 |
| Pavel Chrastina |
Pavel Chrastina
4. 2. 2018 NeviditelnýPes
Žijeme v době, která znovu a znovu potvrzuje, že ono prastaré „rozděl a panuj“ platí v plném rozsahu i dnes.
Zvolili jsme si prezidenta. Dobře. Ale sledujete-li alespoň trochu, co se děje v médiích tzv. hlavního proudu, dozvíte se ráno, v poledne i večer, že prý národ je nesmiřitelně rozdělen. Je to skutečně pravda?
Zastánci tzv. levicového liberalismu, jinými slovy zastánci zánovní odrůdy postmarxismu, by si přáli, aby všichni, kteří volili v poslední volbě proti Zemanovi, byli na jejich straně. Jenže tak tomu ve skutečnosti není. Mnoha Drahošovým voličům se na Zemanovi nelíbily naprosto nepodstatné věci, často hraničily s malichernostmi. To však ještě neznamená, že by oni sami byli přesvědčení levicoví liberálové. A jsme u toho.
Jak „zkapitalizovat“ volbu nezanedbatelné části těch nevyhraněných, povrchně uvažujících a proto i snadno zmanipulovatelných voličů? O to se nám přece postarají média, zejména ta veřejnoprávní. Jejich vysílání se už týden nese v duchu odmítání výsledků volby a den za dnem nám podsouvají, že národ je neodvratně rozdělen.
Zažíváme věci připomínající to, co se stalo po Trumpově zvolení prezidentem Spojených států. Američtí „levicoví liberálové“ soustředění ve staré obamovské administrativě a zejména v médiích, nedokázali demokraticky přijmout výsledek voleb a okamžitě začali organizovat chaos, demonstrace a volat už měsíc po Trumpově zvolení po odvolání jim nepohodlného prezidenta. Dokázali tím jediné. Odhalili se jako nedemokraté, jasně inklinující k diktování svých vlastních názorů. Tyto síly nedokážou čestně přijmout porážku v demokratických volbách.
Také u nás jsme svědky podobných snah.Ihned po volbě vidíme vytváření a prohlubování příkopů. Kdo tedy ve skutečnosti rozděluje národ? Nejsou to jenom politici a jejich přesvědčení. Na prvním místě to jsou média tzv. hlavního proudu, mezi nimiž vynikají právě ta veřejnoprávní. Jedou podle vzorce: „A teď vám řekneme, co chceme, abyste si mysleli.“ Nekonečné diskuse, v nichž mají zastánci bruselských postupů zelenou, nám to mají všechno „správně“ vysvětlit. Nekonečná žvanění o vzdělání a místě bydliště voličů včetně účelových statistik mají ty narýsované příkopy dále prohloubit.
Levicoví liberálové a ostatní neomarxisté zoufale potřebují, abychom byli rozděleni. Jsou zde totiž stovky let stará pravidla a společenské zákony, které nelze jen tak škrtnout, obejít anebo zrušit. Z historie víme, že technologie moci a technologie vlády se v dějinách civilizací příliš nezměnila. Přesto si musíme každý den připomínat, že jiné prastaré úsloví „časy se mění a my se měníme s nimi“ dnes naopak neplatí.
Nenechme se rozdělovat pod nedůležitými záminkami. Naopak, proti skutečným hrozbám, tedy nikoli těm vymyšleným a zástupným, se musí celý národ spojit, chce-li přežít. Snad nemusím znovu opakovat, že právě probíhající pokus o islamizaci evropského obyvatelstva je tou nejvážnější a doslova smrtelnou hrozbou. Nejde o nic menšího, než o naši vlastní zemi, naše životy a životy našich potomků. I prezident Zeman v jednom ze svých projevů na mezinárodním fóru označil směřování unie za přípravu superholocaustu, kterému je třeba zabránit. A samozřejmě ve stejné řadě vidím i zápas o zachování té úrovně svobody a demokracie, které jsme po desítkách let útlaku konečně znovu dosáhli.
Semkněme se proti poslednímu tažení Evropské komise, která chce zlomit více než osmdesátiprocentní nesouhlas obyvatel České republiky s islamizací své země. Připravovaný nejnovější bruselský diktát je označován jako tzv. „Dublin 4“ a jeho přijetí by znamenalo nejen ztrátu našeho nezadatelného práva rozhodovat o tom, které imigranty v rámci platných mezinárodních smluv chceme, a které ne, ale obávám se, že by to byl i konec naší dosavadní demokratické ústavy.
„Dublin 4“ nebudu zvlášť rozebírat, to už za mne udělali jiní. Ve zkratce jen připomenu, že by to znamenalo nepřetržitý proud tisíců neintegrovatelných Afričanů a Asiatů ročně do naší země. Takových, kteří budou kdesi na africkém pobřeží označeni úředníky z OSN jako tzv. „zranitelní uprchlíci“ bez jakékoli prověrky, jen na základě jejich vlastního prohlášení. Nemusím snad připomínat maličkost, že muslimové mají ve svém „právu“ šaría povoleno „nevěřícím“ beztrestně lhát. V kombinaci s dalším připravovaným bruselským „dekretem“ o tom, že dávky pro tyto „imigranty“ by měly být v celé EU sjednoceny (to je oněch často zmiňovaných 21 000 Kč pro jednoho měsíčně) si snad dovedete jasněji představit, k jaké sociální pohromě by u nás v důsledku přijetí těchto rozhodnutí mohlo dojít.
Máme tedy na vybranou. Buď budeme jako poslušné ovce krok za krokem směřovat k nevyhnutelnému masakru budoucí občanské války, anebo se sjednotíme se státy střední a východní Evropy a odmítneme bruselský diktát. Sami nedokážeme v jejich systému řízení unie zvrátit nic.
Nepodaří-li se ani tohle, zbývá poslední možnost. Opustit unii a znovu, jenže tentokrát na základě naší svobodné vůle, „zadrátovat“ část naší hranice a bedlivě ji střežit.Nevypadá to příliš vesele, že?
Vraťme se raději k tématu a udělejme závěr. Není to složité. Některá média a někteří politici se nás snaží uměle rozdělovat, většinou pod různými falešnými záminkami. Také vědí, že nebudeme-li svorní, těžko uděláme nějaký odvážný a rozhodující krok pro své vlastní přežití. A vězte, že ti, kdo se nás snaží rozeštvávat, rozhodně nemají na mysli nějaké naše dobro. Jsou v žoldu sil, kterým jsme naprosto lhostejní. Známe výraz, že to tihle lidé dělají buď z blbosti, nebo za peníze. Sám nevím, co z toho je horší.
V přicházející nejisté budoucnosti obstojíme jedině tehdy, budeme-li všichni držet spolu a zůstane-li nám naše svobodná vlast nade vše. I za cenu, že za svobodu je třeba čas od času bojovat.
P.S. Po dopsání tohoto článku jsem ze své poštovní schránky vylovil Newsletter IVK, leden 2018 (PDF). Doporučuji otevřít si ho a přečíst si anketu „Jak se stavět k nařízení Dublin IV“. Na uvedenou otázku odpovídají politici, politologové, pedagogové, jeden sociolog a dva publicisté. Dozvíte se, že jde opravdu do tuhého.
