rozhovor s Terezou Spencerovou
29. 3. 2018 ParlamentíListy
„Je legrační, že bez důkazů se v našich právních státech nedá odsoudit ani zloděj, který ukradne autorádio, ale zato se dá ‚svět‘ posunout hlouběji do krize a blíže k válce,“ uvádí k diplomatickému poprasku, který vznikl kvůli otravě dvojitého agenta Sergeje Skripala, editorka Literárních novin a analytička Tereza Spencerová. Ta se v rámci pravidelného shrnutí týdenních událostí na ParlamentníchListech.cz věnuje i projevu předsedy Sněmovny reprezentantů USA v našem Parlamentu.
Tereza Spencerová – TS.: „Neuvěřitelná byla ta teze o stovce let, kdy prý spolu bojujeme za mír a svobodu. A co roky 38 až 89? Je to tu zas. Jsme jako oni,“ napadlo mě. „Jen to v podstatě dokládá globální platnost teze profesora Koukolíka, že se ‚tam nahoru‘ dostávají hlavně deprivanti, jimž pak v konkrétním případě místní slouhovští deprivanti nadšeně tleskají,“ sdělila k projevu Paula Ryana.
Parlamentní Listy – PL.: Rozhořela se diplomatická válka mezi Západem a Ruskem. Vyhošťují se desítky diplomatů kvůli podezření, že Rusko stálo za otrávením někdejšího agenta Sergeje Skripala. Přičemž sama britská vláda i nadále mluví o vážném podezření, nicméně koná, jako kdyby, jak se začalo vtipně říkat, se u otráveného Skripala a jeho dcery našel samovar, balalajka a případně i pas Vladimira Putina. Jak vnímáte tento vývoj? A co říci ke slovům Sergeje Lavrova, že ty samé státy, které nyní vyhošťují diplomaty, Rusům zároveň šeptají do ucha omluvu za to, že to dělají?
T.S.: Máte pravdu v tom, že důkazy nejsou i nadále veškeré žádné a šest „usvědčujících“ powerpointových slajdů, které Britové rozdávají „světu“, na tom zhola nic nezměnilo. Tedy kromě připomínky, že jedny velmi podobné slajdy – o iráckých zbraních hromadného ničení – už vedly ke smrti zhruba milionu lidí.
Teď k tomu jen Skripalovi příbuzní v Rusku podotýkají, že kromě důkazů vlastně není ani samotný Skripal, protože „nikdo neví“, kde je, nebo jestli je živý nebo mrtvý a tak vůbec. Čili v tomto směru se také nic nezměnilo, jen během týdne přibylo v éteru něco britského ministra zahraničí Borise Johnsona, který tu přirovnal blížící se mistrovství světa ve fotbale v Rusku k Hitlerovi a jeho zneužití sportu a ondy přihodil i srovnání anexe Krymu s nacistickým záborem Sudet. Mimochodem, není bez zajímavosti, že kultovní filozof amerických konzervativců Leo Strauss už v roce 1951 mluvil o „reductio ad Hitlerium“, čímž charakterizoval bludné argumenty, jejichž cílem je popřít soupeřova tvrzení přirovnáním k nacistům, aniž by ovšem tato tvrzení byla podpořena konkrétními fakty. A existuje i aforistický „Godwinův zákon“ o internetových diskusích, který říká, že jakmile se srovnání s Hitlerem nebo nacismem v diskusi objeví, příslušné diskusní vlákno skončilo a autor tohoto porovnání dotyčnou debatu prohrál. Tož tedy Johnsonův zatímní příspěvek ke krizi, v níž s ním Evropa také podle všeho „solidarizuje“…
Nicméně, má to samozřejmě i vážnější rovinu. Dostupné zdroje uvádějí, že na summitu EU v Bruselu se na konci minulého týdne přítomní vůbec nebavili o tom, že Britové nepředkládají žádné důkazy, ale soustředili se jen na to, jak Rusko ztrestají. Je mimochodem vcelku legrační, že bez důkazů se v našich právních státech nedá odsoudit ani zloděj, který ukradne autorádio, ale zato se dá „svět“ posunout hlouběji do krize a blíže k válce…
A po takto výživném „rokování“ si lídři EU nechali čas do pondělka, kdy se začalo se „solidárním“ vypovídáním ruských diplomatů. Celkem jich „padlo“ něco přes stovku, ale důležitým je, že nadpoloviční většinu z nich si připsaly USA, celých šest desítek, zatímco samotná Británie nedosáhla ani poloviny tohoto počtu. Zhruba půlka EU se spokojila s alibistickým jedním vypovězeným, což z ČR – se třemi vypovězenými – dělá skoro „premianta“, a zbylá půlka do toho rovnou hodila vidle a nevypověděla diplomata žádného. Jinými slovy, pokud to měl být test soudržnosti Západu, tak se zdá, že „anglo-americká osa“ drží sice pevně, ale na ty ostatní by žádný správný „euroatlantický jestřáb“ spoléhat raději neměl. Tím spíš, když se podíváte třeba na Německo – jeden den kvůli „držení basy“ v kauze Skripal vypoví čtyři ruské diplomaty a druhý den kvůli svým zájmům a ziskům dá zelenou Nord Streamu 2. Slovensko má sebevědomí, Rakousko a Belgie chtějí být – Skripal-Neskripal – „otevřenými kanály komunikace“, a tak vztahy s Ruskem zhoršovat odmítají, což ale nejspíš fakticky současně platí i pro všechny státy s jedním vypovězeným ruským diplomatem, až se v Itálii zformuje vláda euroskeptických vítězů voleb, také se asi zachová jinak a za toho jednoho vyhoštěného diplomata se (možná i pěkně nahlas) Rusku omluví, jižní křídlo tvořené Portugalskem, Španělskem a Řeckem má tradičně své vlastní problémy, takže je nějaké politické kejkle v Londýně nezajímají…
Zkrátka, je to zvláštní pohled na Evropskou unii, která se drolí znovu a znovu pokaždé, když ji někdo k něčemu začíná tlačit, a jednotu udržuje vlastně jen formálně, aby se neřeklo. Pak je tu ale samozřejmě ještě samotná Británie. Mám dojem, že vláda v Londýně postupuje natolik přímočaře, že si nenechává žádný prostor k manévrování, a bude proto muset jít Rusku „po krku“ dál, až do nějakého konce. A ten si zatím neumím dost dobře představit. Pokud ale už nyní považuju skripalovskou reakci Západu za alibistickou, není jasné, jak bude Londýn získávat podporu pro své další, z logiky věci nutně stále razantnější kroky. A pokud takovou podporu už nenajde, bude to konec vlády premiérky Mayové. Možná si ale říká, že je pořád ještě důstojnější skončit v učebnicích dějepisu jako ta, co „hrdinně padla v boji s Ruskem“, než ta, co sebe i všechny kolem dokonale umořila v nekonečných a nesrozumitelných tahanicích s Bruselem… Jistě, může se opírat o Washington, kde rekordní zbrojní rozpočet a nástup Mika Pompea do čela ministerstva zahraničí a Johna Boltona do funkce poradce pro otázky národní bezpečnosti ze všeho nejvíc připomíná formování „válečného kabinetu“, ale doufejme, že Evropu nevedou jen samí sebevrazi, kteří by s rukama v klíně přihlíželi blížící se válce – jaderné válce – s Ruskem, tedy jaderné válce na našem, nikoli americkém kontinentu…
P.L.: Pro Rusko je poslední týden studenou sprchou. Nejen kvůli vyhošťování diplomatů, ale i kvůli požáru zábavního centra v Kemerovu, při kterém uhořelo přes 40 dětí. Rusové jsou rozhořčeni a spílají místním funkcionářům – nepomohlo ani to, když si před naštvaný dav zástupce gubernátora klekl. Může souběh těchto dvou událostí znamenat problém pro znovuzvoleného Putina?
T.S.: Mám dojem, že západní tlak na Rusko Putina v očích Rusů až dosud vždy jen posiloval, takže nevím, proč by tomu nyní mělo být jinak. A tragédie v Kemerovu? Co s tím má Putin společného? Naopak, pokud bude reagovat rozhodně, nechá padnout několik hlav zodpovědných za nastavení a dodržování bezpečnostních předpisů obecně a tak podobně, problém nevidím. Tragédie se stávají. Důležité je zajistit, aby se, pokud možno, neopakovaly. Ostatně, jak konstatoval titulek i jednoho českého zpravodajského portálu o bezpečnosti našich obchodních center: „Ochranka za 60 na hodinu to má na háku.“
P.l.: Průšvih střídá průšvih, dalo by se říci o Donaldu J. Trumpovi. Žádný renomovaný právník ho nechce obhajovat, jeho zeť Jared Kushner čelí vážnému střetu zájmů a ještě se našly jakési ženštiny podivné pověsti, které tvrdí, že s DJT něco měly. Údajně se mu také rozpadá manželství a začíná se mluvit o tom, jestli vlastně republikáni budou chtít, aby svou funkci v roce 2020 obhajoval. Může se americký prezident, kterému pohrozili odvoláním v případě, že sesadí zvláštního vyšetřovatele Muellera, z této situace ještě vyhrabat? Třeba nějakou válkou, nebo alespoň „válčičkou“?
T.S.: Když to vezmeme jedno po druhém: Tak „hitem dne“ je zjištění, že měl Trump před dvanácti lety něco s prostitutkou. No páni! Jareda Kushnera mají prý „v kapse“ Saúdové se svými petrodolary. No páni! George W. Bush podnikal rovnou s rodinným impériem Bin Ladinů, zatímco celá US Army honila jejich teroristického příbuzného, a nikomu to nevadilo. Jeden právník opravdu odřekl Trumpovu obhajobu. No páni! Že by se fakt už nikdy nenašel jiný? A pokud se republikáni pro příští volby rozhodnou pro nějakého jiného kandidáta? Co s tím? Vždyť na to mají snad plné právo, ne? Vůbec bych to neprožívala…
Obecně platí, že z Ameriky chodí každý den doslova tuny „zásadních informací“, přičemž většinu z nich vypouštějí média, která jsou otevřeně protitrumpovská. A většina z těch informací má jepičí život i význam. Počkejme a uvidíme, co bude ve skutečnosti důležité třeba za rok.
Mě víc zajímá, jestli se Trump opravdu pustí do… …. ….
