Jaroslav Tichý
9. 1. 2018   CzechFreePress |
 
Blíží se u nás prezidentské volby, před jejichž konáním jsou zveřejňovány různé názory na toto téma, jakož i k jednotlivým kandidátům na tento úřad. Učiním tak rovněž, přičemž se pokusím mimo jiné zareagovat na některé dotazy či připomínky některých našich spoluobčanů k vyjádřením prezidenta M. Zemana v jeho dobíhajícím funkčním období. Předesílám přitom, že jako ANS podporujeme v blížících se prezidentských volbách M. Zemana do funkce prezidenta ČR. A pojďme si alespoň v  krátkosti říci proč.

Ačkoliv ne ve všem musíme vždy s prezidentem souhlasit (otázka přijetí EURa, naše vojenské mise v zahraničí a jejich velmi sporná účelnost, zápal pro cizí montovny či pro zřizování jiné nekvalifikované práce u nás – viz Amazon, pro naši další účast v EU příp. pro naši účast v NATO, představa o tom, jak úhrada Kč 100,- denně ty /nej/chudší spoluobčany nezabije apod.), je třeba postavit si vždy a hlavně správně žebříček priorit a podle nich též posuzovat. Ten žebříček musí nutně vycházet z našich národních zájmů, mám tím na mysli zájmy naprosto převažující většiny našich spoluobčanů, jakož i naší země. A to bez ohledu na to, zda byly tyto zájmy již oficiálně formulovány či nikoliv, zda si je většina našich občanů dokáže sama dostatečně uvědomit a zformulovat či ne. Navíc je snadné posuzovat věci bez znalosti okolností a jejich mezinárodních souvislostí, za nichž byla určitá stanoviska prezidenta vyřčena. Toho bych se chtěl sám vyvarovat.

Protože prezident zastupuje náš stát především navenek, zastavme se nejprve u našich vnějších národních zájmů. Takže:

1. M.Z. se rozhodně staví proti přílivu mimoevropských migrantů do naší země, jakož i proti kvótám stanovujícím nám bez ohledu na náš názor počty migrantů, které máme přebírat a starat se o ně, byť jsme sami žádné migranty do Evropy nezvali (původně mělo přitom jít o samé vysoce kvalifikované pracovníky, bez nichž se naše ekonomika v dohledné době neobejde, jak se tvrdívalo, byť realita je dle očekávání diametrálně odlišná) a byť jsme na rozdíl od západoevropských zemí nikdy v zahraničí žádné kolonie neměli.. Je přitom třeba ocenit prezidentovy názory na způsob řešení migrace formou pomoci zemí EU přímo v domovských zemích migrantů.

2. M.Z. je i proti další hrozbě, kterou je naše zatažení do války USA/NATO s Ruskem, ačkoliv zde lze spatřovat rozpor v jeho jisté podpoře naší účasti v NATO a v našich zahraničních misích v rámci této organizace. Krom toho lze dost obtížně zajistit pomoc v domovských zemích migrantů, pokud tam bude probíhat válka s agresí USA, příp. členských zemí NATO, někde i s naší účastí. Postrádáme též jasné stanovisko M.Z. jako vrchního velitele ozbrojených sil k převelení části naší armády pod velení Bundeswehru či k účasti našich vojáků v Pobaltí za účelem údajného „odstrašení“ Ruska, byť je to v přímém rozporu s ustan. čl. 1 zakládací (washingtonskou) smlouvy NATO.

3. M.Z. velmi silně podporuje naši ekonomickou spolupráci se zeměmi všech azimutů, tj. i s Ruskem a s Čínou, neboť zejména euro-asijský prostor je ekonomickým prostorem budoucnosti. Jeho konkrétní ekonomická diplomacie je všeobecně známá, ač bude zapotřebí zaměřit ji více na podporu přímého prodeje našich finálních výrobků s vyšší přidanou hodnotou do zahraničí, a to bez německých a dalších překupníků, resp. prostředníků. Nespatřujeme přitom žádnou výhodu pro ČR v „lákání“ dalších investorů k nám za účelem zavádění dalších montoven či otrocké práce u nás, nýbrž v zajištění dostupného financování pro naše české podnikatele a v podpoře naší české ekonomiky a v jejím opětovném rozvoji.

4. M.Z. patří mezi několik málo představitelů států, s nimiž jednají všichni rozhodující světoví státníci (Rusko, Čína, USA, Německo). Je ve světě již značně známou osobností. Za situace, kdy dochází ve světě k velkým pohybům, kdy budou překreslovány i mapy s hranicemi některých zemí apod. je se svými kontakty a přehledem pro ČR a její obyvatele nenahraditelný. Bez ohledu na to, zda si to všichni lidé u nás uvědomují či nikoliv. Od lidí pracujících proti českým národním zájmům ať již z našich daní či od zahraničních chlebodárců tento názor nelze ovšem rozumně očekávat, právě naopak. Ano, tady se skutečně štěpí naše společnost, a to na ty, kteří sledují (třeba i podvědomě) naše národní zájmy a na ty, kteří pracují vědomě proti nim. A prezident M. Zeman je představitelem té první, většinové skupiny. Krom toho není s ohledem na mezinárodní situaci ani vhodný čas k tomu, aby zase přišel někdo do funkce „se učit“. Takových jsme již zažili po r. 1989 dost a z důsledků jsme se dosud nevzpamatovali.

Většina z ostatních kandidátů na prezidenta nemá a ani nemůže mít správnou a komplexní představu o výkonu této funkce, což objektivně vzato vyplývá z jejich odlišné startovní čáry. Relativně nejblíže z nich má k tomu s ohledem na předchozí praxi M. Topolánek, za jehož premiérování však došlo (kromě velkých korupčních kauz) především ke schválení Lisabonské smlouvy, která založila pro ČR a její obyvatele současné problémy s migranty. Lisabonskou smlouvu tehdy jeho vláda prosazovala i proti názoru tehdejšího prezidenta V. Klause. Současné billboardy s tvrzením, že M. Topolánek není ani kývač ani vítač, na této skutečnosti již nic nezmění. Neměl jím být tehdy ve funkci premiéra. Dotyčný patří i mezi hlavní viníky hanebně nízké úrovně mezd, platů a důchodů u nás, která způsobila nejen obrovské každoroční odlivy peněz z ČR, nýbrž i propady v příjmech na účtech zdravotního a sociálního pojištění a připravila tak pro ČR téměř neřešitelný problém při řešení dopadů přicházející průmyslové revoluce 4.0 a v jiných zemích uvažované výplaty měsíčního garantovaného příjmů. Stačí si připomenout jeho tehdy neutuchající starost o to, že nejsme z hlediska nízké úrovně mezd stále ještě dost nízko a tedy dostatečně „konkurenceschopní“ v tehdy jím prosazovaném „závodě ke dnu“.

Další otázkou hodnou zřetele je to, že někteří z dalších prezidentských kandidátů nabízejí pouze protizemanovskou rétoriku, příp. se snaží stylizovat do jakéhosi klonu V. Havla, a ještě k tomu po sezóně. Evidentně tedy nemají ani vlastní vizi, natož nějaký konkrétní program. Budou to tedy jen programoví kývači. Poslední skupina kandidátů nedostala pak zatím výraznější šanci projevit se.

Prezidentský úřad není jen funkcí. Prezident má především iniciovat, prosazovat a hájit národní zájmy své země a v tomto smyslu zastupovat i svoji zemi navenek.

Z hlediska českých národních zájmů a souvisejícího žebříčku priorit jsou tedy nutně na prvních místech otázky míru, naší bezpečnosti, naší ekonomické spolupráce se světem, a to nikoliv z pozice kolonie, což vytváří předpoklady ke zlepšování ekonomické situace našeho státu a jeho občanů.

Položme si proto otázku, který z kandidátů na prezidenta ČR v dalším funkčním období je schopen nejlépe takovou funkci zastávat. A dejme si na ni každý po zvážení i sám odpověď. Je to v našem nejvlastnějším zájmu a blízká budoucnost nám všem to potvrdí.

Při snaze o objektivní pohled na činnost prezidenta ve stávajícím období a na zodpovězení některých věcných připomínek občanů bych chtěl dále konstatovat, že:

– prezident M. Zeman překvapivě nedal podnět k našemu vstupu do AIIB (Asijské infrastrukturní investiční banky), byť dobu, kdy jsme mohli patřit mezi její zakládající členy s hlasovacím právem, jsme (tak jako obvykle) již propásli. Je to přitom záležitost našeho národního zájmu, přičemž země jako V. Británie, Francie, Německo a další členské země EU jejími členy již dávno jsou. Velmi úzce to souvisí s potřebou stanovení a uplatňování našich národních zájmů, které v případě ČR zcela absentují na rozdíl od dalších členských zemí EU. Na to jsem již upozorňoval v sérii článků na téma českých národních zájmů;

– nyní se ukazuje i další příležitost k podobnému podnětu M.Z. v reakci na návrh polského premiéra Morawieckého předneseného při jeho nedávném jednání s maďarským premiérem Orbánem v Budapešti, který směřuje k založení vlastní Investiční rozvojové banky zemí V4. Ačkoliv v dnešní složité době bude velmi záležet na podmínkách souvisejících se zřízením takové banky, s členstvím a rozhodováním v ní, jakož i s jejím teritoriálním zaměřením, by tento návrh neměl zůstat ze strany prezidenta M. Zemana bez povšimnutí, zvláště za situace, kdy prezident Zeman podporuje setrvale investiční rozvoj v oblasti naší domácí infrastruktury.

Takové a podobné otázky vnímám jako témata k diskuzi o úkolech prezidenta republiky a o míře jejich plnění a schopnosti zastávat tuto funkci.

Oproti tomu přesný překlad jistého výrazu z angličtiny do češtiny uvedený prezidentem ve sdělovacích prostředcích mne na rozdíl od některých milovníků posezení v pražských kavárenských zařízeních ponechal zcela v klidu, byť bych sám o přesný překlad v daném případě směrem k veřejnosti neusiloval.

Problém v daném případě ale spočívá v něčem jiném, a to v tom, že:

– jde o kritiku prezidenta za každou cenu a 

– kritici na více než na podobné připomínky nemají. Přesto by ale chtěli řídit tento stát a poučovat nás všechny o tom, co smíme a co ne.

Samo o sobě to nicméně dává představu o duševní úrovni a schopnostech jejich autorů a následných reproduktorů.

Prezident má i své povinnosti směrem dovnitř státu. Mezi ně patří i jeho role po parlamentních volbách až do jmenování nové vlády. Zde lze rozhodně ocenit jeho snahu o stabilizaci zemi cestou ustanovení vlády s důvěrou a jeho odmítání snah některých údajně demokratických stran, které usilují o torpedování jeho snahy s cílem vyvolat nové volby s představou, že v nich získají více hlasů než v těch říjnových, kdy nebyly spokojeny s výsledky voleb. Bez ohledu na to, že je zapotřebí, aby nová vláda co nejdříve začala naplno pracovat, neboť bude muset řešit mnohé problémy, a to vč. těch, které s sebou přináší průmyslová revoluce 4.0, na což tímto opakovaně (leč zatím marně) upozorňujeme. To jsou již otázky vnitřních českých národních zájmů.

V této souvislosti chci připomenout některým občanům, že prezident nemá výkonnou moc v řízení státu, jeho kompetence jsou vymezené. Prezident může pouze iniciovat některé kroky vlády či dávat podněty poslancům při projednávání zákonů. Někdy se setkáváme s kritikou ze straně některých občanů, jak a proč prezident „nezařídil“ to či ono. K jejich stesku lze říci pouze to, že pláčou na špatném hrobě. Tím správným místem jsou především jejich hlasy zvolení poslanci, a z jejich stran případně vzniklá vláda. A jejich činnost je třeba ze strany občanů průběžně kontrolovat, a to po celé volební období. Vtip je totiž v tom, že ač byla uvedena v život přímá volba prezidenta, nebyly legislativně dotaženy a uzákoněny tomu odpovídající kompetence prezidenta. To by mohl být třeba i námět pro nově se tvořící koalici, čímž by mohla odbourat mnohé námitky méně úspěšných stran v parlamentní opozici.

Krom toho nelze přejít bez povšimnutí ani setrvalé útoky mainstreamu na prezidenta s cílem ho dehonestovat v očích našich občanů a tedy voličů. Z reakcí občanů je nicméně zřejmé, že mají vlastní rozum a těmto pokusům mainstreamu většinou s přehledem odolávají. Svalovat to na mentální zaostalost našeho venkova či „málo vzdělaných“ voličů není na místě. Důvody spočívají v něčem zcela jiném, především pak v tom, že:

– nemalou roli v tom hraje velmi nízká úroveň mainstreamových (dnes již spíše propagandistických než sdělovacích) prostředků, neschopných nastolit skutečná témata;

– hlavním důvodem, proč tomu tak je, je ale to, že mainstreamové prostředky rozhodně nesledují a neprosazují české národní zájmy. Pokud ano, musely by samy již dávno iniciovat veřejnou debatu minimálně nad právě naznačenými tématy českých národních zájmů a nad předpoklady jednotlivých prezidentských kandidátů naše národní zájmy hájit. A takovou debatu moderovat a ne ovlivňovat podle pokynů svých často skrytých chlebodárců.

– hůře se prosazuje lež, než pravda. Mainstreamové propagandistické prostředky se tak dostávají do argumentační nouze, pokud si lidé pamatují něco z nabytého vzdělání a z historie. Toto štěstí a výsadu mají spíše starší lidé, těm mladým jsou již ve školách i v mainstreamu předkládány překroucené dějiny vlastní země, vtloukána víra ve vlastní nemohoucnost, v potřebu být slouhou těch „vyspělých na Západě“, v tzv. evropské hodnoty, aniž by někdo řádně rozebral, co dnes ve skutečnosti znamenají při postupně narůstající dominanci islámských migrantů v zemích západní Evropy atd.. To není žádným důkazem o neznalosti či neinformovanosti starších občanů, právě naopak;

– místo toho se zabývají provozováním akce Antizeman, a to až do prezidentských voleb.

Nelze se pak vůbec divit tomu, proč se M. Zeman takových debat nezúčastní. Mainstreamové prostředky (na rozdíl od většiny z našich občanů) dosud nepochopily, že témata, jež jsou mainstreamové prostředky schopné nastolit, jsou hluboko pod úroveň skutečné (byť třeba teprve budoucí) hlavy státu. A naprosto „podpásově“ vedené rozhovory s některými kandidáty, jak jsme toho byli nedávno svědkem v pořadu s P. Hannigem vedeném p. Veselovským s jediným cílem vyřadit dopředu i další kandidáty, kteří nevyhovují představám televize DVTV nebo ČT a jejich loutkovodičů, nesmyslnost účasti na takových debatách jen potvrzují. Taková média je třeba ze strany politiků hájících české národní zájmy bojkotovat.

Aniž bych tedy chtěl jakkoliv snižovat osobní kvality dalších prezidentských kandidátů či na ně jakkoliv osobně útočit, je zřejmé, že naše země a její občané, kteří hájí české národní zájmy, potřebují svého Zemana, což za současné mezinárodní situace platí více než dvojnásobně. A to i přes některé připomínky, které můžeme jako občané po právu k němu mít. A nic na tom nemění to, zda si to uvědomují všichni naši občané či nikoliv. Žijeme-li ještě v demokratickém státě, podstatné bude, když si to před nadcházející volbou uvědomí alespoň jejich většina. Při svém rozhodování by měli občané přihlédnout každopádně i k tomu, jakým přínosem budou pro ně a pro tuto zemi jiní kandidáti na postu prezidenta, a možné přínosy jednotlivých kandidátů porovnat, aby ve snaze o výběr ideálního prezidenta nedocílili nakonec pravého opaku. K tomu se lze dobrat i neúčastí na volbě. Voliči protikandidátů žádnými perfekcionisty totiž nebudou.

Proto poté, kdy jsme vzali v potaz všechna uvedená fakta, jakož i současnou nebývale složitou mezinárodní situaci, došli jsme v ANS k jednoznačnému závěru ohledně podpory p. Miloše Zemana na funkci prezidenta ČR v letošních lednových volbách. Název tohoto článku tedy nebyl zvolen náhodou, právě naopak, neboť nejlépe vystihuje skutečný stav věci. Vyzýváme touto formou k jeho podpoře i naše příznivce.