Zbyněk Fiala 22.1.2018 VašeVěc
Debaty prezidentských kandidátů začaly bez Jiřího Drahoše, a taky bez hádek a okřikování. Miloš Zeman je znovu ve formě a vedle něj zasvítil i moderátor TV Nova Ray Koranteng. Asi nejsem sám, kdo by ho rád viděl v podobné roli častěji.
Hrozí remíza, každý hlas rozhoduje! Hned úvodními slovy v programu TV Nova, který měl být věnován debatě zbývajících dvou prezidentských kandidátů, Miloš Zeman mobilizoval k volební účasti. Z různých sociologických modelů totiž vychází, že voličský nezájem o druhé kolo by nahrával spíše Jiřími Drahošovi. Ten však do studia nepřišel, a tak měl stávající prezident hodinu jen pro sebe. Moderátor Ray Koranteng sice Zemana úplně nemusí, ale přistoupil k úkolu profesionálně a nepojal jej jako zostřený výslech, jak je zvykem v jiné televizi. Vytvořil tak příležitost k docela příjemnému a zajímavému rozhovoru.
Co jsme se dozvěděli:
Platí Zemanův slib, že Hnutí ANO dostane i druhý pokus, kdyby Andrej Babiš nakonec ustoupil tlaku a odešel? To nechává Zeman na hnutí samotném: „Jak se ANO rozhodne, tak bude.“
Kladně odpověděl na otázku, zda je pro zdanění církevních restitucí. Podporuje další zavádění EET. Je pro zákon o obecném referendu, jehož návrh je už ve sněmovně, ale zatím se nezačal projednávat.
Pokud jde o systém uprchlických kvót v EU, věří, že „spadne pod stůl“. Kdyby však došlo ke změně evropského azylového práva a přijalo se řešení „Dublin IV“, kdy už neplatí, že o azyl se žádá v první bezpečné zemi, pak by takový zákon nepodepsal.
Nabízí tři body alternativního řešení uprchlické krize – ochrana vnějších hranic EU, deportace těch, kdo nedostali azyl a účinná pomoc zemím původu uprchlíků, například budováním infrastruktury, elektrifikací, zásobování vodou.
Přijetí eura Zeman nepodporuje od začátku řecké krize, protože v tom vidí riziko, že bychom museli zaplatit část řeckých dluhů. Vrátil se k myšlence, že bychom měli být v Evropě sebevědomější. Říká, že Česká republika je v EU „ustrašená, přikrčená, bojící se, že nás někdo okřikne“.
Nejbližší spojence vidí v partnerech ve Visegradu. Pokoušel se o vytvoření skupiny, ve které by byly i státy Beneluxu a měly tak společně sílu blokovat nevýhodná rozhodnutí EU. To se nepodařilo dotáhnout do konce. Teď tedy prosazuje, aby se klíčová hlasování odehrávala v Evropské radě, kde se rozhoduje jednohlasně.
Chce pokračovat v ekonomické diplomacii v Rusku a Číně, ale za nesmysl označuje tvrzení, že „nás táhne na Východ“. Připomíná, že to byl on, jako český premiér, kdo podepsal smlouvu o vstupu ČR do Atlantické aliance a kdo předjednával vstup do EU.
Kde to podle mne drhlo:
Zeman je proti osobnímu bankrotu, neboť „dluhy je třeba platit“. Tísnivou situaci dlužníka lze podle něj řešit prodloužením splátkového kalendáře. Nechce, aby dluhy nakonec zaplatili daňoví poplatníci.
To zní rozumně, pokud by dluhy vznikaly v normálním prostředí. Jenže Česko je země s mimořádně rozvinutou lichvou. Občané donedávna neměli žádnou obranu proti vyděračským firmám. Exekuce je povolený způsob, jak lidi připravovat o majetek kvůli malicherným záminkám nebo dokonce v důsledku podvodu.
K problému exekucí a úvěrového práva, které se zlepšilo až v poslední době, se však Zeman nevyjádřil. Možná to považuje za příliš komplikované téma pro předvolební debatu. Doufám. Malé však není, exekuce se týkají desetiny populace a troufám si tvrdit, že většina je nespravedlivých.
Další velké téma je Zemanova vize „aktivního občanství“, s prvky přímé demokracie, ale také s volební povinností. Pokud jde o přímou demokracii, Zeman vedle referenda podporuje také přímou volbu starostů, primátorů a „třeba i hejtmanů“. Nemělo by to tedy končit jen u prezidenta.
Avšak jaký by pak byl vztah starosty a zastupitelů, to zatím nikdo neřešil. Nepřekonatelný problém to jistě není, ale mělo by se o tom mluvit jako o logickém ústavním celku.
S volební povinností je to taky trochu křeč. Český volební systém s voliči moc nepočítá, jak je patrné třeba v evropských nebo senátorských volbách, kdy přijde tak každý šestý. Celý český systém je dost šílený a měl by se řešit od jiného konce. K volbám lidé nechodí, protože jsou v pátek a v sobotu, kdy slušný člověk vyráží na chatu. Ti opatrnější mohou jít jen v tu sobotu, protože mají obavu, že páteční noc slouží k machinacím s volebními lístky. V civilizovaných zemích se volí jeden den a je jím den pracovního týdnu, s oblibou úterý nebo čtvrtek.
Šílené dvoudenní volby s přesahem do víkendu jsou přitom v Česku prakticky každý rok, stále jsme polepeni nějakou kampaní, pokaždé samozřejmě jinou. Můžeme jen závidět Američanům, že mají hlavní volby jednou za čtyři roky v jeden volební den, a tam spláchnou všechno, od prezidenta a části Kongresu až po místní parlamenty a velitele policie. A pak už mají jen jedny menší volby po dvou letech „v mezidobí“. Kdybychom i my měli jeden rozumný volební den, sladěný i s evropským kalendářem, lidi by chodili k urnám častěji. A kdyby se v takové situaci zavedla volební povinnost, mohla by mít většinovou podporu.
Česko teď má jistou naději na harmonizaci voleb. Umožnily by to případné předčasné sněmovní volby na podzim, kdyby se zároveň propojily s řádnými obecními a krajskými volbami. Volební systém by si pomohl, ale vyčerpané strany by na tyto mimořádné volby neměly, takže by to byl zároveň pohřeb demokracie. A Zeman předčasné volby krátce po volebním roce odmítá jako urážku voličů, kteří přece už své rozhodnutí dali.
V televizní debatě, kdy je minutová odpověď luxus, však může těžko dojít na komplikovaná témata. Hlavním smyslem Zemanova vystoupení bylo ukázat, že zatímco jednomu kandidátu nohy slouží až k dervišskému tanci, druhý stále disponuje funkční hlavou, ve které vládne systém. Zeman má taky na všechno srozumitelné historické příklady, které z něj padají jako hrách z protrženého pytlíku.
Myslím, že Zemanovi tohle televizní vystoupení pomohlo. A jde mu naproti taky určitá míra „aktivního občanství“. Například přibývá hlasů sociálních demokratů, kteří se vyslovují pro Zemana, přestože Sobotkova skupina sází na Drahoše. Zaznělo to v sobotu v Táboře při setkání jedné alternativy, která usiluje o záchranu ČSSD, a v neděli znovu v Praze na setkání skupiny, které zase prezentoval své programové návrhy Jiří Paroubek. Naši čtenáři je znají, vyšly na Vaší věci ( http://vasevec.parlamentnilisty.cz/domaci-politika/programove-cile-nove-socialni-demokracie ).Tyto prezidentské volby to mají opravdu těžké, když se prolínají s ustavováním vlády a ještě s hledáním nového vedení ČSSD. Tenhle pátek a sobotu však nebude nic důležitějšího, než se zvednout a jít volit. Letos platí více než kdy jindy, že kdo nevolí, hlasuje proti sobě.
