Ivo Šebestík |
Ivo Šebestík
24.1.2018 Argument
Ivo Šebestík se zamyslel nad tím, proč by bylo pro současné elity vlastně lepší, kdyby mohly nastolit majetkový cenzus jako klíč k občanských právům.
Lidé, kteří sami sebe považují za výkvět národa, se v poslední době začínají tuze zlobit na své spoluobčany, pokud tito ve volbách volí „špatně“. Tedy pokud volí podle svého mínění, jež je ovšem, podle mínění oněch „elit“, výsledkem jejich venkovanství, nízkého vzdělání a nedostatečné odpovědnosti vůči zemi.
Samozvané elity sice prozatím neříkají nahlas, co si myslí ve skrytu svých duší a o čem uvnitř svého společenství tu a tam hovoří i docela otevřeně. A sice, že občanství a s ním spojená politická práva občanů by neměly být univerzálním a samozřejmým statkem, jehož se dostává všem lidem bez rozdílu stavu, majetku a hlavně „moudrosti a odpovědnosti“. Vždyť hlas plebejců nemůže mít stejné ceny jako hlas odpovědných občanů, kteří jsou urozenými skrze to, co v životě dokázali – rozumějme majetek – a díky tomu, co vědí a čemu rozumějí – zde chápejme vlastnictví elitního názoru.
Vskutku nic nového pod Sluncem. Athénská demokracie, jež za Perikla stojí na počátku dějin evropské demokracie, byla ve skutečnosti velmi výběrovým klubem dokonale selektivních politických práv. Plná politická práva měli jen muži, kteří byli od osmnácti let členy „dému“, jenž představoval jakési lokální společenství, do nějž byl mladík uveden svým otcem či pěstounem, ovšem pouze za předpokladu, že pocházel z rodiny, která se těšila plným občanským a politickým právům.
Vedle občanů těšících se plným politickým právům (πολίτησ) znala ale athénská obec také takzvané metoiky (μέτοικοσ), kteří sice směli v Athénách žít a vydělávat si na živobytí „podřadnými“ způsoby, k nimž patřilo například půjčování peněz, tedy bankovnictví, ale nebyli připouštěni k volbám. Pro Athény se sice směli nechat zabít ve válce, neboť v případě války byl každý muž schopný boje užitečný, ale nebylo žádoucí, aby svým názorem – jistě odlišným od mínění elity – kontaminovali obecný, tedy elitní názor výběrově demokratických Athéňanů.
Proti politické aktivitě neurozených, tedy neodpovědných a nevzdělaných venkovanů a křupanů, jak by … (celý text najdete zde)