Zbyněk Fiala
10.1.2018 VašeVěc
Seriál tří velkých vystoupení před prezidentskou volbou nabízí Miloši Zemanovi vystupňovat to, co samozřejmě není prezidentskou kampaní. I jeho kalendář tak ukazuje, že je skvělý stratég.
Miloš Zeman vyladil formu před rozhodující fází prezidentské kampaně. Ukázal to jeho projev ve sněmovně před jednáním o důvěře vládě Andreje Babiše. Byl sice určen poslancům, ale častěji mířil k občanům, kteří jej mohli sledovat v přímém přenosu nebo aspoň záznamu. Obsahoval řadu srozumitelných úvah, které připomněly, že poslanci mají vůči občanům povinnosti a měli by taky občas vylézt z pohodlných malostranských paláců a poslechnout si, co si o nich lidé myslí. Zároveň nabídl trochu optimismu a důvěry, že nás nečekají jen zaslepené tahanice, jaké ve sněmovně probíhaly krátce předtím, než tam přistály prezidentovy limuzíny.
Je jen nepodstatným detailem, že jednání o důvěře vládě je od začátku jednáním o nedůvěře a že prezident popírá existenci své kampaně, takže je to vlastně nekampaň. Když však pomineme vánoční poselství, které už je pár dní zpátky, vyšly mu shodou náhod na poslední tři dny před prezidentskou volbou tři závažná vystoupení. V úterý projev k zahájení roku stého výročí vzniku republiky, ve středu projev ve sněmovně a ve čtvrtek (11.1.) hodinovka na TV Barrandov. Tam může zkusit přetlouct témata, která se vynoří v předchozí debatě zbylých kandidátů na ČT. Uvidíme, jestli mu to takhle půjde i v druhém kole, ale to první kolo je obslouženo mistrovsky.
Samotný Zemanův projev k poslancům ve mně upevnil představu, že za půl roku budeme mít vládu s důvěrou, ať už koaliční většinovou, nebo aspoň jednobarevnou menšinovou. Prezident sice nic takového neřekl, ale poukázal na několik prvků, které k tomu povedou. Zopakoval slib, že Babiš dostane i druhý pokus, ale tentokrát bude mít před ním dost času (obdobu hledejme v Německu), aby si vyjednal podporu. Jak má postupovat? V Zemanově projevu se daly vystopovat tři základní klíče.
První je programový, ten uvedl explicitně. Vládní program může pokračovat v nabídce „švédského stolu“, kde si každý najde to, co má rád. Například přímou demokracii. V aktuální verzi vládního prohlášení už je zákon o obecném referendu. Přímá demokracie může zahrnovat i přímou volbu starostů, připomněl Zeman, kterou svého času požadoval na svém sjezdu STAN. Do rozšiřování programové nabídky vlády můžeme započítat pondělní souhlas Babišova kabinetu s tím, že zkusí prosadit zdanění církevních restitucí, jak to požadují komunisté.
Další dva nástroje, které Zeman uvedl, zdánlivě nesouvisí s vládním vyjednáváním. Poukázal na obrovské zbytnění státního aparátu, kdy se v úřadu vlády i v řadě ministerstev zdvojnásobily počty úředníků. Důvod nerozebíral, ale lze vytušit, že jen někde přibylo agendy, jako na financích s EET, ale často šlo hlavně o zelené pastviny pro zasloužilé straníky. Je zřejmé, že velký časový prostor, který Babiš dostane na svá vyjednávání, může být zároveň využit na reorganizaci těchto úřadů. A na souběžné vyčkávání, zda někdo nevyměkne, až uvidí, jak jeho straníci mizí v propadlišti dějin.
Není tu jen bič, najde se i mrkev. Zeman znovu důrazně pohovořil o potřebě investic. Potenciální političtí partneři se mohou dovtípit, že v zemi budou vznikat velké dlouhodobé zakázky z veřejných zdrojů, kde stojí za to být přítomen rozhodování.
Osobně jsem tedy optimista, že vláda s důvěrou vznikne do prázdnin, aby mohla v klidu pracovat na státním rozpočtu.
Zemanovu projevu ve sněmovně předcházela hádka, zda by poslanci neměli dříve než o vládním programu jednat o vydání Babiše k trestnímu stíhání. Zeman na to zareagoval připomínkou Budišovského případu údajného zneužití evropských fondů, do kterého byla zatažena Věra Jourová. V zoufalství pak ve vazbě uvažovala o tom, že si vezme život. (Nakonec se ukázalo, že celý případ byl jen policejním divadlem za účasti provokatéra, nastrčené osoby, která létala v jiném případu.) Jourová byla po čase očištěna a dnes je evropskou komisařkou, připomněl Zeman jako doklad potřeby ctít presumpci neviny a být v případě pochybností na straně obviněného.
Hlavním adresátem Zemanova projevu však byli občané, kteří se chystají k prezidentským volbám. Mohli vidět prezidenta vyladěného, uvolněného, jak mluví z hlavy a k věci. Ne, že bych musel se vším souhlasit, ale neříkal to mně, obracel se takříkajíc k lidem, které zajímá téma inkluze ve školách nebo odtrženost politiků. Jak své skvělé formy dosáhl, to nevím, vsadit se dá jen na to, že se nerozcvičoval. Ve hvězdách je i to, jak dlouho mu to vydrží. Ale i tento drobný detail potvrzuje, že Zeman je skvělý politický stratég.
Naštěstí chce být jen prezidentem. Jako předseda vlády, který by mohl své nápady realizovat, by byl nesnesitelný. Typické jsou jeho výpady proti obnovitelným energetickým zdrojům, ekologům a neziskovkám. Tady je prostě mimo mísu, už třeba proto, že dvě třetiny zdrojů pro neziskovky – jak ukázala nedávná statistika – jdou na sport. Ale ten Zeman taky nemá rád. Když pak mluví o tom, kolik nás stojí solární baroni, neuvede, že jde o příklad zneužití příležitosti politickou třídou. A nikdy nemluví ani o tom, kolik nás bude stát na státních subvencích jaderná energetika, kterou tak prosazuje.
Na druhou stranu, ať si to klidně říká, od toho ho tu nemáme. Může si vynutit od Babiše, aby dal jádro a nejrůznější průplavy do vládního prohlášení, ale to je přece předtím, než se věc opravdu dostane na stůl a začne se počítat. Prezident je důležitý v tom, kde je nezastupitelný. A tady svou roli plní. I když se dost nastraší teroristy a migranty, je to on, kdo prosadil rozumné věci – utkal strategické partnerství s Čínou a odmítl vnucování Ruska jako nepřítele. Chápe svoji historickou odpovědnost. A nedovolil také obejít výsledek voleb, přestože mezi trpaslíky vzniklo dost nápadů, jak se prodrat k moci i bez podpory voličů.
To není tak málo, když už tedy nějakého prezidenta potřebujeme.
