– kou –
27.4.2018 zdroj
Pro Spojené státy je stále obtížnější udržovat si své postavení a zajistit bezpečnost tím, že se účastní konfliktů ve vzdálených částech světa.
Proto, jak napsaly The New York Times, by měly přestat se chovat ke svým spojencům „jako k puberťákům“ a dát nejzralejším pravomoci a odpovědnost.
Co je na článku Chritophera Preble do očí bijící, je skutečnost, že ani tento vzdělaný muž není schopen (spíše neochoten) při tvrzení „svět se mění“ poodstoupit od nazírání na svět brýlemi „pax americana“, a vzít v úvahu vytvoření „multipolárního“ světového uspořádání. Zmínka o Číně a Rusku končí představou ponechat svět Pekingu, což je něco jako „brrr“, a touto extrémní představou si rovnou vyřizuje účty s ideou, že je nutné brát v ohled i zájmy jiných velmocí, nepatřících do „klubu USA“. Návrh autora se omezuje v podstatě na předání některých pravomocí skupině bohatých spojenců, kterou dnes představují země G7. Tato cesta nikam nevede. A jako návdavek si čtenář New York Times musel uvědomit, že si spojenci, v rámci stávající světové dominace USA, zcela „demokraticky“ a bez rozhodnutí Washingtonu neutřou samy ani svůj nos. Přesto je materiál zajímavý a rozhodně k pročtení.
Zpráva, že se šéf CIA Mike Pompeo tajně setkal s vůdcem KLDR, byla překvapením a oživila naději, že jeden z nejnebezpečnějších konfliktů planety může být vyřešen bez války, napsal v New York Timesech profesor Christopher Preble. Nicméně nikoho neudivuje, že Američané byli hluboce zapojeni do sporu mezi dvěma suverénními státy tisíce kilometrů od Washingtonu, poznamenal autor.
Existují samozřejmě také historické důvody, napsal. Pod záštitou Spojených států se Jižní Korea nakonec stala jednou z nejbohatších demokracií světa ze „zoufale chudé autoritářské země”. A američtí daňoví poplatníci i nadále utrácejí miliardy dolarů, aby udrželi bezpečnost v tomto regionu. Stejnou situaci lze pozorovat i v jiných částech Asie a Evropy.
Američtí vůdci tvrdí, že taková politika slouží míru a bezpečnosti. A zatímco rostla produktivita a mzdy v USA, zdálo se, že strýček Sam dokáže zajistit svým občanům slušnou životní úroveň a bezpečnost pro svět. Avšak pro Ameriku se stává stále těžší zachovat si svůj globální status. A nakonec to může být nemožné, varoval autor článku zčásti proto, že USA daly jiným zemím příležitost k prosperitě.
Podle profesora Prebly „není pochyb o tom, že se podíl Ameriky na světovém bohatství zmenšuje”. Například do konce druhé světové války byla polovina světových produktů vyrobena ve Spojených státech a dnes pouze 15,1%. Šíření technologií vedlo k tomu, že teď ještě malé a slabé země, jakož i nevládní subjekty mohou napadnout velké a mocné Spojené státy americké, jako Severní Korea se svými jadernými zbraněmi.
Nicméně podle autora Američané nechtějí připustit, že se svět mění. V Trumpově administrativě chápou, že existují určité znepokojivé trendy a že američtí spojenci mohou ztratit víru v jejich moc, ale předkládají daňovým poplatníkům zvýšit dodatečné zdroje k posílení obrany. Problémem je, že Washington už vynakládá více na své vojenské potřeby, než sedm nebo osm v žebříčku následujících zemí.
A i když se podaří to, co dříve fungovalo, nemusí to fungovat v budoucnosti. Stálé přání Ameriky udržet si převahu za každou cenu může vyvolat konfrontaci ze strany Číny nebo Ruska. A rizika, že USA budou zapletené do válek, jichž se nemusely zúčastnit, a které nemusí vyhrát, jsou nadále vysoká, bez ohledu na to, kolik se vynakládá na obranu. V důsledku se bude muset častěji používat síla – jako například v případě nedávných raketových úderů na Sýrii, které, dokonce i podle přiznání spojenců USA, zřejmě k ničemu nepřispěly.
Autor proto navrhuje hledat alternativní způsoby. Nejjednodušší a nejnepříjemnější možností by bylo předat světové vedení Číně nebo jednoduše rychle odejít a nechat věci samopohybu. Nicméně, podle Christophera Preble, je lepší pokusit se uzavřít dohodu, aby ti, kdo dnes těží z míru a prosperity přispěli k zachování světového řádu. Americká moc zůstane na místě, ale ostatní musí vynaložit své úsilí.
„Místo toho, aby se chovaly ke spojencům, jako nezodpovědným puberťákům, kterým nelze věřit bez neustálého dozoru „strýčka Sama“, nebo jako se slabou vůlí, kteří při každé příležitosti se vzdají svým chtivým sousedům, je pro Washington lepší posílit zralé státy, které myslí podobně a reagují na místní výzvy dříve, než se stanou regionálními nebo globálními krizemi,” navrhuje autor článku. A některé země, jak již uvedl, již touto cestou jdou, například Jižní Korea, která se rozhodla pro své vlastní bilaterální rozhovory s KLDR.
Samozřejmě, jedna z výhod, že USA poskytují globální bezpečnost, je, že mohou hrát první housle v jiných otázkách. V opačném případě se mnozí obávají, že spojenci mohou odmítnout vůli Washingtonu, pokud na ni méně závisí. „Ale je to už děje,“ jak ilustruje krvavá válka v Jemenu, a větší nezávislost zemí vede k větší opatrnosti. Spojené státy samozřejmě budou těžit z této situace: „Šly by Spojené státy do Iráku, kdyby se nedomnívaly, že jiné země budou pomáhat obnovovat pořádek?” napsal autor.
Přechod do světa, kde je mnoho herců, nebude snadný: potřebujete obratnost i trpělivost. Mnoho amerických spojenců pravděpodobně přijme vyčkávací postoj. „Možná se stačí jen malé postrčení, aby se dostali z komfortního dospívajícího chování do zralosti, obdařeného mocí.”
„Spojené státy jsou nejdůležitější zemí na světě a zůstanou tak řadu let díky své silné ekonomice a obrovským vojenským schopnostem,” uvedl autor článku v The New York Times. Ale jak zdůraznil, Amerika potřebuje uznat hranice své moci a potřebu sdílet náklady a povinnosti.
Související:
Forbes: V očích světa nebyly USA vůdcem, ale samolibým idiotem!
