Zdeněk Hrabica
9. 3. 2018
Politička Miroslava Němcová nepřekypnuje rozvážností, kterou by se měl v nynějších, slušně honorovaných poměrech, český politik vyznačovat. Pochází z mého kraje a vůbec si ji nevážím.
Jednou jsem doprovázel Čestmíra Císaře při návštěvě předsedy poslanecké sněmovny v budově Parlamentu ve Sněmovní ulici a při náhodném setkání s touto ženou, jsem ji pomohl na chodbě rozuzlit tajenku, nevěděla, kdo je Čestmír Císař. Budiž!
Jsem z generace, kdy jsme volali: „Císař na Hrad!“ Od těch časů jsme se spřátelili. Nablízko. Vyprávěl mi, jak jako zvláštní vyslanec po roce 1990 ve Strasburgu musel Jiřímu Dienstbierovi shánět tipy k vyznamenání nebo k doktorátům pro Václava Havla. Nejvíce ho však štvalo, že se za to muselo z pokladny státu v loupeživých devadesátých letech, hodně platit.
V České televizi Miroslava Němcová odhodlaně prohlásila, že nacismus a komunismus jedno jsou a stejně tak jsou nacisté a komunisté jedno a totéž. Naše rodina mi osudem dala hodně poznat, abych takovým srovnáním nevěřil. Okamžitě jsem se vzbouřil a napsal ji odmítavý dopis. Dostal jsem poděkování za to, že jsem v návalu odmítavé pošty byl jediným, kdo se pod své řádky podepsal. Ostatní , kteří ji napsali, zůstali ve stínu anonymity. Jenže Miroslava Němcová mi na mé řádky rovněž sdělila, že na konstatování totožnosti nacismu a komunismu plně setrává. Nevážím si této političky.
Na Folklorním plesu v TOP HOTELU Praha mne asistentka předsedkyně Poslanecké sněmovny požádala, abych tuto ústavní činitelku během večera fotografoval; kvůli tomu jsem tam trochu i byl a nedělalo mi to potíže, byli tam manželé Němcovi. Nespustil jsem je z očí ani z objektivu. Po skončení jsem se šel slušně optat, kdo mi mou práci zaplatí. Od asistentky se mi dostalo se odpovědi, že nikdo, že jim jiný kolega nabídl práci bez nároku na honorář.
Při sledování záznamu z Vladislavského sálu 8.března 2018 jsem se divil, když na rozdíl od většiny přítomných se postavila Miroslava Němcová vůči prezidentovi při projevu postojem vlevo v bok a pak rázně v černém oděvu vykročila směrem, kde nechal tesař před staletími v gotice díru.
Možná, to co doslova pan prezident v sále pravil, všechno ani nemusel. Možná si mnohé mohl schovat do rozhovoru s Jaroslavem Soukupem na TV Barrandov. Mohl se povznést nad trpaslíky i vůči šmudlům. Zcela to však nedokázal překousnout. To, co předvedla předem nabuzená politička, však předčilo všechna očekávání.
Zatímco všichni, kdo Vladislavský sál při inauguraci Miroslavu Němcovou husím pochodem následovali a šli si na žejdlík piva společně do hospody na Loretánském náměstí, u sochy TGM na Hradčanském náměstí se již rozcházeli demonstranti z leknutí na pokyn svého najatého Vůdce (oblečeného tentokrát do společenského oděvu), kterého již není ani potřebné jmenovat.
Stačí na něj pohlédnout a odpovědět si, čí taktovku a nad kým tento muž v ruce drží. Možná i nad političkou Miroslavou Němcovou.
Koordinátor vítačů
Foto autor
Pozn. red. I. D. : Stálo by za to, toho pozoruhodného muže identifikovat a dozvědět se o něm více, byla by škoda, kdyby zůstal anonymní a nevěděli jsme, co ho přivedlo k takové “práci”.
