. Pravda se možná nechtěla jen tak lehce rozloučit se světem a vyletět oknem.
Zmíněnému prezidentovi psaly různé světové osobnosti, aby se smiloval. Jenže na hněv lidu byli krátcí. Byla to doba, kdy zlovolný nepřítel vykukoval za každým rohem a krčil se za sebemenším keříkem. Kdo jde s nimi, jde proti nám, bylo heslo doby.
Čas plynul. O několik státních pohřbů, prezidentů a vlád dál začala jedna malá země churavět. Její vůdce zapomněl, že existují hranice, za které nesmí jít. Nebylo jiné cesty. Ve vzduchu se začala rojit letadla a po zemi přispěchala na pomoc armáda.
Našli se politici, kteří jednali podle úsloví “Staré-li zašlo, novému žijme”. Nakonec vznikla vláda, agresorovi milejší. Nějaké životy na to padly, ale co, geopolitickým zájmům bylo učiněno zadost a mír zůstal zachován.
PS
Tou ženou může být Milada Horáková i Ethel Rosenbergová, presidentem s prackami od krve Gottwald i Eisenhower, neposlušnou zemí Československo (1968) i Panama (1989) a agresorem USA i SSSR.
V USA byli manželé Rosenbergovi popraveni v červnu 1953 (stejně jako Milada Horáková přes protesty významných světových osobností). Údajně za vyzrazení tajemství atomové bomby Moskvě.
Rozdíl mezi Miladou a Ethel je v tom, že za smrt té první se komunisté omluvili, kdežto v USA se nikdo nikdy neomlouvá, přestože se později ukázalo, že obvinění Ethel bylo falešné.
Případ Rosenbergů a Milady Horákové spojuje jedna věc: byli exemplárně potrestáni za spolupráci “s druhou stranou”. Skutečná škoda, způsobená předáváním informací, byla druhořadá.
Kanadský námořní důstojníkJeffrey Delisle dostal v roce 2013 dvacet let za to, že si, použijeme-li terminologii z případu Horákové, “vyměňoval informace” s Moskvou.
Člověk si něco vymění a pak ho to mrzí, lze parafrázovat Švejka.
Ze zorného úhlu československé historie pozoruhodný tento výrok kanadského soudce Currana (http://www.cbc.ca/news/canada/nova-scotia/navy-spy-delisle-sentenced-to-20-years-in-prison-1.1129694):
“[…] i je-li škoda, kterou Jeffrey Delisle mohl způsobit, nejasná, samotný fakt, že informace vůbec předával, je závažným zločinem […] společnost je právem rozhořčena nad takovou zradou.”
To je přece argumentace hodná Urválka. Roli hrálo to “že” a ne “co” bylo předáno.
Prokurátorka Lyne Decarie argumentovala, že “jde o zastrašenía [že] rozsudek dává jasnou výstrahu“. V podstatě to samé řekla prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová. S tím rozdílem, že ona do toho ještě zamotala světový mír.
Odskočíme-li k nedávné minulosti, narazíme na případ Bradleyho Manninga. Ten informoval svět prostřednictvím Wikileaks o některých aktivitách americké diplomacie. Tím ohrozil úsilí propagandy zajistit, aby občané věřili, že co vláda USA činí, dobře činí.
Manning se částečně se přiznal, takže nedostal provaz, ale jen 35 let. Ve vězení byl lámán samotkou, buzením, nahotou a zimou (http://www.theguardian.com/world/2011/mar/11/bradley-manning-strip-clothing-prison). Tyto metody se režim od režimu příliš nemění. Obama pře odchodem z funkce Manninga, přesněji Manningovou omilostnil.
Nejsem historik, jen pozorovatel, který se pokusil nastínit různé pohledy na dobu 1948-89:
K uvedeným odkazům dodávám, že jsou založeny na “západních zdrojích”, takže nehrozí nákaza Putinem.
Vraťme se k Zemanem navrhované analýze. Pokud je mi známo, KSČ ani KSČM se nepokusily o skutečnou analýzu let 1948-53. Třeba pod názvem “Byli jsme blbí a nalítli jsme”. Byla to doba, kdy Západ naprosto neomaleně narušoval vývoj suverenního státu. Posílal přes hranice agenty chodce, získával špionážní informace a ovlivňoval vnitropolitickou situaci například prostřednictvím “balónových akcí”. (Když americká vláda po padesáti letech uvolnila informace o nich, CIA prosadila jejich zpětné utajení.)
Součástí takové analýzy by muselo být objasnění úlohy agenta CIA Josefa Swiatla, který byl odpovědný za otázky bezpečnosti Polské sjednocené dělnické straně. Lze předpokládat, že předával různé materiály, které se zdály potvrzovat správnost Stalinovy teorie o zostřování třídního boje.
Analýza se nemůže omezit na změnu terminologie, ale musí popsat a zdokumentovat, co se stalo a proč.
To se týká i sebereflexe KSČ. Ta ustavila různé komise (Barákovu (57), Kolderovu (62-63), Barnabitskou (63) a neukončenou Pilerovu (68). Je zřejmé, že rehabilitace komunistů postižených v padesátých letech vlastně vedla k boji o pozice, která vyvrcholila Pražským jarem.
KSČM naprosto vyklidila pole, pokud jde o úspěchy budování sociálního státu a ekonomiky. Z naprosto nejasných důvodů není schopna/ochotna obhajovat, že se podařilo vyřešit zdravotnictví, školství, dostupné bydlení a sociální jistota. Možná nechtějí narazit na zákon o protiprávnosti období 1948-89.
Srpen 1968 a následující “normalizaci” je rovněž nutné hodnotit v souvislostech té doby. Normalizaci předcházelo očistění KSČ od těch, kteří svým jednáním vlastně přivolali “spřátelenou pomoc”. Druhým předstupňem byly pohovory s nestraníky. Ty byly součástí pracovního hodnocení a musely být podepsány.
Samotná normalizace pak spočívala ve zklidnění života.
Lze to ukázat i na osudu Rudolfa Hrušínského. Je považován za příklad herce, který byl režimem div ne zničen. Pravda to je velmi částečná, protože v období 1972-75 nenatočil žádný film. Jenže ve stejné době měl v ND třináct velkých rolí. V letech 1976-89 natočil 100 filmů (včetně TV produkce). Byl jmenován Zasloužilým členem ND (82) a Národním umělcem (88). To je přece bezpříkladná likvidace umělce.
Umělci, jak teď víme, šíleně trpěli. Takový Sobota například nesměl nějakou dobu do TV. Jenže v tom nebyla politika, ale ješitnost. Sobota hrál se Šimkem na nějakém večírku k MDŽ. Seděl u stolu, přišel k němu tehdejší boss přes kulturu Müller a řekl “můžu si k tobě sednout?” Sobota odpověděl, že ano, jen si sedni. Müller se rozlobil, že si přece netykají a Sobota celkem logicky namítl, že on mu začal tykat. Pak se to nějak vyostřilo a Sobota řekl, aby se uklidnil, že přece není tak zlej, jak vypadá. Müller mu prý řekl, že mu ukáže, jak je zlej a zatrhl mu televisi. Šimek pak Sobotu vyměnil za Krampola.
Jsem přesvědčen, že z geopolitického hlediska byla normalizace úspěšná v tom, že Husák přesvědčil obě strany, že má situaci pod kontrolou, že tedy není důvod k intervenci z žádné strany.
KSČM musí mít jasno nejen o tom, koho chce analýzou oslovit, ale jak se ke svému publiku němu dostat. Diskutovat s Farským, který dobu, kterou prakticky nezná, označuje za hnus a devastaci, nemá smysl. Bylo by to házení perel sviním.
