dnes nepíšu od radosti, ale abych zahnal chmury. A nechce se mi do obvyklých hrátek s češtinou. Spojuje nás, že máme syny kolem padesátky. Pozdě na to, abychom jim dali pár facek i kdyby si je zasloužili. Ubránili by se, to si přiznejme. Po vystoupení Vašeho Jana na Lvech jsem kdesi narazil na výrok “zavrhuji Cimrmana”. Míněno ať jdou Svěráci do prdele. Je mi to líto, protože jste oba dohromady přispěli české kultuře podobně jako V+W. Teď do toho ale Jan hodil vidle, protože z jeho výzvy čouhá faleš jako sláma z bot.
(obrázek – po kliknutí video)
Kde byl Váš syn, když ČT napadla prostřednictvím jakéhosi Rosiho neobyčejně hrubě Petra Žantovského. To je taky novinář, pokud to nevíte. Jenže ne ten “váš”.
Víte, Zdeňku, bojovat za svobodu televize, ve které se dokola točí lidé z Bakalova impéria, je směšné.
Proč umělci nebojují proti nehoráznému překrucování historie, které dělá ÚSTR? Vy stejně jako já víme, že to všechno bylo trochu nebo úplně jinak.
Když protestuji, přečte to několik stovek nebo tisícovek lidí. Vy k tomu mlčíte, přestože Vaše publikum je stotisícové ne-li miliónové.
Proč umělce nechává chladnými bída a chudoba? To je přece základní problém, před kterým naše země stojí.
Přestal jsem podporovat Vaše Paraple. Mám teď jiné použití pro svoje peníze. Až to bude možné, k Vašemu projektu se vrátím. Naše kontakty, jichž si považuji, vznikly právě z obdivu k tomu, co jste udělali pro Jana Kašpara a následně pro mnoho dalších. Nerad bych je zahodil.
Život tam dole je bohužel pod rozlišovací schopností umělců. Hérečky vystrčí kozy, aby měl bulvár o čem psát, herci se omotýlkují a rozdělí si mezi sebou ceny, “jak to tak chodí”. To je z Cimrmana. Vždy k tomu na jevišti dodáváte “jak to tak tenkrát chodilo”.
Píšu Vám jako člověku, o kterém si myslím, že přece jenom ještě neztratil schopnost naslouchat. Nevím, jestli si uvědomujete, jak šíleně je česká společnost rozdělena. A to až hluboko do rodin. Co, když se Vás syn Jan vzdá, protože jste pomáhal budovat ten komunistický “hnus a destrukci”, jak tomu říká jistý Farský?
To, co se teď děje, není kvůli Zemanovi a jeho občasným vulgaritám. Je to přímý důkaz existence blbosti, která, jak říkával Werich, je nevyplelitelná.
Jsem nýmand, který nemusí nikoho zajímat. Mám určité životní zkušenosti, ale kdykoli něco řeknu narážím na orvellovské blekotání ovcí “dvě nohy dobré, čtyři nohy lepší”.
Vzpomínáte si, jak končí Zvířecí farma? Prasata se emancipovala, chodí po dvou nohách, spí v postelích a druží se s farmáři, bývalými nepřáteli. A předávají jim zkušenosti: “Naše zvířata pracují daleko víc než vaše a za míň jídla”, říkají.
Zvířata se zvenku dívají na žranici a najednou jim ten chumel prasat a lidí začne splývat a nemohou rozeznat, kdo je kdo.
Víte, ono je vlastně úplně jedno, jestli jsem teď něco napsal, jestli jsem dopis odeslal a jestli jste napsané četl. Neumenší to můj strach z toho, co se děje.
Z Královských Vinohrad Vás zdraví
Jiří Jírovec
