Lubomír Man
21. 3. 2018
Nic víc a nic míň se nestalo. V úterý dopoledne předala před poslaneckou zhruba stovka lidí poslankyni Miroslavě Němcové květy za to, že svým odchodem z Vladislavského sálu zaprovokovala proti inaugurujícímu prezidentu Miloši Zemanovi – a to v okamžiku, kdy kritizoval jednostranné zaměření České televize ve prospěch jediné strany i masivní loupež Bakalova impéria, spáchané na českém státě a všech jeho občanech. Na závěr tohoto dojemného setkání s kurážnou poslankyní zaskandovali přítomní z plných plic: „My se nedáme, Němcová na Hrad“.
Ta slova musela být pro Němcovou hudbou sfér. Vždyť už jednou byla tak blizoučko nikoli zrovna postu prezidenta, ale úřadu premiérky vlády ČR, a to v červnu 2013 po pádu premiéra Nečase, kdy ji na post premiérky narhovala ODS. Všechno však tehdy zkazil onen starý mizera Zeman, když na post premiéra vlády úřednické jmenoval Jiřího Rusnoka, a nikoliv ji na post premérky vlády řádné. Dobrá, tehdy tedy nezaslouženě ostrouhala, ale teď ti lidé na Malostranském náměstí vyjadřují svou vůli a přání, aby se stala dokonce prezidentkou státu, a s tím voláním se jí vrací stará dobrá víra, že přece snad jen nedoslouží jako pouhá česká poslankyně, ale že vystoupí výš, tak, jak to jejím schopnostem a jejímu charizmatu odpovídá – a pak udělá v této zemi konečně pořádek.
S nikým se nebude mazlit, Bakalu povolá ze Švýcarska zpět domů, aby své dílo – hlavně pak v médiích v havířských bytech – dokončil, a ona sama v České televizi ještě přitvrdí. A pokud si pár blbečků společně s prezidentem stěžují na to, že 90 procent jejího vysílání slouží a plně vyhovuje jen pěti procentům posluchačů, že to tak není správné, že správné by prý bylo aby 90 procent jejího vysílání sloužilo a plně vyhovovalo 90 procentům posluchačů, ještě snad udržitelné by prý bylo, aby 90 procent jejího vysílání sloužilo a plně vyhovovalo dejme tomu 50 či 60 procentům lidí, ale že prý současný stav, kdy 90 procentní náplně vysílání ČT přijímá s povděkem pouhých pět procent posluchačstva je naprosto neudržitelný, pak ona jim jako prezidentka ukáže, že je možné a prospěšné, aby ne 90 procent náplně vysílání ČT, ale plných 100 náplně vysílání ČT vyhovovalo z počátku třeba i jen jedinému procentu posluchačů, ale aby se důkladnou politickou prácí a odřezáním lidí od možnosti získávat informace odjinud než z českých oficiálních médií a České televize, dosáhlo stavu, kdy ono jedno procento vyskočí po jistém čase na procent pět, pak na deset – a nakonec celých 100 procent českých lidí bude konečně vychováno tak, aby bylo s vysíláním české televize a i s referováním všech českých médií spokojeno na procent 100.
Vše čeho je tedy třeba je tvrdost, nikoli tedy slabošské pátrání co by si lidé asi tak přáli, ale dát jim to, co vedení země pro ně považuje za potřebné a nutné. A bude-li se takto důsledně jednat a pokračovat a média toto hnutí plně podpoří, objeví se před našima očima znovu onen neuvěřitelný zázrak, kdy i peklo se bude lidem jevit jako ráj na zemi.
