Bourat či nebourat, to je oč tu běží

Karel Sýs
26. 4. 2018


Plátkové Metro referuje o Libeňském mostu:
„V období československé normalizace se počítalo s tím, že Libeňský most bude stržen a postaví se nový a širší most podle sovětského vzoru. Ten měl pojmout větší množství automobilů.“ 


Komanči nám chtěli svou nenechavou prackou šáhnout na kubismus!

Ale jen o pár odstavců dál se dočteme:

„Nový most má být širší.“ Tentokrát ovšem širší podle vzoru Brooklynského mostu!

U článku se skví fotografie: „Lidé a aktivisté tancovali v úterý na mostě tanec haka.“ (Titulek je divný. Aktivisté snad nejsou lidé?)

Opravdu, to je přesně to, co most potřebuje. Češi rádi tancujou na vlastních hrobech. A návdavkem se pobaví. Sranda neurazí, ale objížďku nezařídí. Zvláště když „na konkrétní návrhy objízdných tras je zatím podle radních příliš brzy… Náhradní spojení není zatím žádným způsobem řešeno“.

Nedaleký Hlávkův most je na tom taky špatně. Inu, kradlo se, kradlo, ale neopravovalo. („Faktem zůstává, že Libeňský most nebyl nikdy opravován.“) Žilo se z komoušské podstaty. Jak autor článku bezelstně prozrazuje: „V případě, že by musela být doprava na něm (rozuměj na Hlávkově mostu) zastavena, může ji alternovat trasa metra C mezi stanicemi Vltavská a Florenc.“

Trasa metra C nemůže Hlávkův most alternovat, funguje už od „československé normalizace“, alternovat může jen něco nebo někdo, co nebo kdo jaksi zaskakuje odjinud.

A tak na rozsýpajících se pražských mostech může bezpečně růst jedině rozmarýna.

Propánakrále, bez Husákových dětí by pražskou dopravu provozovala leda koňka!

– – –