4.2.2018 ParlamentníListy
„Veřejnoprávní a mainstreamová média – s výjimkou těch, která pan Babiš vlastní – jsou pod vlivem pražské kavárny. Což mluví za vše,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz bývalý poslanec a redaktor ČT Zdeněk Soukup.
„Velké štěstí pro českou žurnalistiku je, že dominantní už nejsou mainstreamová média a jsou tu jiné alternativní možnosti, jak publikovat. Například Parlamentní listy, Neviditelný pes a podobně,“ konstatuje. „V České televizi vládne duch televizní rebelie. Jsou to lidé, kteří si myslí, že televize patří jim a mají své představy. Byl jsem svědkem toho, když jsem v ČT byl, že to mocenské centrum, které ji ovládá, se nachází v útrobách redakce zpravodajství,“ upozorňuje.
Ptám se vás jako člověka se zkušenosti z práce v ČT, jestli se případná neobjektivita reportáží zhoršila oproti době, kdy jste tam působil?
Jsem dlouholetým kritikem toho, jak na sebe navazují zpravodajství, operativní publicistika a publicistika. Připadá mi, že jsou vytrhovány ze souvislostí. Témata publicistických reportáží jsou vytrhaná téměř chaoticky a náhodně. Neodpovídají společenským potřebám doby. Reportér něco vyslechne v tramvaji nebo metru a natočí o tom publicistickou reportáž. Myslím si, že by operativní i velká publicistika by měla vycházet z nějaké analýzy jevů, které přináší zpravodajství. Co se týče situace v České televizi, tam je naprosto jasné, že jakákoliv strana s výjimkou TOP 09 má trošičku smůlu.
V České televizi vládne duch televizní rebelie. Jsou to vlastně lidé, kteří si myslí, že televize patří jim a mají své představy. Tito lidé se nabalují na ten okruh pražské kavárny. Dokonce si myslím, že na to nemá vliv nejvyšší vedení, včetně generálního ředitele. Byl jsem svědkem toho, když jsem v ČT byl, že to mocenské centrum, které ji ovládá, se nachází v útrobách redakce zpravodajství. Jsou to stále stejní lidé. Někteří sice odešli, jako například kolegyně Drtinová, ale mnozí další tam zůstávají a dodneška ovlivňují, co se bude a jak vysílat. Dá se říci, že generální ředitel – nevím, nakolik to platí ještě dneska – byl vždycky rukojmím lidí, kteří určovali politický směr televize. To je na samostatnou reportáž.
